„Cílem bylo ukázat, že když nad mladými lidmi nikdo nebude ‚držet bič‘, jsou schopni to zvládnout sami, zábavnou formou a na dobré úrovni.“

„Operu Dove è amore è gelosia jsme si zvolili také jako téma našich bakalářských prací. V rámci výzkumu se dostaneme k takovým podrobnostem, jako byla cena kostýmů nebo výše honoráře violoncellisty v orchestru.“

„Místo, kde se festival odehrává, je malebné a plné přírody, takže se určitě vyplatí přijet s celou rodinou.“

V nadcházejícím týdnu se uskuteční druhý ročník festivalu s názvem ClassFest. Sedlčanský region ožije zvuky barokního orchestru a hlasy zpěváků z řad studentů. Návštěvníky také čeká swingový večer s kapelou Prague BuskMen a nebude chybět ani doprovodný program v podobě výstavy fotografií Michaely Pondělíčkové. Promyšlenou dramaturgií chce festival podnítit zájem o klasickou hudbu u generace mladších posluchačů. O připravovaném letošním ročníku jsme hovořili se zakladateli a organizátory – Vincencem Ignácem Novotným a Janem Kukalem.

V pondělí začíná už druhý ročník festivalu Classfest. Jaký program máte v těchto dnech?

V. Novotný: Generálkový týden, během kterého se zkoušel barokní koncert a operní představení. Náročný, pro nás i ostatní interprety. Máme ale štěstí, že nám pomohla Hudební a taneční fakulta AMU, která poskytla své prostory pro zkoušení. Můžeme se tak setkávat přímo v centru Prahy na Malostranském náměstí.

Než se dostaneme k letošnímu ročníku, pojďme se zastavit u toho minulého. Festival jste založili s ambiciózním cílem – zvýšit zájem o klasickou hudbu mezi mladými lidmi. Na svém webu uvádíte, že dle průzkumů klasickou hudbu poslouchají jen čtyři procenta populace pod dvacet let. Byla to vaše hlavní motivace? Co dalšího vás k založení inspirovalo?

V. Novotný: Během studijních let jsme společně s Honzou trpěli některými zažitými konvencemi. Jako příklad mohu uvést pěvecký výstup, během kterého zpěvák musí přijít na podium, neutrálně se postavit, položit ruku na klavír… byla to zkrátka sekvence věcí, které byly povinné. Na jednu stranu je to pochopitelné, generace našich profesorů byla zvyklá na určitý modus operandi, který předávali dál, a my jsme byli povinni je následovat. Na druhou stranu nám přišla škoda držet se této „škrobenosti“, protože ve chvíli, kdy chce zpěvák předat nějakou emoci, jako je smutek nebo radost, lze ji předat, řekněme, rozmanitější formou.

J. Kukal: … dá se předat aktuálnějším způsobem, který je poplatný dnešní době a osloví generaci, která by za normálních okolností klasiku neposlouchala. A s touto ideou vznikl nápad udělat program s názvem „Mozart s Vámi a zlé pryč“, kde jsme se pokusili režijně namixovat různé scény z Mozartových oper, tak aby výsledný výstup byl nekonvenční a neotřelý.

V. Novotný: Nutno dodat, že jsme v tomto případě neměli ambici přinést novou vláhu do hudební režie, to v žádném případě. Cílem bylo ukázat, že když nad mladými lidmi nikdo nebude „držet bič“, jsou schopni to zvládnout sami, zábavnou formou a na dobré úrovni. Byli jsme upřímně překvapeni, jak dobře to fungovalo. Bez zásahu jakékoliv autority si byli všichni hudebníci schopni sednout, začít hrát, a nebylo potřeba zvýšit hlas nebo něco podobného. Pro nás to byl takový malý zázrak.

Zajímavostí je, že festivalu předcházela úspěšná crowdfundingová kampaň na platformě Hithit. V českém hudebním prostředí tuto formu podpory zpravidla volí instituce, které už se těší přízni ze strany posluchačů a mají tak větší šanci na úspěch. Proč jste na začátek zvolili tuto formu podpory?

J. Kukal: Byly k tomu dva hlavní důvody. Zaprvé, festival jsme začali plánovat až v době pozdního jara, kdy jsme věděli, že se pandemická situace zlepšuje a bude možnost ho uspořádat. Z toho důvodu jsme nedosáhli na granty měst, krajů a Ministerstva kultury ČR, kde grantové výzvy končí na začátku roku. Byli jsme tedy omezeni pouze na podporu ze strany nadačních fondů a dalších nestátních institucí. Druhým důvodem byla možnost rozšířit povědomí o projektu. Ve spolupráci se všemi aktéry, od hudebníků po organizátory, se nám to také díky sociálním sítím povedlo. A to do té míry, že se podařilo vybrat cílovou částku, což umožnilo konání festivalu. Opravdu si toho vážíme a jsme vděčni všem, kteří nám na začátku věřili.

