„Vycpálka jsem vídal pravidelně z uctivé vzdálenosti při koncertech v Rudolfinu, vždy na balkoně vpravo.“

„Významnou součástí Temlova kompozičního talentu je neobyčejná schopnost vyhledat nové a neotřelé způsoby instrumentálního řešení nejen u varhan, ale i u dalších nástrojů.“

„U všech kompozic tohoto typu je námět jen celkovou inspirací a blíž se skladatel k programu nevyjadřuje.“

Mezinárodní varhanní festival Audite Organum ve staroměstské bazilice sv. Jakuba pokračuje dnes večer koncertem Jana Hory. Varhaník a dlouholetý pedagog Pražské konzervatoře a profesor hudební fakulty AMU, známý jako interpret evropských klasiků baroka a romantismu a děl starých českých mistrů i současné hudby, zvolil pro svůj recitál skladby Johanna Sebastiana Bacha a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a kompozice Ladislava Vycpálka a Jiřího Temla. Právě k nim se vyjadřuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz nejobsáhleji.

Toccata a fuga a proti tomu chorál, to jsou dvě charakteristické krajnosti Bachovy varhanní tvorby. Která z nich mu asi byla bližší?

V mládí zřejmě toccata jako výraz virtuozity, se kterou ovládl klávesové nástroje – varhany a cembalo – a která mu v pouhých třiadvaceti letech dovolila zastávat prestižní post dvorního varhaníka u vévody ve Výmaru. Chorálové předehry jsou naopak projevem Bachovy celoživotní hluboké náboženské víry a výrazem nejniternějších meditativních poloh jeho hudby, směřující k věčnosti.

Felix Mendelssohn-Bartholdy napsal dvě biblická oratoria, dobře poučená Bachovými kompozicemi. Jsou i jeho varhanní sonáty v něčem „bachovské“?

Mendelssohn už v mládí na rozdíl od jiných romantických skladatelů prošel důkladným kontrapunktickým školením a obdiv k barokní hudbě a především k dílu Johanna Sebastiana Bacha ho poznamenal na celý život. Ve svých šesti varhanních sonátách, vydaných v roce 1845, používá řadu barokních forem, jako jsou fuga, chorální zpracování, variace, ovšem spojených s romantickou a typicky mendelssohnovskou melodikou.

Zařadil jste Dvě variační fantazie na staré české duchovní písně od Ladislava Vycpálka. Znal jste se s ním?

Ladislav Vycpálek vytvořil Dvě variační fantasie původně pro klavír nebo orchestr. Milan Šlechta je přepsal pro varhany, které podle mého názoru nejlépe odpovídají monumentalitě autorovy hudby. Jsem celoživotním obdivovatelem Vycpálkova díla. Vídal jsem ho pravidelně z uctivé vzdálenosti při koncertech v Rudolfinu, vždy na balkoně vpravo. Když jsem se rozhodl jeho Fantazie nastudovat, zjistil jsem po prohlídce orchestrální partitury, že občas varhannímu přepisu nějaké drobnosti scházejí. Protože se jednalo o dílo žijícího autora, odhodlal jsem se navštívit skladatele v jeho dejvickém bytu. Seznámil jsem ho se svými navrhovanými dodatky a poprosil o schválení. Byl velice tolerantní a ponechal mi zcela volnou ruku… To bylo mé jediné setkání s Vycpálkem.

Na koncertě při Mezinárodním varhanním festivalu u Jakuba dnes hrajete novinku od Jiřího Temla. Máte k premiéře přímo od něj nějaký „návod“, bližší hudební program než jen biblický příběh, jehož ústřední postavou je Noe? A je to vůbec programní hudba?

Jiří Teml se v poslední době věnuje ve varhanní tvorbě duchovním námětům. Napsal rozsáhlý cyklus Mysterium sacrum s částmi Prolog, Betlehem, Jerusalem, Golgotha, Apotheosa, inspirovaný životem Ježíše Krista a napsal Biblický příběh č. 1 (Žena oděná světlem z Apokalypsy). Nejnovějším Biblickým příběhem č. 2 je Noe, připomínající příběh o potopě světa. Jeho premiéra zazní na mém koncertě jako pocta k jeho pětaosmdesátým narozeninám. U všech kompozic tohoto typu je námět jen celkovou inspirací a blíž se skladatel k programu nevyjadřuje.

V tomto případě jste tím, kdo dává novému dílu tvar jako první; možná zakládáte normu a tradici. Pokolikáté naopak hrajete jeho skladbu Alchymisté, která je také na programu festivalového koncertu?

Cyklus šesti krátkých skladeb Alchymisté vznikl v roce 1984 a brzy jsem ho premiéroval a mnohokrát uvedl doma i v cizině, včetně USA i v rámci Mezinárodního festivalu Pražské jaro 2007.

Píše Jiří Teml varhanní skladby „jako varhaník“…? Hrají se dobře? Jsou vynalézavé?

Jiří Teml sice v mládí působil jako varhaník při bohoslužbách, ale dál se věnoval výhradně skladatelské činnosti. Významnou součástí jeho kompozičního talentu je neobyčejná schopnost vyhledat nové a neotřelé způsoby instrumentálního řešení nejen u varhan, ale i u dalších nástrojů, které instrumentalisty lákají a přitahují. Proto obliba jeho skladeb je trvalá a počet provedení značný.

Máte rád svatojakubské varhany?

Jakubské varhany svou nespornou monumentalitou a chrámový prostor s vynikající akustikou mě lákají především k provedení skladeb soudobých autorů, jako jsou tentokrát Vycpálek a Teml.

Foto: Zdeněk Chrapek / Pražské jaro, Michal Horák / MVF Zdeňka Pololáníka, archiv KlasikyPlus