IMG7874

„Smyčcový orchestr jen ševelí a nad ním postupně několikrát z pianissima do piana, narůstá tichý zpěv sólových houslí, nekonečně krásný.“

„Nejvíc zpívání, navíc technicky nejtěžšího, má v Belliniho mši tenorista. Jaroslav Březina se partu zhostil excelentně.“

„Chrámové skladby tohoto autora jsou zapomenuty. Přinejmenším v tuzemském koncertním provozu bylo proto olomoucké uvedení Messa di Gloria objevným počinem.“

Podzimní festival duchovní hudby se v Olomouci konal už osmadvacetkrát. Závěrečný koncert letošního ročníku postavil v sobotu vedle sebe ve dvou skladbách dva největší možné kontrasty – jako dva živly, oheň a vodu. Koncert v chrámu Panny Marie Sněžné otevřela současná instrumentální skladba z pera Peterise Vaskse, bez textu, přesto duchovní od první do poslední noty. Druhou položkou byla mešní kompozice italského operního skladatele Vincenza Belliniho, s textem, ale duchovní tak nějak jinak. Dva propastně odlišné přístupy. Ten druhý zůstal na zemi, v kostele, ale ten první ukázal cestu do nebe.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
102

„Byl jsem rád, že jsem mohl na koncertě zažít tak početné obecenstvo. Vždycky je příjemné, když můžeme hrát pro hodně lidí.“

„Olivier Latry je jeden z největších světových varhaníků. Profesionál. A také moc milý člověk.“

„Jsem opravdu šťastný, že mám v Nancy přístup k jednomu z největších nástrojů Cavaillé-Coll.“

Johann Vexo je titulárním varhaníkem katedrály v Nancy, vyučuje ve Štrasburku, koncertuje po světě. Na začátku podzimu byl posledním účinkujícím v programu 26. mezinárodního varhanního festivalu, který pořádá Audite Organum v Praze v bazilice sv. Jakuba. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vzpomíná na pražský koncert, přibližuje jednoho ze svých učitelů Oliviera Latryho, popisuje situaci varhan v Notre-Dame v Paříži dva a půl roku po tamním požáru a vysvětluje rozdíly mezi jakubskými varhanami a romantickým nástrojem proslulého francouzského stavitele Aristide Cavaillé-Colla, na který hraje v Nancy, svém rodném městě.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
středa, 20 říjen 2021 11:57

Rozhlasové žalmy

202110184540Vojtch-Brtnick

„Záměr, že Mendelssohnova zpívaná hudba krásně připraví půdu pro Stravinského nevšední kompozici, byl naplněn s naprostou samozřejmostí.“

„Žalmová symfonie, skladba z počátku třicátých let, svou nezdobností jakoby odpovídající funkcionalistické architektuře, se hraje bohužel zřídka.“

„Sergej Chačatrjan působí vlastně docela introvertně.“

Brahmsův Houslový koncert v podání skvělého mladého sólisty Sergeje Chačatrjana a v první polovině dvě zhudebnění biblických žalmů, á capellové od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a vokálně-instrumentální od Igora Stravinského – takový byl pondělní večer Symfonického orchestru Českého rozhlasu a šéfdirigenta Alexandera Liebreicha v pražském Rudolfinu. Kdo očekával, že se Žalmová symfonie nejoriginálnějšího skladatele dvacátého století pro něj osobně stane středobodem tohoto programu, nemohl být zklamán.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
212

„Japonsko pro nás bylo vždycky prioritou.“

„Jako nestátní nezisková organizace hledíme na to, aby naše zájezdy měly ekonomickou logiku.“

„To byla úplná živá voda, takže jsme si i přes všechna omezení zájezd užili…“

Cesta do Japonska, od druhé poloviny dvacátého století častého cíle českých hudebníků, vypadá v době covidu podstatně jinak. Dva týdny s nepřetržitým monitorováním polohy a pod dohledem vládní aplikace, s opakovanými testy a denním měřením teploty, bez možnosti vyjít na ulici, s jídlem v hotelovém pokoji. Dny mezi příletem a odletem, po karanténě, s pohybem dovoleným jen autobusy mezi místy ubytování a sály… Samozřejmě v respirátorech. Takový byl „bubble system“, život v bublině, který přijal orchestr PKF-Prague Philharmonia jako podmínku uskutečnění koncertního turné po Japonsku. Stal se na začátku letošního podzimu jedním z několika málo zahraničních uměleckých souborů, které za uplynulý rok japonské publikum poznalo. Jeho ředitelka Kateřina Kalistová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje nejen okolnosti zájezdu, ale i programy koncertů a reakce posluchačů.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
PouusvAntonnkaBrnosecesn

