„Celý recitál doprovázela PKF – Pražská filharmonie pod taktovkou Giacoma Sagripantiho.“
„Pretty Yende a Nadine Sierra si nejprve spolu zazpívaly duet Hraběnky a Zuzanky z Figarovy svatby, následoval duet z Rossiniho opery Alžběta, královna anglická a potom si každá pěvkyně zazpívala árii z komické opery.“
„Z projevu obou umělkyň vyzařovala nelíčená radost ze zpěvu, absolutní znalost zpívaných skladeb i interpretace jejich stylu.“
První březnový večer zpívaly ve Smetanově síni Obecního domu sopranistky Pretty Yende a Nadine Sierra. Do Prahy, města ve středu Evropy, se vždy sjížděli instrumentalisté, dirigenti, skladatelé i pěvci. V Novém německém divadle se pořádaly tzv. Májové cykly, kde vystoupila celá řada světových pěvců včetně Enrica Carusa nebo Lea Slezaka. Mnozí významní pěvci zde byli v angažmá, např. Hans Hotter. Hanuš Thein vzpomínal na hostování legendárního ruského basisty Fjodora Šaljapina v Massenetově opeře Don Quijotte v Národním divadle. V sedmdesátých letech minulého století pozval dr. Pavel Eckstein do Prahy vynikající světové operní pěvce, např. Helen Donath, Hildegard Behrens nebo José Carrerase. Po sametové revoluci se operní domy v Praze nejprve osamostatnily (aby se později zase spojily) a v souborech začala působit řada zahraničních pěvců. Někteří pohostinsky, jiní v angažmá. A tento stav trvá dodnes. Přestože se nikdy nejednalo a dosud nejedná o špičkové operní pěvce s mezinárodní kariérou v prestižních operních domech, nesmazatelnou stopu zde zanechali např. Tamara Kucenko, Galia Ibragimova nebo Valentin Prolat. V současné době převyšuje všechny zahraniční pěvce v Národním divadle angažovaná islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir...
„Velmi šťastný krok byl oslovit sopranistku Alžbětu Poláčkovou, sólistku Národního divadla, jejíž hlas byl ozdobou i magnetem, k němuž byli posluchači neodolatelně přitahováni.“
„Hobojista si pohrával se všemi běhy, trylky a melodiemi, harfistka rozeznívala harfu jako nástroj mnoha rejstříků a hlasů.“
„Výsostné umění všech tří umělců bylo podpořeno něčím velmi důležitým a pro zdařilou spolupráci nepostradatelným. Vzájemným respektem, velkorysostí a radostí z úspěchu svých kolegů.“
Hobojista Vilém Veverka své příznivce chvíli napínal, co přesně přinese jeho nový program Ekstase. Vyšponovaná zvědavost byla nakonec uspokojena v pondělí 13. února na pražské Novoměstské radnici. Spolu s harfistkou Kateřinou Englichovou a sopranistkou Alžbětou Poláčkovou připravili písňový večer, v němž prostor zazářit, dostali všichni tři umělci.
Ve věku 78 let se uzavřel život operního, operetního a muzikálového dirigenta Caspara Richtera, v letech 1987 až 2010 uměleckého ředitele vídeňské společnosti Vereinigte Bühnen. Spolupracoval se Státní operou Praha a s Filharmonií Brno, která ho v roce 2002 ocenila čestným titulem stálého dirigenta, i s Národním divadlem Brno, kde vedl operní soubor. V Městském divadle Brno se podílel na hudebním nastudování muzikálů Funny Girl, Jesus Christ Superstar, Mozart!, Cats, Jekyll a Hyde a naposledy v roce 2021 muzikálu Jane Eyrová. V Brně i v Praze dirigoval také řadu operetních, muzikálových a vánočních i novoročních koncertů a v roce 1997 českou premiéru Bernsteinovy Mše. Mezinárodně se proslavil jako dirigent nových aranží operet Jacquese Offenbacha, jako znalec Bernsteinovy hudby a jako dirigent celosvětově významných muzikálů, z nichž řadu nastudoval ve světové či evropské premiéře – Chorus Line, Chicago, Les Misérables, Phantom of the Opera, Kráska a zvíře, Jekyll a Hyde, Elizabeth, Mozart! či Rebecca. Vedle toho hostoval u významných evropských orchestrů. Jeho otec pocházel z Ústí nad Labem a byl luteránským pastorem v Lübecku. Richter zpíval v chlapeckém sboru, studoval varhany a klavír a hudební vzdělání dokončil na Hudební akademii v Hamburku v oborech dirigování, klavír a bicí. Od roku 1969 působil v Deutsche Oper v Berlíně, v roce 1972 se stal šéfdirigentem orchestru RIAS Berlin, byl také ředitelem Berliner Festspiele. Roku 1983 se usadil v rakouské metropoli a stal se dirigentem Vídeňské státní opery a šéfdirigentem Volksoper. Narodil se 16. září 1944, zemřel 2. února 2023.
