Operní pěvkyně Gabriela Beňačková obdrží Cenu Antonína Dvořáka 2019. Na koncertě ve Dvořákově síni Rudolfina při té příležitosti 21. dubna 2020 vystoupí polský tenorista Piotr Beczała. Zazní mimo jiné i árie z Dvořákovy Rusalky, v níž jak Beczała, tak Beňačková účinkovali v newyorské Metropolitní opeře. Cenu převezme sopranistka jako stále aktivní umělkyně; v plánu je, že s Beczałou zazpívají závěrečnou scénu opery.
„Lucie Kaňková vytvořila prvním číslem s Danielem Matouškem příjemnou, uvolněnou atmosféru a uvedla celý Sál Martinů do děje.“
„Pokud v první půli koncertu předvedla Lucie Kaňková svůj výborný dramatický potenciál, v půli druhé svůj výkon ještě vygradovala.“
„Naprostou špičku večeru nasadila fantastickým provedením árie Ariadny Thésée, je respire.“
Postava pařížské kurtizány Violetty Valéry je i po sto šedesáti pěti letech od vzniku opery La traviata, populární romantické opery z pera italského fenoména Giuseppe Verdiho, řazena k nejzásadnějším a nejobdivovanějším rolím sopránového repertoáru. Mladá pěvkyně Lucie Kaňková si tuto postavu vybrala jako téma svých doktorandských studií na pražské HAMU a v rámci svého druhého doktorandského koncertu představila se svými pěveckými kolegy reprezentativní průřez operou. Chytrá dramaturgie večera přinesla ve druhé půlce koncertu kontrastní ukázky z prací některých operních autorů 20. století – Igora Stravinského, Bohuslava Martinů a Leonarda Bernsteina.
„Když se občas rozohní, mají z něj strach všichni.“
„Rybovka je výjev s barvitými a rázovitými figurkami a naivně odzbrojujícím lidovým výkladem vánočního evangelia.“
„Píseň Narodil se Kristus Pán zpívají všichni na pódiu a snad i skoro všichni, kdo v té chvíli stojí v auditoriu.“
Kühnův dětský sbor uspořádal zase po roce Velký vánoční koncert. Pro děti, rodiče, prarodiče, přátele… Dobrá příležitost sejít se i s někdejšími členy. Pro Rybovu Českou mši vánoční bylo proto v druhé polovině nedělního večera na pódiu Dvořákovy síně určitě hodně přes dvě stě zpívajících.
„Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jinde ten festival prostě být nemůže.“
„Z Jezerní scény přicházejí do rozpočtu největší peníze.“
„Se Salcburkem nesoupeříme.“
V létě 2020 se bude na festivalu Bregenzer Festpiele druhým rokem hrát v amfiteátru na břehu Bodamského jezera Verdiho Rigoletto. Naplánováno je bezmála třicet představení. Vedle toho se chystá do sálu ve Festspielhausu Boitova opera Nero, do Operního studia Haydnova Armida a premiéru bude mít komická opera buffa Impresario Dotcom, kterou podle Goldoniho předlohy napsala slovenská autorka Ľubica Čekovská. Na programu jsou i koncerty. U mnohého z toho bude opět Pražský filharmonický sbor, který dnes v Praze slaví na koncertě v Rudolfinu 85. výročí a který si v Bregenzu na samém západě Rakouska letos o prázdninách připomínal deset let pozice rezidenčního tělesa. Že tam s ním pořadatelé počítají i nadále, potvrzuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus i umělecká ředitelka přehlídky Elisabeth Sobotka.
To nejzajímavější z tvorby představí operní soubory kamenných divadel i nezávislé projekty v rámci 14. ročníku festivalu hudebního divadla Opera 2020. Cílem festivalu je ukázat, že vynikající operní inscenace vznikají nejen ve velkých centrech, ale i v menších regionálních divadlech. Kromě domácí tvorby českých, moravských a slezských divadel zřizovaných státem nebo obcemi uvede operní soubory ze Slovenska i projekty vzniklé nezávisle na tradiční operní síti divadel. Koná se v Praze od 4. ledna do 2. března 2020.
