„Mansurjan věděl, že jeho dílo bude na koncertu konfrontováno s Janáčkovou Glagolskou mší. Rozhodl se nekonkurovat jejímu explozivnímu zvuku, a naopak vytvořit kontrast volbou prostředků velmi tichých, niterných.“

„Skladba je skutečně velmi introvertní, snad lze říci meditativní, a bezpochyby v prostředí chrámu, jakým je starobrněnská bazilika, působila magicky.“

„Zřetelná východní melodika ihned dýchla vůní čehosi vzdáleného a tajemného.“

Jedním z vrcholů Mendel Festivalu, uspořádaného u příležitosti dvoustého výročí narození slavného vědce, se stal páteční koncert se světovou premiérou skladby Tigrana Mansurjana. Kompozice Orhnerg – Navapet Bari (Hymnus – Dobrý kapitán), kterou arménský skladatel vytvořil na objednávku festivalu a účinkující Filharmonie Brno, předcházela Janáčkově Glagolské mši. S filharmonií vystoupil Český filharmonický sbor Brno a sólisté Aksel Daveyan, Pavla Vykopalová, Lucie Hilscherová, Aleš Briscein a Jozef Benci, a to pod taktovkou Dennise Russella Daviese.

„Na programu koncertu tedy nebylo jen loučení, ale také oslava hned dvou kulatin: čtyřicátin Jakuba Kleckera a devadesátin zakladatele sboru Ivana Sedláčka.“

„Na první poslech sbor jednoznačně zaujme svou vysokou hlasovou kulturou.“

„Za nejhlubší okamžiky sobotního podvečera osobně považuji Západ slunce Bedřicha Smetany, závěr Hrušovského Zaříkání a Bogorodice děvo Sergeje Rachmaninova.“

Jeden z posledních červnových večerů patřil v brněnském Besedním domě sborovému umění. Sobota 25. června se stala novým termínem pro odkládaný koncert, kterým se Jakub Klecker loučil s Kantilénou, sborem dětí a mládeže při Filharmonii Brno. Stál v jejím čele jako sbormistr bezmála patnáct let. Do řad Kantilény se proto vrátili mnozí její bývalí členové a za doprovodu Jiřího Hrubého u klavíru a Jakuba Janšty u varhan nabídli bohatý program.

„Uvědomil jsem si, jak výjimečná opera Otello je, jak z hlediska dramatické stavby, tak z hlediska hudebního a všech možností, které nabízí.“

„Pokud se vzdáme důvěry v to základní, což je láska, pravda a nutnost komunikovat, a podlehneme emocím a ‚jedu‘ zlých slov, nemůžeme dojít k ničemu krásnému a smysluplnému.“

„Hlavní událostí operního podzimu bude zahajovací inscenace festivalu Janáček Brno, kdy Jiří Heřman s Jakubem Hrůšou spojí do jednoho večera Janáčkovu operu Z mrtvého domu a Glagolskou mši.“

S blížící se poslední operní premiérou Janáčkovy opery Národního divadla Brno v této sezóně jsme se sešli k rozhovoru s jejím režisérem a současně ředitelem divadla Martinem Glaserem. Hovor se točil nejen kolem Verdiho Otella, který se na prkna brněnské opery v pátek 17. června vrátí po více než třiceti letech, ale také o akcích, které jsou už za rohem – v prvé řadě o Létě s operou, které se z tradičního Špilberku už loni rozšířilo také do mikulovského amfiteátru. A také o nadcházející sezóně, jejíž první premiéra současně otevře další ročník festivalu Janáček Brno.

„Drážďany, to byl moment, kdy jsem zjistila, že mě muzika ohromně baví.“

„Mně se líbí i na koncertě, když je tam diverzita – jeden hlas je větší, druhý menší, je tam spousta rozdílných způsobů a technik, barev…“

„S písňovým i klavírním repertoárem Martinů jsem se setkávala od útlého dětství, takže mám k němu hluboký vztah.“

Jméno Heleny Hozové se možná neskloňuje v hudebních médiích tak často jako jména dalších členů její rodiny, tato talentovaná sopranistka je však vyhledávanou interpretkou nejen staré hudby, ale také písňového repertoáru, který, jak v rozhovoru prozrazuje, je jejímu srdci nejbližší. Pravidelně koncertuje u nás i v zahraničí zejména se soubory orientovanými především na barokní hudbu, ale nebrání se ani scénickému ztvárnění. Z vlastní zkušenosti vím, že je také velmi nadanou učitelkou zpěvu. A mimo to vše je i maminkou dvou dětí. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o rodinném zázemí, své cestě za pěveckou profesí i o současné kariéře.

