Česká kina od zítřka nabídnou snímek Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ režiséra Romana Vávry a kameramana Miroslava Janka. Premiéru měl minulý týden v rámci mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha a hned zaznamenal úspěch, získal ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Dokument vytvořily v koprodukci Česká filharmonie a Česká televize.
„Regiony jsou specifické, mají svá trápení ve všech odvětvích, nejsou prioritou pro mnoho úhlů pohledu, přesto si zaslouží svou pozornost.“
„Demokracie je dar, o který musíme pečovat.“
„Publikum je už za ty roky velmi vzdělané. Proto můžeme zařazovat věci, které se vymykají klasickému komerčnímu proudu.“
Lípa Musica se za osmnáct let své existence stala opravdu mezinárodním hudebním festivalem. Bohatě se rozkročila za hranice svého regionu a dramaturgicky se stále víc zapisuje mezi hodnotné a neotřelé přehlídky. Řečeno rodičovským slovníkem, vyrostla z ní hodnotná mladá dáma. A ředitel Martin Prokeš také o ní jako o své nejstarší dceři mluví.
„Škoda, že Leopold Auer nemohl slyšet Renauda Capuçona.“
„Žít muzikou a pro muziku, je Capuçonovo životní heslo“
„Šestá Čajkovského symfonie v provedení České filharmonie byla skutečně silný zážitek.“
Je-li na plakátu jméno Capuçon, je to zárukou mimořádného koncertu. Je jedno, jestli je to houslista Renaud nebo jeho mladší bratr violoncellista Gautier. Praha měla neobvyklé štěstí. V rámci festivalu Dvořákova Praha slyšela oba. V odstupu pěti dnů. A ještě tomu s Českou filharmonií pod taktovkou Semjona Byčkova. Zážitek, na který budou milovníci klasické hudby dlouho vzpomínat.
„Serenáda pro smyčce patří k nejoblíbenějším Čajkovského skladbám.“
„Gautier Capuçon je mimořádně talentovaný, technicky velmi dobře vybavený a hudebně skvěle připravený violoncellista.“
„Dramatičnost se prolínala celým provedením Symfonie č. 5.“
Festival Dvořákova Praha pokračoval 17. 9. druhým koncertem ze tří, které Česká filharmonie věnuje Čajkovskému. Antonín Dvořák a Petr Iljič Čajkovskij byli dlouholetí přátelé. Praha Čajkovského skladby znala, některé byly v Praze i premiérovány. I proto mu letošní Dvořákova Praha věnovala hned tři večery. V tom druhém opět pod taktovkou šéfdirigenta České filharmonie Semjona Byčkova zazněla před přeplněnou Dvořákovou síní Serenáda pro smyčce C dur, Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr A dur a Symfonie č. 5.
Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha pomalu vrcholí. Dnes večer nabídne výjimečnou událost, koncertní verzi raného díla z odkazu Antonína Dvořáka, první podobu opery Král a uhlíř. Od zítřka do pondělí pak ještě čtyři koncerty. Klavírní recitály budou mít Boris Giltburg a Ivo Pogorelich. Ještě jednou vystoupí Česká filharmonie a jako její host tentokrát houslista Renaud Capuçon. Závěrečný koncert bude potom v režii Estonského národního symfonického orchestru pod taktovkou Neeme Järviho.
Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha se dostal za svou polovinu a i v druhé přinese další zajímavé projekty. V pondělí od 20:00 hodin se ve Dvořákově síni Rudolfina uskuteční poslední koncert komorní řady, další skladby Čajkovského nabídne Česká filharmonie, Semjon Byčkov a francouzský violoncellista Gautier Capuçon a publikum se může těšit i na další Dvořákův unikát - první zhudebnění libreta opery Král a uhlíř, jehož uvedení se skladatel za svého života nedočkal.
