„Premiérové uvádění skladeb mladých českých autorů patří mezi jednu z důležitých aktivit zlínské filharmonie.“

„Tomáš Brauner za sebou ve Zlíně zanechává bezpochyby velmi výraznou stopu.“

„V každé sezóně se snažíme posluchačům představit skladatele, jejichž tvorba není zlínskému publiku příliš známá, či zajímavá díla, jež ve Zlíně doposud nezazněla.“

Když v roce 1946 zakládal národní podnik Baťa symfonický orchestr, asi nikdo netušil, že se z něj stane jedna z nejprogresivnějších filharmonií v naší zemi. Ať už je to šance, kterou dává mladým dirigentům formou stálého úvazku nebo hostováním, tak šance mladým hudebníkům při festivalu Talentinum. Nebo uvádění málo známých skladatelů 20. století či spolupráce s našimi současnými skladateli a uvádění jejich děl nejen v premiéře, ale i v reprízách. O tom všem jsme si povídali s dramaturgem Filharmonie Bohuslava Martinů Tomášem Koutným.

Filharmonie Bohuslava Martinů v uplynulé „covidové“ sezóně prakticky zvládla odehrát takřka všechny abonentní koncerty. Jak se vám to podařilo?

Zlínské filharmonii se jako jednomu z mála českých orchestrů podařilo odehrát všechny zbývající abonentní koncerty ze sezóny 2019–20 v průběhu léta loňského roku, byť v určitých případech bylo nutné přistoupit k jistým dramaturgickým obměnám. Upřímně, původně jsme měli mírné obavy z toho, jak budou naši dlouholetí posluchači reagovat na nabídku koncertů konaných kupříkladu v polovině srpna, což ve Zlíně zcela určitě není standardní období pro pořádání koncertů filharmonie. Náš záměr se však nakonec ukázal být dobrým tahem a zejména naši abonenti jej kvitovali velmi pozitivně. Do sezóny 2020–21 jsme tak mohli vkročit takřka s čistým štítem.

Ta letošní sezóna už zdaleka tak úspěšná nebyla. Zbyly vám nějaké „resty“ a jak je budete řešit? Budete přesouvat letošní naplánované koncerty na příští sezóny?

Letošní sezóna probíhá ve srovnání s tou předchozí v naprosto odlišném chodu. V jejím průběhu se nám podařilo realizovat pouze nepatrný zlomek naplánovaných koncertů a podobně jako ostatní kulturní instituce i Filharmonie Bohuslava Martinů přesunula značnou část svých aktivit do online prostoru. Vzhledem k nepříznivým podmínkám pak začátkem března padlo definitivní rozhodnutí o kompletním přesunu některých abonentních cyklů do sezóny 2021–22. To ovšem není případ našich dvou hlavních symfonických řad, které v nadcházející sezóně nabídnou (až na drobnou výjimku) koncerty se zcela novým programem.

Všem našim předplatitelům jsme zároveň nabídli bezplatné převedení jejich abonmá z letošní neodehrané sezóny do sezóny příští. Mohu prozradit, že téměř 95 % stávajících abonentů této nabídky využilo. Velmi si vážíme toho, že i přes nejasný výhled budoucího vývoje pandemie je o koncerty zlínské filharmonie stále velký zájem.

Jak vlastně orchestr prožíval minulou i současnou sezónu?

Asi nemá smysl zastírat, že se nám v posledních měsících nepracovalo příliš komfortně, a to jak managementu filharmonie, tak ani našim hudebníkům. Poslední podzimní koncert odehráli zlínští filharmonici 8. října loňského roku, přičemž poté, jak dobře známo, již nebylo možné koncertovat za účasti publika. Filharmonie Bohuslava Martinů proto přistoupila k jiným formám umělecké činnosti, především k realizaci koncertů formou online streamů vysílaných živě na webových a facebookových stránkách.

K těmto aktivitám pak krom jiného přibyla také činnost nahrávací. V srpnu loňského roku nahrál orchestr pod vedením šéfdirigenta Tomáše Braunera dvojalbum pojmenované Zlínské linie, jež vzniklo u příležitosti 75. výročí založení profesionálního symfonického orchestru ve Zlíně. Zkraje letošního roku se pak dočkal výsledné podoby audio-vizuální záznam skladby Smrtihlav 2020, kterou zkomponoval Lukáš Sommer na objednávku naší filharmonie. Následovaly nahrávky 9. symfonie Antonína Dvořáka (dirigent Leoš Svárovský) a Mé vlasti Bedřicha Smetany (dirigent Robert Kružík), což byly takové dva dlouhodobé resty, které jsme si slíbili v této sezóně splnit.

Jak dlouho dopředu připravujete dramaturgii sezóny?

