„Pro nás jsou to velké nervy. Nicméně věřím, že se Rusalka uskuteční.“

„Řada partnerů možná bude mít existenční problémy. A kultura je potom zbytná. Tak to je…“

„Její jméno není zapomenuto. Naše práce dává smysl.“

Městys Liteň nedaleko Berouna je místem spojeným s pěvkyní Jarmilou Novotnou. Byla provdána za Jiřího Daubka, příslušníka vlasteneckého rytířského rodu, který tam od poloviny devatenáctého století sídlil na zámku a velkostatku a který svými aktivitami přispíval k procesu uvědomění a uznání českého podnikatelstva jako důležitého činitele Habsburské monarchie i Československé republiky. Daubkovi po válce o své hospodářství přišli a byli komunistickým režimem vymazáni z historie… Nezisková společnost Zámek Liteň slaví desáté výročí. Jako její ředitelka, nynější spolumajitelka zámku a zakladatelka Festivalu Jarmily Novotné, vypráví Ivana Leidlová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz o plánovaném srpnovém uvedení Dvořákovy Rusalky v zámeckém parku, o ztrátách v roce koronakrize a plánech do budoucna i o kontaktech s George Daubkem, synem Jarmily Novotné..

Loni jste museli program drastický upravit. Co všechno padlo?

Jarní akce jsme byli nuceni zrušit a ty, které se potom přece jen uskutečnily, musely být v dost pozměněné podobě. Zrušili jsme Liteňské hornové dny, na kterých jsme měli mít i koncert Radka Baboráka a jeho ansámblu… Chtěli jsme té akci dát celostátní, možná až středoevropský rozměr. Byly tam naplánované večerní koncerty a koncert v parku, mělo to být opravdu zajímavé, ale celé ty čtyři dny jsme museli úplně zrušit. Byla jsem ráda, že máme krásnou aktivitu a program, který by nám letní festival v tom jarním období rozšířil, ale bohužel z toho nebylo nic… Také jsme na jaře měli mít fotografické kurzy Tona Stana. Ty jsme, i když v menší a pozměněné podobě, alespoň uskutečnili pak v září. Co se konalo – a fantasticky se povedlo – byly pěvecké kurzy. Markéta Cukrová i Helena Kaupová byly skvělé lektorky, také účastníci byli kvalitní. A ještě jsme stihli uspořádat víkend ZUŠ Open, i když v menší podobě a až v říjnu. Báli jsme se, že vůbec nebude, ale podařilo se.

Stihli jste mezidobí určitého rozvolnění protiepidemických opatření!

Ano, vládní zákaz zpívání začal platit až od následujícího dne. Byla tam řada souborů, které vtipně okomentovaly právě tuto skutečnost – že to je asi na dlouhou dobu poslední příležitost zpívat a slyšet zpěv. Bohužel to byla pravda. Někteří z nich dokonce zpívali koledy a říkali, že raději už teď, protože si nejsou jisti, jestli je budou moct předvést potom na Vánoce… Jak víme, skutečně je pak v zimě nepředvedli.

To byla vzpomínka na loňský rok. A jak letos? Zasahuje koronavirus do vašich plánů podobně razantně?

Letos jsme si řekli, že se soustředíme hlavně na oslavu desátého výročí Festivalu Jarmily Novotné. Tou hlavní oslavou je pro nás velký letní open air koncert s uvedením Dvořákovy Rusalky. Tento koncert koncipujeme i jako takové velké poděkování všem, kteří nám za těch deset let pomohli a podpořili nás, instituce, umělci, diváci. Pěvecké kurzy jsme naplánovali na termín teď v půlce června.

Jak se letos plánovalo?

Víte, na velké koncerty v letech 2014 a 2017 jsme měli vstupenky v prodeji už řadu měsíců dopředu. Marketingové nástroje byly rozmístěné během celé první poloviny roku. Bylo proto normální, že v dubnu jsme měli vyprodaných už osmdesát nebo devadesát procent kapacity. Letos jsme ale všechno na začátku roku zastavili, protože lidé nechodili ven, nemohlo se cestovat a tak dále… Nikdo určitě neměl náladu něco plánovat, chystat se na léto… Ani my jsme nevěděli, jestli se akce bude vůbec smět uskutečnit… Propagace v takové situaci by byly vyhozené peníze.

