„Je celá řada chyb, které v tak krátké době uděláme, opravdu nevyhnutelná?“

„Dáváme zprávu, že divadlo žije, navzdory omezením v něm tvoříme a nemůžeme se dočkat, až budeme moci naše divadla pro své diváky otevřít.“

„Naší jedinou cestou je navzdory všemu vytvářet v daných podmínkách a možnostech co nejlepší divadelní produkce a být zároveň živou kulturní institucí, domy plnými jedinečných událostí!“

V ostravském Národním divadle moravskoslezském se 13. a 15. února rozezní nová inscenace Pucciniho opery Tosca. Diváci budou přizváni k online přenosům, které zajistí televize TV Noe. Režie slavného díla se ujal Jiří Nekvasil, dlouholetý ředitel NDM, který se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vyjadřuje nejen k aktuální premiéře, ale i k celkové společenské situaci. Je to čtení nadmíru inspirativní a poučné.

13. února se odehraje v Divadle Antonína Dvořáka nové nastudování opery Tosca Giacoma Pucciniho. Bohužel formou online streamu. Jste zastáncem této formy, byť jde o natolik komplexní dílo, jako je opera?

Online streamování či přímý televizní přenos je v současné době jedinou možností, jak se může dostat aktuální divadelní produkce k divákovi! Jak být s ním v kontaktu! Být v kontaktu s tím co právě vzniklo! A je to pochopitelně i velká motivace a momentálně jediný možný cíl i pro umělce – v případě nově nazkoušené inscenace vědomí toho, že výsledek jejich práce a jejich několikaměsíčního pracovního úsilí se dostane ke svému adresátu – k divákovi. Odehrají sice představení před prázdným hledištěm, avšak vědí, že je v této chvíli sledují pozorní diváci, i když každý ve svém domácím prostředí u svého televizoru či počítače. Jsem moc rád, že živé přenosy obou premiér – 13. a 15. února 2021 – nové inscenace opery Tosca v Národním divadle moravskoslezském uskutečníme ve spolupráci s televizí TV Noe a budou na této stanici vysílány. Je to náš první tak velký náročný společný projekt. Věřím, že nebude poslední a dobře dopadne ke vzájemné spokojenosti všech tří zúčastněných stran – Televize Noe, Národního divadla moravskoslezského a našich diváků. Držte nám palce!

Budeme držet palce a nezapomeneme být u toho! Jaké je vaše režijní pojetí této známé opery? Objeví se v něm aluze na současnou dobu, která se potýká i s omezováním svobod a práv občanů?

V naší inscenaci nejdeme cestou jednoznačné aktualizace či konkrétního přenesení do současnosti či nedávné doby, ale vytváříme svůj svébytný divadelní svět, ve kterém se prolíná doba děje příběhu, doba vzniku díla a dneška, kdy dílo inscenujeme. Příběh se odehrává v roce 1800, opera hovoří hudebním jazykem o sto let mladším, my ji dnes uvádíme sto jednadvacet let po její světové premiéře a inscenujeme jeden ze stále žádaných operních bestsellerů, vzbuzující určitá divácká očekávání. S tím také naše inscenace pracuje! A hlavně, Tosca je jednou z nejdokonalejších partitur světové operní literatury, která kdy byla napsána. Puccini ji dopsal v roce 1899, světovou premiéru měla v prvním měsíci nového století, 14. ledna 1900. První dvě dějství jsou strhující drama, které by nemělo nechat diváka vydechnout. Zápas tří silných individualit, hra o lásce, vášni, pravdě a lži, hra o moci. O moci nad životem. Hra s životy. Hra o život! Kdo s koho! To vše chceme přinést s největší intenzitou a pravdivostí. Třetí dějství, které tragédii završí, je jakousi zvláštní kodou. Rozhodli jsme se hrát druhé a třetí dějství po sobě bez přestávky. Tam, kde bývá po druhém dějství většinou přestávka pro diváky, je pro Toscu po vraždě Scarpii jen nádech pro vstup do světa, který relativizuje a svým způsobem zpochybňuje intenzivní divadelní iluzi a „pravdu“, kterou intenzivně budujeme během prvních dvou dějství. Kdo je v této hře větší hráč, kdo s kým hraje větší divadlo? Hraje se větší drama na jevišti operních divadel, nebo za kulisami politických rozhodnutí? Co je realita a co jsou kulisy? Nic nechceme podsouvat, formulovat do tezí, jen zrelativizovat, položit jevištními prostředky znejišťující otázky. Co jsou naše iluze a představy a co je skutečnost? Jak se během necelých dvanácti hodin mohou změnit – skončit vlastně zbytečně čtyři lidské životy! Je celá řada chyb, které v tak krátké době uděláme, opravdu nevyhnutelná? Jednáme podle nejlepších úmyslů a tužeb a… ocitáme se na cestě k neodvratnému konci! Ocitáme se na cestě do pekla!