„Hlavnou osou večera bolo spojenie Čajkovský – Byčkov – Česká filharmónia.“
„Gerstein na mňa pritom pôsobí ako ten typ interpreta, ktorý neustále hľadá nové spôsoby, ako dielo podať: a to môže byť dvojsečná zbraň.“
„Vo forte úsekoch som naozaj mala pocit, že sa mi zvuk dostáva do každej bunky.“
Na festivale Dvořákova Praha odznel v piatok 13. septembra prvý z troch koncertov Českej filharmónie venovaných hudbe Petra Iľjiča Čajkovského. Pod taktovkou toho najpovolanejšieho, Semjona Byčkova, zazneli dve diela, ktoré sú z hľadiska frekventovanosti uvádzania veľmi kontrastné: na jednej strane legendárny Koncert pre klavír a orchester č. 1 b mol, ktorého sa ujal Kirill Gerstein, na strane druhej symfónia Manfred, s ktorou dramaturgia orchestrálnych koncertných sezón a festivalov počíta oveľa menej.
Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha nabídne v tomto týdnu tři komorní koncerty a dva symfonické. Zítra se ve Dvořákově síni od 20:00 hodin odehraje zahajovací koncert komorní řady. Vystoupí špičkoví sóloví a komorní hráči, slavný německý klavírista Gerhard Oppitz, americký houslista a kurátor letošní komorní řady Gil Shaham, náš houslista Josef Špaček, violista Pavel Nikl a rakouský violoncellista perského původu Kian Soltani, který na zahajovacím koncertu vystoupil včera v sólovém partu Dvořákova violoncellového koncertu h moll s Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI (Národní symfonický orchestr italského rozhlasu a televize) s dirigentem Christophem Eschenbachem. Tito mezinárodně uznávání umělci se sejdou, aby společně přednesli Klavírní kvintet č. 2 A dur Antonína Dvořáka a Klavírní kvintet f moll Johanessa Brahmse.
„Dlouhé, opravdu dlouhé významné ticho po posledních tónech Šostakovičovy symfonie bylo výmluvné.“
„Takhle zazpívanou dopisovou scénu hned tak zase neuslyšíme.“
„V Londýně to bude trhák. V Praze se však Smetana hrává jinak.“
Česká filharmonie vstoupila do 124. sezony výrazně nakročena mezinárodním směrem. Program, který šéfdirigent Semjon Byčkov řídil ve středu při zahajovacím večeru v pražském Rudolfinu, za pár dní společně vezou do Londýna na festival BBC Proms. Česká hudba v něm obsadila úvodní prostor, zbytek je ruský. Čajkovskij a Šostakovič. Zahraní na světové úrovni.
„Dokonce jednáme už o vystoupeních na roky 2023 a 2024.“
„Provize by zvedly náklady řádově o několik desítek procent, čímž by se stal sbor do zahraničí prakticky neprodejný.“
„Lukáš Vasilek je pro sbor naprosto nepostradatelný.“
Za tři nejsilnější stránky Pražského filharmonického sboru považuje Radim Dolanský jeho originální zvukovou barvu, flexibilitu a spolehlivost - to vše garantované osobností hlavního sbormistra Lukáše Vasilka, jehož umělecké vedení a směrování sboru je podle něj vůbec největší devizou tělesa. Radim Dolanský byl dosud manažerem tělesa, od 1. září se po Evě Sedlákové ujal funkce ředitele. V RozhovoruPlus hledí hlavně dopředu. I když nezamlčuje, že uplynulá sezóna byla hodně zajímavá. Díky pozvání České filharmonie sbor zažil v Mahlerově Druhé symfonii debut v newyorské Carnegie Hall – a pak se podařilo spojit nespojitelné – těleso přeletělo z Ameriky rovnou do Ruska, kde zpívalo Glagolskou mši. V zimě se do Moskvy, do tamní nové koncertní síně, ostatně vrací. A krásných úkolů je před ním mnoho dalších. Tolik, že se jejich počet za sezónu už asi nedá ani zvyšovat.
