„Muzika má úžasný dar postavit vás znovu na nohy.“
„Snažil jsem se každé dílo poctivě vstřebat.“
„Za vše, co teď umím, vděčím opernímu souboru a orchestru Národního divadla moravskoslezského.“
Mladý český dirigent Jiří Habart exceloval na světové dirigentské soutěži Donatella Flick Conducting Competition v Londýně. Rodák z Frýdku-Místku a dirigent operního souboru Národního divadla moravskoslezského prošel náročnou soutěží až do finále a stal se jedním ze tří nejlepších uchazečů o titul. Nakonec zvítězil italsko-německý dirigent Nicolò Foron, ale zahrát si s London Symphony Orchestra je splněný sen. Jméno Jiří Habart v povědomí prestižního orchestru a světových uměleckých agentur určitě nezapadne.
„Řekla bych, že styl Ofera Ben-Amotse je ohromující svojí jednoduchostí.“
„Záleží mi na tom, abychom něco nedegradovali, opatrně zacházíme zejména se symboly.“
„Přeji si, aby dílo přineslo posluchačem klid, aby se zastavili a zamysleli.“
Příběh Židů na pozadí metafyzické úvahy o času. Tak bychom v několika slovech mohli popsat ambiciózní projekt mladého vokálního souboru Ben-Amots Ensemble s názvem Srdce a fontána. Prokomponovaný program, jehož hudební složku tvoří kompozice soudobého židovského autora Ofera Ben-Amotse, bude mít premiéru již 26. března v pražském Rudolfinu. Záštitu nad událostí převzalo Velvyslanectví státu Izrael. Jedna z hlavních protagonistek, klavíristka Kateřina Dvorská, přibližuje vznik projektu, jeho cíle a zaměření a říká, že o něm i v kontextu současné situace uvažuje jako o jisté formě katarze.
„Snažím se detailně promyslet dramaturgii – a přípravu neuspěchat.“
„Pēteris Vasks miluje ticho a napětí v tichu. Pro mne – věčně zrychlenou osobu – největší úkol…“
„My klavíristi, kdybychom hráli jen na klavír, hrajeme v podstatě na bicí nástroj, jak říkával Bartók.“
V pražském koncertním cyklu Hybatelé rezonance vystoupí 3. dubna v Anežském klášteře pianistka Terezie Fialová. Recitál postavila na rozsáhlém cyklu Roční doby současného lotyšského skladatele Pēterise Vaskse, jehož čtyři části kontrastně proloží sonátami Domenica Scarlattiho. Klavíristka, jedna z dcer brněnského skladatele a sbormistra Petra Fialy, je – spolu s houslistou Romanem Patočkou a s violoncellistou Jiřím Bártou, svým životním partnerem – členkou komorního souboru Eben Trio. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje rozdíly mezi sólovým hraním a spoluprací v komorní hudbě, vzpomíná, co jí do života dalo studium u Ivana Klánského, a přibližuje, co všechno musí obsáhnout hra na klavír, aby nešlo jen o bicí nástroj. Hlavně však popisuje, čím ji oslovila a nadále přitahuje hudba Pēterise Vaskse.
„Sbor nesezpíváte do určité podoby za rok či za dva, je tu důležitá kontinuita a dlouhodobá, trpělivá, stabilní práce. Člověk musí myslet pozitivně, s vizí do budoucna. Dokud se zpívá, je dobře!“
„Napsal jsem vokálně-instrumentální kompozici pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr, Stabat mater, na liturgický text. V rámci mého jubilea ji budou uvádět české symfonické orchestry, samozřejmě s Českým filharmonickým sborem Brno.“
„Běžně jsou skladby na toto téma zpracovány pro pěvecký kvartet, sbor a orchestr. Já jsem eliminoval sólovou pěveckou složku a nahradil ji sólovou violou. Viola je tedy Mater Dolorosa, která dojímá svým nářkem a zpěvem, ale je meditativní, ne koncertantní.“
Český filharmonický sbor Brno založil Petr Fiala před 33 lety a dokázal ho vypracovat na přední české a evropské těleso. Přitom byl schopen si najít čas i na komponování a mnohé skladby vznikly právě pro jeho sbor. Letos 25. března slaví skladatel a sbormistr 80. narozeniny a k jubileu bude 22. a 26. března ve Zlíně a v Brně uvedeno v premiéře jeho nové dílo – Stabat mater. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Fiala hledí dopředu i bilancuje a především podrobněji přibližuje svou novou skladbu s velikonočním textem.