V. Novotný: Byli jsme opravdu potěšeni, že to dopadlo takhle dobře. Je potřeba říci, že to nebyla pouze crowdfundingová kampaň, ale také dobrovolné vstupné, co nás na začátku podpořilo. Bylo velkým překvapením, jaké částky jsme díky této formě vstupného vybrali.

Jakým způsobem se podepsala první vlna pandemie na celý projekt? Projevila se celková euforie a ochota podporovat živé umění?

J. Kukal: Euforie se projevila jak ze strany našich posluchačů, tak samotných aktérů. Umělci s nadšením přijali možnost být součástí pilotního ročníku bez nároku na honorář. Byly jim zaplaceny pouze ubytování a strava. Dokonce zde za těchto podmínek vystoupili umělci, kteří už v té době zpívali na velkých zahraničních scénách. Všichni udělali maximum práce. Byla to pro nás velká pozitivní motivace.

Jedním ze specifik festivalu ClassFest je vícežánrovost. Přejdeme-li k letošnímu ročníku, návštěvníci kromě poslechu klasické hudby budou mít možnost vidět činohru, navštívit výstavu nebo si zatančit na swingové melodie. Jak tento koncept vznikl a kde jste se inspirovali?

V. Novotný: Úplně prvotní inspirací nám byl Tomáš Krejča a jeho festival Múzochvění v Lanškrouně. Pan Krejča pro tento projekt napsal novou skladbu, dále zde bylo k vidění taneční představení nebo výtvarné umění. Pro nás to bylo zároveň místo, kde jsme s Honzou společně poprvé zpívali ve sboru a oba nás projekt nezávisle na sobě velmi oslovil a ovlivnil.

J. Kukal: Jakýkoliv jiný žánr, který je na festivalu prezentován, má potenciál získat nové posluchače a zájemce. Zároveň nám tento koncept dává možnost neomezovat se pouze na hudbu v rámci klasického umění. I z toho důvodu má název podtitul „studentský festival bez hranic“. Je však potřeba říct, že v dramaturgii festivalu bude hrát klasická hudba vždy hlavní notu. Budeme ji ale chtít i nadále spojovat z různými žánry, které nejsou „klasice“ vzdálené.

V. Novotný: Chtěli bychom vycházet ze základního rámce, který jsme stanovili hned na začátku. Koncert jako očista duše, dále opera, kde se budeme moci všichni „vyřádit“. Nakonec ideálně mimohudební program, ať už je to právě výstava, tančírna a podobně.

Festival zahájí Čapkovo drama Ze života hmyzu, které budou mít návštěvníci možnost vidět v Kulturním domě v Sedlčanech. Proč jste pro otevření festivalu zvolili právě tuto hru?

J. Kukal: V první řadě jsme spolu s Vincencem velkými obdivovateli díla bratří Čapků. Hlavním důvodem ale bylo naše přání, aby na festivalu participoval režisér Lubor Cukr. S ním jsme se seznámili na pěveckých kurzech, které se konaly v Petrovicích u Sedlčan (u hlavního místa konání Classfestu) a rádi na ně vzpomínáme. Ty vedl náš bývalý profesor Jaroslav Mrázek, kterému jsme vděční, že v nás probudil lásku k opeře.

Těžištěm programu letošního ročníku je uvedení opery Dove è amore è gelosia od skladatele Giuseppe Scarlattiho. Proč jste zvolili právě tuto operu?

V. Novotný: Celé to začalo tak, že jsem kdysi dávno objevil nahrávku této opery. Poprvé ji uvedl Vojtěch Spurný v Zámeckém divadle v Českém Krumlově. Už v tehdy jsem si pohrával s myšlenkou operu provést. Je to krásná buffa s komorním obsazením – dva tenory a dvě sopranistky. Když jsme minulý rok přemýšleli nad programem příštího ročníku, byla to pro nás jasná volba. Opera je pro nás nesmírně zajímavá, dokonce jsme si ji oba zvolili jako téma našich bakalářských prací. Máme tak možnost propojit uměleckou práci s vědeckou. Znalost historického a kulturního kontextu je pro samotnou interpretaci nesmírně přínosná a obohacující. V rámci výzkumu se dostaneme k takovým podrobnostem, jako byla cena kostýmů nebo výše honoráře violoncellisty v orchestru.