Jak se současná nejistá situace odráží v koncepci dlouhodobé dramaturgie opery NDM?

Dramaturgie opery NDM už od roku 2010 pracuje v dlouhodobých, do sebe propojených dramaturgických liniích. Tento pohled na dramaturgii jsme započali s hudebním ředitelem opery NDM Robertem Jindrou a dramaturgem Danielem Jägerem (2010–2015), pokračovali touto cestou s následujícím hudebním ředitelem Jakubem Kleckerem (2015–2020) i s nynějším hudebním ředitelem souboru opery Markem Šedivým, který se své funkce ujal se začátkem této sezóny, sezóny 2020/2021.Vládní opatření v souvislosti s šířením viru COVID-19 zastavilo provoz divadel pro diváky a přineslo řadu obav a opatření paralyzujících i vnitřní chod divadel v průběhu druhého týdne měsíce března roku 2020. Naše divadlo, tak jako většina divadel v Česku, se už do konce sezóny neotevřelo. V opeře to pak znemožnilo realizovat dvě zásadní položky dramaturgického plánu – ostravskou premiéru opery Ericha Wolfganga Korngolda Mrtvé město a českou premiéru opery Philipa Glasse Proces. Tituly, věřím, uvedeme v některé z příštích sezón. Byl bych rád a bylo by žádoucí, aby v Ostravě zazněly! V této sezóně, která pro operu skončila (doufejme, že zatím) po prvním říjnovém týdnu, jsme byli nuceni odložit a do příští sezóny přesunout plánovanou inscenaci Pikové dámy Petra Iljiče Čajkovského. Tosca měla původně otevřít až příští sezónu, my jsme se rozhodli z provozních důvodů o prohození titulů. Tosca má v roce 2021 nejen sto jednadvacet let od své světové premiéry, ale hlavně sto let od svého prvního uvedení v Národním divadle moravskoslezském, a od té doby se pravidelně a zcela oprávněně vrací na repertoár našeho divadla. Poslední ostravská inscenace Toscy měla svou premiéru před třiadvaceti lety, v roce 1998, takže k jejímu návratu na naše jeviště nastal správný čas, umocněn skvělým sólovým obsazením, které v této nové inscenaci divákům nabízíme. V únorovém termínu jsme měli původně uvést ostravskou premiéru opery Hanse Krásy Zásnuby ve snu, kterou jsme plánovali otevřít volný cyklus tří oper „terezínských skladatelů“ a poprvé tato pozoruhodná operní díla představit i v Ostravě a zároveň jako součást programu Opery Národního divadla Musica non grata i v Praze. Zahájení tohoto cyklu a tedy i premiéru Krásovy opery odkládáme o rok, na únor 2022. Tím jsem také pojmenoval jednu z dlouhodobých dramaturgických linií pro příští období. Tou hlavní je však realizace smetanovského operního cyklu 2024, tedy v roce kdy si vzpomeneme dvě stě let od narození (a sto čtyřicet let od úmrtí) tohoto geniálního skladatele a zakladatele české moderní hudby. Čekají nás ještě čtyři nové inscenace a obnovená nastudování inscenací premiérovaných v letech 2014 až 2017. Ostatní plánované tituly ze světového repertoáru budou nasazovány i v určité souvislosti s novými smetanovskými premiérami. Vše ostatní je pochopitelně vzhledem k dalšímu vývoji situace v neustálém pohybu.