„Toužil jsem po čirém zvuku menšího sboru.“

„Hlavně jsem chtěl, aby každý student měl sbor, kde bude sám něco dělat. To je nesmírně důležité.“

„Když stojíte na zadním jevišti, zvuk orchestru v odposlechu máte prakticky okamžitě, ale živý zvuk letí od orchestřiště pomaleji a je mezi nimi opravdu znatelný rozdíl.“

Jsem přesvědčena, že Josefa Pančíka netřeba dlouze představovat. Zejména v brněnských souborech, ale jejich prostřednictvím vlastně v celém světě zanechal svým sbormistrovským umem nesmazatelnou stopu. S Operním sborem Národního divadla Brno pracoval přes půl století, z Brněnských madrigalistů během jejich bezmála třicetiletého působení vybudoval fenomén naší sborové kultury a poté zakotvil na patnáct let u Pražského komorního sboru. Vedle toho si našel čas i na vzdělávání nových sbormistrů na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jsem tedy vděčná, že přijal mé pozvání k menšímu neformálnímu povídání o sbormistrovském řemesle. Přestože o svých sborech hovořil už mnohokrát, ani náš rozhovor nemohl začít jinde než u Brněnských madrigalistů – od konce jejich činnosti letos totiž uplynulo třicet let.

„V této sezóně doskakuju do Lazebníka sevillského, Carmen, Rusalky, Prodané nevěsty a do Madam Butterfly. Nové premiéry jsou pak Řecké pašije na podzim a na jaře Kouzelná flétna.“

„Divadlo na Orlí pro mě bylo první seznámení s provozem, což je pro studenty hrozně důležité – a je super, že tu to divadlo je, protože jsme jediní v republice, kdo něco takového má.“

„Pro mě tyto ‚výlety do baroka‘ s Collegiem nejsou ani práce, ale něco, co mě posouvá. Pokaždé tam objevuju něco nového, a proto mě to baví.“

Tuším, že čtenářům portálu KlasikaPlus.cz není tento talentovaný pěvec neznámý. Naopak, jeho jméno figuruje v řadě reflexí na koncerty. A ostatně ani rozhovor s ním nepřinášíme poprvé. Impulsem k novému bylo – slovy jeho nového působiště – že „od sezóny 2021/2022 nastupuje jako nejmladší sólista do operního angažmá Národního divadla Brno“. Na barytonistu Tadeáše Hozu se však mohou těšit nejen brněnští návštěvníci – zůstává věrný souboru Collegium 1704 i dalšímu hostování.

Kdo v pondělí 20. září mezi desátou a jedenáctou hodinou dopolední navštíví pražské Café Rudolfinum, nemůže minout jednoho z nejlepších dirigentů současnosti, Jakuba Hrůšu. Bude zde představovat svou knihu esejů „Hrůša o Martinů“, která vyšla v loňském roce. Dalšími hosty budou ředitel Institutu Bohuslava Martinů Aleš Březina, hlavní sponzor knihy Pavel Kysilka a zástupci mecenášů z Bohemian Heritage Fund.

„Janáčkova filharmonie Ostrava hrála zcela spolehlivě a Petr Popelka řídil celý aparát zkušeně, pevným gestem.“

„Na mě osobně nejvíce zapůsobil právě výkon sboru, který byl naprosto spolehlivý v rytmu, intonaci, výrazu i dynamice. Hned začátek byl jeho zásluhou zcela mystický.“

„Dalším výjimečně krásným momentem bylo například sólistické Domine Jesu v Offertoriu nebo sborové Hosanna v Sanctus.“

Český filharmonický sbor Brno se svým sbormistrem Petrem Fialou chtěl v roce 2020 oslavit třicáté výročí. Cestu velkolepým plánům však zkřížil covid, a proto druhý oslavný koncert k tomuto jubileu sbor uvedl s ročním odkladem, v neděli 12. září 2021. V katedrále svatých Petra a Pavla v Brně spolu se sólisty Veronikou Dzhioevou, Janou Sýkorovou, Michalem Lehotským a Jozefem Bencim a Janáčkovou filharmonií Ostrava provedl Verdiho Requiem. Celý kolos řídil Petr Popelka.

„Podivuhodný let vznikl v roce 1927 v reakci na pokus o přelet Atlantského oceánu, který podniklo duo francouzských letců François Coli a Charles Nungesser.“

„Jediným ‚živým‘ aktérem představení byla Sylva Marková ukrytá v útrobách mechanismu ztvárňujícího vizuální složku baletu.“

„Dostali jsme možnost nahlédnout do zákulisí – do celého modelu malé scény, z níž Sylva Marková ovládala rekvizity jako v loutkovém divadle.“

Polička od minulé soboty hostí Martinů fest, v jehož rámci se 5. září uskutečnila další akce: mechanický balet Podivuhodný let. Autorem je pochopitelně Bohuslav Martinů, jehož návrhy na provedení tohoto podivu- a pozoruhodného dílka dotvořil tým ve složení Sylva Marková (libreto a scénografie), Monika Holá (dramaturgie) a Jakub Kalus (management). První provedení se konalo ve tři odpoledne, druhé s úderem šesté.