pondělí, 12 duben 2021 17:13

Ingeborg Radok Žádná: Kontakt se studenty považuji za důležitý

Autorka:

„Vzhledem k tomu, že jako instituce jsme významným reprezentantem kulturní sféry, měli bychom posilovat povědomí o tom, jak je kultura důležitá a jak důležitá je umělecká tvorba.“

„Rádi bychom mezioborovou nebo mezifakultní spolupráci podpořili konkrétními programy.“

„Mým přáním je, aby škola vybavila studenty takovými znalostmi a dovednostmi, aby se mohli uplatnit v proměňujícím se světě.“

 

206

 

Od února letošního roku zastává Ingeborg Radok Žádná post rektorky Akademie múzických umění v Praze. Od studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prošla celou řadou manažerských pozic a později zakotvila na Hudební a taneční fakultě AMU jako vyučující na Katedře hudební produkce. Na akademii působila jako proděkanka HAMU i jako prorektorka pro zahraniční a uměleckou činnost a nyní byla zvolena do funkce nejvyšší. V rozhovoru pro KlasikuPlus hovořila především o dalším směřování akademie a její budoucnosti obecně.

Roli rektorky označujete jako především „komunikační, administrativní a podpůrnou“. Co vidíte jako svůj největší úkol?

Momentálně asi roli komunikační. Komunikaci a porozumění považuji za podstatné ve všech oblastech naší činnosti, včetně politiky. Denně můžeme pozorovat, jak se naši zástupci nemohou na některých věcech vůbec dohodnout. Podle mě je právě komunikace úplně zásadní pro cokoli, pro realizaci našich vizí nebo úkolů do budoucna. Někdy se dohadujeme přes sociální sítě nebo přes právníky i o poměrně jednoduchých věcech.

Vaším zájmem je i posílení PR strategie školy. Na co konkrétně by se měla zaměřit a jaký by měl být její dopad?

Vzhledem k tomu, že jako instituce jsme významným reprezentantem kulturní sféry, měli bychom posilovat povědomí o tom, jak je kultura důležitá a jak důležitá je umělecká tvorba. Zároveň si myslím, že vysoké školy by měly upozorňovat na zásadní společenská témata nebo stavět se za ně, jak jednotlivě, tak společně jako akademická obec. Třeba v oblasti environmentálních cílů, kterými jsme se jako škola začali zabývat a které se snažíme reflektovat a naplňovat. Teď, během pandemie, se řada našich pedagogů i studentů věnuje dobrovolnické nebo dobročinné činnosti směrem k seniorům, ke zdravotníkům, potřebným. Je hodně věcí, které o sobě můžeme říct a o kterých by mělo být více slyšet. Dílčí konkrétní úkoly spočívají v lepší propagaci různých typů našich aktivit, například v oblasti vědy a výzkumu.

 

214

 

Dobrý mediální obraz školy ovlivňuje také zájem o studium. Hlásí se na AMU noví studenti?

Letošní rok je samozřejmě zvláštní. Podle mě ale asi jen zvýraznil, že naši potenciální uchazeči budou stále důkladněji zvažovat možnosti uplatnění po ukončení vysoké školy. A pokud se třeba zásadně změní situace uměleckých institucí, některé zaniknou nebo budou redukovat počty pracovních míst, vysílá to k uchazečům o studium uměleckých oborů jasný signál. Budou pak pečlivě zvažovat, jestli studovat obor, jehož budoucnost není úplně jistá. Konkrétně na HAMU máme už nyní více muzikantek uchazeček-žen, protože muži zřejmě více přemýšlejí o tom, jestli ta obrovská míra úsilí a práce, kterou věnují studiu nástroje, bude vykompenzovaná relevantním uplatněním.

Liší se to v rámci jednotlivých fakult?

V některých oborech je zájem o studium tradičně velký. Třeba v činoherním herectví. Naopak u některých interpretačních oborů na HAMU je znát nedostatek potenciálních uchazečů už menším zastoupením uchazečů z těchto oborů na konzervatořích. Do budoucna bychom ale mohli z různých na nás nezávislých důvodů narazit na určité těžkosti, co se týká počtu uchazečů a zájmu o studium v rámci všech fakult. Možným řešením bude například větší otevření školy, konkrétně fakulty HAMU, pro zahraniční uchazeče.

 

209

 

Jak by se mohla škola v tomto směru více otevřít?

Třeba formou flexibilnějšího anglického programu, kdy HAMU poskytne širší hudebně-teoretický základ a studium jednotlivé specializace se pak bude řešit podle zájmu konkrétního uchazeče. Vzhledem k množství specializací a velmi individualizovaným studijním programům je obtížné naplnit cíle studia v jednotlivých programech nebo specializacích pro jednotlivce. Pokud se na velkou univerzitu přihlásí skupina dvaceti zahraničních studentů, můžete pro ně udělat studijní program na míru. Pokud se ale ke studiu na HAMU přihlásí do anglického programu například jeden dirigent, jeden operní režisér a jeden flétnista, je těžké jejich studium prakticky a efektivně strukturovat.

