2022-12-04-Veverka-6

„Sestavit vánoční album tak, aby obstálo, a zároveň bylo atraktivní a v něčem přínosné, je nejtěžší úkol.“

„Chtěl jsem natočit album, které bude nositelem nějaké energie, fakticky i hudebně, aby si posluchač řekl, tak to chci.“

„Publikum může objevit Vánoce jinak a zároveň hoboj jinak.“

Existují pouze dvě vánoční hobojová alba. To první patří Albrechtu Mayerovi, členu Berlínských filharmoniků, to druhé právě vychází u Supraphonu. Natočil ho renomovaný hobojista Vilém Veverka, který říká, že sestavit ho nebylo vůbec snadné. Výsledek však stojí za to. V podání Viléma Veverky si vychutnáme Zimu z cyklu Čtvero ročních období Antonia Vivaldiho, ale i skladby Piazzolly, Barbera, Bacha, Händela, Grubera a další melodie, které nesmějí o Vánocích chybět. Křest tohoto alba se bude konat na pražské Novoměstské radnici ve čtvrtek 8. prosince.

 

2022-11-24-Marek-Hrubecky-6

„Až do koncertu jsem neklidný, jestli jsem účinek díla odhadnul dobře.“

„Umění vynáší na povrch podvědomá, skrytá témata společnosti jako ponorná řeka.“

„Kolegové v orchestru dostanou na pult nezřídka nejtěžší party své profesní kariéry a sólisté a dirigenti na tom nejsou o nic lépe.“

Hudební fórum Hradec Králové završí dnes večer čtvrtý koncert. Zazní na něm, podobně jako už na festivalu Smetanova Litomyšl, Rekviem pro mého přítele od Zbigniewa Preisnera. Od 3. listopadu se v krajském městě na této platformě už osmnáctým rokem rozeznívá současná zahraniční orchestrální a symfonická hudba. Letos z pera devíti autorů. Dramaturg festivalu i pořádající Filharmonie Hradec Králové Marek Hrubecký v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, jak díla vybírá, jak vnímá tvorbu žijících skladatelů, i to, jaké je ekonomické zázemí přehlídky, jejíž koncertní programy od počátku vznikají a zaznívají v úzké spolupráci s Českým rozhlasem Vltava.

 

2022-11-23-PBlaek-1

„Nejde nám o to, pořádat drahé koncerty pro exkluzivní klientelu. Spíše se radujeme, když na náš koncert někdo ‚jen tak zabloudí‘ a při odchodu nám děkuje, že se mu to líbilo.“

„Krom Plzeňského varhanního festivalu se jedná hlavně o pořádání koncertů. Za všechny jmenujme Plzeňany hojně navštěvované Adventní půlhodinky.“

„V současnosti se v plzeňské katedrále můžeme pochlubit nástrojem, který má nové vzdušnice a vzduchové hospodářství, moderní elektrickou trakturu s digitálními pamětmi, zároveň ale původní rejstříky, které jsou doplněny o nové píšťalové řady.“

Plzeňský varhanní festival patří v západočeské metropoli od roku 2008 k už tradičním hudebním přehlídkám. Vedle jiných multižánrových festivalů, které se snaží zařadit do programu také klasickou hudbu, představuje tento zcela úzký profil – pořádání koncertů na místních chrámových varhanách. Publikum tedy není složeno z náhodných či věci neznalých posluchačů, ale koncerty navštěvují lidé z řad fanoušků plzeňských varhan, odborné veřejnosti i zájemců o varhanní hudbu interpretovanou vždy špičkovými hráči. Portálu KlasikaPlus.cz poskytl rozhovor Petr Blažek, ředitel obecně prospěšné společnosti Ars Christiana, která letos uspořádala už patnáctý ročník Plzeňského varhanního festivalu. S jarní a podzimní částí.

