„Sólové vystoupení vnímám jako návrat ke kořenům a do určité míry je pro mne i tak trochu bilanční.“

„Balanc mezi totální improvizací a opíráním se o daná témata se nedá dopředu tak úplně odhadnout.“

„Jsem vděčný, že mohu používat tak široce rozevřený hudební vějíř.“

V Anežském klášteře v Praze v pondělí v rámci cyklu Hybatelé rezonance zahraje v programu ušitém sobě na míru jazzový pianista, skladatel a dirigent Kryštof Marek, který sólově vystupuje zřídkakdy. Recitál je sestaven z jeho autorských skladeb, které jako sólista improvizačně volně rozvede do podoby „tady a teď“. Ve druhé polovině večera se ke Kryštofu Markovi přidá jazzový saxofonista David Fárek. V rozhovoru přibližuje své uvažování o improvizaci a vyznává se, že ho šíře setkávání, realizovaného ve značné šíři různých žánrů, nesmírně baví.

Do všeho záběru patří symfonické kusy, muzikály, scénická hudby pro divadlo i film, písňová tvorba i jazzové projekty… Čím si vás získala nabídka sólového klavírního recitálu?

S klavírem jsem spjatý odmalička a přes veškeré další rozmanité hudební činnosti jsem jej nikdy neopustil. Těžiště mé práce se často přesouvalo k jiným horizontům, ale tento nádherný nástroj je stále mým pevným bodem. Nabídka sólového vystoupení v této unikátní koncertní řadě mne moc potěšila a vnímám ji pro sebe jako návrat ke kořenům a do určité míry je pro mne i tak trochu bilanční.

Vedle skvělých pianistů se dá v případě řady Hybatelé rezonance považovat za hlavního „protagonistu“ také velké klavírní křídlo C. Bechstein D 282. Znáte tento nástroj, nebo to bude vaše první setkání?

Na velké křídlo jsem opravdu natěšený, setkáváme se poprvé a doufám, že si budeme rozumět!

Program vašeho recitálu je zčásti připravený, zčásti improvizovaný. Jak tu míru připravenosti a improvizace vlastně balancujete? Má navrch volnost a prvky náhody nebo myšlenka na koncepci večera?

Pro koncert jsem si připravil půdorys sestavený z mých skladeb, které jsem v průběhu let hrál s malými uskupeními, jako je trio, s bigbandem i s velkými symfonickými tělesy. Balanc mezi totální improvizací a opíráním se o daná témata se nedá dopředu tak úplně odhadnout. Víc než kdy jindy zde platí „tady a teď“.

Suity Silent Way of Night (Cesta ticha) a Midnight Pictures (Půlnoční obrazy) byly zkomponovány pro kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích. Stalo se toto místo impulsem i pro vaši další tvorbu?

Ve Štěchovicích jsem žil dvanáct let a tamní kostel je magické místo. Díky přátelům z tohoto krásného městyse bylo možné uskutečnit nejen koncerty, ale realizovat i nahrávky. A od doby, kdy komponuji pro slavnosti Navalis, mě světec Jan Nepomucký vlastně už provází neustále…

Cesta ticha i Půlnoční obrazy byly premiérovány s početným ansámblem. V pondělí zazní pouze za doprovodu saxofonisty Davida Fárka. Proč jste se rozhodl právě pro tuto nástrojovou kombinaci?

David Fárek je nejenom úžasný muzikant a vynikající saxofonista, ale především báječný kamarád. A opravdu s neuvěřitelným citem pro mou hudbu…

Váš hudební záběr je obdivuhodně široký. Vnímáte mezi žánry nějaký výraznější předěl?

Jsem opravdu vděčný, že mohu používat tak široce rozevřený hudební vějíř. Každé setkání – v jakémkoliv hudebním žánru – mě stále profesně obohacuje, a hlavně nesmírně baví!

———-

Kryštof Marek je široce rozkročen mezi žánry i nejrůznějšími projekty. Za hudbu k filmu Masaryk obdržel Českého lva. Znají ho jako autora hudby i diváci Studia Dva nebo posluchači rozhlasových her. Spolupracuje s řadou sólistů, orchestrů a dalších formací na tuzemské i mezinárodní scéně.

Foto: ČFTA, Lenka Hatašová, Procházky uměním Praha, Wikipedia (Vopok – licence CC BY-SA 4.0)