„Slunovrat není podle autorových slov folklorní kompozicí, ale spíše folklorním kaleidoskopem věku globalizace.“

„Skladatel vstřebával nejrůznější podněty, které mi Morava nabízela – od modernistické architektury přes lidové písně až po rodinné kořeny; jeho prababička byla malérečka.“

„Věkový průměr tohoto tělesa je nízký, což je mně, mladému dirigentovi, velice příjemné, řekl šéfdirigent Robert Kružík.“

Ve Zlíně měla ve čtvrtek premiéru symfonická skladba Slunovrat současného českého autora Jana Ryanta Dřízala. Uvedla ji s novým šéfdirigentem Robertem Kružíkem tamní Filharmonie Bohuslava Martinů, která dílo objednala. Skladatele inspirovaly obrazy Joži Úprky, jehož dílo se stalo národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Zhruba desetiminutové, posluchačsky vstřícné dílo volné formy, po převážně energickém vyznění uzavřené klidnějším dovětkem, zaujalo výraznými ohlasy na lidovou hudbu a na hudební jazyk Leoše Janáčka. Během večera zazněl také Dvořákův Klavírní koncert a Sukova Praga.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
97

„Jsme asi jediným orchestrem, který v podstatě funguje na privátních zdrojích.“

„Z každého koncertu jim stát bral pětapadesát procent. Byli zaměstnanci, dostávali plat jako všichni ostatní, ale navíc dostávali diety a ty byly násobně vyšší než jejich plat.“

„Ideální počet mezi dvaatřiceti a pětatřiceti hráči dává PKO jeho kompaktní a nádherný zvuk.“

Nedělní koncert na Žofíně, kterým Pražský komorní orchestr bez dirigenta zahajuje další abonentní sezonu, se koná přesně v den, na který připadá sedmdesát let od vzniku tělesa. Vytvořili ho na podzim roku 1951 hráči Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kteří se chtěli věnovat stylovější interpretaci starší české hudby. V šedesátých letech se PKO osamostatnil. Získal v české hudební kultuře 20. století naprosto jedinečné, nezastupitelné místo. Míval 150 až 180 koncertů ročně, z toho převážnou část ve světě. Je neoddělitelně spojován s přídomkem „bez dirigenta“. Má právě v té podobě na svém kontě nespočet skvělých nahrávek. Ale neméně dobré jsou ty, které nahrál s dirigenty. Jeho současný majitel a ředitel Vladimír Darjanin v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nejen o hraní bez dirigenta, ale i nad jubilejní pražskou sezonou a nad zcela jinou situací na mezinárodním hudebním trhu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Zemlinsky333

„Zemlinsky vedl šestnáct let operní soubor Nového německého divadla, ve dvojjazyčném městě významný protějšek českého Národního divadla.“

„Ve Wagnerově odkazu zdůrazňoval jeho jedinečnost a novátorství, nikoli manifestaci velkoněmeckých idejí.“

„Patřil svého času, podobně jako Gustav Klimt nebo Max Burckhard, mezi ctitele vídeňské krásky Almy Schindlerové, která se však provdala za Gustava Mahlera.“

Na domě s číslem popisným 1043 v Havlíčkově ulici, naproti Masarykovu nádraží, nenápadná pamětní deska oznamuje, že tam v letech 1911 až 1927, tedy po celých šestnáct let svého pražského působení, bydlel skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky. Byl šéfem operního souboru Nového německého divadla, což je dnes budova Státní opery. Jeho život se pak uzavřel za války v americkém exilu, když mu bylo jedenasedmdesát. Narodil se před 150 lety, 14. října 1871 ve Vídni.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
DSC00829

„Za ideou festivalu a jeho harmonizujícím posláním i za aktuálním pozitivním vzkazem operujícím s klíčovým pojmem láska stojí manželé Hudečkovi imponujícím způsobem, společně a nerozlučně.“

„Atraktivní a nijak stručná Respighiho skladba byla pro všechny přítomné docela velkým objevem.“

„Výstup Jeníka a Kecala měl od Aleše Brisceina a Adama Plachetky humor a bohatě i vše ostatní, co mu patří ryze hudebně.“

