„Vždycky je lepší, být připraven, než čekat na poslední moment.“

„Vnímám hudbu v živých barvách.“

„Můžeme přinést trochu světla do téhle doby a ukázat, že jsme tady.“

Renomovaná německá sopranistka Maida Hundeling se objeví dnes vpodvečer ve virtuálním prostoru s koncertním programem, který teď nazpívala v Národním divadle moravskoslezském. Je sestaven z děl dvou velikánů operní tvorby 19. století Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera. Výběr árií na YouTube kanálu divadla reprezentuje vzorek stěžejního repertoáru této sólistky, se kterým účinkuje na předních operních scénách Evropy i Spojených států amerických. Orchestr ostravského divadla řídí šéfdirigent a umělecký ředitel opery Marek Šedivý. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz pěvkyně rekapituluje letošní abnormální rok a uvažuje o budoucnosti. Je z ní jasně cítit její entuziasmus.

Jak prožíváte letošní rok a co se ve vašem životě událo? Byl to čas plný změn a turbulencí?

Ano, byl to rok plný změn. Měla jsem velké plány: zpívat Elektru ve Wiesbadenu, účinkovat v Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, v Lublani. Čekal mne debut v Arena di Verona – měla jsem zpívat v operách Aida, Nabucco a Turandot. Místo pracovního ruchu nastal klid. Tak jsem se hodně věnovala práci na zahradě. Ráda pěstuju rajčátka a zeleninu, salát, ale také květiny a bylinky. Miluji přírodu a hodně jsem chodila u nás v Bavorsku do lesa. Hodně jsem četla a jako spousta lidi udělala opravdu velký úklid.

Moc pěveckých příležitostí letos kvůli pandemii nebylo. Co vlastně můžete v takové situaci jako koncertní umělkyně dělat?

Musím zůstat ve formě. Ono vlastně hned všechno zrušené nebylo, přicházelo to postupně – jedna odřeknutá věc, pak druhá, pak všechno na pět měsíců dopředu. Tak jsem se vždycky připravila a čekala, co přijde příště. Také jsem samozřejmě řešila nějaké technické věci – co vylepšit, co si zopakovat, učila jsem se a podle možností zpívala aspoň u nás doma v kostele při mších.

V současnosti se šrouby pro změnu zase pevně utahují a nevypadá to, že by v lednu nějaká živá kultura s živým publikem byla možná. Vidíte světlo na konci tunelu?

Ale já světlo vidím. (úsměv) Jsem optimistka, mám sny, ale umím být také realistická – vím, že bude třeba ještě hodně trpělivosti! Ale co je rok nebo rok a půl? To rychle uteče! Musíme být opatrní, nemyslet jen na sebe, myslet na ty kolem nás. To by měl udělat každý. Budeme mít více zkušeností s novou situací, bude lék, vakcína, přijde přirozená imunita…

Kéž by to tak bylo… Ohrožena je nepochybně i Tosca, kterou Národní divadlo moravskoslezské plánuje uvést už v únoru 2021, nemyslíte?

Ano, my jsme začali v Ostravě připravovat operu Tosca a doufám, že to v půlce února klapne. A kdyby ne, budeme alespoň připraveni a pak nám bude stačit jen pár zkoušek, abychom mohli hrát pro diváky. Vždycky je lepší být připraven, než čekat na poslední moment a potom začínat s přípravami. Můžeme si teď užít ten čas a v klidu zkoušet. (Pozn. Národní divadlo moravskoslezské nevylučuje, že Pucciniho slavnou operu uvede v únoru v online premiéře.)

Do Ostravy jste nyní přijela kvůli streamovanému koncertu. Na tom spolu s orchestrem NDM pod taktovkou šéfa opery Marka Šedivého zpíváte díla dvou nejslavnějších operních skladatelů 19. století Richarda Wagnera a Giuseppe Verdiho. Proč padla volba právě na tyto dva nejznámější operní velikány? Máte k dílu obou mistrů intimní vztah?

Musím říct, že nabídku i návrh výběru árií jsem dostala od hudebního ředitele opery NDM Marka Šedivého. Nejdřív jsem si říkala, že to je náročné a že bude těžké to tak rychle dát dohromady hned za sebou. Ty árie jsou každá jiná, každou jinak vnímám, každá je v jiném stylu, neměli jsme čas na nové aranžmá nebo režijní vedení. Ale pak mi došlo, proč je to dobrý výběr.

Proč?