„Lidé velmi pozitivně reagují na pestrost a určitou plasticitu koncertů. Nechceme je šokovat za každou cenu, ale přinést kontrast. Něhu, energii i vášeň.“
„U Viléma je vždycky na prvním místě hudba, zápal a obrovské nasazení. On je někdy na zabití, ale je to člověk, který vás posouvá.“
„Hoboj má s lidským hlasem hodně společného. Ať už je to tvorba tónu, práce s dechem. Propojování a prolínání nás dvou bude něco, na co se moc těším.“
O novém projektu hobojisty Viléma Veverky Ekstase, hovoří harfistka Kateřina Englichová a sopranistka Alžběta Poláčková. Kateřina Englichová je dlouholetou Veverkovou uměleckou partnerkou, pro Alžbětu Poláčkovou to bude vůbec první profesionální setkání s nekompromisním interpretem. Co posluchače v jejich Ekstasi čeká a jaké jsou nejbližší plány obou umělkyň, to se dočtete v následujícím rozhovoru.
„Dirigování je fascinující, protože přináší radost.“
„Provedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův se Orchestr Národního divadla zhostil v Praze v sezóně 2004/2005 skvěle.“
„Stravinského Oidipus Rex je geniální dílo a má v sobě neuvěřitelnou sílu.“
Americký dirigent John Fiore, který působil v mnoha významných světových operních domech a koncertních síních v USA a Evropě, se vrátil v lednu k Orchestru Národního divadla, se kterým nastudoval díla Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského. U příležitosti hostování v Praze poskytl portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor. Vzpomíná v něm i na newyorskou Rusalku s Gabrielou Beňačkovou nebo na přelomové pražské uvedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův v sezóně 2004/2005.
Americký Tufts Symphony Orchestra z univerzity v Medfordu ve státě Massachusetts s dirigentem Johnem Pagem navštíví během evropského turné také Prahu, a to v pátek 13. ledna. Ve Smetanově síni Obecního domu od 19 hodin budou na programu předehra k operetě Candide Leonarda Bernsteina, Koncertantní symfonie pro housle, violu a orchestr Wolfganga Amadea Mozarta a Suita z baletu Pták Ohnivák Igora Stravinského.
Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Karlovarský symfonický orchestr i Česká filharmonie na Nový rok přichystaly koncerty. Od 20 hodin se 1. ledna bude konat vystoupení brněnské filharmonie v Janáčkově divadle. Orchestr povede Robert Kružík a sólistou bude klavírista Matouš Zukal. Zaznějí díla Čajkovského, Smetany, Addinsella (Varšavský koncert pro klavír), Ligetiho a Ravela. Nový rok s písněmi slavných světových muzikálů přivítá Moravská filharmonie Olomouc pod vedením Debashishe Chaudhuriho, a to od 19 hodin v Redutě. Pěveckými sólisty budou Natálie Tichánková a Marco Salvadori. Karlovarský Grandhotel Pupp bude první den roku 2023 hostit místní symfonický orchestr pod taktovkou Ondřeje Vrabce. Na programu budou skladby Bernsteina, Milhauda, Dopplera, Torelliho, Poppera, Bizeta a Johanna Strausse. Sólové výkony přednesou flétnistky Michaela Petrová a Zdeňka Sýkorová, klarinetista Lukáš Böhm, trumpetista Miroslav Smrčka a violoncellista Martin Ondráček. Novoroční koncerty České filharmonie jsme avizovali zde. Budou se konat ve Dvořákově síni Rudolfina konat 1. ledna od 15 a od 20 hodin.
