„Není divu, že mu FOK vystrojil hned dva gratulační koncerty. Ten příští se koná hned zítra, ve čtvrtek 15. prosince.“
„Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, zda by vůbec taková hudba na významných podiích zazněla, kdyby nebyla součástí osobnosti, která se vyprofilovala jako světově proslulý tenorista.“
„Ester Pavlů byla Curovi naprosto rovnocennou pěveckou partnerkou.“
V úterý 13. prosince uvedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK první z gratulačních koncertů argentinskému tenoristovi, dirigentu a skladateli Josému Curovi. Koncert se konal v domovském sídle FOK – Smetanově síni Obecního domu a hosty byly maďarská sopranistka Polina Pasztircsák a naše mezzosopranistka Ester Pavlů. V české premiéře pod vedením slavného umělce zazněly jeho dvě skladby, a to Symfonická suita z opery Montezuma a Rudý kněz a Te Deum, ve kterém spoluúčinkovaly Kühnův smíšený sbor připravený Jakubem Piklou a Královéhradecký dětský sbor Jitro, se kterým dílo nazkoušel Jiří Skopal. FOK a Kühnův smíšený sbor se sólisty v operních výstupech v druhé polovině koncertu řídil argentinský dirigent Mario De Rose.
„Když si Janáčkovo Postludium člověk rozebere, zjistí, kolik je tam nádherných myšlenek a míst, která se dají prožít a ‚vyzpívat‘. Nevnímám to jako sólo, ale jako svébytnou SOUČÁST celého díla.“
„Ale vzhledem k tomu, že celá akce dopadla nad očekávání dobře, můžeme ji zpětně považovat za ‚nultý‘ ročník nového festivalu Dědictví Levého Hradce.“
„O tohle jde! V těch dětech je tvoje pokračování. Jde o to, aby tvé ‚hnízdo‘ bylo v pořádku. Já se o cokoli jiného už odmítám bát.“
Varhanici, hráčku na klávesové nástroje a dnes už organizátorku svého festivalu Danielu Valtovou Kosinovou jsem poznal coby bývalý zpěvák asi před patnácti lety, ale také jsem o ní měl přehled díky tomu, že jsem studoval na HAMU s její sestrou, mezzosopranistkou Jarmilou Kosinovou, dnes už Vopatovou, s níž jsme dodnes přátelé. K našemu rozhovoru v příjemné kavárně na náměstí Jiřího z Poděbrad mě od začátku září inspirovalo provedení Janáčkovy Glagolské mše v rámci Koncertu pro Evropu, které se konalo na Vltavě, a to s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a sólisty pod vedením Semjona Byčkova. Termín k našemu setkání jsme hledali dlouho a je aktuální, jelikož Daniela coby domovská klávesistka a varhanice Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK vystoupí se svým orchestrem na dvou gratulačních koncertech, které jsou věnovány mezinárodně uznávanému pěvci, dirigentovi a skladateli Josému Curovi, a to už dnes, v úterý 13., a ve čtvrtek 15. prosince ve Smetanově síni Obecního domu. Dirigovat a zpívat bude samotný oslavenec, od kterého zaznějí v českých premiérách dvě skladby – Symfonická suita z opery Montezuma a Rudý kněz a Te Deum.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pořádá k šedesátinám argentinského tenoristy, dirigenta, skladatele a režiséra Josého Cury dva koncerty. Jubilant, který byl v letech 2015 až 2018 rezidenčním umělcem Pražských symfoniků, vystoupí v úterý a ve čtvrtek 13. a 15. prosince ve scénách z Verdiho oper Otello, Aida a Nabucco a představí v české premiéře dvě vlastní nové kompozice – Te Deum a suitu z opery Montezuma a Rudý kněz. V Obecním domě s ním vystoupí pěvkyně Polina Pastirchak a Ester Pavlů, Kühnův smíšený sbor řízený Jakubem Piklem a Královéhradecký dětský sbor Jitro pod vedením Jiřího Skopala. Cura bude dirigovat svá díla, v operách řízení převezme Mario de Rose. Před oběma koncerty se koná od 18:15 Setkání s umělci. V rámci rezidence Cura v Praze rekapituloval svou pěveckou kariéru, dirigoval dva symfonické koncerty za sezónu, ale také uskutečnil české premiéry svých skladeb Jestliže zemřu, přežij mě!, zhudebňující poezii Pabla Nerudy, a Magnificat a světovou premiéru oratoria Ecce Homo. Aktuální rozhovor s umělcem čtěte pod titulkem José Cura: Nejde o dostatek nebo nedostatek talentu, ale o odvahu a energii.