Mohla by zájem o studium podpořit nějaká proměna i v rámci již fungujících oborů? Může škola svou nabídkou reagovat na rychle se měnící společnost?

Vysoká škola se proměňuje, může se proměňovat, ale není to tak rychlý proces, který by dostatečně flexibilně reagoval na to, co se děje třeba na trhu práce. Vysoká škola by vždy měla především ukázat cesty a možnosti. Nemůže poskytnout úplně všechno, co by absolvent potřeboval. Já bych ráda podporovala mezioborovou a mezifakultní spolupráci. Řada našich studentů i absolventů se nespecializuje úzce na jeden typ činnosti. Zároveň se v jejich aktivitách prolínají různé umělecké druhy, hudebník spolupracuje na uměleckém projektu s divadelníky nebo s filmaři a zároveň třeba učí. Rozprostírání do různých oborů či oblastí a práce v různých typech zaměstnání jsou pro absolventy AMU typické. Ale škola toto všechno postihnout nemůže. Rádi bychom do budoucna vybavili studenty dovednostmi třeba v oblasti self-managementu, aby se dokázali uživit tím, co vystudovali.

Spolupráce mezi fakultami, katedrami i jednotlivými obory vzniká často dost organicky, zespoda. Jak ji může podpořit samotná škola?

Rádi bychom mezioborovou nebo mezifakultní spolupráci podpořili konkrétními programy. Kromě podpory finanční a pedagogické by bylo do budoucna skvělé podpořit studenty i kreditovým hodnocením mezioborových projektů. Pokud třeba scénograf z DAMU spolupracuje s katedrou nonverbálního divadla nebo s operními zpěváky z HAMU a vytvoří scénu pro jejich představení, nemusí to být jen jeho osobní iniciativa nad rámec studia, ale může za to získat studijní kredity. Další možností je podpora volitelných předmětů nebo kreativních modulů, v rámci kterých by studenti různých fakult mohli pracovat na konkrétním společném projektu.

 

210

 

AMU v loňském roce získala takzvanou institucionální akreditaci. Co to znamená?

Institucionální akreditace umožňuje vnitřní sledování struktury a kvality našich programů, které si mohou fakulty flexibilněji inovovat či upravovat. Institucionální akreditace ale především přenáší odpovědnost za kvalitu vzdělávací činnosti a souvisejících činností na školu samotnou.

Mohla by umožnit i například takzvaný duální diplom, tedy kombinaci různých oborů ve spolupráci s jinými vysokými školami v rámci jednoho studijního programu?

Zatím o tomto typu programu neuvažujeme. Nabízela by se ale například užší spolupráce s Akademií věd v doktorském studiu. Plánovali jsme letos zahájit sdílený program se zahraničními školami na Katedře alternativního a loutkového divadla, který by studentům v magisterském stupni umožnil postupně absolvovat studium na čtyřech různých školách podobného zaměření. Kvůli pandemii se tento program nemohl zatím otevřít. Doufáme ale, že k tomu dojde letos na podzim, v akademickém roce 2021/22.

Budou se na AMU otevírat nové obory?

Na FAMU se otevírá úplně nový magisterský program Game design, na HAMU nová specializace Hudebně-vydavatelská činnost. Je třeba říct, že každá novinka přináší nutnost personálního, prostorového a finančního zabezpečení, existují pravidla pro garantování nových programů, které institucionální akreditace předpokládá. Každá fakulta si tedy musí rozmyslet, na co má prostředky a kapacitu a jaké jsou její priority, a podle toho se může rozhodnout. V současnosti končí platnost řady programů a původních oborů. Programy se reakreditují a v rámci toho dochází k jejich inovaci, někdy se jedná o dílčí úpravy, někdy jsou to i změny zásadního charakteru.

 

216

 

Deklarovala jste zájem a potřebu provést změny také v doktorském studiu. Čeho by se měly týkat?

Doktorské studium se nebude měnit pouze na AMU. Ministerstvo školství plánuje změnit způsob financování doktorského studia a s tím si určí i jeho nové parametry. Budou na to muset reagovat všechny vysoké školy. V současnosti škola dostává příspěvek podle počtu doktorandů. Změna spočívá v tom, že škola získá příspěvek, se kterým si bude hospodařit sama. Může se rozhodnout, kolik bude mít doktorandů, kolik prezenčních a kolik v kombinovaném studiu, jak bude své doktorandy podporovat stipendiem. Znamená to, že bude muset jasně specifikovat konkrétní povinnosti doktorandů. Budou kladeny náročnější požadavky jak na doktorandy samotné, tak na jejich školitele a na práci oborových rad. Chtěli bychom si v rámci změn také lépe zformulovat, co je to vědecko-výzkumný, umělecko-výzkumný a co umělecký doktorát.

Jak po roce pandemie hodnotíte distanční výuku? Je možné tuto zkušenost vnímat i pozitivně?