 

004

„Straussova komická opera Růžový kavalír patří k mým oblíbeným, často jsem ji dirigoval, což bylo pro jednání důležité.“

„Orchestr Státní opery mne opravdu překvapil, velmi se mi líbí. V tělese je silný potenciál.“

„Nejhezčí společný projekt, který jsme na sklonku sezóny zrealizovali s Bělehradskou a Dortmundskou filharmonií, byl ‚Beethoven maraton‘.“

Ve Státní opeře debutuje významný německý dirigent Gabriel Feltz, který hudebně nastudoval komickou operu Růžový kavalír Richarda Strausse. Pražské divadlo uvádí proslulé dílo jako remake původní úspěšné inscenace berlínské Komické opery režiséra Andrease Homokiho, současného intendanta Opery v Curychu, se scénou Franka Philippa Schlößmanna a kostýmy Gideona Daveyho. Premiéra se koná 24. listopadu 2022. Gabriel Feltz, který je v současnosti generálním hudebním ředitelem Dortmundské opery a šéfdirigentem Dortmundské a Bělehradské filharmonie, poskytl u příležitosti svého pražského hostování pro portál KlasikaPlus.cz rozhovor.

 

005

„Romanci pro housle a klavír jsem nalezla zcela náhodně, jak už to vědeckých objevů bývá.“

„Třeba se o původu celé sbírky ještě něco dozvíme později a budeme tak moct dohledat další cenné materiály.“

„Skladba by skutečně mohla pocházet z raného období. Záhadou však zůstává, proč by si Romanci skladatel takto dlouho ponechal u sebe, aby ji pak jednoduše přepsal…“

Doposud neznámá Romance pro housle a klavír, zřejmě z roku 1930, je novou položkou v soupisu děl Bohuslava Martinů. Na benefičním koncertě Institutu Bohuslava Martinů 8. listopadu v Profesním domě na Malostranském náměstí v Praze violoncellista Petr Nouzovský a klavírista Martin Kasík zahráli mimo jiné právě i tuto skladbu, ovšem v transkripci. Muzikoložka Natálie Krátká, která kompozici našla ve fondech jeruzalémské Národní knihovny, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, jak k podobným objevům dochází.

 

001A

„Pokud bratr nebyl na nějakém zahraničním turné, každoročně vystupoval v křečovickém kostelíku svatého Lukáše a hrál především díla Dvořákova a Sukova.“

„Sukova symfonická tetralogie, mám na mysli Asrael až Epilog, je velmi nadčasová.“

„Hrubín byl krásný, ušlechtilý člověk, a hlavně, na rozdíl od jiných, neodradil člověka od poezie.“

Jan Suk, básník, esejista, filozof a literární kritik, je hudebnímu světu možná známější jako pravnuk Antonína Dvořáka, vnuk Josefa Suka skladatele a nevlastní bratr houslisty Josefa Suka. O svém rodu píše vzletnou esejistickou prózou v knize Melancholické století oblaku, která byla vydána před dvěma lety. Sešli jsme se u něj doma v Křečovicích, aby téma přiblížil širší veřejnosti a možná dal na něj nahlédnout z jiného úhlu.

 

01

„Často se říká, aby se pěvci Janáčkovi vyhýbali, protože prý ničí hlas. Ale to vůbec není pravda! Vždyť se dá zpívat, pěvecká linka tam je!“

„Pěvci, kteří říkají, že se jim Mozart nezpívá dobře, že je jim nepohodlný, že musejí zpívat víc uvolněně, přecházejí důležitou etapu vývoje technického zpívání…“

„Můžu děkovat nahoru, že to můžu dělat, že tu šanci mám, je to vlastně privilegium! V žádném případě to není samozřejmost.“

Úspěšný a zcestovalý tenorista Aleš Briscein už mnoho let zpívá první obor na našich, ale i zahraničních scénách. Vystudoval hru na klarinet a operní zpěv na Pražské konzervatoři a později pokračoval na Západočeské univerzitě v Plzni. Je držitelem Ceny Thálie za rok 2012 za roli Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a v roce 2014 ji získal znovu za roli Jaroměra ve Fibichově Pádu Arkuna v inscenaci Národního divadla. Často zpívá Janáčka, objel s ním kus světa, ztvárnil jeho postavy i v Mexiku (Števu z Jenůfy) či Japonsku (Skuratova z opery Z mrtvého domu). Před pár dny se vrátil z Grand Théâtre de Genève, kde zpíval roli Borise v sérii představení Janáčkovy opery Káťa Kabanová pod vedením Tomáše Netopila. Celý ženevský soubor s touto operou i s Alešem Brisceinem a Tomášem Netopilem přijede hostovat do Národního divadla Brno, konkrétně do Janáčkova divadla, a to v neděli 13. listopadu. U této příležitosti jsem se s naším tenoristou sešel, abychom si o inscenaci popovídali. Probrali jsme ale i mnoho dalších věcí…