„Jsem skladatel a dirigent, kterému se dostalo velkého privilegia být dobrým zpěvákem.“
„Režírování je zabiják, bere strašnou spoustu energie.“
„Klást příliš mnoho otázek je nudné, mít příliš mnoho odpovědi je arogantní. Je třeba to namixovat.“
V lednu uplyne dvacet let od prvního vystoupení argentinského tenoristy Josého Cury před českým publikem. Koncertoval tehdy se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK jako pěvec a dirigent. Od té doby byl v Praze vícekrát. Tento týden, v úterý a ve čtvrtek, účinkuje s Pražskými symfoniky ve Smetanově síni opět, a to na koncertě připomínajícím jeho šedesátiny, oslavené 5. prosince. Představí se jako pěvec a dirigent i jako skladatel. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se rozpovídal nejen o těchto třech profesích, ale i o té čtvrté, totiž režisérské.
Slovenská filharmonie, Slovenský filharmonický sbor a Slovenský komorní orchestr se koncem tohoto měsíce a začátkem září představí na domácích i zahraničních pódiích. Koncerty v jejich interpretaci zaznějí ve švýcarském Murtenu, v německém Mannheimu a polském Krakově, v Trenčianských Teplicích, Stupavě, Bojnicích i v Bratislavě.
„Na konci letošního léta se uskuteční tradiční koncert pod širým nebem ve Valdštejnské zahradě.“
„Jako dirigent, jako zpěvák i jako autor zavítá na pódium Smetanovy síně světoznámý tenorista José Cura. Oslaví s Pražskými symfoniky šedesátiny.“
„Program koncertní sezóny spojuje myšlenka hudby jako jistoty v nejisté době, jako věrné přítelkyně v nelehkých časech.“
Do 88. sezóny vstoupí Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK koncerty 21. a 22. září, kdy v Obecním domě u příležitosti zahájení českého předsednictví v Radě Evropské unie uvede Beethovenovu Devátou symfonii s Ódou na radost. K tomu v premiéře zazní novinka objednaná u Jana Ryanta Dřízala, který ve skladbě Praga Arcana zobrazuje Prahu mystickou a tajuplnou. Do června 2023 chystají pak Pražští symfonikové sami i jako pořadatelé osm desítek dalších programů, včetně nového Velikonočního festivalu.
„Spolupráce s Pietarim Inkinenem byla geniální, on je tak skvělý dirigent, že jsem opravdu dělala to, co chtěl, protože to dávalo smysl.“
„Na konzervatoř vzpomínám ráda, ale myslím, že jsem nebyla ještě dost vyzrálá, abych všechno kolem klasické hudby dokázala pochopit – její hloubku, cit, krásu.“
„Hodně se změnilo, když jsem se po přestupu na AMU dostala k paní profesorce Heleně Kaupové. To byl pro mě opravdu velký zlom, protože ona byla ta, která to ve mně utvrdila.“
Ester Pavlů – česká mezzosopranistka mladé generace, která se v poslední době nezastaví. Tu zpívá na Maltě, poté v Sofii, v Grazu, dále v USA a čekají na ni krásné role v Národním divadle a ve Státní opeře. O tom všem a nejen o tom mluvila v rozhovoru pro KlasikuPlus.
