KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Alfred Habermann: Lidé někdy ani netuší, že mají v místě významné varhany english

„Rok ve Stuttgartu byl opravdu velmi přínosný.“

„Hrát s takovým obrovským orchestrem a ještě v Rudolfinu, takovou zkušenost nemám.“

„Letos jsme se snažili dát prostor jiným. Opravdu to nemusí být tak, že bychom s Lukášem Dvořákem oba každý rok museli na festivalu hrát.“

Festival Varhanní Vysočina nabízí od 18. září do 6. listopadu pět recitálů – v Polné, Želivě, Obyčtově, Moravských Budějovicích a Humpolci – a k nim v Jihlavě bonusový šestý orchestrální koncert. Pořadatelem je spolek Život pro varhany, za kterým stojí mladý varhaník Alfred Habermann, pražský student, původem z Vysočiny. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje záměr přehlídky, ale také svá současná studia a koncertní plány. A soutěžní zážitky. V druhém zářijovém týdnu byl totiž k zastižení v Brně. Na soutěži nesoucí jméno Leoše Janáčka.

Je soutěž pořádaná na Janáčkově akademii múzických umění zaměřena univerzálněji, nebo na Janáčkovu hudbu?

Je to mezinárodní soutěž, která se v Brně koná každoročně. Střídají se v ní různé obory. Jednou za pět let to vychází na klavír a varhany… Tak jsem se přihlásil. Jde o univerzální soutěž. V prvním kole jsme měli třetí větu z Triové sonáty od Johanna Sebastiana Bacha, potom německou romantiku a francouzské baroko, ve druhém kole je pro všechny povinná skladba, Passacaglia napsaná přímo pro tuto soutěž Milošem Štědroněm. Na Janáčka vůbec nedojde. Ale pár skladeb pro varhany má…!

Jste soutěžní typ? Kolikátá soutěž to ve vašem profesním či studentském životě je?

Jde o mou třetí soutěž. Během studií na konzervatoři jsem se zúčastnil varhanní soutěže v Opavě, což bylo ovšem spíše jenom získávání zkušeností. A letos na jaře jsem byl na soutěži v Lotyšsku, v Jūrmale, kde jsem získal druhou cenu ve věkové kategorii mezi dvaceti a pětadvaceti lety.

Měla účast na této soutěži nějakou souvislost s tím, že jste v té době studoval v Německu?

Přímo to nesouviselo, pozvánka přišla do Prahy na Hudební fakultu AMU. Ale souviselo to s tím, že jsem měl celý rok trochu volnější režim, že jsem se mohl věnovat opravdu jenom varhanám a neměl aktivity, které mám běžně v Praze, jako je vyučování, koncerty… Měl jsem tím pádem víc času se na soutěž připravovat. I to byl důvod, proč jsem se přihlásil a proč jsem tam vyrazil.

Co jste v Lotyšsku hrál?

V prvním kole to byla velká skladba od Johanna Sebastiana Bacha, hrál jsem Preludium a fugu D dur, k tomu Sonátu A dur od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Ve druhém kole byla rychlá věta z triové sonáty od Bacha a k ní byl předepsán nějaký lotyšský autor. Bylo trošku oříškem něco vybrat… Ale vybrali jsme nakonec skladbu Mendelssohnova současníka, který navíc studoval shodou okolností jako já také ve Stuttgartu. Takže se podařilo najít pěkné propojení…

Díky čemu především jste asi získal druhou cenu?

Ve Stuttgartu, na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst, jsem měl výborného profesora. Jmenuje se Nathan Laube. Moc jsme si vzájemně sedli, měl jsem možnost a čest studovat u něj celý rok. Účast na soutěži byla svým způsobem vyústěním celoroční práce, výsledkem času, který jsme přípravě věnovali. Pokud jsem něco zaslechl, tak se zřejmě porotě líbila právě interpretace lotyšské skladby. Autor, u nás naprosto neznámý, se jmenuje Ādams Ore.

Co především vám daly dva semestry ve Stuttgartu?

Impuls směrem k hudbě. Škola je vybavena třinácti nástroji různých typů, barokních, romantických, francouzských, německých, italských… v hlavním sále je romantický velký čtyřmanuálový nástroj. Už to, že si člověk může různé nástroje vyzkoušet, je něco, co vás velice posune. A v kombinaci s mým panem profesorem to bylo úplně výborné. Jak on dokáže hudbu vnímat, co v ní vidí a slyší… Bylo moc a moc zajímavé se o tom s ním bavit, trávit s ním čas, pracovat na hudbě, zjišťovat si k ní informace… Myslím, že šlo u mě o celkový posun. Získání nových zkušeností, navíc někde v cizině, je hrozně důležité!

Takže spíše užitek mentální, než jenom technický.

Ano. Zajímavé bylo vnímat, jaké možnosti vidí v repertoáru pro interpretaci. O techniku ani tak nešlo.

Ale zároveň jste měl dostatek času se věnovat jenom varhanám, takže jste asi cvičil víc, než byste cvičil v Praze za běžného provozu, že?

Určitě. V Praze má člověk různé aktivity, učí, koncertuje… Ve Stuttgartu to bylo umírněnější. Měl jsem víc času. Nastudoval jsem také víc skladeb, než bych nastudoval v Praze. Rok ve Stuttgartu byl opravdu velmi přínosný.