Dramaturgie sezóny se postupně rodí v hlavě několik let s tím, že finální návrh ve spolupráci s šéfdirigentem orchestru obvykle vykrystalizuje v průběhu léta. Koncem srpna tohoto roku bychom už tedy měli mít jasnější obrys sezóny 2022–23.

Jste nějak omezovaný zřizovateli nebo vedením filharmonie?

Dramaturg nemá při sestavování sezóny právo veta, ačkoli představa je to nepochybně zajímavá. Návrh dramaturgie prochází pomyslnými síty, mnohdy velmi jemnými, a konečná podoba je pak vždy výsledkem jistého kompromisu. Dramaturg by měl být v určité fázi tvrdohlavý, měl by mít svou konkrétní představu, a především by měl dbát na to, aby sezóna neztratila jasnou koncepci a jasný dramaturgický oblouk. Na druhou stranu by však měl být dramaturg také schopen navrhnout a přijmout nějaký kompromis.

Tomáš Brauner opouští po třech letech post šéfdirigenta a s FBM už bude spolupracovat jen jako hlavní hostující dirigent. Od nové sezóny na místo šéfdirigenta nastoupí Robert Kružík z Národního divadla Brno. Podílel se již na dramaturgické přípravě sezóny?

Tomáš Brauner za sebou ve Zlíně zanechává bezpochyby velmi výraznou stopu. Není tajemstvím, že v orchestru nalezl velké porozumění i sounáležitost jak v hudební, tak i lidské rovině, což rozhodně přispívalo i k celkové pozitivní atmosféře. Cítím však, že s nástupem Roberta Kružíka, který se stane šéfdirigentem zlínské filharmonie od září, to bude v tomto směru velmi podobné. Filharmonie Bohuslava Martinů v jistém smyslu navazuje na tradici mladých šéfdirigentů, kteří u orchestru v průběhu jeho historie působili. Ať už se jednalo například o Eduarda Fischera, jenž v druhé polovině padesátých let nastoupil na post šéfdirigenta tehdejší gottwaldovské filharmonie jako šestadvacetiletý, či o několik dekád později o Jakuba Hrůšu, Tomáše Braunera nebo nyní právě Roberta Kružíka.

Jak jsem již naznačil, sezóna 2021–22 bude z hlediska programového jakýmsi kompilátem dvou sezón. Robert Kružík podepsal se zlínskou filharmonií tříletou smlouvu a na přípravě koncertů zařazených do našich dvou hlavních symfonických řad se již pochopitelně podílel.

FBM má dlouhou tradici v provádění děl soudobých skladatelů, která iniciovala a která provádí ve světové premiéře. V příští sezóně to bude Jan Ryant Dřízal a jeho opus Slunovrat. Můžete o něm říci něco bližšího?

Premiérové uvádění skladeb mladých českých autorů patří mezi jednu z důležitých aktivit zlínské filharmonie. Ostatně kdo jiný než domácí orchestry by měl iniciovat a podporovat tvorbu mladých českých skladatelů.

V posledních letech se nám podařilo navázat spolupráci s výtečnými komponisty, jakými jsou například Tomáš Ille, Petr Wajsar, Lukáš Sommer a jiní. Zároveň usilujeme o to, aby nová díla nebyla provedena pouze v rámci své premiéry a pak navěky zapadla takříkajíc do šuplíku. Kupříkladu Zlínské linie Petra Wajsara se proto staly titulní skladbou již zmíněného stejnojmenného alba a již v říjnu tohoto roku se ve Zlíně dočkají své reprízy.

Slunovrat Jana Dřízala bude mít dle slov autora podobu slavnostní předehry v neofolklorním stylu inspirované ikonickými obrazy malíře Joži Uprky. Dílo je momentálně ve stadiu finalizace, a tedy jeho výsledná podoba je i pro mne zatím trochu tajemstvím.

Patří do stejného ranku i skladba Jana Vičara Žítkovská bohyně?

Jen částečně. Vičarova orchestrální fantazie s mezzosopránovým sólem Žítkovská bohyně vznikla nikoli pro Filharmonii Bohuslava Martinů, ale pro Moravskou filharmonii Olomouc, která toto dílo premiérovala v prosinci roku 2015. Není ovšem kompozicí folklorní, nýbrž jedná se o dílo „pouze“ inspirované folklorním námětem. Podobnost s Dřízalovou kompozicí lze tedy primárně spatřovat ve zjevné inspiraci obou děl regionální lidovou tematikou.

Překvapivý je i výběr zahraničních soudobých skladatelů. Pierre Wissmer nebo Mieczysław Weinberg nejsou jména běžná na českých a moravských pódiích. Takřka neznámý je i Karl Goldmark, vídeňský skladatel maďarského původu z přelomu 19. a 20. století. Komu vděčíme za tento zajímavý výběr?