Silvestrovské koncerty 30. a 31. prosince a Novoroční koncert 2. ledna Slovenské filharmonie měl původně dirigovat Robert Jindra. Z důvodu nemoci ho zastoupí Rastislav Štúr. Koncerty se shodným programem nabídnou slavnostní náladu v podobě swingu, valčíků, polky, tanga či jazzu, a to ve skladbách Leonarda Bernsteina, George Gershwina a Andrewa Lloyda Webbera. Sólisty budou klavírista Ladislav Fančovič, sopranistka Martina Masaryková a tenorista Ľudovít Ludha.
Slovenská filharmonie nabídne od neděle 18. do středy 21. prosince, vždy od 19 hodin, čtyři Vánoční koncerty pod taktovkou Rastislava Štúra, za účasti sopranistky Jany Juríčkové a Bratislavského chlapeckého sboru připraveného Magdalénou a Gabrielem Rovňákovými. Na koncertech bude znít hudba Otty Nicolaie, Charlesa Gounoda, Petra Iljiče Čajkovského, Ľubice Čekovské, Zdeňka Macháčka či Franze Xavera Grubera. Pro velký zájem je nedělní generální zkouška od 10 hodin veřejná. Pod taktovkou Roberta Jindry se budou konat i další tři projekty, a to dva Silvestrovské koncerty 30. a 31. prosince od 19 a od 16 hodin a 2. ledna Novoroční koncert od 19 hodin.
Náplň posledních dní starého roku, stejně jako počátku toho nového, bude v Koncertní síni a Malém sále Slovenské filharmonie bohatá. Ve čtvrtek 8. a v pátek 9. prosince se budou konat poslední dva symfonické koncerty pod taktovkou šéfdirigenta Daniela Raiskina. Sólistou bude španělský violoncellista Pablo Ferrández, a to v hebrejské rapsodii Shelomo Ernsta Blocha. Program doplní Danzas fantásticas Španěla Joaquína Turiny a výběr z baletních suit z Romea a Julie Sergeje Prokofjeva. Dále Slovenská filharmonie pořádá Adventní koncert Slovenského komorního orchestru, vánoční a silvestrovské koncerty a jeden novoroční. O nich píšeme níže.
„Hlavními lákadly mají být Alexander Melnikov, Charles Castronovo nebo Vadim Gluzman.“
„Festival se oproti minulým letů odklání od crossoverových projektů a prvoplánové prezentace největších světových hvězd.“
„Doprovodný program ve Festivalové zóně nabídne zdarma koncerty dalších žánrů a hudební pikniky a výtvarné, pohybové i vzdělávací aktivity.“
Osmnáct koncertů hlavního programu na jedenácti různých místech a rozšíření paralelního doprovodného programu situovaného druhým rokem do Festivalové zóny v Klášterní zahradě, takový má být dvaatřicátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov v létě roku 2023. Jeho hlavními znaky zůstává prolínání uměleckých žánrů a podpora mladých hudebníků. Pořadatelé chtějí také nabídnout víc příležitostí místnímu publiku a zapojit lokální instituce.
Státní filharmonie Košice uzavře devatenáctý ročník festivalu současného umění ARS NOVA baletní suitou Igora Stravinského Svěcení jara, a to pod taktovkou Tomáše Braunera. Vedle toho zaznějí Bernsteinovo Divertimento a Coplandův Koncert pro klarinet, smyčcový orchestr, harfu a klavír, ve kterém se klarinetového sóla ujme izraelský umělec Jonathan Leibovitz. Koncert se bude konat ve čtvrtek 1. prosince od 19 hodin v místním Domě umění.
