Filharmonie Hradec Králové přichystala na první měsíc tohoto roku sedm koncertů. Odrazí se od Tříkrálového benefičního koncertu, který bude uskutečněn v pátek 6. ledna ve spolupráci s Oblastní charitou Hradec Králové. Dirigovat budou studenti Zürcher Hochschule der Künste, které vede umělecký garant Christoph-Mathias Mueller. Na programu budou díla Rachmaninova, Beethovena, Liszta a Ravela. Výtěžek bude věnován na projekt výstavby Lůžkového hospice ve Stěžerách. O dalších koncertech informujeme níže.
„Svou programovou skladbou se koncert záměrně vymkl z nápodoby letité tradice novoročního koncertu vídeňských filharmoniků. Jména rodiny Straussových na letošním programu nefigurovala, nicméně i takto se zde objevily skladby přístupné širšímu okruhu posluchačů a s nimi i renomovaní sólisté – Alžběta Poláčková a Josef Moravec.“
„V předehře k poslední opeře Gioacchina Rossiniho Vilém Tell dirigent dobře odlišil charakter jednotlivých částí počínaje melodií sólového violoncella přes dramatickou bouři a uklidňující pastorale až k rychlému pochodu, v němž se výrazně uplatňují fanfáry žesťů. Dirigent tuto nástrojovou skupinu tentokrát umístil na pravou stranu pódia před obří zrcadla, což pak umocnilo i celkový vizuální dojem z této efektní kompozice.“
„I v nepříznivých akustických podmínkách se orchestru pod taktovkou svého šéfdirigenta v Ravelově Boleru podařilo vytvořit dojem stále gradující dynamiky a udržet potřebné napětí. Skladba a její provedení byly po zásluze oceněny mohutným aplausem.“
Již tradičně poslední den v roce připravila Plzeňská filharmonie se svým šéfdirigentem Chuheiem Iwasakim odpolední silvestrovský koncert. Podobně jako všechny předchozí se odehrával ve velkém sále Měšťanské besedy a svým programem přilákal nebývalý počet posluchačů.
„Giorgi Guliashvili vládne sympatickým zvučným lyrickým tenorem, který byl publikem kvitován s nadšením.“
„Chiara Polese zpívala populární árii Toscy. Ještě to nebylo na jeviště Metropolitní opery v New Yorku, ale její výrazové nasazení a hlasová přitažlivost byly evidentní. Divino!“
„Dirigent Maurizio Agostini vedl orchestr s grácií a soubor s ním souzněl po celý večer ve všech momentech interpretace.“
Nedělní večer 18. prosince patřil v Rudolfinu Galavečeru staroslavné italské operní scény, která byla otevřena 4. listopadu 1737. Teatro San Carlo v Neapoli je nejstarší nepřetržitě provozovaná veřejná opera na světě, otevřená desítky let před milánským Teatro alla Scala či benátským divadlem Teatro La Fenice. Do Prahy přijelo pěvecké mládí, které vychovává Akademie operního zpěvu zmíněné opery, spolu s divadelním orchestrem a dirigentem Mauriziem Agostinim. Koncert byl součástí oslav výročí sta let Italského kulturního institutu v Praze a uspořádalo ho italské Ministerstvo zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce v gesci Generálního ředitelství pro veřejnou a kulturní diplomacii ve spolupráci s Italským velvyslanectvím a Italským kulturním střediskem.