Opeře bude předcházet přednáška muzikologa Marca Niuba z Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě UK. Co bude obsahem a jak vznikla tato spolupráce?

J. Kukal: Původně tuto přednášku měl vést Vojtěch Spurný, který uváděl už zmíněnou novodobou premiéru v Českém Krumlově. Z časových důvodů ji ale bohužel musel odříci. Nicméně když jsme se dozvěděli, že by se místo něj mohl zúčastnit Marc Niubò, řekli jsme si, že je to pro nás náhrada více než kvalitní. Pan Niubò má nesmírné znalosti v oblasti staré hudby, dohodli jsme se tedy, že jeho přednáška nebude zaměřena pouze na Scarlattiho operu, ale na hudební baroko jako takové.

V. Novotný: Před samotnou přednáškou zazní formou videa krátká vzpomínka Vojtěcha Spurného na jeho zkušenosti z novodobé premiéry. Chtěl bych také dodat, že tento formát – propojení vědy s uměním – bychom chtěli zachovat i do dalších let.

Druhým, neméně ambiciózním cílem je propagace českých barokních mistrů v rámci koncertu „Barokní mistři v Čechách, aneb bacha na Zacha“ zaměřeného na duchovní hudbu. Na co se posluchači mohou těšit?

J. Kukal: Jak už název napovídá, uslyšíte dílo skladatele Jana Zacha, konkrétně zazní duchovní skladba Misere in c. Dalším autorem je Jan Dismas Zelenka, od něhož jsme vybrali žalm v In exitu Israel, který je podle nás oproti jeho jiným žalmům velmi pokrokový.

V. Novotný: Třetím je rakouský skladatel Johann Joseph Fux. Tady je potřeba zmínit, že jsme si letos připomněli 280 let výročí od jeho úmrtí. Původně bylo v plánu zorganizovat k této příležitosti samostatný koncert, to se však nepodařilo kvůli koronavirovým restrikcím. Rozhodli jsme se tedy dát Fuxe po bok českých barokních skladatelů. Skladatel je zároveň s českou hudební kulturou silně spjatý. Operu Costanza e Fortezza (česky Vytrvalost a síla) napsal k příležitosti korunovace císaře Karla VI. a její premiéra proběhla v Praze – na Pražském hradě. Jako poslední posluchači uslyší výběr komorních skladeb Alberika Mazáka, který v programu reprezentuje rané baroko.

Vy jste kromě uměleckých vedoucích a interpretů také hlavními organizátory celého projektu. Jaká byla vaše hlavní motivace založit a řídit vlastní festival?

J. Kukal: Sešla se zde celá řada faktorů. Především jsme měli hudební díla, o nichž jsme byli přesvědčeni, že by měla zaznít a zaslouží si pozornost posluchačů. Další byla potřeba vytvořit jednoduše něco vlastního. Nechtěli jsme jen čekat, než nám někdo zavolá nebo napíše. To souvisí také s tím, že jsme měli spoustu přátel a kolegů, s kterými jsme si chtěli dlouho zazpívat, a vlastní projekt pro nás byla příležitost, jak si toto přání splnit. Posledním a nejdůležitějším je prostředí a zázemí v Petrovicích u Sedlčan. Vytváří ho pro nás především pan primátor a starosta Petr Štěpánek – od začátku náš nápad podporoval a utvrzoval v tom, že taková akce v regionu chybí. Druhou osobou je Barbora Stěhulová, majitelka místní restaurace Modrá hvězda, bez které by festival také nebylo možné uskutečnit.

Co byste vzkázali svým kolegům – studentům, kteří si pohrávají s myšlenkou zrealizovat vlastní projekt? Měli byste pro ně nějaké doporučení?

J. Kukal: Zkuste si na začátek zorganizovat třeba jen jeden koncert a postupně navazovat dalšími. Nám osobně organizování velmi pomáhá učit se řešit problémy a vypořádávat se s rozličnými nastalými situacemi. Určitě se jedná o krásnou životní zkoušku. Takže organizujte, organizujte, organizujte… je to snazší, než se zdá.

Festival jste se rozhodli uspořádat v Petrovicích u Sedlčan a dalších nedalekých obcích. Důvody, které vás k tomu vedly, už jste zmínili. Jaký je podle vás hlavní přínos a dopad festivalu pro obec a region?