„Koncert se již od prvních tónů stal nádhernou oslavou svátku festivalu.“
„Vystoupení kapely Jazzová farma bylo krásným zakončením celého koncertu. Poslední aplaus byl dlouhý a vyžádal si přídavek.“
„Hudebně se představila Základní umělecká škola v České Lípě s tím nejlepším, co má.“
Dozněly poslední tóny koncertu, na němž na festivalu Lípa Musica vystoupila většina pedagogů vyučujících hudbu na českolipské umělecké škole. Jejich vystoupením se podařilo ukázat, že dovedou interpretovat hudbu velmi kvalitně, i když třeba nejsou koncertními mistry nebo sólisty. Veřejnost tak mohla posoudit, že děti, které jsou svěřovány k hudební výchově, mají dobré vzdělavatele. Kvalitu učitelů potvrzuje i účast dětí na nejrůznějších soutěžích nebo na veřejných vystoupeních, a to buď při slavnostech, nebo festivalech.
„Petr Nekoranec plně potvrzuje, že i ve skromnějším prostředí se může talentované dítě díky velké píli vypracovat až na světová pódia.“
„Krásný hlas Stephena Costella se rozléhal po celém sále, za což ho diváci odměnili hned po první árii velkým potleskem.“
„Dirigent Rastislav Štúr zacházel s tělesem velmi citlivě a i v průběhu árií vedl hráče v takové dynamice, že zpěváci vynikli ve svých nejkrásnějších barvách.“
Jeden nedělní večer, dva tenoři, třetí listopadový den. Tato postupka znamenala pro pražské Rudolfinum velmi zajímavý koncert. Ve své „pražské“ spolupráci se předvedli dva tenoristé – Čech Petr Nekoranec a Stephen Costello z Philadelphie, kteří už v mladém věku stále více září na světové operní scéně. K tomu během koncertu přibylo pokřtění debutového alba Petra Nekorance s názvem French Arias. Večer, který by mohl evokovat i jakýsi souboj dvou profesionálních pěvců (jeden nadhodil poutavou árii, druhý odpověděl ještě lepším kusem a opačně), však prezentoval krásnou spolupráci, kde rivalita neměla šanci.
„Jennifer Rowley byla výrazná, uvěřitelná, obdařila postavu mohutným, ale kontrolovaným hlasovým fondem.“
„Je možné polemizovat s trochu operetními kostýmy a scénografií.“
„Svatopluk Sem přidává v této úloze k rolím z poslední doby další skvělou kreaci.“
Verdiho Maškarní ples v pražském Národním divadle při premiéře před dvěma roky na podzim vzbudil zejména režijním a scénickým řešením rozporuplné reakce. Repríza, která připadla na poslední říjnový večer, nevyloučila už smířlivější pohled. Ale hlavně byla příležitostí danou americké sopranistce Jennifer Rowley pro její pražský debut a zároveň pro osobní debut v roli Amélie. Byl to úctyhodný výkon.
„I když zpívám jedinou árii, tak samozřejmě beru ohled na celou roli, na celou operu.“
„I ve Verdiho operách je přítomno mnoho krásného z belcanta.“
„Belcanto je nejsnadnější a nejúčinnější způsob, jak zpívat, aby zpěvák nebyl unavený.“
Amélii ve dva roky staré inscenaci Verdiho Maškarního plesu zpívá v pražském Národním divadle dnes a v sobotu jako významný host americká sopranistka Jennifer Rowley. Jde o její debut v roli. S nynějším pražským operním šéfem Per Boye Hansenem se setkala v norské metropoli Oslo, když byl před několika lety ředitelem tamní Opery. Zpívala tehdy v Pucciniho Bohémě, byl to jeden z jejích prvních mezinárodních úkolů. Pozvání do Prahy má teď proto návaznou logiku. S Jennifer Rowley KlasikaPlus hovořila především o zpívání – o Verdim, o belcantu, o pomyslném seznamu budoucích rolí, které ji určitě zavedou i dál, především do německého repertoáru. Jako červená nit se rozhovorem vine přesvědčení, že je potřeba nespěchat: myslet na to, aby hlas mohl zůstat a zůstal dlouho mladý.
