„Moravskoslezský kraj býval černou dírou na mapě republiky. Ale to všechno se změnilo.“
„Investice do živých muzikantů teď považuji za nejdůležitější, důležitější než třeba reklamu.“
„Nemáme žádné zprávy, na jejichž základě by bylo jasné, že naše festivaly můžeme organizovat, ale je jasné, že příprava je otázkou nejen měsíců, ale i let, takže náš postup je legitimní.“
Igor Františák je aktivním hudebníkem, ale neméně důležitá je i jeho dramaturgická a manažerská práce v čele Svatováclavského hudebního festivalu. Přehlídka obohacuje v prvním poprázdninovém měsíci ostravské dění a kulturu v celém Moravskoslezském kraji o koncerty především duchovní a staré hudby. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz klarinetista a ředitel rozebírá poptávku regionu po hudbě, letošní program i nestandardní podmínky, se kterými se organizátoři koncertů potýkají už druhou sezónu. Optimisticky věří, že na podzim už se bude hrát a cestovat. Jinak ani při přípravě podobně rozsáhlé akce nemůže…
„Jedna z nejlepších houslistek současnosti, od které bychom rádi slyšeli i zásadnější skladby.“
„Umělecky ještě o něco víc šlo v druhé polovině večera.“
„Jak dlouho se ještě bude hrát do zdi?“
Třetí koncert cyklu Jarní hvězdy, aktuální série příspěvků České filharmonie do náhradního hudebního života, přinesl na televizní obrazovky Dvořákovu a Brahmsovu hudbu a spolu s uměním houslistky Lisy Batiashvili také hudbu Camilla Saint-Saënse. Před orchestrem stál Jakub Hrůša a zejména Brahms s Dvořákem rámovali sváteční hudební chvíle.
„Smyčcové kvarteto českých filharmoniků připravilo hodinový koncert doslova nabitý hudebními lahůdkami. “
„Mnohé úpravy pro smyčcové kvarteto svou barevností vyzněly lépe než v původní variantě pro klavír. “
„Hudba má mnoho stylů a rytmů, s tím vším se soubor dokázal výborně vyrovnat.“
Příjemným zpestřením posledního nedělního srpnového odpoledne se stal koncert ve Dvořákově síni Rudolfina, kde vystoupilo Smyčcové kvarteto českých filharmoniků. V podání Magdaleny Mašlaňové, Milana Vavřínka, Jana Šimona a Josefa Špačka staršího zazněly opravdové hudební lahůdky, vybrané od baroka až po 20. století.
Stream i 66 posluchačů v sále, to je další koncert, který na dnešek chystá Janáčkova filharmonie Ostrava. Stejně jako před týdnem poběží nejen online, ale vidět osobně ho bude moci i 66 lidí. Harfistka Kateřina Bendová a s ní postupně flétnistka Petra Olajcová, klarinetista Daniel Svoboda a houslista Petr Benda nabídnou skladby od Saint-Saënse, Pierného, Donizettiho, Müllera a Chopina. Koncert ve společenském sále domu kultury města Ostravy začíná v 19 hodin.
„Housličky jsem si nejdřív pochovala jako panenku… – a ona říkala: nechceš taky zkusit hrát?“
„Jako houslistka musím opravdu cvičit. Jsem v pátém ročníku a to už je vážné.“
„Mám ještě duo s mojí sestrou, což je hobojistka, máme to i na konzervatoři jako předmět.“
Když jsme s úspěšnou mladou českou houslistkou Pavlou Tesařovou hledaly společný termín pro uskutečnění rozhovoru, nebylo to vůbec snadné. Coby studentka pátého ročníku Pražské konzervatoře a vítězka řady mezinárodních soutěží má nebývale nabitý program. Ke každodenním povinnostem a cvičení přibývají zkoušky i koncertní vystoupení ze dne na den. Nakonec jsme společný čas našly a setkaly se v Dobřichovicích, kousek od jejího bydliště, ve vzácný den, kdy měla „úplně volno“.
„Kombinace Eschenbachova analytického přístupu k partituře a Bellovy hravé hry vytvořila z výrazově povrchního Saint-Saënsova houslového koncertu širokou hudební paletu.“
„Brucknerova hudba v sobě skrývá nepřeberné množství podob, které se často ztratí v patosu, který mají tendenci někteří interpreti vytvořit.“
„Brucknera držel Eschenbach pevně v rukou, zcela přesvědčen o jeho Pravdě.“
Poslední letošní koncert hlavní abonentní řady České filharmonie přinesl posluchačům vskutku sváteční hudební zážitek. Nejprve se českému publiku znovu představil skvělý a zajímavý houslista Joshua Bell se svým hravým zvukem, tentokrát ve Třetím koncertu h moll Camilla Saint-Saënse. V druhé části programu potom kouzlila Česká filharmonie v Brucknerově Třetí symfonii tak mocně a přesvědčivě, že bylo až neskutečné, jak ji Christoph Eschenbach dokázal vštěpit svoji jednoznačnou představu o interpretaci této obsahově široké hudby.
„Od prvních tónů dával najevo, že má dostatek energie k vyzařování a víc než dost hlasu k opanování prostoru zvukem a intenzivním výrazem.“
„Cura nejen zpívá, ale také trefně hraje.“
„Posledním číslem – Peterem Grimesem - Cura příjemně překvapil, protože vybočil z obvyklých rámců.“
Čtyři velké typické a klíčové operní role. Otello, Canio, Samson, Peter Grimes… Tak shrnul v Obecním domě v Praze svou dosavadní dráhu šestapadesátiletý argentinský tenorista José Cura. Náplní velkolepě vyznívajícího dvouhodinového koncertu se v úterý staly výjevy ze čtyř oper, od Giuseppe Verdiho, Ruggera Leoncavalla, Camilla Saint-Saënse a Benjamina Brittena. Sólista oslnil velkým hlasem a velkými emocemi. Za objemné spolupráce Pražských symfoniků a Pražského filharmonického sboru. Dirigoval Jacques Lacombe.
„Česká filharmónia zanechala dojem veľmi kvalitného, všestranného ansámblu.“
„Vtisnúť dielu hĺbku tak, ako sa to podarilo Capuçonovi, nie je samozrejmosťou.“
„Byčkov publiku ponúkol spolu s orchestrom originálnu „Novostvetskú“ bez náznaku šablónovitosti.“
Prvý z trojice koncertov Českej filharmónie vo viedenskom Musikvereine odznel, za prítomnosti niekoľkých štátnikov, v sobotu 24. novembra. Večer bol zároveň zakončením cyklu filharmonikov k 100. výročiu vzniku republiky: orchester sa spolu so šéfdirigentom Semjonom Byčkovom predstavil prevažne v dielach českých autorov. Jedinou výnimkou bol vedľa Fišera, Smetanu a Dvořáka Koncert pre violončelo a orchester č. 1 Camilla Saint-Saënsa, v ktorom Česká filharmónia sekundovala skvelému Gautierovi Capuçonovi.