 

00003

„Člověk by měl myslet nejen na sebe, ale na celý národ, ze kterého pochází.“

„Když je možnost, je potřeba hrát i novou hudbu v kostele. Lidi je potřeba vychovávat, a to velmi opatrně. Ne je urážet.“

„Doporučuji všem, aby se fyzicky pokud možno udržovali v kondici, aby ‚jedli do polosyta a pili do polopita‘, aby se modlili anebo meditovali, aby poznali, proč tu vlastně jsou, a byli za to vděční.“

Varhaník Karel Paukert obdržel 13. října čestný doktorát na Akademii múzických umění v Praze. Za celoživotní koncertní a pedagogickou činnost, v jejímž rámci zvláště po odchodu z Československa v roce 1960 šířil dobré jméno našeho umění v Evropě a Americe, obdržel pak ještě koncem října státní cenu – Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby. Při příležitosti jeho návštěvy Prahy bylo možné s ním pohovořit. Jeho vzpomínky jsou už zachyceny v řadě předchozích rozhovorů nebo v cyklu Osudy Českého rozhlasu, který také Karla Paukerta hostil v pořadu Telefonotéka. Záznamy těchto pořadů je možné si vyslechnout a rozhovory přečíst. Proto se rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz zaměřil spíše na konkrétnější problematiku spojenou se světem varhan.

 

007

„Mě hlavně baví ta cesta. Baví mě pracovat na sobě tak, abych se posouvala neustále dál, abych svoje povolání mohla dělat co nejlépe.“

„V současné době je na nás dirigentky upřena záře reflektorů, a až tahle vlna zájmu přejde, věřím, že se to srovná a nebudeme mluvit o pozitivní diskriminaci žen.“

„Nechci, aby mé dirigování vypadalo nacvičeně. Takže se snažím co nejvíce sladit všechny složky dirigování tak, abych to byla já, a ne cvičená opice.“

Dirigentka Alena Jelínková má sympatický životní cíl – dělat svou práci co nejlépe, tak, aby to bavilo ji i posluchače. Její hudební dráha začala ve Valašském Meziříčí, odkud pochází, vedla na Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění a zdaleka nekončí u proslulého pedagoga Johannese Schlaefliho v Curychu, k němuž nastoupila letos v září. Muzikalitou, pracovitostí, smyslem pro humor i nadhledem okouzluje spolupracovníky i návštěvníky koncertních sálů a opavské opery. Upozornila na sebe na letní Ševčíkově akademii v Horažďovicích, spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava a s Pražským filharmonickým sborem... a květnu 2023 ji čeká koncert nazvaný Debut Pražského jara. 

 

000

„Česká divadla, orchestry a festivaly ta videa samozřejmě taky chtějí natáčet, ale nikdy jim nezbyl čas, peníze ani energie. Covid všem posunul preference – najednou chtěli videa všichni.“

„Na rozdíl od streamu či přímého přenosu můžete záznam koncertu nebo opery do detailu vykonstruovat a udělat tak z koncertu nebo opery opravdu dramatický zážitek.“

„Některé věci, které fungují na divadle, ve filmu nefungují, a tady nastupuje překlad z divadelní do filmové řeči.“

Covidová pandemie přinesla kultuře hodně strádání a omezení, ale přinesla i nové možnosti. Divadelní představení, opery i koncerty se začaly streamovat a výstupy uchovávat jako paměť doby. Ukázalo se, že to nemusí být jen o mechanickém zaznamenání akce, ale že je možné ke každé události přistoupit specificky a pracovat s novými prostředky. Významnou postavou, která tak vytváří ze streamů nový umělecký obor, je brněnský televizní režisér Jakub Kořínek.