„Není divu, že mu FOK vystrojil hned dva gratulační koncerty. Ten příští se koná hned zítra, ve čtvrtek 15. prosince.“
„Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, zda by vůbec taková hudba na významných podiích zazněla, kdyby nebyla součástí osobnosti, která se vyprofilovala jako světově proslulý tenorista.“
„Ester Pavlů byla Curovi naprosto rovnocennou pěveckou partnerkou.“
V úterý 13. prosince uvedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK první z gratulačních koncertů argentinskému tenoristovi, dirigentu a skladateli Josému Curovi. Koncert se konal v domovském sídle FOK – Smetanově síni Obecního domu a hosty byly maďarská sopranistka Polina Pasztircsák a naše mezzosopranistka Ester Pavlů. V české premiéře pod vedením slavného umělce zazněly jeho dvě skladby, a to Symfonická suita z opery Montezuma a Rudý kněz a Te Deum, ve kterém spoluúčinkovaly Kühnův smíšený sbor připravený Jakubem Piklou a Královéhradecký dětský sbor Jitro, se kterým dílo nazkoušel Jiří Skopal. FOK a Kühnův smíšený sbor se sólisty v operních výstupech v druhé polovině koncertu řídil argentinský dirigent Mario De Rose.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pořádá k šedesátinám argentinského tenoristy, dirigenta, skladatele a režiséra Josého Cury dva koncerty. Jubilant, který byl v letech 2015 až 2018 rezidenčním umělcem Pražských symfoniků, vystoupí v úterý a ve čtvrtek 13. a 15. prosince ve scénách z Verdiho oper Otello, Aida a Nabucco a představí v české premiéře dvě vlastní nové kompozice – Te Deum a suitu z opery Montezuma a Rudý kněz. V Obecním domě s ním vystoupí pěvkyně Polina Pastirchak a Ester Pavlů, Kühnův smíšený sbor řízený Jakubem Piklem a Královéhradecký dětský sbor Jitro pod vedením Jiřího Skopala. Cura bude dirigovat svá díla, v operách řízení převezme Mario de Rose. Před oběma koncerty se koná od 18:15 Setkání s umělci. V rámci rezidence Cura v Praze rekapituloval svou pěveckou kariéru, dirigoval dva symfonické koncerty za sezónu, ale také uskutečnil české premiéry svých skladeb Jestliže zemřu, přežij mě!, zhudebňující poezii Pabla Nerudy, a Magnificat a světovou premiéru oratoria Ecce Homo. Aktuální rozhovor s umělcem čtěte pod titulkem José Cura: Nejde o dostatek nebo nedostatek talentu, ale o odvahu a energii.
„Jsem skladatel a dirigent, kterému se dostalo velkého privilegia být dobrým zpěvákem.“
„Režírování je zabiják, bere strašnou spoustu energie.“
„Klást příliš mnoho otázek je nudné, mít příliš mnoho odpovědi je arogantní. Je třeba to namixovat.“
V lednu uplyne dvacet let od prvního vystoupení argentinského tenoristy Josého Cury před českým publikem. Koncertoval tehdy se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK jako pěvec a dirigent. Od té doby byl v Praze vícekrát. Tento týden, v úterý a ve čtvrtek, účinkuje s Pražskými symfoniky ve Smetanově síni opět, a to na koncertě připomínajícím jeho šedesátiny, oslavené 5. prosince. Představí se jako pěvec a dirigent i jako skladatel. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se rozpovídal nejen o těchto třech profesích, ale i o té čtvrté, totiž režisérské.
„Premiéra opery Nabucco, uskutečněná na této scéně 9. března 1842, byla Verdiho prvním velkým úspěchem.“
„Spolu s Rossinim, Bellinim a Donizettim, jejichž sochy jsou, podobně jako jeho, ve vstupním foyeru, a spolu s Puccinim, jehož busta je na prvním balkoně, patří Verdi k základním autorům repertoáru La Scaly.“
„Sezóna 2022/2023 má v plánu celkem čtrnáct operních titulů, z nichž jedním je Dvořákova Rusalka v hudebním nastudování Tomáše Hanuse.“
Riccardo Chailly diriguje dnes večer v milánském divadle Teatro alla Scala Musorgského Borise Godunova s Ildarem Abdrazakovem v titulní roli. Nová produkce režiséra Kaspera Holtena není ale pouhou běžnou premiérou. Jako každoročně 7. prosince jde o oficiální zahájení sezóny v La Scale. Datum není vybráno náhodně – svátek má katolický světec Sant'Ambrogio, sv. Ambrož, ve 4. století milánský biskup a dodnes patron města.
„Hlavními lákadly mají být Alexander Melnikov, Charles Castronovo nebo Vadim Gluzman.“
„Festival se oproti minulým letů odklání od crossoverových projektů a prvoplánové prezentace největších světových hvězd.“
„Doprovodný program ve Festivalové zóně nabídne zdarma koncerty dalších žánrů a hudební pikniky a výtvarné, pohybové i vzdělávací aktivity.“
Osmnáct koncertů hlavního programu na jedenácti různých místech a rozšíření paralelního doprovodného programu situovaného druhým rokem do Festivalové zóny v Klášterní zahradě, takový má být dvaatřicátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov v létě roku 2023. Jeho hlavními znaky zůstává prolínání uměleckých žánrů a podpora mladých hudebníků. Pořadatelé chtějí také nabídnout víc příležitostí místnímu publiku a zapojit lokální instituce.