„S Čajkovským má orchestr na podzim čtyři rezidence – na festivalu Dvořákova Praha, v Tokiu, Vídni a Paříži.“
„Kombinace České filharmonie a České republiky s její příslušností k Západu i Východu vytváří zajímavý přístup k vyjádření ducha Čajkovského hudby.“
„Byčkov začíná ČF pro Deccu připravovat komplet Mahlerových symfonií.“
Česká filharmonie zařadila do programu koncertů, zahajujících v Praze 4. a 5. září druhou společnou sezónu s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem, dopisovou scénu z opery Evžen Oněgin. V podání sopranistky Jeleny Stichiny zazní i 10. září v Londýně na festivalu BBC Proms, kde orchestr vystoupí po pětileté pauze.
„Jakub Hrůša samozřejmě nechce být a není v Bamberku jen dirigentem české hudby, ale Mé vlasti se nešlo vyhnout.“
„K tomu, abychom integrovali debut do systému Pražského jara, nás v dobrém slova smyslu přemluvil Jiří Bělohlávek.“
„Při zvaní dirigentů k tuzemským orchestrům jde o to, aby vedení partnerské instituce nepřijalo hosta jen se skřípěním zubů.“
Festival Pražské jaro zahájí v roce 2020 Smetanovou Mou vlastí Česká filharmonie, a to s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Protože však vůbec poprvé společně uvedou cyklus symfonických básní už letos v říjnu, ve vlastní sezóně, chystají organizátoři festivalu na 12. května zatím blíže nespecifikované ozvláštnění. Navíc ještě předtím, 7. května, bude mimořádný prolog Pražského jara patřit Berlínským filharmonikům.
„Od Beethovena při jubileu 250 let od narození zazní v následujících dvou sezonách komplet symfonií a klavírních koncertů.“
„Jakub Hrůša chytá koncertní provedení Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Pojedou s ním i do Labské filharmonie v Hamburku.“
„V sezoně se objeví díla finalistů druhého ročníku skladatelské soutěže České filharmonie Jany Vöröšové, Adriána Demoče a Matouše Hejla.“
Šéfdirigent Semjon Byčkov uvede na začátku 124. sezony poprvé s Českou filharmonií celou Smetanovu Mou vlast. Stane se tak poté, co letos cyklus nebo jeho části dirigoval už s jinými orchestry v Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Lübecku, Madridu, Clevelandu, Mnichově a Amsterdamu. Začátek sezony bude však také ve znamení Čajkovského. S jeho skladbami orchestr uskuteční na podzim rezidence na festivalu Dvořákova Praha, v Tokiu, ve Vídni a v Paříži.
„Je nesporné, že tématem Deváté je Rozloučení Pro tolik citů, nálad a barev ale nelze prohlásit, že v této symfonii Mahler umírá.“
„Zřetelně oddělená kóda v naprostém závěru byla tečkou nad mimořádným snažením hráčů a Semjona Byčkova.“
„Příště by snad nebylo potřeba dělat z Dvořákovy síně světelnou arénu… Když Mahler premiéroval Osmou, tak i tramvaje musely přestat zvonit!“
Uvedení Deváté symfonie D dur Gustava Mahlera je vždy mimořádnou příležitostí. Pro svoji strukturu, emoční hloubku i programovou neurčitost je to hudba, která v posluchači vyvolává ty nejniternější momenty a myšlenky. Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem ve středu postupně vystavěla celou symfonii do finále, kde svým emocionálním vypětím odkrývala její nesporný kontemplativní účinek. Pokud má existovat mahlerovská interpretační tradice u České filharmonie, její povaha se nám v tomto případě pravděpodobně odkrývala.
„Janáčkovo Concertino je ve světové komorní literatuře dílo dost ojedinělé.“
„Čajkovského klavírní koncert č.3 si zapomnění nezaslouží.“
„Schubertova“ Velká“ symfonie je skutečně grandiózní dílo.“
Kirilla Gersteina, všestranného klavíristu, který se nebojí hrát jazz, romantiky i soudobou hudbu, pozvala Česká filharmonie na svůj abonentní koncert 13. února. K České filharmonii má Kirill Gerstein osobní pouto. Kamarádí se roky s ředitelem filharmonie Davidem Marečkem a v Praze koncertuje pravidelně. Patřila mu první půlka večera, druhou si zabral už sám orchestr v čele se Semjonem Byčkovem a Schubertovou symfonií C dur „Velkou“. První půle večera ukázala mistrovství klavíristy i sólistů České filharmonie, druhá pak neustále stoupající kvality našeho předního tělesa.