Hlavní koncertní řada jednadvacátého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica se v sobotu 15. října uzavřela slavnostním koncertem Českého filharmonického sboru Brno s hosty v bazilice Všech svatých v České Lípě. Definitivní tečku za festivalem udělá tradiční epilog ve spolupráci se ZUŠ Česká Lípa – Má to smysl!, který je na programu ve dnech 2. a 3. listopadu s workshopem a čtvrtečním koncertem v KD Crystal. Uměleckou osobností nominovanou za Lípu Musicu je v letošním roce umělecká garantka festivalu, sopranistka Hana Blažíková, která workshop povede.
„Asi nejrozsáhlejší síť edukačních programů pro děti a mládež má Česká filharmonie, která se hudebnímu vzdělávání dětských posluchačů věnuje už po neuvěřitelné jedno celé století.“
„Obdivuhodně dlouhou tradici výchovných koncertů drží také Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Ten začal s edukačními koncerty přibližně kolem roku 1947.“
„Nejmladším z těchto tří orchestrů je PKF – Prague Philharmonia. Ani ta nezapomíná na své dětské posluchače a cykly koncertů pro rodiče s dětmi vytváří souvisle už od roku 1999.“
Tradice vzdělávacích koncertů, vedených významnými orchestry, je v naší zemi velice silná a její kořeny sahají až do časů první republiky. Přední české orchestry tuto tradici zachovávají dodnes a patří jim za to veliký dík. Hudba je jedním z nejstarších kulturních dědictví lidstva a přivádět děti k lásce k hudbě je jedním z nejdůležitějších uměleckých poslání. Výchova nové generace posluchačů vážné hudby začíná už od útlého dětství a je prakticky nezbytnou součástí zachování klasické hudby jako „živého umění“. Trojice nejvýznamnějších orchestrů se sídlem v Praze – Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK nebo PKF – Prague Philharmonia mají proto kromě klasických koncertních řad také speciální cykly věnované právě dětem. V rubrice MladíPlus se těmto pražským vzdělávacím koncertním řadám budeme pravidelně blíže věnovat. Můžete se těšit na recenze vybraných koncertů nebo například na rozhovory s tvůrci edukačních programů.
„Liškova mimořádnost spočívala právě v tom, že dokázal neomylně vycítit náladu a vnitřní rytmus filmového záznamu.“
„Večer byl oživen promítáním ukázek, které demonstrovaly důležitost Liškovy hudby pro celkové vyznění filmu.“
„Jen nemnoha lidem se podaří dosáhnout naprostého vrcholu ve své profesi. Zdeněk Liška to nesporně dokázal.“
Zaplněný sál českolipského kina Crystal si v pátek 14. října připomněl mimořádného tvůrce, hudebního skladatele Zdeňka Lišku, od jehož narození letos uplynulo už celé století. Komponovaný pořad vytvořený na objednávku festivalu Lípa Musica připravil klavírista a skladatel Petr Malásek a ke vzpomínání si přizval dirigenta Maria Klemense a filmového producenta a zvukaře Michala Pekárka, neboť jak známo „tres faciunt collegium“.
„V kompozici, zejména v mistrovské instrumentaci, se stal Ravel skutečným virtuosem.“
„Stokowského verze je zajímavá, ale rozhodně není lepší než zažitá instrumentace Ravelova.“
„Kusevickij dirigoval už 19. října v Paříži premiéru a držel dlouhá léta práva jako dirigent i jako nakladatel, takže série dalších úprav vznikala i proto, že nakladatel původní klavírní podoby vytušil v díle velký ekonomický potenciál…“
Za vším hledej ženu, říkává se. V evropské hudbě dvacátého století platí poměrně výrazně něco jiného: Za vším hledej objednávku. A za většinou z nich Sergeje Ďagileva, Paula Sachera… nebo Sergeje Kusevického. Právě třetí jmenovaný stojí za vznikem instrumentace Musorgského původně klavírních Obrázků z výstavy skladatelem Mauricem Ravelem. Nejslavnější a nejlepší z mnoha verzí i pokusů. Premiéru dirigoval před sto lety, 19. října 1922.
Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni pro nadcházející divadelní sezónu naplánovalo jedenáct nových inscenací, tři obnovené premiéry oblíbených pohádek a návrat dvou divácky velmi populárních titulů. Jedním z nich je nejslavnější divadelní detektivka Past na myši Agathy Christie, tím druhým je nejdéle uváděná inscenace plzeňského divadla Edith – vrabčák z předměstí. První premiérou sezóny bude Smetanova opera Dalibor s nově nastupujícím sólistou, tenoristou Richardem Samkem v titulní roli, a sice 22. října.
„Mladé interprety doprovázela na koncertě v Rudolfinu Ukrajinsko-Česká Sinfonietta pod vedením Radka Baboráka.“
„Hra Paulové vynikala neselhávající jistotou v brilantně vyvedených pasážích skladby, hbitých škálách a úžasných efektech.“
„Klavírista Matěj Pinkas je technicky skvěle vybaven, jak ukázal hned po úvodu s působivě truchlivými akordickými údery i v následujících sólistických pasážích.“
V rámci programu hudebního festivalu Dvořákova Praha odstartovala ve čtvrtek 22. 9. 2022 první přehlídka úspěšných nadějí českého interpretačního a kompozičního umění s výmluvným titulem SHOWCASE 2022. Podtitul upřesňuje, že se jedná o Tvůrčí dílnu mladých českých autorů a interpretů a akce byla rozložena do tří dnů od 22. do 24. září.
„Martinů se k naplnění a ovládnutí formy symfonie, vrcholné formy evropské hudby, odhodlal až ve dvaapadesáti.“
„Podmanivý je hudební příběh v pomalé větě, v tryzně odpovídající vznešeným způsobem Kusevického zadání.“
„V jeho symfonismu je zvláštní napětí mezi neoklasickou určitostí a témbrovou proměnlivostí, dialog mezi lidovostí a vysokým uměním, tradicí a novostí...“
Před osmdesáti lety, první zářijový den roku 1942, dokončil Bohuslav Martinů svou První symfonii. Stalo se tak v Manometu ve státě Massachusetts, na pobřeží moře jižně od Bostonu. Na skladbě pracoval od jara toho roku na několika místech – v Jamaice na předměstí New Yorku, v Middlebury a pak i u jezera Mah-Kee-Nac Lake ve státě Vermont a v Tanglewoodu, tedy Berkshire Music Center, na západě státu Massachusetts. Její podzimní bostonskou premiérou byl definitivně přijat do amerického hudebního života, po uvedení v New Yorku o něco později si v tisku dokonce vysloužil pochvalu jako Smetanův dědic.
„V Hamburku soubor dovedl k mezinárodní proslulosti, v neposlední řadě i díky velkolepému londýnskému hostování s Wagnerovým Prstenem Nibelungovým.“
„Mahler přestoupil ke katolicismu především proto, aby ve Vídni dostal místo operního ředitele. Ani po deseti letech však přesto úplně nezmizely antisemitské podtóny výpadů a tlaků, které proti němu směřovaly.“
„Povolání do Vídně bylo důsledkem Mahlerova vzrůstajícího věhlasu, dirigentského i kompozičního.“
Před 125 lety, v roce 1897, prožíval Gustav Mahler důležitou etapu svého nedlouhého života, pro který mu osud vyměřil necelých jedenapadesát let. Působil šestým rokem v Hamburku, ale směřoval už do Vídně. Na různých koncertech zaznívaly jednotlivé věty jeho Druhé a Třetí symfonie, hostoval jako dirigent v Mnichově, Budapešti a Moskvě, tiskem mu vyšly Písně potulného tovaryše… Na jaře konvertoval ke katolicismu, a tak nakonec mohla Mahlerovo jméno vídeňská Dvorní opera oznámit jako jméno nového kapelníka. Stalo se tak jen pár dní po dubnovém úmrtí a pohřbu Johannesa Brahmse. Na podzim se pak sedmatřicetiletý skladatel a dirigent stal na celých deset let ředitelem divadla.