„Dle webových stránek Aerofilms zhlédlo u nás operní přenosy z MET už přes čtyři sta tisíc diváků.“
„Prostředky na svůj provoz si musí MET v drtivé většině sama vydělat, případně získat od sponzorů. Zájem o maximální zaplnění sálu je tedy enormní.“
„I letos uvede Metropolitní opera dvě opery současných amerických skladatelů: Kevina Putse a Terence Blancharda.“
Je tomu už šestnáct let, co se milovníkům opery objevil nový fenomén: přenosy operních představení do kin po celém světě. Zasloužil se o to v pořadí šestnáctý generální manažer Metropolitní opery Peter Gelb, který se jím stal 1. srpna 2006 jako nástupce Josepha Volpeho. Gelb, který má smlouvu zatím prodlouženou do roku 2027, přišel s řadou inovací v provozování opery nejprestižnější operní scénou světa. Klíčové bylo spuštění projektu The MET: Live in HD hned při jeho nástupu.
„Mohl by ´hrát´ hlasem ještě o dost víc.“
„Bojoval ve finále o cenu nejambicióznějším možným způsobem – árií Nessun dorma.“
„Výkony finalistů v kategorii Junior přesahovaly pouhé školní výkony.“
Soutěž nesoucí jméno Antonína Dvořáka, určená pro mladé pěvce do 35 let a v juniorské kategorii do 24 let, přilákala minulý týden do Karlových Varů devět desítek studentů a začínajících umělců z řady zemí. Absolutním vítězem 56. ročníku je barytonista Robin Červinek, člen Operního studia Slovenského národního divadla v Bratislavě, absolvent JAMU v Brně a student Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Ve finále, na veřejném koncertě doprovázeném v Městském divadle Karlovarským symfonickým orchestrem, zaujal v pátek jako Figaro z Rossiniho Lazebníka sevillského.
Přímý přenos Verdiho opery La traviata z Metropolitní opery zamíří do českých kin v rámci série kinopřenosů MET: Live In HD v sobotu 5. listopadu. Nová inscenace v režii Michaela Mayera je zasazena do barvitého světa poloviny devatenáctého století, přesto přináší řadu nadčasových vizuálních prvků. Scénu navrhla Christine Jones, kostýmy připravila Susan Hilferty. Violettu ztvární Nadine Sierra, jejího sebestředného milence Alfreda hraje Stephen Costello. Ústřední trojici coby Alfredův otec doplní barytonista Luca Salsi. Diriguje Daniele Callegari.
Sopranistka Olga Jelínková ztvární v Opeře v Lipsku titulní postavu pohádkové opery Alberta Lortzinga Undine z roku 1845, podle stejnojmenné povídky Friedricha de la Motte Fouqué. Nová produkce tam má premiéru už dnes, v sobotu 29. října. Posluchači ji ale zároveň mohou sledovat i prostřednictvím živého rozhlasového přenosu na stanici MDR KLASSIK od 19 hodin. „Undine je vodní víla stejně jako naše Rusalka,“ přibližuje Olga Jelínková: „Je to pohádková opera ve stylu raného romantismu.“ Albert Lortzing je hlavním představitelem německého Singspielu, tedy komické opery s mluvenými dialogy. Interpretační nároky tedy nespočívají v extrémních výškách nebo náročných koloraturách, ale spíš ve formě textu. Libreto opery je tvořeno souvislým textem ve zpívané formě, proložené mluvenými dialogy. „Němčina musí být tedy co nejdokonalejší, na úrovni projevu činoherce, což je pro nerodilého mluvčího samozřejmě náročné. I během pěvecké linky si dávám velký pozor na vázaný způsob zpěvu, tedy legato, současně musím ale zřetelně vyslovovat.“ Druhou Undine bude Sarah Traubel, v roli rytíře Huga se budou střídat Joseph Dennis a Matthias Stier. Gewandhaus Orchestr bude řídit hudební ředitel Opery v Lipsku Christoph Gedschold, režie se ujal mladý německý režisér Tilmann Köhler. Olga Jelínková vystoupí v této roli ještě 11. a 27. listopadu a 7. července. Kromě role Undiny ztvární v této sezoně v Opeře v Lipsku také roli Violetty Valéry ve Verdiho La Traviatě, Kleopatru v Händlově opeře Julius Caesar nebo Adinu v Donizettiho Nápoji lásky.
