„Věřím tomu, že základní umělecké školy i nadále budou pokračovat ve svém poslání – vychovávat nejen budoucí profesionály, ale hlavně nadšené amatéry.“

„Můj názor na soutěže a přehlídky je takový, že pro většinu žáků je účast na těchto akcích přínosná.“

„Je třeba být neustále pružný a ochotný to, co roky fungovalo a nyní již tolik nefunguje, změnit.“

Prakticky celý rok 2020 a polovinu roku 2021 byla z důvodu celosvětové pandemie koronaviru veškerá výuka na základních uměleckých školách velmi omezena. Učitelé se museli přizpůsobit situaci a hledat jinou, „neosobní“ cestu ke společné práci i k získávání alespoň některých nových poznatků o možnostech online výuky. Jak se s tímto problémem vypořádali nejen kantoři, ale i žáci? O tom hovoří Jan Kotrč, ředitel Základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Plzni, která slaví sto let od založení.

Jaký byl minulý školní rok?

Byla to pro nás výzva, učili jsme se takříkajíc za pochodu. V říjnu 2020, když poprvé v tomto školním roce byly školy uzavřeny, tak mi bylo jasné, že tento školní rok může být z hlediska koronaviru ještě horší než předchozí. Dokupovali jsme webkamery ke školním počítačům a notebookům, v listopadu jsme zavedli aplikaci pro online výuku Microsoft Teams. Motivovali jsme pedagogy k použití této aplikace, kterou nakonec pro online výuku používalo zhruba šedesát procent pedagogů. Ostatní využívali jiné aplikace – Skype, Messenger, WhatsApp a tak dále. Žáci se zapojili do online výuky zhruba v devadesáti procentech – někteří byli limitováni slabým připojením k internetu, výjimečně měli také hodně úkolů ze základních či středních škol.

Pro základní uměleckou školu jako instituci založenou na osobních kontaktech a spolupráci mezi jednotlivými obory musela být uplynulá „covidová“ doba tak trošku časem tmy a zmaru. Dají se přesto najít pozitiva i na distanční výuce?

Mezi pozitiva řadím to, že pedagogové se více seznámili a naučili se v základním modu používat IT aplikace pro online výuku a sdílení materiálů. Já osobně jsem se naučil také tolerovat kvalitu zvuku při online výuce. S kvalitou tónu – tvořením tónu se při online výuce nedá ani zdaleka pracovat tak jako při prezenční výuce – v tom je prezenční výuka nenahraditelná. Jinak se dá online výuka do budoucna využít během prezenční výuky tak, že například, pokud je žák nemocen a není hodně zdravotně indisponován (nemá horečku a podobně), může se v rámci jeho hodiny pedagog s ním online spojit (nebo v kolektivní výuce například v tanečním oboru může sledovat online prezenční výuku taneční skupiny).

Jak konkrétně probíhala distanční výuka u skupinových předmětů, například tanečního nebo výtvarného oboru?

V tanečním oboru probíhala pro všechny skupiny výuka přes aplikaci Microsoft Teams. Online výuky se zúčastnilo zhruba pětadevadesát procent žákyň. Koncepce výuky byla přizpůsobena prostoru dětí doma. Probíhala protahovací cvičení z jógy, improvizační cvičení, základy klasického tance. Dále vytvoření námětu na společnou taneční kompozici – krátké taneční a pohybové motivy si žáci tvořili doma a po nastoupení prezenční výuky došlo k dotvoření této společné kompozice. Vznikl i taneční duet dvou žákyň, z nichž jedna zkomponovala a sama nahrála hudbu (během online výuky) k tanečnímu vystoupení. Ve výtvarném oboru žáci dostávali každý týden nové zadání a odevzdávali vypracované úkoly prostřednictvím komunikace přes e-maily, WhatsApp, Facebook a později také Microsoft Teams. Žáci měli možnost se zúčastnit konzultací online, opět přes MS Teams. Někteří žáci, kteří nekomunikovali, donesli své práce až po skončení distanční výuky do školy.

Zapojovali se žáci ZUŠ do některé z „online“ soutěží, se kterými se s nástupem další vlny pandemie doslova roztrhl pytel? Jaký je váš názor na umělecké soutěže nebo přehlídky?