Zahájení třicátého ročníku Svátků hudby, festivalu zaštítěného Václavem Hudečkem a věnujícího výraznou pozornost mladým interpretům, mělo v úterý v pražském Rudolfinu charakter skutečného galakoncertu. Ti nejmladší v tomto případě v programu nefigurovali, ale v úvodu se o nich hovořilo. A účinkovali ti nejlepší možní. Po Václavu Hudečkovi to byli varhaník Pavel Svoboda a pěvci Nicola Proksch, Aleš Briscein a Adam Plachetka, který se na pódiu narychlo objevil místo indisponovaného Jana Martiníka. S nimi hrála PKF–Prague Philharmonia s dirigentem Janem Chalupeckým.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

Pro zahájení sezóny pozval Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK na 13. a 14. října klavíristu Lukáše Vondráčka. Český pianista žijící v Bostonu a cestující po světě, v počátcích zázračné dítě a v roce 2016 vítěz Soutěže královny Alžběty v Bruselu, připravil s šéfdirigentem Tomášem Braunerem 3. klavírní koncert Sergeje Rachmaninova. Posluchači oblíbené dílo ho provází po léta, provedení už počítá na stovky, sám ho má nejraději. FOK s ním naplánoval a během pandemie, kdy se nekonaly veřejné koncerty, postupně realizoval natočení všech Rachmaninovových skladeb pro klavír a orchestr; mají vyjít na CD. Lukáš Vondráček hovoří o svém repertoáru, který si z velké části vybudoval už v dětství, připouští, že zrovna třetí z klavírních koncertů se ale naučil až později, a uvažuje o tom, že pokud bude okruh hraných skladeb dál rozšiřovat, tak spíše směrem do minulosti hudby než do odkazu dvacátého století. Ale nejprve odpovídá na otázku, co všechno dalšího ještě v současnosti hraje, jestli mu Rachmaninov, kterého uvádí dlouhodobě často, nevytlačuje jiné autory.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
úterý, 12 říjen 2021 17:01

Mozart v moll

DSC03820

„Právě proto, abychom si tak odlišného Mozarta užili, jsme všichni do Rudolfina ten večer přišli.“

„Václav Luks vedl nevelký orchestr náruživě, s akcenty a drobnými echy, zvýrazněnými výstupy některých linek, s novými a novými podněty.“

„V dobách před covidem, kdy byla ještě Praha plná turistů i hodinových koncertů pro ně, bylo Mozartova Requiem všude tolik, že prý čekali.“

Collegium 1704 otevřelo svou sezónu v pražském Rudolfinu Mozartovou hudbou. O krůček dál od svého nejobvyklejšího, tedy barokního repertoáru, ale nadále ve svém živlu. Pondělní koncert, zvukově uměřený, výrazově ale zdaleka ne strohý, přinesl sváteční chvíle. Měl šťastnou inspiraci, muzikalitu a průzračnost, emotivní naléhavost a spoustu krásných detailů. A vůbec nepůsobil posmutněle, přestože byla na programu Symfonie v g moll a Requiem v d moll – a mollové tóniny přece mají vyjadřovat opačný pól než jas a radost…

 
Zveřejněno v ReflexePlus
515522989673d9bf0d28fk

„Baladická opera ihned vyvolala velkou pozornost. Nejen jako první nová anglická opera, ale jako mezinárodně srozumitelné, nadčasové, mimořádně působivé hudební divadlo.“

„Brittenova opera je sociálním dramatem, ale ne v prvním plánu. Víc je básní. O lidských osudech, o těžkosti žití… a hodně o moři.“

„Sympatické je, že se David Radok noblesně vyhnul možným náznakům, že rybář své učedníky zneužíval.“

Brittenova opera Peter Grimes se hrála v Brně hned dva roky po světové premiéře. Příští rok to bude už pětasedmdesát let. V Praze byla na programu před čtyřiceti lety. Do třetice teď její návrat před české publikum dostal tu nejlepší možnou podobu. Jednu z nejúžasnějších oper dvacátého století, temný příběh z rybářského městečka na anglickém pobřeží, vypravil režijně a scénograficky David Radok a hudebně Marko Ivanović. Exkluzivní inscenace, která měla v sobotu premiéru, se bude hrát jen několikrát; ale tím spíše je to počin, který svou ojedinělostí i vydařeností může vejít do tuzemské divadelní historie.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
MAS4502

„Příklad impresionismu, posmutnělého, ale nesentimentálního, pohrávajícího si v náladách a zvucích s pocity dotýkajícími se exotiky i erotiky.“

„Orchestr se představil v té nejlepší formě a v tom nejlepším světle.