Ministerstvo zdravotnictví začalo zmírňovat opatření a informovat o tom, co asi bude, až na jaře…

Ano, a tak jsme i my začali ty obvyklé věci rozjíždět až v koncem dubna. Bylo to trošku o nervy. Vždyť i nákupní chování lidí se změnilo. Lidé se budou víc rozhodovat na poslední chvíli… A určitě mají mnozí doma v šuplíku řadu dalších vstupenek z různě posunutých koncertů z loňska. Na druhou stranu jsou lidé na kulturu natěšení. Ale pro nás jsou to velké nervy. Nicméně ano: věřím, že se Rusalka uskuteční.

Kolik lidí v Litni 28. srpna na tomto představení čekáte?

Prodáváme třináct set vstupenek a případně budeme moci přidat. Maximum by mohlo být až dva tisíce lidí, ale to letos nepředpokládám. Ani vlastně nechceme, aby tam bylo tolik lidí: ať raději sedí dál od sebe, ať se cítí v bezpečí a jedou tam s klidem a bez obav.

Máte připraven náhradní scénář, kdyby stát vyhlásil, že se hygienická situace změnila?

Ne, nechci se žádným scénářem „B“ zabývat. Držím si palce a věřím, že situace v srpnu bude dobrá a že Jarmila Novotná nad námi podrží ochrannou ruku. A to mimochodem znamená, že bude také hezké počasí…!

Rusalka nezazní celá. Jak podstatný výběr můžeme čekat?

Půjde o průřez operou. Záměrem naším i dirigenta Roberta Jindry bylo, aby nešlo jen o výběr árií. To by byl jenom koncert. Chtěli jsme, aby šlo o ucelený obraz, aby byla zachována dějová linie a atmosféra, aby zůstal příběh. Některých věcí jsme se samozřejmě museli vzdát, tím spíše, že chceme, aby program byl na nějakých devadesát minut a bez pauzy, ale aby zážitek byl jednolitý. Michal Caban k tomu přidá živé obrazy, které se budou odehrávat v reálném čase na různých místech v areálu zámku. Bude to tanec v místech, na která uvidíme, ale i v místech, na které neuvidíme, odkud ale budou takové scény vidět na velké obrazovce. Ideou je, abychom přiblížili různá místa areálu zámku a parku a dali Rusalce atmosféru. Jde o kompromis. Naši umělci nemohou v Litni strávit týdny na přípravě celé obvyklé inscenace.

Sóloví pěvci budou v kostýmech, nebo v civilu?

Kostýmy mít nebudou. Režijní příspěvek se bude odehrávat v těch scénách okolo a na obrazovce. Pokud budou některé okamžiky upraveny třeba jen světelně, pak bude na obrazovce vidět třeba detail zpěváků a podobně.

Není škoda, že opera nezazní celá?

Myslím, že lidé jsou docela ve spěchu a nejsou připraveni dát pro open air víc než dvě a půl hodiny času. Ale mám pocit, že po těch devadesát až sto minut se dokáží soustředit a užít si to. A také věřím, že vnitřní a vnější prostory jsou rozdílné, bude to prostě jiné než v Rudolfinu. I venku se dělávají celé operní produkce, ale druhý důvod je čistě pragmatický. Nemáme možnosti dlouhých zkoušek a nemáme možnost projekt ještě někde zopakovat. A právě to souvisí s financemi, které máme k dispozici. Navíc všichni umělci teď mají radost, že se dostávají k novým úkolům, které během koronakrize odpadaly, a jsou hodně zaměstnaní. Ale galakoncert s áriemi jsme přece jen nechtěli. Bude to tedy nakonec hezký kompromis.

A jak hodně máte vy sama ráda Rusalku?

