„Věděli jste, že první učitel hudby Antonína Dvořáka, pomocný učitel a regenschori ve Zlonicích Antonín Liehman, byl docela pilným skladatelem?“

„Opera Dianin strom od Vicente Martína y Soler na libreto da Ponteho měla premiéru v roce 1787. Pokud se s ní chcete seznámit, musíte si na ni vyhradit noční čas.“

„Úplnou raritou jsou skladby, jejichž autory jsou dva naši slavní dirigenti: cyklus pro klavír Skizzy složil Václav Talich a další klavírní cyklus s názvem Náladové obrázky je od Václava Smetáčka.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 2. do 8. ledna 2023...?

„Jednoznačně největším dramaturgickým triumfem Státního divadla v Brně a především dramaturga Václava Noska bylo v následujících letech obdivuhodných pět světových premiér jevištních děl Bohuslava Martinů.“

„Martinů a já jsme zkonstruovali operu-film, o němž je možno říci, že má skutečně dva otce – dvojčata, neboť jestliže já jsem dal pouze potravu hudbě, Martinů byl plný nápadů pro libreto.“

„Martinů jednoaktová opera zazněla v jednom večeru věnovaném antické Ariadně spolu s dalšími dvěma díly: Monteverdiho fragmentem Nářek Ariadnin a scénickým melodramem Jiřího Bendy Ariadna na Naxu.“

Před časem jsme přinesli příspěvek o baletních a operních inscenacích Bohuslava Martinů, které byly ve světové premiéře provedeny v Brně v meziválečných letech, týkalo se to let dvacátých a zejména třicátých. Skladatel sám byl tehdy s nastudováním těchto inscenací spokojen, a tak se dalo čekat, že do Brna přibydou ještě další novinky. Bohužel se tak nestalo. V roce 1938 byla ještě nastudována jeho operní novinka Julietta, provedená ovšem v Národním divadle v Praze, a pak přišla neblahá válečná léta, která pro skladatele znamenala nedobrovolné přestřižení vazeb s domovem a posléze dokonce opuštění Evropy a život v zámoří. Od roku 1938 do své smrti se už do Československa nevrátil.

„Třebaže jsem do té doby nikdy na varhany nehrála, přihlásila jsem se i ke studiu varhanní hry a byla jsem v tomto oboru přijata.“

„Za významnou nahrávku považuji souborné provedení osmnácti chorálů Johanna Sebastiana Bacha, takzvané Lipské chorály.“

„Významným vystoupením v počátcích mé umělecké činnosti byl koncert ve Smetanově síni Obecního domu v Praze v roce 1953. Výborné ohlasy na program z Bachova a Regerova díla mě v koncertních aktivitách velmi povzbudily.“

28. října 2020 byla u příležitosti státního svátku České republiky oceněna významná česká varhanice prof. MgA. Alena Štěpánková Veselá, někdejší rektorka Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Slavnostní ceremoniál předávání státních vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu byl však kvůli covidu už dvakrát přeložen. Alena Veselá si převzala Medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění a výchovy až 7. března letošního roku. S výjimečnou ženou, umělkyní, pedagožkou a neúnavnou bojovnicí za příznivé podmínky v uměleckém školství a koncertním životě jsme si vyprávěli ještě před uskutečněním slavnostního obřadu.

„Mnozí měli tendence jeho dílo vylepšovat. Ale dneska už naštěstí existují kritické edice, díky nimž zní Janáček opravdu původně.“

„Názorově byl Janáček dost blízký Masarykovi...! Stejná generace.“

„My asi těžko můžeme skočit do německých nebo rakouských poměrů. Ale v rámci možností se pro Janáčka dělá maximum.“

Jak dobře uměl rusky? Rozlišoval nějak výrazně Moravu a Čechy? Jak hodně byl vlastencem? A mluvil také hantecem…? S brněnským muzikologem Jiřím Zahrádkou, docentem Masarykovy univerzity a v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea kurátorem janáčkovských sbírek, se dá hovořit o Leoši Janáčkovi dlouho a zajímavě. A tak se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dotýká jak proměn přístupů a tradic v interpretaci jeho hudby i v operní režii, tak rusofilství a znalosti jazyků s nářečí… a také přibližuje Janáčkův způsob řeči a uvažuje o čitelnosti jeho rukopisu a notopisu. Janáčkovi toho podle něj asi moc nedlužíme. Snad jen pořádné a moderní muzeum.