J. Kukal: Díky tomu, že všichni umělci jsou buď studenti, nebo čerství absolventi, vzniká zde prostor pro setkání více generací a společné sdílení kulturního zážitku. Dále je to určitě obohacení kulturní nabídky v regionu.

Jaká je vaše vize do budoucna? Kam chcete, aby se festival ubíral?

J. Kukal: V následujících letech bychom rádi udrželi formát studentského vícežánrového festivalu s důrazem na klasickou hudbu. Jsme připraveni na to, že se parta lidí bude obměňovat a posouvat každý rok dál. Během roku se snažíme navazovat nové kontakty s umělci, které bychom chtěli do budoucna na festival zvát.

V. Novotný: Líbilo by se nám pokaždé uvést operu, která se často nevyskytuje na repertoáru operních divadel. Zde se chceme zaměřovat na starší hudbu, hranicí je pro nás klasicismus.

Děkuji vám za rozhovor. Na závěr, pokud chcete něco vzkázat svým příznivcům nebo čtenářům portálu KlasikaPlus.cz, teď máte příležitost.

V. Novotný: Chtěli bychom poděkovat týmu, který nás obklopuje, protože celý Classfest nestojí zdaleka na nás dvou. V první řadě je to Matyáš Keller spolu s Václavem Maškem a Zuzanou Petrasovou. Dále je to naše úžasné trio Barušek, kromě paní Stěhulové také naše produkční – Barbora Ema Veselá a Barbora Hamáčková. V neposlední řadě jsou to operní režisér Marek Řihák a dirigent Ondřej Bernovský. Moc vám děkuji a omlouvám se, jestli jsem na vás byl někdy zlý. (smích)

J. Kukal: Místo, kde se festival odehrává, je malebné a plné přírody, takže se určitě vyplatí přijet s celou rodinou. Pan starosta dokonce slíbil, že otevře zámeckou zahradu, kde si budete moci postavit vlastní stan. Přes den si můžete udělat výlet na kole nebo zajít na nedaleké koupaliště a večer si užít třeba operní představení.

————–

Vincenc Ignác Novotný se narodil v roce 1999 v Praze. Vystudoval Gymnázium a Hudební školu hlavního města Prahy. V současné době studuje bakalářský program na vídeňské univerzitě Universität für Musik und darstellende Kunst v oboru sólový zpěv. Je vítězem řady českých i mezinárodních soutěží, jako jsou například: Iuventus canti na Slovensku (2014), Giulio-Perotti-Gesangswettbewerb (2015) nebo Pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2016). V letech 2017–2021 každoročně vystupoval na festivalu Olomoucké barokní slavnosti, kde nastudoval řadu operních rolí. S Jaroslavem Krčkem a Dagmar Peckovou natočil v roce 2020 vánoční CD Exaltatio. Z posledních úspěchů lze zmínit červencové účinkování na festivalu Smetanova Litomyšl po boku Kateřiny Kněžíkové a Romana Hozy v opeře Bohuslava Martinů L’Arianna nebo vítězství interpretační soutěže v rámci hudebních kurzů Letní škola barokní hudby.

Jan Kukal se narodil v roce 1996 v Praze. Po studiu houslí na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy studoval zpěv na Pražské konzervatoři. Nyní je posluchačem HAMU (operní zpěv) ve třídě Zuzany Lászloové a od října 2021 bude studovat na Hochschule für Musik und Tanz v Kolíně nad Rýnem u Raimunda Nolteho. V minulosti se zúčastnil pěveckých kurzů pod vedením renomovaných pěvců a pedagogů, jako jsou Tore Tom Denys, Emma Kirkby, Włodzimierz Zalewski, Roman Janál nebo Magdalena Hajóssyová. V únoru 2019 zpíval v rámci koncertního cyklu „Václav Hudeček a jeho hosté“ výběr z Dvořákových Biblických písní. V prosinci 2019 sólově vystoupil se symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK pod vedením dirigenta Jana Kučery ve Smetanově síni v duetu z Dvořákovy Rusalky. Je vítězem několika pěveckých soutěží (Pražský pěvec, Písňová soutěž Bohuslava Martinů). Od ledna 2019 je členem souboru Schola Gregoriana Pragensis (umělecký vedoucí David Eben), se kterým natočil CD Septem dies (Supraphon, 2021). Je také zakladatelem a uměleckým vedoucím pánského pěveckého sexteta Canzoneon.

Foto: Kryštof Tulis, archiv V. I. Novotného a J. Kukala