Americká sopranistka Jennifer Rowley se debutově představí v Národním divadle v Praze jako Amélie v Maškarním plese Giuseppe Verdiho. Vystoupí pouze během dvou výjimečných večerů ve čtvrtek 31. října a v sobotu 2. listopadu. Inscenaci v režii Dominika Beneše a v hudebním nastudování ředitele Opery ND Jaroslava Kyzlinka má divadlo na repertoáru od roku 2017. S Jennifer Rowley vystoupí Svatopluk Sem, Peter Berger, Michal Lehotský, Marie Fajtová, Jana Sýkorová a Sbor a Orchestr Národního divadla.
Po pětiměsíční odstávce kvůli rekonstrukci otevře svou historickou budovu liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Orchestr opery a pěvci s ní spojení chystají slavnostní galakoncert nazvaný OPERA GALA. Vystoupí na nich trojice kmenových sólistů divadla, Věra Poláchová, Lívia Obručník Vénosová a Sergey Kostov a jako host večera basista Luděk Vele, který je významně kulturně propojen s libereckou operou i regionem. Dirigentem galakoncertu, který zazní dvě po sobě následující soboty 2. a 9. listopadu vždy od sedmi hodin, bude šéf opery Martin Doubravský.
„Šéfdirigent Marko Ivanović s orchestrem NdB odstartovali večer hitem operních scén – ouverturou k Bizetově Carmen.“
„Roman Hoza kromě nesporných pěveckých kvalit prodal i svůj komediální talent a získal si sympatie publika.“
„V závěru večera zněla Polská krev Oskara Nedbala, na které se pěvecky i tanečně vyřádil Ondřej Koplík s mužským sborem.“
Tradiční zahajovací koncert Národního divadla Brno se mohl po úspěšném dokončení rekonstrukce Janáčkova divadla vrátit na piazzettu před tímto operním domem. Populární rekreační prostranství v centru města láká zejména během letních měsíců značné množství návštěvníků. V pátek však kolemjdoucí měli ještě pádnější důvody pár chvil spočinout. Koncert byl naplánován na 18. hodinu, ale už půl hodiny před začátkem se to na piazzettě hemžilo lidmi. Když se rozezněly zvony blízkých kostelů, ohlašující šestou hodinu večerní, bylo takřka plno.
Národní divadlo moravskoslezské vstoupí do dalšího století své existence v dobovém i současném kontextu. Chystá nová nastudováními děl oblíbených v první sezóně 1919/1920, ale také přijalo výzvu přijít na jeviště s něčím zcela novým. Největší divadlo v kraji slavnostně zahájí sezónu zítra a pozítří originálně pojatým gala - poprvé ve dvou divadelních budovách NDM. V pořadí už desátý Galavečer 2019/2020 přitom bude jiný než předchozích devět. Odehraje se vždy ve dvou divadelních budovách a soubory NDM připravují i několik „zákulisních“ překvapení.
„Národní divadlo Brno zahájilo sezónu blokem oper na Špilberku.“
„K původnímu nastudování Lazebníka sevillského přizvalo Národní divadlo Brno italské tvůrce.“
„Auditorium bylo plné mladých lidí.“
Gioacchino Rossini napsal kolem čtyřicítky oper. Většinu znají pouze muzikologové a i ti pouze z notového záznamu, na jevišti mnoho z nich nikdy neměli šanci vidět. Je pouze jedna, kterou snad znají i ti, kteří do operního domu nikdy nevkročili. Jedna, která by klidně mohla aspirovat na titul opera oper, Wolfgang Amadeus promine; jedna, v níž co árie, to hit: Lazebník sevillský.