Hudební slavnosti na zahradě Werichovy vily v Praze nazvané Klasika u Wericha. To je nový komorní festival vážné hudby, který se uskuteční ode dneška do 7. září. Koncerty budou začínat vždy v 19 hodin. Sólistou dnešního prvního koncertu je houslista Jan Mráček. V jeho podání za klavírního doprovodu Lukáše Klánského zazní Sonáta Johannesa Brahmse pro housle a klavír č. 1, dvě skladby pro housle a klavír Z domoviny Bedřicha Smetany, Bartókovy Rumunské lidové tance, Fibichova Koncertní polonéza a na závěr Mazurek Antonína Dvořáka.
„Dobrý dramaturg by měl být maximálně otevřený, ovšem při zachování jisté estetické stability.“
„Přiznám se, že se mám vždy trochu na pozoru, pokud umělec přichází s větou, že není problém se naučit cokoliv.“
„Je třeba respektovat konzervativnější český vkus, ale opět do určité míry: do místních stojatějších vod házet stále větší kameny. Časem i balvany.“
Martin Rudovský se stal dramaturgem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK tak trochu náhodou. Ta funkce na něj tak nějak zbyla a už ji velmi úspěšně vykonává osmou sezónu. Má na svém kontě celou řadu vystoupení špičkových zahraničních i českých umělců a pár světových premiér. O tom, že jeho dramaturgie posluchače přitahuje, svědčí vždy plná Smetanova síň Obecního domu. Snad se jí zase brzy dočkáme.
„Nikdy jsem se nedostal k dirigování některého z děl Leoše Janáčka. Přitom mám Janáčka rád, patří ke světovým skladatelům.“
„Reakce na dobrou nebo špatnou hudbu je na celém světě stejná.“
„Napsat dobrou komorní skladbu je daleko těžší než skladbu pro velký symfonický orchestr.“
Mario De Rose (62) je argentinský dirigent italské národnosti žijící v Rakousku a pracující v Českých Budějovicích. Vystudoval kompozici a dirigování na Pontifikální katolické univerzitě v Buenos Aires a řídil celou řadu symfonických nebo operních orchestrů v Argentině. Od roku 2003 žije ve Vídni, od 2004 je hlavním hostujícím dirigentem na italském festivalu Metapontum Lyrica. Od roku 2011 je generálním hudebním ředitelem Jihočeského divadla.
Ve čtvrtek při zkoušce pršelo, ale pátečnímu večernímu představení se déšť vyhnul. Soubor Státní opery, součást pražského Národního divadla, pak v bavorském Řezně v sobotu odehrál i druhé představení. Na Zámecké slavnosti na venkovní scénu s vyprodaným hledištěm pro tři tisíce diváků přivezl svou loňsku novou inscenaci Verdiho opery Nabucco.
„Od prvních tónů dával najevo, že má dostatek energie k vyzařování a víc než dost hlasu k opanování prostoru zvukem a intenzivním výrazem.“
„Cura nejen zpívá, ale také trefně hraje.“
„Posledním číslem – Peterem Grimesem - Cura příjemně překvapil, protože vybočil z obvyklých rámců.“
Čtyři velké typické a klíčové operní role. Otello, Canio, Samson, Peter Grimes… Tak shrnul v Obecním domě v Praze svou dosavadní dráhu šestapadesátiletý argentinský tenorista José Cura. Náplní velkolepě vyznívajícího dvouhodinového koncertu se v úterý staly výjevy ze čtyř oper, od Giuseppe Verdiho, Ruggera Leoncavalla, Camilla Saint-Saënse a Benjamina Brittena. Sólista oslnil velkým hlasem a velkými emocemi. Za objemné spolupráce Pražských symfoniků a Pražského filharmonického sboru. Dirigoval Jacques Lacombe.