Ano, zapojovali. V mezinárodní online soutěži ve Francii a Velké Británii uspělo duo Jeroným Široký (akordeon) a Jindřich Sklenář (klarinet), dále v mezinárodní soutěži v Brně, konané již prezenční formou, uspěl ve hře na trubku Šimon Váhala. V celostátních online soutěžích se úspěšně prezentovali bratři Jakub a Šimon Váhalové ve hře na trubku, Lucie Dolejšová a Tina Šonková v sólovém zpěvu, Vít Kotora v sólovém zpěvu za vlastního kytarového doprovodu a Sebastien Javorský v online výtvarné soutěži. V prezenční celostátní soutěži ve hře na akordeon si cenu přivezl Sehend Esmail. Můj názor na soutěže a přehlídky je takový, že pro většinu žáků je účast na těchto akcích přínosná. Záleží ovšem, jak to celé pedagog uchopí. Volbu, zda se můj žák chce nějaké soutěže zúčastnit, nechávám na jeho rozhodnutí. Pakliže ano, tak pro nás (pro mě a mého žáka) nastavíme společná pravidla – důležitá je pro nás cesta (celková příprava na soutěž, zde se hodně naučíme, to nás v našem studiu nejvíce posune), samotná soutěž je pro nás o získávání nových zkušeností. Pokud se povede pěkný výsledek, je to pro nás bonus navíc, ale není to priorita.

Vaše škola slaví výročí sto let od založení. Mohl byste stručně popsat své začátky na této instituci a kdo byli vaši předchůdci v pozici ředitele?

Na Základní uměleckou školu Bedřicha Smetany jsem nastoupil v roce 1991 na pozici pedagoga. V roce 1998 jsem byl tehdejší paní ředitelkou Zuzanou Durasovou jmenován na pozici zástupce ředitele školy a po jejím odchodu z pozice ředitelky školy jsem byl v roce 2002 jmenován ředitelem školy. Tím, že jsem před nástupem do funkce ředitele školy čtyři roky vykonával funkci zástupce ředitele školy, jsem nebyl úplně „vhozen do vody“, řadu věcí jsem znal. Nicméně musím ze své osobní zkušenosti říci, že pracovat na pozici zástupce ředitele, nebo ředitele je obrovský rozdíl. V posledních téměř dvaceti letech, co jsem ve funkci ředitele školy, se vše rychle vyvíjí a mění, proto je třeba být neustále pružný a ochotný to, co roky fungovalo a nyní již tolik nefunguje, změnit.

Plánujete nějaké oslavy ohledně výročí?

Do oslav stoletého výročí nám vstoupila pandemie, která nám naše plány zcela změnila. V září teď vydáme almanach školy, kde budeme stručně mapovat celou stoletou historii školy, včetně fotografií. Na tento almanach se těším a moc děkuji naší výtvarnici Alexandře Jíšové a jejímu týmu, který almanach připravil. V průběhu dubna a května naše kolegyně Tereza Koželuhová ve spolupráci s některými kolegy a jejich žáky zrealizovala svůj nápad pojmenovaný Smetana ke kávě. Jedná se o krátké video, kdy naše bývalá žákyně Lucie Šindelářová nahrála na klavír Smetanovu skladbu Ze studentského života. To slouží jako hudební podklad, k němu dostali vybraní žáci na jiné nástroje svůj druhý hlas (každý zhruba čtyři až osm taktů, který k tomuto podkladu nahráli. Výsledkem je skladba Ze studentského života, kdy s klavírem znějí tyto nástroje: housle, violoncello, klarinet, saxofon, hoboj, fagot, harfa, kytara, sólový zpěv, sborový zpěv, akordeon, zobcová flétna, flétna, trubka, lesní roh a keyboard. Je to zároveň takový většinový průřez, které nástroje se u nás vyučují. Současně je ve videu prezentován i taneční a výtvarný obor.

S jakými netradičními nástroji se v současné době na vaší škole setkáme?

Nevím, zda netradičními, na ZUŠ se obecně učí už široká paleta nástrojů. U nás jsou vzácné nástroje fagot, hoboj, tuba, pozoun, harfa a cembalo.

Vím, že jako akordeonista jste se pustil i do skládání. Kde čerpáte inspiraci a máte nějakou hudební novinku, na kterou bychom se mohli těšit?

Je pravda, že jsem složil okolo dvaceti skladeb různé obtížnosti pro akordeon. Zatím skládám intuitivně (hraji si jen tak na akordeon – říkám tomu, že medituji na akordeon, a někdy z toho něco vzejde). Nově jsem na jaře složil Koncertní fantazii na písničku Včelka Mája od skupiny Nightwork.

Jak vidíte budoucnost pro základní umělecké školství v České republice a jeho přínos pro nastupující hudební generaci?

Jsem optimista. Můj optimismus vychází i z toho, že na školní rok 2021/2022 se nám hlásí dostatek žáků jako v minulých letech (v jiných ZUŠ, co jsem měl možnost s kolegy řediteli mluvit, je to podobné). Věřím tomu, že základní umělecké školy i nadále budou pokračovat ve svém poslání – vychovávat nejen budoucí profesionály, ale hlavně nadšené amatéry, kterým studium na základní umělecké škole zůstane v srdci a obohatí jim další etapy jejich života.

Foto: archiv ZuŠ