„Pražský filharmonický sbor je rozhodně jeden z těch nejlepších sborů, které v Evropě máme.“
„S Vídeňskými filharmoniky jde o přátelské soutěžení. A také je to často rodinná záležitost - někdo z rodiny hraje v jednom tělese, někdo v tom druhém.“
„Hudební Vídeň by bez Čechů - a bez Maďarů - nebyla Vídní.“
Bregenz je třicetitisícové hlavní město spolkové země Vorarlbersko. Leží na nejzápadnějším konci Rakouska na břehu Bodamského jezera a je proslulé mimo jiné svým letním festivalem, k jehož „nej“ patří jednak Jezerní scéna pro velkolepá operní představení s hledištěm pro sedm tisíc lidí, jednak také už více než sedmdesátiletá spolupráce s jedním hudebním tělesem. Rezidenčním orchestrem jsou na Bregenzer Festspiele od samého počátku, tedy od roku 1946, Vídeňští symfonikové. Jejich intendant Johannes Neubert v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že Bregenz, kam někteří současní hráči jezdívali jako děti s rodiči, když byli členy orchestru ještě oni, je krásná výjimka přidaná k běžné každodenní práci.
„Ten Domingo, který se zamiloval do Prahy.“
„Letos dosáhnou věkové hranice 32 let a je to tedy jejich poslední šance.“
„Vítězství automaticky nějaké pozvání nezaručuje, ale jsou příklady, kdy se tak stalo.“
Konečně! Šest let o tom snili. Kdo? Gabriela Boháčová a Radek Hrabě, kromě jiného zakladatelé spolku Domingo-Mozart-Prague, kde společníkem je i jeden z největších operních pěvců – Plácido Domingo. Ten Domingo, který založil v Paříži v roce 1993 operní soutěž Operalia, z níž se stal mimořádný fenomén a jedna z nejvýznačnějších pěveckých soutěží na světě. Ten Domingo, který se zamiloval do Prahy, do její hudební minulosti i do její současné kulturní přítomnosti. Soutěž se koná každý rok v jiném městě, zájemců je nepočítaně, pro příští rok se prý uvažuje o Singapuru. V listopadu minulého roku mohli Gabriela Boháčová a Radek Hrabě slavit – Plácido Domingo oznámil, že 27. ročník se bude v červenci 2019 konat v Praze.
Dopoledne vypuknou oslavy jubilující Vídeňské státní opery, a to ve velkém stylu. Slavný operní dům dnes slaví 150 let a u té příležitosti nachystal matiné, podvečerní premiéru a na zítra open air koncert. Část oslav bude k vidění i na webu opery v livestreamu.
„V neděli se v Muzeu Antonína Dvořáka v Praze návštěvníci dotkli starého italského belcanta, a to se vším všudy.“
„Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“
„Bavila jsem se tím, že jsem zpívala obyčejné prosté tóny a poslouchala jejich ozvěnu.“
Asi před půl rokem jsem na sociální síti narazil na příspěvek spolužáka z AMU, barytonisty Andreje Beneše, který sdílel video své známé, sopranistky Astrey Amaduzzi. Přiznám se, že mi to jméno do té doby nic neříkalo. Po zhlédnutí videa, ve kterém zpívala árii Pucciniho Tosky, jsem se doslova zarazil, zda to, co slyším, je skutečné. Musel jsem si árii přehrát několikrát znovu, abych se ujistil, že neposlouchám historickou nahrávku ze začátku minulého století. „Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“ Hlavou se mi honily myšlenky a okamžitě jsem příspěvek okomentoval. Netrvalo dlouho a Andrej Beneš mi napsal, jak se s Astreou seznámili, že už jednou byla v Praze a že u nás chystá další pěvecké kurzy a koncert - ten nedělní.
„Záměrem evidentně bylo nechat zaznít Verdiho Requiem jako tu skvělou ´operu´, plnou emocí a nádherných vokálních linek.“
„Mezi sólisty suverénně dominovala barvou hlasu, výrazem i technikou Jana Sýkorová.“
„Přestože byly orchestr a sbor oproti každodennímu opernímu provozu v nezvyklé společné pozici nahoře na pódiu, dostály úkolu velmi dobře.“
Verdiho Requiem je možné hrát a zpívat k „větší slávě Boží“, jak se vyjádřil sám skladatel, jako „operu v církevních róbách“, jak se nechal slyšet jeho současník Hans von Bülow, nebo dokonce jako „jeho nejlepší operu“, jak se vyjadřují mnozí další až do současnosti. Pražské Národní divadlo občas koncerty vlastními silami pořádá. Páteční s Verdiho monumentální skladbou na jevišti historické scény byl jedním z nich.
