„Pozorovací talent Charlotty Salomon a její smysl pro humor jsem si zamiloval.“

„Řeším to jako všichni skladatelé, kteří jsou vytíženi dirigováním či jinými aktivitami.“

„Martinů obdivuji, ale pokud mne nějak ovlivňuje, pak asi podobně jako jiní velcí skladatelé, ne více, ne méně.“

Komorní operní muzikál „Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy“ nabízí fascinující příběh mladé talentované židovské malířky, která nepřežila koncentrační tábor v Osvětimi, ale zanechala nám strhující dílo, vytvořené předtím ve francouzském exilu – dramatizovanou autobiografii v téměř osmi stech obrazech. Po uvedení na Nové scéně pražského Národního divadla je na programu Smetanovy Litomyšle v pátek 5. července odpoledne ve Smetanově domě. Představení vzniklo v produkci kanadského divadla Theaturtle a mělo premiéru 21. června v Tel Avivu na mezinárodním festivalu Jaffa Fest. Za inscenací s mezinárodním obsazením stojí britská scénografka a režisérka Pamela Howard, kanadský libretista a herec Alon Nashman a český skladatel Aleš Březina, který v následujícím rozhovoru prozrazuje, že komponuje hlavně o víkendech a o dovolených.

Milada Horáková, Toufar… teď Charlotte… Je to náhoda, tahle témata?

Asi to tak úplně náhoda nebude, i když velkou roli jistě hrál i úspěch mé první komorní opery Zítra se bude … na scéně pražského Národního divadla. Na jeho základě si u mne festival Divadelná Nitra objednal operu na téma dvacátého století očima tajných policií. Vznikl Toufar – a obě tyto komorní opery si oblíbila britská režisérka a scénografka Pamela Howard, která mne navrhla jako skladatele pro projekt Charlotte. Mimochodem, k těm výše uvedeným dílům s politickou tématikou bych ještě doplnil muzikál Liduschka (Baarová), který jsem složil na text Karla Steigerwalda a objednávku Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni; hrál se od listopadu 2016 do dubna 2019 a natočila ho Česká televize. Ale zabývám se i jinými tématy, například Městské divadlo Brno hrálo od roku 2010 po několik sezón Muchovu epopej, kterou jsem složil na libreto Šimona Cabana.

Volíš komorní formáty – jsou ti bližší? Jsou pro taková sdělení vhodnější?

Pro operu Zítra se bude… i pro Toufara považuji komorní formát určitě za vhodnější, v případě Charlotte jsme od začátku věděli, že se po premiéře v Torontu vydá na zahraniční turné, takže tam roli hrála i ekonomická úvaha -ostatně stejně jako v obou mých spolupracích s Robertem Wilsonem na scéně Národního divadla, tedy činoher Věc Makropulos a 1914. Ale osobně shledávám omezení – do určité míry, samozřejmě – za docela inspirativní. Vzpomínám si na Stravinského odpověď Honeggerovi na otázku, jak se má vypořádat s omezeným nástrojovým obsazením při komponování svého symfonického žalmu Král David: „Přistupte k tomu, jako by to byla vaše vlastní volba.“ Ostatně se značným omezením se potýkala i sama Charlotte Salomon, která měla ve svém jihofrancouzském exilu v době druhé světové války na vytvoření svých kvašů k dispozici jen tři barvy – červenou, žlutou a modrou.

Jsou komorní operní tvary pro publikum přístupnější?

To nedokážu říci, osobně bych řekl, že publikum má spíše raději hlučnější hudbu.

Kdo tě upozornil na tuto malířku?

Kanadský herec a libretista Alon Nashman a režisérka Pamela Howard mi 8. listopadu 2013 poslali knihu jejích kvašů s nabídkou na jejich zhudebnění. Do té doby jsem o Charlotte Salomon vůbec nevěděl, ale ihned jsem si její pozorovací talent a její smysl pro humor zamiloval. Datum si pamatuji velice přesně, protože právě v ten den se nám narodil syn Štěpán.

Bojoval jsi s námětem, nebo se jeho uchopení přihlásilo „samo“?

Při komponování každého scénického díla, natož takhle rozsáhlého, se vždy nechávám vést textem, jeho náladou, básnickou kvalitou (nebo naopak nekvalitou, jako v případě protokolů z procesů s Miladou Horákovou či z výslechů faráře Toufara), podtexty, konotacemi, zvukem a rytmem. V tomto případě jsme navíc od začátku pracovali na všech složkách všichni tři a každý jsme zasahovali i do oblasti obou dalších spolutvůrců,

Jaký má Tvá třetí komorní opera ohlas?

Její premiéra 1. června v Hart Theatre v Torontu zaznamenala velký úspěch u publika i kritiky. Jak zareaguje publikum v Tel Avivu, Kyjevě, Lvově, Praze a Litomyšli, to se teprve ukáže.

Je Charlotte opera?

Já tomu důsledně říkám komorní operní muzikál, protože i když v Charlotte kombinuji různé žánry od opery až po sofistikovaný muzikál sondheimovského typu, požadoval jsem při sestavování zpěváků operní průpravu.

Kde všude už se hrála?

Předpremiéra rané verze Charlotte se uskutečnila v červnu 2017 na kanadském festivalu Luminato v Torontu, tuto verzi jsme pak ještě představili na festivalu World Stage Design v Taipei a v Isabel Bader Centre for Performing Arts v Kingstonu.

Kde vlastně ještě bereš čas na komponování, když jsi tolik aktivní vědecky a popularizačně a organizačně kolem Bohuslava Martinů?

Řeším to jako všichni skladatelé, kteří jsou vytíženi dirigováním či jinými aktivitami. Dlouho o skladbách přemýšlím a pak komponuji o víkendech a o dovolených. Ve chvíli, kdy zasednu ke stolu, musím mít již dílo v hlavě v hrubých obrysech hotové.

A neovlivňuje tě láska k hudbě Bohuslava Martinů? Musíš se bránit, nebo se s Tvou vlastní tvůrčí poetikou vůbec nedotýká?

Martinů obdivuji, ale pokud mne nějak ovlivňuje, pak asi podobně jako jiní velcí skladatelé, ne více, ne méně. Jeho styl je navíc tak originální, že by jakýkoli pokus o nápodobu vyzněl nutně jako plagiát, snadno rozpoznatelný i naprostému laikovi.

Muzikolog a skladatel Aleš Březina je od roku 1994 ředitelem Institutu Bohuslava Martinů, odkazu skladatele se věnuje vědecky i popularizačně. Složil hudbu k filmům Musíme si pomáhat, Horem pádem, Kráska v nesnázích, Kawasakiho růže, Líbánky, Případ pro exorcistu, Knoflíkáři, Obsluhoval jsem anglického krále, Donšajni…, napsal hudbu k řadě činoherních inscenací a je autorem Requiem, Agnus Dei, kantáty Terešov 1361, melodramu A-ha!, Klavírního tria 333, suity Kawasaki´s Rose, klavírního cyklu Reperkuse nebo skladby Falling Leaves pro klavír a orchestr. Za hudbu pro divadlo získal dvě ceny Alfréda Radoka, za filmovou hudbu byl třikrát nominován na cenu Český lev a jednou na Cenu české filmové kritiky, za hudbu k filmu Kawasakiho růže byl nominován na cenu European Film Composer 2010.

Foto: Smetanova Litomyšl

Výběr z tohoto rozhovoru si můžete přečíst také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.