Moc. Je to moje oblíbená opera, jedna z těch, které si pamatuju z doby, kdy jsem byla dítě. Mám k ní opravdu hluboký vztah. Rusalka je poklad české historie. A nezapomínejme, že letos máme sto dvacet let od její premiéry a že Jarmila Novotná Rusalku zpívala. Takže se krásně hodí. Víte, já jsem chtěla letos opět přivést lidi do Litně. Proto není tenhle náš projekt někde v Praze v koncertním sále. Liteň má park, který je nádherný, je tam jezírko… a tak Rusalka byla pak samozřejmě vlastně první volba…! Ale abych byla přesná, jako první napadla Rusalka Markétu Cukrovou.

Uděláte z tohoto projektu tradici? Budete pokračovat v uvádění oper na pomezí koncertní a poloscénické zkratky? Nebo jde opravdu jen o jednorázovou věc k vašemu výročí? Připomínáte si deset let činnosti, že?

Máme deset let neziskové organizace Zámek Liteň a deset let Festivalu Jarmily Novotné.

Nerozmáchnete se k něčemu podobnému každoročně?

Uvidíme, ukáže se, jak to zafunguje. Každopádně jde o totálně neziskový projekt, to znamená o akci, která se prodanými vstupenkami nezaplatí. Každoročně něco podobného zřejmě dělat nebudeme, to bychom museli získat nějakého hodně významného partnera, který by nás podporoval. Budeme si zřejmě vybírat data a střídat menší a větší projekty jako doposud. Ale že takovýto projekt posunuje náš festival zase dál, to je jasné. To je pravda.

Ptát se, jakou další operu byste tedy případně – ať už za rok, za dva, nebo za pět let – ráda uvedla, asi nemá smysl…

Nemám zatím představu, pro mě i to, že už uplynulo deset let, je něco, co mě zaráží…! Nikdy mě nenapadlo, že bych něco podobného dělala celých dlouhých deset let. Měla to být jednorázová věc, která se otočila dál. Ale nevím, co bude dál, nechci se zaměřovat tolik dopředu. V tom nevelkém týmu, se kterým všechno organizujeme, je to docela vyčerpávající, takže zatím myšlenky na další operu nemám. Ráda bych, ale přiznávám, že také covid trošku zastavil přemýšlení o budoucnosti. I já sama musím plánovat více ze dne na den, krátkodoběji, než jsem bývala zvyklá…

A finance?

Řada partnerů možná bude mít existenční problémy. A kultura je potom zbytná. Tak to je.

Máte silného finančního partnera?

Máme lokální partnery, máme hlavního dlouhodobého partnera Erste Private Bank, ale velkého partnera, který by vše prakticky celé zafinancoval? Takového ne. Takového získat, to je běh na dlouhou dobu, i když se samozřejmě s desetiletou historií může náš festival už něčím prezentovat… Teď bych ráda získala partnera a peníze na rekonstrukci zámecké oranžerie. Ta je teď pro nás v Litni velkým projektem, kterému bych se ráda v dalších letech věnovala. Vždycky je potřeba vybrat jednu věc, na kterou se člověk soustředí. Myslím, že by bylo zajímavé mít zázemí pro výtvarné projekty a že by to neziskové organizaci mohlo pomoci. Takový je teď můj nejbližší a největší cíl.

Ale hudbu v Litni úplně umlčet nehodláte.

Ne, rozhodně ne. Ta samozřejmě k Litni patří.

Neměli jste loni ještě v plánu projekt s Operním studiem Slovenského národního divadla?

Ano, to je ještě jedna z těch věcí, které loni měly být a které se nemohly uskutečnit. Měli jsme připravené speciální kurzy Markéty Cukrové a oni pak měli předvést jedno operní představení. Tak to je také jedna z věcí, ke které bychom se rádi vrátili a v příštích letech rádi zrealizovali. A to jsou pro nás velké, vysoké hudební plány!

Jaký je zájem o interpretační kurzy? Navzdory pandemii?

Tím, že letos je lektorkou Margreet Honig, zkušená pěvecká pedagožka z Nizozemska, tak máme neskutečný počet přihlášek. Jde o jméno, které je ve světě opravdu silně vnímané. Část kurzu bude učit, pro část bude jako pozorovatelka a konzultantka. Je lákadlem! Přihlásily se velmi kvalitní účastnice, kterým stojí za to těch několik dní věnovat možnosti sledovat Margreet Honig při práci. A věřím, že pro děvčata budou zajímavá a budou přínosem i odpoledne a večery, kdy už je na kurzech neformální atmosféra. A navíc je po roce opravdu hlad, kdy se děvčata chtějí dál vzdělávat.