Čeká vás koncert s Českou filharmonii – máte úkol v Alpské symfonii Richarda Strausse. Vnímáte ho jako krásnou příležitost?

Ano – a moc si vážím toho, že mě oslovili. Velice se těším. Zkoušíme už příští týden.

Jde o náročný part?

Až tak náročný není, varhany se objevují víc až v druhé polovině skladby. A nejde o sólové hraní, varhanní part je součástí orchestru.

Tím spíše asi nová zkušenost?

Hrát s takovým obrovským orchestrem a ještě v Rudolfinu, takovou zkušenost nemám. Hrál jsem s menšími ansámbly. Například varhanní part ve Dvořákově Lužanské mši. Hrál jsem také continuo, i na cembalo, hrál jsem Bachovy cembalové koncerty, ale to všechno jsou malé soubory a jde o jiný typ partu.

Hovořil jste o aktivitách, které se s novým školním rokem a s novou sezónou v Praze vracejí. O které všechny se jedná?

Pokud se týká festivalu Varhanní Vysočina, tomu jsem se samozřejmě věnoval i ze Stuttgartu, online. Skončili jsme loňský ročník někdy v září či v říjnu a já jsem pak hned odjel… Od té doby jsme už řešili různé věci pro letošní ročník i pro ten příští. Organizace se samozřejmě nemohla ani na chvilku zastavit. Mimochodem, pro příští ročník bychom chtěli získat i nějaké zahraniční interprety. Přesně to jsou věci, které se musí řešit v dlouhém předstihu. Další ročník už je v podstatě také připravený.

Kde hledáte motivaci k takové organizační aktivitě? Primárně chcete pomoci varhanám v regionu, ze kterého pocházíte, nebo tomu regionu představovat varhaníky?

Obojí. Na Vysočině se nic podobného dosud nedělo, takže jsme si s mým spolužákem Lukášem Dvořákem, který také pochází z Vysočiny, řekli, že bychom mohli založit festival. Primárně jde o představení zajímavých nástrojů v konkrétních místech, ale vedle toho samozřejmě i různých varhaníků. A klademe důraz na studenty. Prostor dostávají pokud možno vždy dva. Ale jde i o to, upozornit v našem kraji na varhanní hudbu a připomenout varhany, na které se dost často zapomíná. Nebo dokonce lidé v těch místech někdy ani netuší, že mají docela významné nebo pěkné varhany.

Loni jste měli čtyři koncerty. Kolik jich je letos?

Oproti minulému prvnímu ročníku jsme připravili celkem pět varhanních koncertů a jeden koncert mimořádný, orchestrální.

A jste na úplně jiných místech?

Kromě Humpolce se koncerty konají jinde než loni. Chceme, aby se místa každý rok měnila, i proto, aby se ukazovaly různé části kraje.

Představíte pět nástrojů. Které varhany z nich jsou nejvíc hodny pozornosti?

Vyzdvihl bych určitě nástroj v Polné, poměrně nedávno pěkně zrestaurovaný. Jde o jeden z největších dochovaných nástrojů od varhanáře Johanna Davida Siebra, nástroj z doby kolem roku 1708, který opravdu stojí za pozornost. Snažíme se ale programy kombinovat tak, aby nešlo neustále jen o jeden typ varhan, abychom dávali zaznít barokním i romantickým nástrojům, jakým jsou třeba varhany z roku 1893 od varhanáře Emanuela Petra v Moravských Budějovicích.

Hrajete letos na festivalu?

Hrál jsem minulý rok, letos jsme se snažili dát prostor jiným. Opravdu to nemusí být tak, že bychom s Lukášem Dvořákem oba každý rok museli hrát. Ale občas se asi v programu budeme také objevovat.

Budete se po návratu z brněnské soutěže, vedle zkoušek na Alpskou symfonii, věnovat ještě něčemu výraznějšímu, ne zcela běžnému?

Velký čas nám teď během září a října vezme náš festival. A potom…? Mám další koncerty ať už sólové, nebo doprovody… A čím blíž budeme k Vánocům, tím samozřejmě bude aktuální spoluúčast na uvedeních Rybovy České mše vánoční. Připravujeme také adventní koncert pro podporu varhan ve Vysokých Studnicích, odkud pocházím. A nesmím zapomenout, že ještě předtím v listopadu budeme mít v Jihlavě jako mimořádný festivalový koncert Mozartovo Requiem.

————-

Na varhany začal Alfred Habermann hrát v deseti letech, kdy začal navštěvovat ZUŠ v Jihlavě. V letech 2013 až 2019 studoval na Pražské konzervatoři u Josefa Popelky. V současné době studuje na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze ve třídě Jaroslava Tůmy. V akademickém roce 2021/2022 studoval na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu ve třídě prof. Nathana Laubeho. Od roku 2019 se věnuje také hře na cembalo u MgA. Edity Keglerové na Pražské konzervatoři. První varhany, na které měl možnost hrát, byly ve Vysokých Studnicích, odkud pochází. Od roku 2013 tam pořádá každoročně adventní koncerty, kde se snaží představovat mladé studenty hudebních škol České republiky. Jako varhaník působí v Lukách nad Jihlavou a ve Vysokých Studnicích. Učí na ZUŠ Jana Hanuše v Praze.

Foto: Fb Alfreda Habermanna

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky