„Když máme oslavovat jakéhokoliv velkého skladatele, tak jsem pochopitelně pro.“

„Pro zpěváka mého věku je pěkné být v operním dramatu otcem.“

„Když sleduji jeho program, řekl bych, že je tak trochu workoholik… Ale je to nesmírně inspirující!“

„Mo-zar-to-vy-na-ro-ze-ni-ny,“ slabikuje obrovský nápis nad jevištěm Stavovského divadla Plácido Domingo. Druhou polovinu světelného plakátu zaplňuje jeho vlastní jméno. „Does it mean Mozart´s Birthday?“ ptá se anglicky a za pár vteřin navazuje s tázavým úsměvem: „Would be the same Do-min-go-vy-na-ro-ze-ni-ny…?“ Je těsně po poslední zkoušce na dnešní večerní koncert, který v Praze diriguje, a štábem lidí kolem něj je vyčleněno pár minut na rozhovor pro portál KlasikaPlus. 

Dirigoval jste už někdy v nějakém jiném městě koncert k Mozartovým narozeninám?

Dirigoval jsem Dona Giovanniho v New Yorku a v Los Angeles, samozřejmě také Figarovu svatbu, tady v Praze jsem v roce 2017 na podzim dirigoval Dona Giovanniho, ale operní recitál, jako je ten dnešní, ještě ne, je to pro mě takhle poprvé. A jde opravdu o unikátní příležitost. Zejména proto, že se koncert koná právě v tomto divadle, kde dirigoval sám Mozart.

Oslavoval byste podobným způsobem narozeniny třeba Verdiho nebo Pucciniho?

Samozřejmě že ano – a jejich výročí jsem opravdu oslavoval. Například jsem dirigoval Pucciniho Toscu při stém výročí její premiéry v Římě. Také jsem zpíval při stém výročí Verdiho Otella v milánské Scale – zpíval jsem tehdy Otella. Když máme oslavovat jakéhokoliv velkého skladatele, tak jsem pochopitelně pro – a moc se mi to líbí.

Mozart má mezi nimi ale přece jen asi zvláštní místo…

Ano, byl to velký skladatel. Sám jsem ho zas tak moc nezpíval. Zpíval jsem vlastně jenom ve třech jeho operách – v Donu Giovannim, v Cosi fan tutte a v Idomeneovi. Zvláště na Dona Giovanniho mám silné vzpomínky. Účinkoval jsem v této opeře před mnoha lety delší dobu v Izraeli, a to s mojí ženou. Zpíval jsem Dona Ottavia a ona Donnu Elvíru.

Změnil jste kdysi barytonový obor na tenorový, nyní jste zase přešel zpět do barytonového. Je mezi barytonovými a tenorovými rolemi velký rozdíl ve výrazu? Svěřují skladatele tenoristům víc vášní?

Ve většině repertoárových oper je tenorům svěřena role vítěze, milovníka… prostě nějakého hrdiny. Ale v barytonových partech je také mnoho krásného, i když nejsou tak vypjaté. Zejména pro zpěváka mého věku je pěkné být otcem. Být v operním dramatu otcem je docela hodně intenzivní pocit. Zvláště Verdi napsal ve svých operách pro barytonisty takových otcovských rolí řadu. A moc pěkných, ať už jsem v nich otcem sopranistky, nebo tenoristy…

Které role jsou teď ve vašem životě důležité? Kterými se v těchto měsících zabýváte?

Docela dost zpívám Verdiho opery, jako jsou Macbeth, Nabucco, Simon Boccanegra nebo Traviata. A stále pracuji na nových rolích. Čekají mě ještě Verdiho Sicilské nešpory a také budu zpívat v opeře Thais od Julese Masseneta… Tohle je teď můj hlavní repertoár. A těším se, že budu dělat ještě další a další, že jich bude ještě hodně.

A také něco moderního?

Ano, ano. Připravují se dvě opery, ve kterých budu zpívat. První je založena na příběhu hraběte Monte Christa a ta druhá zachycuje životní příběh Coco Chanel.

Když jste se rozhodl, že vaše mezinárodní pěvecká soutěž Operalia bude letos v létě v Praze ( Psali jsme zde ), vedlo vás k tomu i to, že jste tady ve Stavovském divadle předloni na podzim dirigoval Dona Giovanniho?

Samozřejmě že ano. Když jsme debatovali o tom, kde má být další ročník, tak jsme logicky došli k Praze – a řekli jsme si, že to je dobrý nápad. Operalia už byla v mnoha důležitých metropolích a Praha mezi takové kulturní metropole také rozhodně patří. A jsem opravdu moc rád, že sem v létě pojedeme.

Každý rok je soutěž v jiném městě?

Ano, přesně tak, pokaždé je opravdu někde jinde. A tohle bude už naše sedmadvacátá…!

Když jste soutěž zakládal, myslel jste především na to, abyste pomáhal mladým pěvcům?

Ano, abych vyhledával a nacházel nové hlasy. A je dnes úžasné vidět repertoár většiny divadel a v něm téměř všude nějaké vítěze naší soutěže! Tak jsem si jistý, že i tahle sedmadvacátá soutěž bude mít štěstí na nalezení nějakých nových zajímavých hlasů.

Sólisty dnešního koncertu k Mozartovým 263. narozeninám, při němž hrál Orchestr Národního divadla, byli ve Stavovském divadle rumunská sopranistka Adela Zaharia, sólistka Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, vítězka soutěže Operalia v roce 2017, dále mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, která se stala členkou souboru Semperoper v Drážďanech (Rozhovor čtěte zde), italský basbarytonista Simone Alberghini, vítěz soutěže Operalia v roce 1994 a loňský představitel Dona Giovanniho při hvězdném večeru v Praze, a český tenorista Petr Nekoranec, za měsíc sedmadvacetiletý, vítěz Mezinárodní soutěže Francesca Viñase v Barceloně z roku 2017 a nový sólista Opery ve Stuttgartu. (O jeho účasti v loňské Operalii zde).  I k němu dnes směřovalo několik otázek KlasikyPlus. 

Petře, jakou pro vás má Plácido Domingo, před několika dny osmasedmdesátiletý, pozici ve světové hudební kultuře?

Maestro Domingo je doslova žijící legenda. Jako Maria Callas nebo Mario del Monaco. To jsou legendy, na které se nezapomíná a které opravdu změnily způsob, kterým svět a publikum vnímá klasickou hudbu a operu. Jeho působení i v tomto věku je neuvěřitelné. Když sleduji jeho program, jeho rozvrh, řekl bych, že je tak trochu workoholik… Ale je to nesmírně inspirující. Předává klasickou hudbu publiku, které by ji jinak neslyšelo, které by na ni nešlo. Má veliké zásluhy.

A jak Plácida Dominga vnímáte speciálně jako tenorista? Třebaže jste v trošku jiném hlasovém oboru…

Slyšel jsem ho několikrát živě v New Yorku a v Mnichově a musím říct, že i když přešel do barytonového repertoáru – a pro někoho je to možná problematické nebo zpochybnitelné – tak jeho hlas zní pořád ještě jako ten mladý, když zpíval ještě Mozarta, Dona Ottavia s Elisabeth Schwarzkopfovou… I když jde o jiný obor, snažím se inspirovat všemi tenorovými hlasy a najít něco z nich sám v sobě, třeba i v nějaké jiné podobě.

Hlavní období Plácida Dominga bylo belcanto, Verdi, Puccini a veristé… I tam jste si pro sebe z něho hodně bral?

Opravdu první nahrávkou, kterou jsem s ním slyšel, byl skutečně Don Ottavio z Mozartova Dona Giovanniho, když byl Plácido Domingo opravdu mladý. Možná měl jeho hlas trochu barytonovou barvu, ano, ale potom všechny ty romantické opery, které zpíval… Od Manon Lescaut po Bohému…! Místo mezi třemi tenory si zasloužil. Určitě.

Foto: Radovan Šubín