„Do konce roku by měla být podána žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebného povolení.“

Dům kultury města Ostravy čeká rekonstrukce a s ní i zásadní nová moderní přístavba. Pokud záměry nic nezhatí, Janáčkova filharmonie ve čtvrtek zahájila svou koncertní sezónu postaru, v sále ze šedesátých let, naposledy. Za rok už by se mělo stavět. Hrát se pak bude po několik let na různých jiných místech ve městě. A v roce 2025 snad bude hotový nový sál.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
veb-Aldeburgh-PB040738

„Britten se narodil u moře, vyrůstal za zvuku moře a žil u moře. Patřilo k jeho stálé inspiraci.“

„V 50. letech stála homosexualita v Británii ještě mimo zákon. Však také Britten s Pearsem asi budili občas pozornost.“

„Většina hudby vznikala v jeho představě, zejména při dlouhých odpoledních procházkách se psem, které pravidelně podnikal v okolí domu nebo po pobřeží.“

Místo, kde tvořil a s Peterem Pearsem žil Benjamin Britten, se jmenuje Aldeburgh. Leží na východním pobřeží Anglie. A dějiště Brittenovy opery Peter Grimes, jejíž nová inscenace má v sobotu premiéru v Janáčkově divadle v Brně? Jako by mu z oka vypadlo. Není divu. George Crabbe, autor básnické knihy The Borough, předlohy k tomuto hudebnímu dramatu, tam žil také.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
LUDICRA

„Široký intelektuální záběr, láska k životu, svobodomyslná povaha a úžasný umělecký odkaz Jana Nováka je pro mě velkou inspirací!“

„Sbírka latinských básní je napsána humornou, mírně vulgární a ´pobrněnštěnou´ latinou.“

„Po sovětské okupaci odmítl zůstat v Československu. Žil v Dánsku, Itálii a v Německu.“

V rámci víkendového maratonu věnovaného v Brně na festivalu Moravský podzim hudebnímu odkazu Jana Nováka, od jehož narození letos uplynulo sto let, uvede violoncellista Štěpán Filípek spolu se souborem Brno Contemporary Orchestra pět světových premiér z pera pěti autorů. Všech pět skladeb, které zazní dnes večer v Besedním domě, je inspirováno latinskými verši z pera skladatele – autobiografickou básnickou sbírkou Ludicra. Jejich autory jsou Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová. Štěpán Filípek nevylučuje, že tato nová díla zazní i na dalších místech a že je rovněž natočí.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
111

„Název Akademický jubilejní orchestr 2021 dostal, aby bylo jasné, že se příště už zase nikdy v takovém složení nesejdeme. Bude to zázrak.“

„Školu jsem ukončil jako poslední žák Václava Neumanna. A měl jsem štěstí, že i mimo školu jsem narazil na výborné osobnosti. Hlavně mám na mysli dirigenta Zdeňka Košlera.“

„Na naší škole se teď pod vedením děkana Ivana Klánského vytvořila moc pěkná atmosféra.“

Pětasedmdesáté výročí založení Akademie múzických umění připomene v pátek v pražském Rudolfinu symfonický koncert Akademického jubilejního orchestru 2021, tělesa sestaveného především z bývalých i současných studentů školy. V přímém přenosu na ČT art zazní Dvořákův Houslový koncert a tři básně ze Smetanova cyklu Má vlast. Nastudováním programu a jeho řízením pověřila Hudební a taneční fakulta Leoše Svárovského, svého pedagoga a zároveň někdejšího absolventa. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje dirigent práci s orchestrem, ve kterém na koncertě usednou i některé významné osobnosti hudebního světa ze sféry sólového hraní a komorních žánrů. Charakterizuje současné studenty a popisuje, co od nich může učitel získat, a vzpomíná i na svá studentská léta.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Z6P9654c-Petr-Dyrc

„Hlas, který zůstává jakoby mladičký, blízký dívčímu projevu.“

„Klavírista byl excelentní, držel se decentně v pozadí, dotvářel, doplňoval, podporoval, měkce podbarvoval.“

„Přídavek? Temperamentní, energický rychlý výstup v typickém modu rozmarné španělské zpěvohry.“