Jak probíhají za takové situace zkoušky připravované opery? Panuje během nich pohodová a pozitivní atmosféra?

Slovo pozitivní v dnešní době dostalo spíše negativní znaménko, zejména v souvislosti s pozitivním testem na covid. V tomto případě je lepší být negativní, takže se budu slovu pozitivní v této odpovědi vyhýbat a pevně věřím, že nám žádná zákeřná „pozitivita“ tohoto typu plánovanou premiéru Toscy nezhatí!

Práce se sólisty byla velmi tvořivá, intenzivní, soustředěná a příjemná. Máme výborné sólové obsazení v obou alternacích. Kromě italského tenoristy Paola Ladrizzoneho, který se současně v Ostravě představí poprvé, jsou to pěvci, se kterými jsem už spolupracoval, a s některými se kontinuálně potkáváme při práci už řadu let. Práce byla o to soustředěnější, že nikdo nebyl rozptylován představeními v jiných divadlech a všichni byli plně soustředěni na Toscu. Navíc jsme všichni měli z práce ještě větší potěšení a rozkoš než obyčejně, což způsobila i společná radost, že opět můžeme a pracujeme a že máme před sebou cíl, i když zatím jen v podobě živého televizního přenosu. Práce byla detailní a zaujatá, a tím pádem pro všechny – i pro ty, co už své role v jiných inscenacích zpívali – v mnohém objevná, čerstvá, tak jak si to zkoušení Toscy zaslouží a vyžaduje. I v důvěrně známém a geniálním díle je stále možnost objevovat něco nového a dostat se v jeho interpretaci zase někam dál.

Při práci se sborem, který nemá v Tosce tak zásadní úlohu, jsme se samozřejmě řídili současnými hygienickými opatřeními. Ve velké sborové scéně Te Deum na konci prvního dějství jsme pro televizní přenos umístili sbor do hlediště našeho krásného divadla, na balkón a galerii, a tak se celé divadlo změní slavnostním nasvícením v jeden velký chrámový prostor. Jeviště se tímto spojí s hledištěm, tak, jak to už nebude možno realizovat při představeních s diváky! Na orchestrálních zkouškách to znělo skvěle a věřím, že zvukaři přenesou tento live zážitek co nejlépe i do televizního vysílání.

Naši práci pochopitelně ovlivňují občasné výpadky kvůli dílčím karanténám, například aktuálně v části výroby kostýmů, a vznikají nezaviněná zpoždění. Ale shrnuto a podtrženo, přes dílčí komplikace máme všichni jeden velký a radostný cíl předstoupit prostřednictvím kamer 13. a 15. února před své diváky a být co nejlepší!

Mohl byste prosím nastínit strategii v nastávajících měsících? Jaké věci byste rádi realizovali?