„Co se týče scénického ztvárnění, může nás potěšit, že bylo svěřeno česko-švýcarské režisérce Barboře Horákové Joly.“
„Pokud předehrou měli být diváci upozorněni, že zážitek, který je před nimi, nebude ani příjemný, ani příliš hezký na pohled, pak je třeba konstatovat: povedlo se.“
„Přes uvedené výhrady jsem přesvědčen, že je tato pobloudilá Violetta nejspíš odsouzena k značnému a možná i dlouhodobému diváckému úspěchu. Nezbývá než jí ho přát.“
Drážďanská Semperova opera přistoupila k novému nastudování Verdiho operní stálice La traviaty. Po třinácti letech, kdy bylo na repertoáru nanejvýš úspěšné zpracování Andrease Homokiho, šanci dostala režisérka Barbora Horáková Joly ve spolupráci s dirigentem Leonardem Sinim. Premiéra se konala 2. října a nabídla verzi příběhu sledovaného z pohledu samotné Violetty.
„Pokud má někdo punc vůdčího „prvního“ mezi ostatními, neměl by být svým způsobem normotvorný, tedy ukazovat nejvyšší kvalitu?"
„Potenciál a materiál Lucie Kaňkové je velmi pěkný. Jen je třeba ještě chvíli zrát k rolím typu Violetty."
„Vyvstává otázka: Je nutné, aby představení s léty chátrala?"
Škoda úpadků repríz, zvlášť když se jedná o naši „první“ operní scénu, ikonický titul, jakým je Verdiho La traviata, a navíc představení, do kterého právě vstupuje mladá, nadějná sopranistka. V neděli 16. října to byla Lucie Kaňková, která ve Státní opeře poprvé vystoupila v roli Violetty Valéry. Inscenaci příjemně osvěžila, i když zatím nedozrálým hlasem pro tuto roli a snad až příliš dívčím projevem. Více pozitiv ale těžko najít vedle toho, co zachránilo dílo jako takové a vizuálně příjemná scéna. Podřadně hrající orchestr, nekompaktní sbor, místy necitlivá tempa a více než průměrné výkony v ostatních rolích. Unavená rutina.
„Matouškův Nemorino byl smutný, jímavě tragický a dokonale uvěřitelný.“
„Olga Jelínková se skvěle položila do své belcantové disciplíny, během které rozvibrovala nejen své hlasivky, ale i vzduch v koncertním sále.“
„Provedení kusu překonávalo prkna, na kterých se odehrával.“
Čtvrteční teplický koncert festivalu Lípa Musica hostil Koncertní sál tamější konzervatoře. V příjemném nevelkém prostoru, kde měl divák své interprety velmi blízko, s programem nazvaným Belcanto vystoupili sopranistka a členka opery v Lipsku Olga Jelínková a tenorista Daniel Matoušek. Klavírní doprovod duu zpěváků zprostředkoval Marcel Javorček.
„Vyprávění o svatém Grálu bylo opravdu vyprávěním, byť překrásným hlasem. Pavel Černoch si na toto číslo přinesl noty a byl až příliš v jejich otěžích, v nich byl ovšem i David Švec.“
„Árii Vidino divná, přesladká přednesli s takovým entusiasmem… Pavel Černoch byl naprosto ve své kůži a konečně mu jeho ‚belcantové‘ výrazivo sedlo, a to v plné míře!“
„Přídavkem byla slavná árie ze Země úsměvů Franze Lehára. Ta opět zvedla publikum ze sedadel a oběma protagonistům se dostalo další, zasloužené nálože potlesku.“
Letošní sezónu Českého spolku pro komorní hudbu zahájili v neděli 9. října ve Dvořákově síni Rudolfina mezinárodně úspěšný tenorista Pavel Černoch a klavírista David Švec, který je zároveň šéfdirigentem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Ti společně dali publiku nahlédnout do skladeb Beethovena, Brahmse, Webera, Wagnera a v druhé půli recitálu pak Liszta, Smetany, Dvořáka, Janáčka a Italů Verdiho a Leoncavalla. Došlo i na přídavek v podobě operety. Tenorista Pavel Černoch prokázal své kvality, pro něž je zván do světových operních domů, zaujal zejména neslýchaným hlasovým témbrem.
Jednadvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica dospěl do svého finálního týdne, který nabídne čtyři projekty. Ve středu 12. října je na program zařazena předpremiéra filmu Il Boemo o Josefu Myslivečkovi, kterou uvede Kino Crystal v České Lípě. Ve čtvrtek 13. října festival zavítá do Teplic, kde v koncertním sále místní konzervatoře vystoupí v rámci belcantového večera sopranistka Olga Jelínková a tenorista Daniel Matoušek za klavírního doprovodu Marcela Javorčeka. V pátek 14. října se bude v Kině Crystal konat koncertní pocta geniálnímu filmovému skladateli Zdeňku Liškovi za účasti Petra Maláska a dalších hostů. V sobotu 15. října se hlavní koncertní řada festivalu uzavře symbolicky v českolipské bazilice Všech svatých slavnostním koncertem Českého filharmonického sboru Brno pod vedením Petra Fialy. V listopadu posluchače čeká ještě festivalový epilog.
„Koncertní mistr Jakub Černohorský dal do hry sladké chvějivé piano a niterný přednes, který bral za srdce, a orchestr filharmonie mu vytvářel něžnou oporu.“
„Efektní zarzuela Ruperta Chapího s pasážemi lehkých trylků, při kterých se diva procházela po kostele mezi lavicemi, a s výškou jako z polnice na závěr, která přiváděla publikum do extáze.“
„Garanča byla skutečnou hvězdou večera, který byl špičkovým koncertem festivalu. Na takový zážitek se nezapomíná po celý život.“
Vrcholnou akcí Svatováclavského hudebního festivalu bylo vystoupení světové mezzosopranistky Elīny Garanči a dirigenta Karla Marka Chichona, který řídil Janáčkovu filharmonii Ostrava. Operní gala se konalo v pondělí 19. září a bylo doplněno orchestrálními skladbami. Sólistka přednesla árie ze světových oper, ve kterých prokázala skutečné pěvecké mistrovství. Koncert v Evangelickém Kristově kostele v Ostravě byl zcela vyprodaný a publikum odměnilo umělce nadšenými ovacemi.
„Violetta je náročná role a Lucie Kaňková se jí zhostila výborně. Její dynamický rejstřík ve mně maximálně rezonoval ve druhém a třetím dějství jak v dojemných pianissimech, tak i úpěnlivých fortissimech.“
„Představení je minimalisticky koncipované a kéž by si z toho vzali příklad ti, kdo ´obohacují´ podobně slavná díla o novátorské přístupy až základní ´revoluční´ pojetí.“
„Bruckner je stejně tak milovaný velkými a náhlými kontrasty božských pianissim, jako i majestátnými katedrálními plochami fortissimo – a alespoň ze čtrnácté řady bych si byl přál, aby celková zvuková úroveň orchestru byla povětšinou o stupeň nižší.“
Se dvěma čerstvými zážitky z pražského kulturního dění se na sociálních sítích a zároveň na portálu KlasikaPlus.cz dělí se čtenáři publicista a skladatel Alexander Goldscheider, žijící čtyři desetiletí v Británii, ale pravidelně se vracející do původní vlasti. Vyznává se současně z toho, jak se vyvíjelo jeho chápání smyslu psaní o hudbě – kritického v mládí, přejného a sympatizujícího v pozdějším věku.
Zahajovacím koncertem na piazzettě před Janáčkovým divadlem Národní divadlo Brno pozvalo ve středu veřejnost k nové divadelní sezoně. Zazněly ukázky z připravovaných premiér, jako je Lehárova Veselá vdova, ale i ukázky z oper Otello, Alcina či Řecké pašije jako ohlédnutí za výsledky a úspěchy minulé sezóny. Vystoupili sólisté souboru Janáčkovy opery Jana Šrejma Kačírková, Pavla Vykopalová, Roman Hoza, Ondřej Koplík, Tadeáš Hoza, Jan Šťáva a Václava Krejčí Housková i hosté jako Anastasiya Martyniuk či Doubravka Součková. K opernímu orchestru a sboru se připojil Český akademický sbor a Dětský sbor Brno, dirigoval Marko Ivanović.