Kurzy už budou každoroční záležitostí?

Ano, možná budou jednou zaměřeny víc na píseň, jednou na klavír, jednou na jiné nástroje, bavíme se i o možnosti dirigentských kurzů, a to vše nejen pro děvčata, ale i pro chlapce.

Letos budou kurzy kompletně dámské?

Ano, lektorky, korepetitorka i účastnice budou jen ženy.

Jste po deseti letech překvapená z toho, co všechno se dá dělat, co se podařilo?

Ano, šokovala jsem sama sebe. Tenkrát bych tohle všechno nečekala. Šla jsem do toho jen s vírou, že je potřeba pro Daubkovy něco v Litni udělat a jméno Jarmily Novotné dát zpátky na kulturní mapu. Ale co všechno se k tomu přidá a jak se ta „koule“ rozjede dál, to mě samotnou překvapilo. V běhu si člověk všechno ani nestačí uvědomovat, takže až teď zpětně, když se ohlédnu, mám prostor věci zrekapitulovat. Nikdy bych si neřekla, že budu v kultuře působit deset let… Pro mě je to skutečně velký milník, dávala jsem si tehdy maximálně tři roky. Cílem byl koncert s panem dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Chtěla jsem dosáhnout nějakého bodu, nějakého posunu, ale pak najednou přicházely další a další projekty… a jsou to zajímavé věci, které jsem nechtěla odmítat. Mám obrovskou radost z toho, co se podařilo. Mým cílem bylo pozvednout jméno Jarmily Novotné, ukázat její osud, ale na něm se náhle začaly samy připomínat další věci. Liteňské hornové dny s Jarmilou Novotnou jakoby nemají nic společného, ale je to podpora mladých… – a ta už s mottem zámku Liteň co do činění má. A ZUŠ open a tak dále… to všechno dává smysl. Pěvecké kurzy… Všechno dává smysl, když člověk vidí, jak tam vznikají umělecká partnerství, jak se umělkyně vracejí a dávají těm mladým příležitosti… Z toho všeho mám velkou radost.

Co je nového s panem Daubkem a s pozůstalostí Jarmily Novotné?

Loňské osekání programu nám dalo možnost s panem Daubkem všechno podrobně projednat. Dohodli jsme se, že Zámek Liteň bude správcem všech dokumentů, že nám předá veškerou pozůstalost po Jarmile Novotné a rodu Daubků. Část už je tady, část je ještě u něj v Americe a jednáme o převozu. Asi se pro příští rok archivu budeme hodně věnovat.

Máte pocit, že už se o Jarmile Novotné ví víc než na začátku?

Samotnou mě překvapilo, že když se někde hovoří o slavných operních pěvkyních, tak už tam není jenom Ema Destinnová, ale právě i Jarmila Novotná. Nevím, jestli to je naše zásluha, to si netroufám hodnotit. Ale je pravda, že vznikla výstava, koncerty, kniha Pavla Kosatíka Baronka v opeře, vydala se znovu i její kniha Byla jsem šťastná, na které kdysi spolupracoval Jan Králík… Lidé, kteří se o ní chtějí něco dozvědět, mají víc možností. Nechceme nic vnucovat lidem, kterým to třeba nic neříká, ale myslím, že na mapu významných osobností, a to těch, které měly přesah ze světa opery, se Jarmilu Novotnou podařilo vrátit. Její jméno není zapomenuto. Naše práce dává smysl. A myslím, že si cestu ke své mamince konečně našel i pan Daubek. Jarmila Novotná zemřela v roce 1994 a my jsme se s ním potkali v roce 2011, ale on do té doby mnohé krabice z pozůstalosti ani neotevřel… Podíval se do nich až pod dojmem z našich aktivit. Tak pokud i tohle je jedním z výsledků těch deseti let, tak to přece stálo za to!

Foto: Jan Žirovnický, Markéta Kobrsková, Michaela Hermína, Petr Veber, archiv zámku Liteň, ZUŠ Open