Do konce sezóny máme v souboru opery naplánováno nastudovat celkem tři nové operní inscenace. Na ty je soustředěna hlavní pozornost a úsilí souboru opery. Jak jsme už uvedli výše, v současné době vrcholí zkoušky na novou inscenaci Pucciniho Toscy a její online premiéry. Následně začínáme zkoušet inscenaci opery Jaroslava Křičky Bílý pán aneb těžko se dnes duchům straší. V hudebním nastudování Davida Švece a v režii Ondřeje Havelky se po téměř devadesáti letech vrací na operní jeviště – světová premiéra této opery byla 27. listopadu 1929 v Brně, v Národním divadle moravskoslezském se hrála v roce 1932 a v roce 1933 ji uvedlo i Národní divadlo v Praze. Tato komediální opera, zasazená do období první republiky, využívající i jazzových hudebních prvků, zaznamenala ve své době velký úspěch zejména při svém uvádění na zahraničních scénách v Německu, Rakousku a dalších zemích a v Praze na scéně Nového německého divadla. Pokud nebude premiéru plánovanou na 17. dubna 2021 možné uskutečnit před diváky, připravujeme s Českým rozhlasem její natočení a vytvoření kvalitní live rozhlasové nahrávky. O vytvoření obrazového záznamu této inscenace jednáme s Českou televizí, ale vzhledem k jedinečnosti a specifičnosti tohoto projektu nepovažujeme za šťastné realizovat jej přímým přenosem ještě dříve, než se inscenace dostane v divadle před diváky. Poslední plánovanou premiérou je Hubička Bedřicha Smetany s premiérami 11. června v Litomyšli a následně 19. a 20. června v Ostravě v Divadle Antonína Dvořáka. Ve chvíli, kdy budeme moci hrát před diváky, budeme vedle přípravy nových premiér dle možnosti vracet inscenace ze stávajícího repertoáru. Samozřejmě budeme své plány modifikovat vzhledem k vývoji celkové situace. Těžko na tyto měsíce cokoliv předjímat a přesně plánovat. Ale chceme pracovat a tvořit, co nejvíc to půjde!

Boj s koronavirem zatím příliš nezvládáme, vakcinaci provází chaos a finanční skandály, stále častěji jsme svědky bezuzdného porušování pravidel samotnými politiky. Jak se na věc díváte vy osobně?

Současné politické reprezentaci příliš nedůvěřuji, ani jako lidem ani jako profesionálům, a události posledních jedenácti měsíců v souvislosti s pandemií mi to víc a víc potvrzují. I když chápu, že to není lehká situace, celé to na mě působí jako přehlídka velkých chyb, komunikačních, manažerských, profesních, spojená s arogancí a sebestředností. V popředí jsou politické hry a hrátky, osobní mocenské a ekonomické zájmy. O papalášských manýrách a porušovaní vlastních pravidel u mnohých se mi ani nechce mluvit! Navíc, a to mi vadí, jsou to převážně lidé, kteří většinou neuvažují o významu, smyslu a důležitosti kultury a umění pro společnost, její život, kultivaci a rozvoj. Je to pro ně naprostá zbytnost a zbytečnost. Ale pak se nemůžeme divit tomu marasmu kolem nás! Umění a jeho tvorba a vnímání nás odlišuje od ostatních živých bytostí! A tak je potřeba to, co se děje okolo nás a s námi, ve zdraví přežít, neztrácet sílu a naději, tvořit alespoň v omezeném prostoru a podmínkách. A v příštích volbách lépe zvolit. Bude-li ovšem koho.

Hudba vždy dokázala reagovat na aktuální podněty. V populární hudbě už se objevily zajímavé písně inspirované pandemií. Máte signály, že by například někdo psal na podobné téma operu nebo jiný hudební žánr?

Zaregistroval jsem, že Finská národní opera v Helsinkách připravila inscenaci s názvem Covid fan tutte, je stále k zhlédnutí na stránkách operavision.eu. Já jsem ji neviděl. O ničem jiném nevím.

Nebylo by podle vás adekvátní akcentovat v programu divadla i současné dění?

Ne! Jsem přesvědčen, že máme i v této době – pokud můžeme – přivádět na scénu kvalitní díla s kvalitními interprety, v kvalitních, inspirativních a divadelně působivých inscenacích, která jsou představena a fungují v širším společenském a kulturním kontextu a přesahují současnou aktuální situaci svou uměleckou silou. Tím k ní mohou intenzivněji hovořit, a hlavně dávají větší naději a sílu přestát současné dění plné nejistot a pochybností.

Evropu a následně celý svět po první světové válce v letech 1918–1920 sužovala smrtící epidemie takzvané španělské chřipky. Neumím si vybavit jediné hudební nebo hudebně dramatické dílo, které by tuto dobu aktuálně reflektovalo. Tak jako v celém Shakespearově díle najdeme pouze jednu zmínku o moru (a to ne jako ústřední téma, v Romeovi a Julii), přičemž epidemie moru byla za jeho života v Londýně silně přítomna.