Vyzkoušeli jsme si, že některé předměty se dají vyučovat distančně nebo asynchronně, to znamená, že si student může například přednášku pustit ze záznamu, až když na to má čas. To bychom rádi využili i nadále. Pokrok jsme zaznamenali i ve využívání technologií, všichni jsme se něco museli naučit. Situace nás přiměla uvažovat také o smysluplnosti cestování a jeho dopadu na životní prostředí. Pozitivní dopad nakonec lze vidět u některých konferencí, které díky přenesení do online prostředí měly daleko větší mezinárodní dopad, také některé lektory nebo umělce se podařilo díky online formátu pozvat na seminář nebo masterclass snadněji, než kdyby se konaly fyzicky. Logisticky i ekonomicky by to za normálních okolností bylo daleko náročnější.

Některé praktické části studia na vysoké umělecké škole ovšem distančně absolvovat bez fyzické přítomnosti skupiny studentů nelze, například cvičení na FAMU, představení na DAMU, komorní nebo orchestrální koncerty na HAMU… Studenti postrádají kontakt se svými kolegy a pedagogy, řada studentů uvažuje o přerušení nebo rozložení studia. Je zároveň méně konkurzů v orchestrech, méně příležitostí v divadlech, méně pohybu v uměleckých institucích, realizuje se méně uměleckých projektů. Obtížně se organizují hudební soutěže, kde si za normálních okolností agenti či školy vytipovávají své potenciální uchazeče, sólisty. Tento kontakt mezi umělci a orchestry, umělci a agenturami je omezený, je omezená umělecká produkce, z toho vyvstávají i otázky, jak to vlastně bude v budoucnu. Tady vidím dopad především negativní.

 

200

 

V pětasedmdesátileté historii AMU jste teprve druhou ženou-rektorkou. Jak vnímáte prostředí školy z hlediska genderové rovnosti? Liší se to v rámci fakult?

Zastoupení žen a mužů na fakultách se liší, ale je to zčásti dané specifiky konkrétních oborů nebo uměleckých oblastí. Umělecká sféra by měla být tou nejotevřenější a nejsvobodomyslnější a otázky rovnosti by tu měly být naplňované úplně přirozeně. Nejsem zastánkyní povrchových opatření nebo kvót, které, byť dobře myšlené, mají někdy opačný efekt. Upravovat gramatiku nestačí a kvóty nezmění myšlení lidí. Za důležité považuji například dodržování stejného platového ohodnocení žen i mužů na stejných pozicích, zabezpečení malých dětí tak, aby jejich rodiče mohli pracovat, nebo kratší úvazky. Domnívám se, že ženy jsou často zdatnější nebo empatičtější právě v komunikaci, o níž jsme mluvily na začátku, a mohou se tak snáze dobrat funkčních dohod a řešení. Ale na AMU jsme v minulém roce začali dobře, máme děkanku na FAMU, letos přibyla rektorka…

Budete pokračovat ve své pedagogické práci na HAMU?

Musela jsem učení trochu omezit, ale kontakt se studenty bych si ráda uchovala. Považuji ho za důležitý. Jsem ráda, že skrze svou pedagogickou práci mohu vnímat jejich potřeby, být konfrontována s jejich názory, myšlením. Je dobře, když studenti přicházejí s vlastními nápady, a pokud je katedra nebo fakulta osvícená, je to skvělá příležitost se zamyslet, něco nového udělat nebo něco změnit.

V kompetencích rektorky ale bohužel není na tyto podněty přímo reagovat. Úlohou rektora je zabezpečit podmínky k rozvoji jednotlivých fakult. Mým přáním je, aby škola vybavila studenty takovými znalostmi a dovednostmi, aby se mohli uplatnit v proměňujícím se světě. Aby mohli alespoň zčásti vykonávat to, co vystudovali, co je těší nebo se uplatnit i v jiné oblasti než v té, kterou vystudovali. Aby měli chuť učit se nové věci.

 

205

 

Foto: Fotoarchiv KPR, foto Hana Brožková,  Archiv a Fb AMU, Fb HAMU a DAMU

Jana Jarkovská

Flétnistka a pedagožka.

Studovala na konzervatořích a akademiích v Praze (Jan Riedlbauch, Jiří Válek, Štěpán Koutník), Stockholmu (Tobias Carron) a Miláně (Simona Valsecchi), kde působila rovněž jako odborná asistentka. V současnosti vyučuje flétnu na Konzervatoři Teplice. Na domácích i zahraničních pódiích vystupuje především s klavíristou Bohumírem Stehlíkem, s nímž tvoří mezinárodně úspěšné Duo du Rêve. Spolupracuje rovněž s řadou současných skladatelů a skladatelek, na jejichž premiérách se interpretačně podílí. Pravidelně natáčí pro Český rozhlas. V roce 2018 vyšlo v nakladatelství Radioservis její první CD Pidluke-padluke s hudbou Jiřího Temla, které natočila v rámci svého doktorského studia na HAMU. V roce 2020 vydala album Vlastním hlasem se sólovými flétnovými skladbami současných českých skladatelek (Bodorová, Cílková, Loudová, Švarcová, Vetchá). V září 2021 vychází její nové CD Snow and Stars s tvorbou Sylvie Bodorové.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.