V každé sezóně se snažíme posluchačům představit skladatele, jejichž tvorba není zlínskému publiku příliš známá, či zajímavá díla, jež ve Zlíně doposud nezazněla. A to je právě i případ zmíněného Pierra Wissmera nebo Mieczysława Weinberga. Zlínské publikum zpravidla velmi pozitivně reaguje na uvádění hodnotných kompozic druhé poloviny 20. století, což nás opakovaně utvrzuje v přesvědčení, že má smysl v nastaveném trendu pokračovat.

Velmi záslužnou činností je i podpora, kterou poskytuje FBM mladým umělcům organizováním festivalu Talentinum. Jak je festival financovaný, kdo mladé umělce vybírá a jak se připravuje dramaturgie festivalu?

Festival Talentinum pořádá zlínská filharmonie pravidelně každé dva roky již od roku 1972, a nadcházející edice této nesoutěžní přehlídky mladých koncertních umělců tak bude šestadvacátou v pořadí. Festival je z velké části financován z dotačních titulů Ministerstva kultury a také z fondů našich zakladatelů města Zlína a Zlínského kraje. Výběr sólistů i dirigentů probíhá na základě všech zaslaných platných přihlášek, které jsou zprvu individuálně posuzovány šéfdirigentem a dramaturgem. Poté následují konzultace šéfdirigenta s dramaturgem, přičemž finální výběr umělců závisí na rozhodnutí šéfdirigenta.

Proč festival Harmonia Moraviae opustil zaměření na duchovní hudbu a změnil stylově- žánrové zaměření? Čím se tak liší od normálního koncertního provozu a proč tedy festival?

Ve svých počátcích byla Harmonia Moraviae skutečně festivalem zaměřeným zejména (nikoli však výhradně) na oblast duchovní hudby. Postupným vývojem ovšem začalo docházet k opouštění tohoto konceptu, k čemuž přispěla celá řada nejrůznějších faktorů, ať už to byla konkurence v podobě nedalekých obdobně zaměřených festivalů či kupř. absence koncertních varhan. Kongresové centrum Zlín je na české poměry velice reprezentativní budovou, nicméně absence královského nástroje (jehož instalace mimochodem byla součástí původních plánů výstavby) nás mnohdy zásadně limituje. V programu Harmonia Moraviae se i nadále objevují koncerty duchovní hudby, ačkoli ve srovnání s úvodními ročníky je celkový stylově-žánrový rozptyl tohoto festivalu mnohem širší.

Populární abonentní cyklus C přímo překypuje invencí a musí se líbit hlavně mladým posluchačům, Daří se je přitáhnout do Kongresového centra?

Ano, zaplaťpánbůh se to daří. Populární abonentní cyklus bývá sice každoročně kompletně vyprodán našimi abonenty, nicméně poptávka po koncertech tohoto typu je ve Zlíně natolik vysoká, že takřka každý koncert z této řady reprízujeme. Všímáme si však také zajímavého trendu, kdy předplatitelé populární řady postupně po určité době přecházejí ke koupi abonmá některého z našich vážnohudebních cyklů. To je myslím jedna z cest, jak postupně přivést mladší ročníky k trvalejšímu zájmu o symfonický orchestr a o vážnou hudbu obecně.

FBM slaví 75 let své existence. Jak budete slavit?

K nejvýznamnějším dnům v historii Filharmonie Bohuslava Martinů patří 30. duben 1946, kdy filharmonie pod původním názvem „Symfonický orchestr národního podniku Baťa“ úspěšně provedla svůj vůbec první veřejný koncert. Zmíněné jubileum jsme již částečně připomenuli v předvečer tohoto výročí, další části oslav našeho třičtvrtěstoletí jsme pak vzhledem k daným podmínkám byli nuceni přesunout na podzimní termín. Jejich součástí bude například říjnový Galavečer Zlínských linií (v jehož rámci se na pódiu Kongresového centra Zlín postupně představí přední čeští sólisté Václav Hudeček, Adam Plachetka, Kateřina Kněžíková nebo Ivo Kahánek) či listopadové operní gala za účasti světově uznávané jihoafrické sopranistky Pretty Yende.

A dvě otázky ryze osobní – jak se člověk stane dramaturgem symfonického orchestru?

Zajímavá otázka. Především musí být ve správný čas na správném místě, s lidmi, kteří do něj vloží svoji důvěru.

O čem profesně sní dramaturg?

Všichni dramaturgové mají celou řadu profesních snů či přání. V současné době je však mým největším přáním, abychom už konečně opět stanuli před živým publikem, abychom zase zažívali tu neopakovatelnou koncertní atmosféru, a v neposlední řadě abychom po několika tichých měsících mohli znovu zaslechnout potlesk vděčného publika. Držme si palce!

Foto: Fb Filharmonie B. Martinů, Dominik Bachůrek