Divadlo je tady odjakživa pro diváky. Chybí vám a umělcům kontakt s publikem? Lze vůbec tuto absenci nějakým způsobem kompenzovat?

Pochopitelně, že živé publikum a přímý kontakt jedinečných divadelních setkávání všem chybí! Je to základ divadelní existence, smysl divadla! Online kontakt a kontakt přes sociální sítě je v současné situaci jedinou možností našeho dialogu s diváky. Dáváme tak zprávu, že divadlo žije, navzdory omezením v něm tvoříme a nemůžeme se dočkat, až budeme moci naše divadla pro své diváky otevřít. Nabízíme tak, co můžeme představit alespoň touto cestou.

Je současná situace pro existenci kamenných divadel ohrožující?

Tady si z krátkodobého hlediska troufám hovořit pouze za NDM. Schválený rozpočet statutárního města Ostravy pro svá divadla zachovává rok 2021 příspěvek ve stejné výši jako v roce 2020. Je v těchto souvislostech důležité zmínit, že tento příspěvek je z 95 % použit na mzdy zaměstnanců a 5 % z toho tvoří základní mandatorní výdaje, zejména energie. Prostředky na vlastní uměleckou činnost, zejména na tvorbu inscenací, hostující umělce a podobně, jsou hrazeny v prvé řadě z tržeb za vstupné, z ostatních zdrojů je pak zásadní příspěvek Ministerstva kultury z programu podpory regionálních divadel a orchestrů. A tady už je několik neznámých. Je nutné z mnoha důvodů počítat s poklesem návštěvnosti, zejména v prvních měsících od otevření divadel. Důvodů může být několik – nemůže být dovoleno z počátku využít celou kapacitu divadel, lidé, zejména starší, se budou obávat z důvodů zdravotních, mnozí se mohou dostat do existenčních problémů, mnozí divadlu a návštěvám kulturních událostí odvyknou a třeba trochu zpohodlní. Nevíme, jaká bude výše už zmíněného příspěvku Ministerstva kultury z programu podpory regionálních divadel a orchestrů. Jaká bude celková ekonomická situace společnosti a nálada v ní. Naší jedinou cestou je navzdory všemu vytvářet v daných podmínkách a možnostech co nejlepší divadelní produkce a být zároveň živou kulturní institucí, domy plnými jedinečných událostí! Tedy ještě lépe a intenzivněji, s novou energií a kreativitou a intenzitou dělat to, co jsme dělali před nástupem covidu.

Co vás v současnosti dokáže potěšit a zahřát u srdce?

Drobnosti a maličkosti, někdy zdánlivě nepodstatné, krátké, ale důležité! Dobrá atmosféra a tvořivá zkouška, nápad, splněný úkol, nalezení cesty k řešení daného, třeba jen dílčího úkolu, a hlavně milá a inspirativní setkání s lidmi, která jsou v současné době omezená na minimum. A rovněž omezená setkání s uměleckými díly. Zbývají knihy, hudební nahrávky, filmy… Shrnuto a podtrženo – vědomí dobře naplněného času bez chmur a sebelítosti. Je to mnohdy těžký úkol, o to je z něj větší potěšení a hřejivý pocit u srdce! No a taky to, že se mi po několika hodinách podařilo dopsat odpovědi na otázky tohoto rozhovoru!

To jsme také moc rádi a srdečně za krásný rozhovor děkujeme! Ještě poslední otázka, kdybyste měl moc jednu věc na světě změnit, co byste udělal?

Uzdravil svět, nejen od covidu! To je však přání příliš troufalé a pyšné, mít takovou moc. Ta mi nepřináleží! Tak snad přání mít tu moc změnit a měnit sebe, abych tento podivný nejistý čas, někdy hraničící s bezčasím, dokázal, navzdory tomu všemu nezdravému okolo mne, plně využít a smysluplně a tvořivě naplnit. S radostí, a to hlavně nejen pro sebe, ale i pro druhé!

Foto: Fb NdM