Je tam můj první Wagner (březen 2003) a první Verdi (listopad 2003) a pak také můj „poslední“ Verdi (září 2020) a Wagner (únor 2020). Mám jednu knížku, kde se píše, že Verdi je pro Wagnera jako Mozart, a to je pravda. Verdi je přeneseně řečeno hlasová hygiena a pomůže zvládnout zazpívat Wagnera. A řeknu vám, je to zážitek, otevřít koncert s Dich, teure Halle, uzavřít jej smrtí kvůli lásce a mezi tím dvakrát zpívat velké italské drama! Úžasné!!!

Líbí se mi váš entuziasmus. Vy se neleknete ničeho, viďte?

Ráda pracuju a připravuju se na výzvy, které se předem zdají být doslova nemožné, a pak v procesu se ukáže, že jsou něco neuvěřitelně krásného. Navíc mě s každou árií/rolí z koncertu pojí krásná životní vzpomínka. (úsměv) Ale to už by bylo na dlouhé vyprávění…

To bude silné téma na příští rozhovor. Řada umělců v této době vyplnila čas koncertního půstu natáčením alb, klipů či videí. Měla jste také možnost podílet se na nějakém nahrávacím procesu?

Ne, já jsem neměla v plánu žádné natáčení a ani jsem se do toho nepouštěla, protože jsem stále měla před sebou víru, že možná od května zase budeme moci hrát. Na nahrávání jsem tedy nemyslela, ale připravila jsem si program koncertní, komorní, program složený také ze sakrálních árií. Ale napříště to bude můj plán: užít si čas a realizovat i nějaké nahrávky.

Jako sólistka máte značné zkušenosti z operních domů po celé Evropě. Je situace podobně neutěšená i v jiných zemích?

Ano, je to stejné. Jen v USA a v Anglii propustili umělce z angažmá a to je opravdu kruté. Všude ve světě se umělci snaží zkoušet, užít si čas, a pokud je to možné, hrát pro omezený počet diváků, streamovat nebo nahrávat online koncerty či divadlo. Divadla a umělci prostě chtějí ukázat, že kultura žije, že jsou pořád tady. Musím říct, že i já všude při práci dodržuju striktní hygienické podmínky a ono to funguje.

Do Ostravy jste za účelem koncertu online přijela o pár dnů dříve. Jak ve slezské metropoli trávíte svůj čas, když nezkoušíte?

Ráda chodím na procházky, užívám si přírodu, a pokud mám možnost, tak objevuji okolí Ostravy a Janáčkův „ráj“ Hukvaldy. Je to tady krásné, čerpám z toho energii. I v Ostravě a jejím okolí už mám pár oblíbených míst. (úsměv)

To rád slyším. A co byste chtěla vzkázat divákům u obrazovek, kteří váš koncert budou sledovat?

Ráda bych ukázala své čtyři „operní miláčky“ divákům v jiném světle. Vnímám hudbu v živých barvách a to mne také inspiruje při výběru šatů, to mne povzbuzuje i zklidňuje (pohladí), protože oko přece taky poslouchá, vychutnává si to. Pak si to všechno divák může opravdu užít. Koncert je nádherně nasvícený, orchestr vedený Markem Šedivým hraje úžasně a já z toho mám velikánskou radost. Jsem za tu možnost vděčná a doufám, že to kouzlo přeneseme i na diváky – to je náš cíl.

To zní krásně, jako vánoční dárek všem lidem, kteří mají umění rádi a zachovávají mu přízeň a pozornost.

Taky to je dárek pro všechny diváky za jejich důvěru a věrnost. Můžeme jim dát něco na oplátku, poděkovat, přinést trochu světla do téhle doby a ukázat, že jsme tady a že jsme v akci. V Ostravě se vždycky cítím dobře. Cítím, že jsou všichni se mnou – orchestr, kolegové, každý, kdo pracuje na jevišti nebo v zákulisí. Ráda bych z Ostravy poslala něco do světa. Tady je laťka hodně vysoko!

Vypadá to, že se strašně moc těšíte, energie z vás přímo srší!

Musím říct, že mi moc chybí veřejné vystupování a koncertování. Vždycky raději komunikuji s hledištěm plným lidí. Cítím, jak diváci reagují, a můžu jim tu krásu a energii předat přímo. Sice připravujeme streamovaný koncert bez toho kontaktu, ale chceme lidem přinést podobnou atmosféru a koncertní emoce. Byla to nádherná práce, ale taky moc náročná, a já jsem ráda, že jsem dostala příležitost od srdce vám všem dát takovou krásu.

Foto: Martin Popelář, Martin Kusyn