Setkání s aktuálním světovým pěveckým uměním, jak je už po léta do Prahy přináší svými koncerty agentura Nachtigall Artists, budou snad po nedobrovolné pauze opět pokračovat obvyklým tempem. Recitál, který nabídla v úterý v Obecním domě sopranistka Lisette Oropesa a který byl jednou z prvních vlaštovek postcovidových příslibů, měl v bezchybném pěveckém projevu parametry hudební události.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
200

„Určitě se publikum brzy dozví, kam se vyvíjím. Nebude to rozhodně pořád jenom Rossini.“

„Když přišla nabídka z Národního divadla, tak jsem ani moc nepřemýšlel a řekl jsem samozřejmě ano. A rozjíždí se spolupráce, na kterou se nesmírně těším.“

„Národní divadlo je pocit domova, jaký v žádném jiném divadle není.“

Novým členem souboru pražského Národního divadla je Petr Nekoranec. Spolu s Adamem Plachetkou v hlavní roli Figara, s islandskou mezzopranistkou Arnheiður Eiríksdóttir jako Rosinou a s basistou Jiřím Sulženkem jako doktorem Bartolem se mladý tenorista chystá na čtvrteční premiéru Rossiniho Lazebníka sevillského, díky svěží hudbě i díky Beaumarchaisově předloze jedné z nejúspěšnějších operních komedií všech dob. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Nekoranc zmiňuje nejen rossiniovské role, ale také skutečnost, že angažmá v Národním divadle cítí jako něco mimořádného.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
001

„Nejsem vázaný na to, co někdo někdy vytvořil, na hledání interpretační dokonalosti v detailu a preciznosti.“

„V den koncertu si připomínáme narozeniny Václava Havla. Vezmeme si názvy několika jeho děl jako inspiraci pro hudbu.“

„Co je pro mě vzácné, to je míra cítění jednoho s druhým, které nám s Jiřinou Marešovou vzájemně funguje.“

V pražském evangelickém kostele U Martina ve zdi patří část úterního koncertu festivalu Prague Music Performance dvojici Terra incognita a jejím improvizacím. Tvoří ji Jiřina Marešová, varhanice se silným zázemím v umění improvizace a v interpretaci staré hudby, a Matouš Vlčinský, někdejší člen Scholy Gregoriany Pragensis a nyní manažer v gramofonovém průmyslu, vystupující příležitostně jako klarinetista a vokalista. Právě on v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, jak Terra incognita přemýšlí o hudbě a jak ji tvoří. Setkání a hraní s Jiřinou Marešovou považuje za velký dar.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1144

„Mám v sobě více osobností a jedna nemusí nutně souviset s druhou.“

„Kdyby mi tohle někdo řekl v roce 2013, považoval bych ho za velkého snílka.“

„Za nejdůležitější pro vývoj mladých hráčů považuji otevřenost – čím více vlivů, směrů a perspektiv, tím bohatší umělecká osobnost.“

Festival Prague Music Performance má za sebou další mistrovský kurz vedený pianistou Alfredem Brendelem a před sebou v říjnu trojici koncertů, které budou ohmatávat hudební prostor nových souvislostí, experimentu a improvizace. Klavírista Jan Bartoš, který za Prague Music Performance stojí jako ředitel a dramaturg, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje hudební světy, kterými se zaobírá. Jak říká, jako interpret nejvíce tíhne ke klasickému repertoáru, jako posluchače ho ale velmi zajímá hudba na pomezí současného jazzu a současné vážné hudby. A na Alfredu Brendelovi obdivuje nejen klavírní umění, ale i jeho knihy… a také vkus filmového znalce.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
sobota, 02 říjen 2021 16:39

Petr Popelka, dirigentský úkaz

202110016340

„Čajkovského zahrála s mužskou zvukovou razancí, mohutně, robustně, nekompromisně.“

„Rachmaninovovy Symfonické tance vyzněly jako skutečný koncert pro orchestr.“

„Aniž by o to usiloval, krásně pomáhá v orientaci i naslouchajícímu publiku.“

Zahájení sezóny se Symfonickému orchestru Českého rozhlasu málem nepovedlo, šéfdirigent Alexander Liebreich pár dní před koncertem onemocněl. Pohotový záskok designovaného šéfdirigenta Petra Popelky však páteční večer v Rudolfinu zachránil. Nutnost částečné změny programu byla logická. Zůstal Čajkovskij, odnesli to Dvořák a Stravinskij, ale místo nich zazněl Rachmaninov. Díky způsobu, jakým provedení dvou velkých děl ruského i světového repertoáru vedl a řídil, učinil Petr Popelka z koncertu hudební událost.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 24