„Dříve se hodně odlišovalo, jestli se hudebník specializuje na hudbu barokní a hraje na staré nástroje, nebo jestli se věnuje moderním nástrojům. Mám pocit, že tato hranice se postupně vytrácí.“
„Ideální by bylo, kdyby se barokní hoboj mohl v Česku vyučovat na konzervatořích a akademiích třeba jako volitelný předmět.“
„Já se v sále, kde se za normálních okolností procházejí tisíce turistů, ocitla naprosto sama. To byl pro mě asi nejkouzelnější moment celého covidu, na který nikdy nezapomenu.“
Česká hobojistka Michaela Hrabánková, žijící v Paříži, je členkou prestižního orchestru Královské opery ve Versailles. Po studiích v Praze, Karlsruhe, Paříži a Bruselu se rozvinula její koncertní činnost a sólově vystoupila už nejen v řadě zemí Evropy, ale i v Alžírsku, Koreji, Brazílii nebo Argentině. Pravidelně je zvána ke spolupráci s předními evropskými soubory věnující se historicky poučené interpretaci. Hraje však nejen na historické hoboje, ale i na moderní hoboj. Rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz se hodně točí kolem tohoto tématu, ale zmiňují se v něm i rozdíly mezi podmínkami práce hudebníků ve Francii a v České republice, postřehy z pedagogických aktivit i zážitky z doby boje proti covidu.
„Nejhorší je, když dirigent lpí na své představě navzdory tomu, ač vidí, že nefunguje.“
„Myslím, že zpívání je pro člověka niternější než hra na nástroj. Když člověk zpívá na pódiu, více se otevírá.“
„V osobě sbormistra se asi vždy snoubily role dirigenta, produkčního i personalisty.“
Dirigenta Jakuba Piklu mám to štěstí znát od počátků studia na HAMU. Vždy jsem přitom obdivovala, jak pečlivě a s rozvahou k hudbě přistupoval. A jelikož byl jeho hluboký zájem o obor vždy naprosto zřejmý, nepřekvapilo mě, že se již brzy po studiích stal sbormistrem prestižního Kühnova smíšeného sboru. Zároveň byla jeho nová pozice dobrou příležitostí k rozhovoru, v němž prozrazuje více o tom, jak se se sborem sžívá nebo jak vnímá svoji roli sbormistra, ale i o studiu dirigování a pohledech na různé podoby interpretačního umění.
„Jinak než na nejvyšší kvalitě nemá smysl operu dělat.“
„Jenůfa je mistrovské dílo. Jsem dokonce přesvědčen, že je to dílo, které si musí každý zamilovat.“
„Janáček vytvořil ve svých postavách skutečné lidské bytosti. To nejsou nějaké černobílé figury, špatné a dobré, to jsou prostě živí lidé, kteří na sebe vzájemně reagují.“
Sevillské divadlo Teatro de la Maestranza mělo v únoru na programu Jenůfu – Janáčkovu operu Její pastorkyňa. Koprodukční projekt propojil proslulou inscenaci režiséra Roberta Carsena s dirigentem Willem Humburgem, orchestrem Real Orquesta Sinfónica de Sevilla a mezinárodním pěveckým obsazením. Javier Menéndez, ředitel divadelní scény v šestisettisícové kulturní metropoli španělského jihu, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje obvyklý repertoár divadla a v zamyšlení nad operami Leoše Janáčka neskrývá přesvědčení o jejich mimořádných hodnotách, ani silné osobní zaujetí. Dá se proto čekat, že by mohly v budoucnu v programu v Seville následovat i některé další tituly.