„Zřetelnost a příjemná blízkost je asi nejpřesnější slovo, kterým lze vystihnout dojem z poslechu hudby v Elbphilharmonie.“
„Akustika síně podporovala v partituře to nejlepší možné.“
„Kompletně ruský večer patřil především Byčkovovi. Filharmonie je mostem mezi Východem a Západem.“
Česká filharmonie je na turné po západní Evropě. V pondělí ji se Semjonem Byčkovem zavedlo do sálu Labské filharmonie v Hamburku, kde ještě nehrála. Na kompletně ruský program navázaly dva přídavky. Brahmsův rázný a efektní Uherský tanec v nich nakonec překryl lyrického slovanského Dvořáka. Alespoň u té části publika, které si nadšeně začalo tleskat do rytmu nebo se v rytmu hudby lehce pohybovalo a na konci vstávalo. A byla takových lidí většina…
"Elphie" je důvěrná zdrobnělina pro Labskou filharmonii, architektonicky jedinečný, jen dva roky starý koncertní sál v Hamburku, který neodolatelně láká milovníky hudby z celé Evropy a do kterého proto není vůbec snadné sehnat vstupenky. Čtvrtý únorový den tam poprvé vystoupila Česká filharmonie. Se Semjonem Byčkovem hrála ruskou hudbu a přidávala Dvořáka a Brahmse. Jaké to bylo? Jaký je sál? První dojmy přímo z hlediště v rubrice SeriálPlus/Právě doznělo. Později během dne pak podrobněji v rubrice ReflexePlus.
„Tím hlavním je vysoká umělecká úroveň, podtržená osobitým pojetím dirigenta; ale vedle toho má nahrávka ještě zvláštní osud.“
„Ruská edice po emigraci manželů Rostropovičových v roce 1974 bryskně zmizela.“
„Asi nejtypičtějším rysem Rostropovičova pojetí jsou výrazně pomalejší tempa lyrických částí.“
Málokterá opera slovanského repertoáru se může pochlubit co do počtu i umělecké různorodosti tolika nahrávkami jako Čajkovského Eugen Oněgin. Tím obtížnější je zvolit zodpovědně a s čistým svědomím takzvanou referenční nahrávku – a to i v situaci, chceme-li vybírat z nahrávek pouze ruské provenience.
„Rozumíme hudebně i lidsky.“
„Vždy znovu mne překvapí, jak tvořivě a přitom profesionálně dokonale orchestry pod Jakubem hrají.“
„Naplňuje mne hrdostí, že česká hudba není ve světě vnímána jen jako cosi exotického na zpestření zaběhnuté dramaturgie.“
Dva špičkoví čeští hudebníci, klavírista Ivo Kahánek a dirigent Jakub Hrůša pomalu dokončují společný projekt. V pátek a v sobotu, 18. a 19. ledna přednesou Koncert pro klavír a orchestr č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů. Současně tak završí nahrávání dvou významných českých koncertních děl, zmíněného Martinů a Koncertu pro klavír a orchestr g moll Antonína Dvořáka. Koncerty se konají v domovském sále Bamberger Symphoniker, které Jakub Hrůša už třetím rokem vede. CD vydá Supraphon letos na podzim.
„Glanerta zavedla jeho invence od Brahmse vlastně dost daleko.“
„Jestli Stravinskij vyzněl až strhujícím způsobem, pak přídavek doslova uzemnil.“
„Byčkov vedl filharmoniky k přesnému, nesentimentálnímu, věcnějšímu projevu.“
Prvnímu lednovému abonentnímu programu České filharmonie dominoval koncertní mistr Josef Špaček v roli sólisty. Stravinského Houslový koncert D dur prozářil takovým způsobem, že zastínil nejen autora první skladby večera Detleva Glanerta, ale i šéfdirigenta Semjona Byčkova s jeho Čajkovským.