„Odstupy na pódiu? Vynaložili jsme veškeré úsilí, aby umělecký výsledek nebyl jakkoli kompromitován, a daří se to. Hlavní problém je psychologický – vytrácí se ´komunitní´, ´intimní´ rozměr hraní spolu.“

„Těším, až se věci vrátí k normálu. Až zas budu moct podat koncertnímu mistrovi nebo sólistovi ruku a obejmout je. Tahle bezprostřední emoce v koncertech mi nesmírně chybí.“

„Hrajeme pro dvě stě lidí maximálně – v sále pro tisíc čtyři sta posluchačů. Všichni přijdou. Sedí na telefonu, dokud se neproderou pro lístek. Každý koncert hrajeme bezmála jako díkůvzdání, že zní ještě živé tóny pro reálné publikum.“

Šéfdirigent Bamberských symfoniků Jakub Hrůša přibližuje podmínky, za nichž se v Německu zatím koncertuje. Zamýšlí se nad mnoha zápory a nad několika vzácnými klady uplatňovaných opatření, nad okolnostmi a současnými nadějemi, dává nahlédnout do svého seškrtaného diáře a také podrobně přibližuje atmosféru koncertu, který v Bamberku před deseti dny v živém streamu dirigoval pro festival Janáček Brno. Na otázky portálu KlasikaPlus.cz odpovídá ve vlaku cestou do německé metropole, kde 28. října diriguje Deutsches Symphonie-Orchester Berlin. Na programu mají předehru k Prodané nevěstě, Dvořákovu Třetí symfonii a Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Bohuslava Martinů se sólistou Tomášem Jamníkem.

„Opera je velká škola, protože to, co vás potká tam, vás na koncertě potkat nemůže.“

„Oproti tomu, kdy jako dirigent musím držet supervizi nad celkem, si u violoncella bytostně užívám zodpovědnosti jen sám nad sebou.“

„To, co profesor může předat mladému dirigentovi na vysoké škole, je především osobní zkušenost.“

Robert Kružík je jedním z našich nejmladších dirigentů, přesto má na kontě angažmá ve dvou operních domech a spolupráci s řadou renomovaných orchestrů. Mimo jiné je stálým hostujícím dirigentem Filharmonie Brno a letos v květnu by měl debutovat na Pražském jaru. Náš rozhovor se uskutečnil v době prvních omezení s ohledem na epidemii koronaviru. Od té doby situace prošla výraznou proměnou, nicméně držme sobě i jemu palce, aby to vyšlo!

„Spojení festivalů Janáčkův máj a Janáčkovy Hukvaldy se osvědčilo.“

„Vrátili jsme po letech na Hukvaldy operu.“

„Zafouká vítr - a všechna houslová sóla odnese...“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, který vznikl spojením festivalů Janáčkův máj a Janáčkovy Hukvaldy, se letos v nové podobě koná podruhé. Od 28. května do 1. července láká publikum v Ostravě a v desítce dalších míst regionu do velkých koncertních síní, ale také do kostelů, do zámku, hornického muzea a rozhlasového studia a opakovaně také do prostředí pod otevřeným nebem, v oboře v Janáčkových rodných Hukvaldech. Portál Klasikaplus.cz hovořil s ředitelem festivalu Jaromírem Javůrkem. O regionu, o programu, o Janáčkovi.