„Snad by náš koncert udělal radost i jemu.“
„Jeho tvorba je zaujímavá jak v rannom, tak v neskoršom období. Proste bol dobrý.“
„Zkrátka mě to baví, je to osvěžující skladba!“
Přišel čas přepsat historii, protože začal rok Viktora Kalabise. Jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů 2. poloviny 20. století by 27. února oslavil sté narozeniny. Kalabis Quintet je jedním z prestižních českých souborů, který jeho hudbu rozeznívá také v přítomnosti. U příležitosti koncertu, na kterém zazní mimo jiné legendární Nonet č. 2, jsme proto členky význačného souboru přizvali k rozhovoru. Koncert Kalabis Quintet se uskuteční 28. února v Sále Martinů na pražské HAMU. V případě Zuzany Leimer, Jarmily Jermářové, Adély Psohlavcové, Denisy Beňovské a Anny Sysové ovšem suchopárnou pietu nečekejme. Dámy ví, že Kalabisova hudba dokáže interprety nejen bavit, ale i rozesmát.
„Lidé velmi pozitivně reagují na pestrost a určitou plasticitu koncertů. Nechceme je šokovat za každou cenu, ale přinést kontrast. Něhu, energii i vášeň.“
„U Viléma je vždycky na prvním místě hudba, zápal a obrovské nasazení. On je někdy na zabití, ale je to člověk, který vás posouvá.“
„Hoboj má s lidským hlasem hodně společného. Ať už je to tvorba tónu, práce s dechem. Propojování a prolínání nás dvou bude něco, na co se moc těším.“
O novém projektu hobojisty Viléma Veverky Ekstase, hovoří harfistka Kateřina Englichová a sopranistka Alžběta Poláčková. Kateřina Englichová je dlouholetou Veverkovou uměleckou partnerkou, pro Alžbětu Poláčkovou to bude vůbec první profesionální setkání s nekompromisním interpretem. Co posluchače v jejich Ekstasi čeká a jaké jsou nejbližší plány obou umělkyň, to se dočtete v následujícím rozhovoru.
„Všechny tyhle obory jsou nádherné, je to takové to klasické řemeslo bez počítačů… A právě tou historií já se rád obklopuju. To je můj život."
„Muselo se začít ve velkém propouštět, což vzbudilo mylný dojem, že personálu je stále dost. Na školství se tím pádem nějak pozapomnělo. Přestalo se plánovat, kdo to bude dělat v budoucnu. Pro všechny existenční starosti těch podniků se přestala řešit otázka další generace."
„Semináře organizujeme, ale zatím jen pro odborníky. Kruh klavírníků je obrácen spíš dovnitř oboru, než pro veřejnost… Musí se totiž zapracovat na zvýšení kvality samotných varhanářů, klavírníků a ladičů."
Kruh klavírníků a varhanářů byl založen v roce 1990 s cílem sdružovat aktivní profesionály ve stavitelských a opravářských oborech klávesových nástrojů. V současné době spolek pořádá zahraniční zájezdy, semináře pro odbornou veřejnost a především se snaží udržovat povědomí a zájem o tyto obory u mladé nastupující generace. Předseda spolku Jakub Zahradník je sám velice aktivním propagátorem oborů klávesového nástrojářství, kromě jiného je sám klavíristou, hudebním skladatelem, básníkem, majitelem obchodu s klavíry „Pianotéka Zahradník“ a také iniciátorem vzniku nového oboru „klavírník“ na Konzervatoři a střední škole Jana Deyla v Praze. Právě v inspirativních prostorách Pianotéky jsme si s Jakubem Zahradníkem povídali o budoucnosti nástrojářských oborů, jejich současné popularitě a vlivu Kruhu klavírníků a varhanářů na její zlepšení, a také o novém filmu o klavírech PIANO NA KŘIŽOVATCE, který vznikl v době koronavirové pandemie.
