„S Jiřím jsme se shodli na lyrické, vroucí, ale vnitřně silné ženě.“

„Role Libuše má řadu krásných lyrických míst.“

„V této sezóně se opět setkám s Alicí Nellis.“

U této role není ani tak otázkou v jakém věku, ale zda vůbec k ní sopranistka může dospět. Není to jen věcí hlasu, ale také celkové osobnosti a vrozené důstojnosti. Rodačka z Náchoda LUCIE HÁJKOVÁ všechny tyto atributy splňuje a v letošní inscenaci Smetanovy „národní opery“ v Brně ztvárnila kněžnu charismatickou i svěží.

Je pro Vás postava Libuše spíš mytickou vládkyní nebo především ženou?

Postava Libuše je pro mě hlavně ženou. Libuše jako taková má v sobě obě roviny, jak mytickou, tak ženskou, ale v pojetí Jiřího Heřmana převládá ženský prvek.

Co mohou mít lidé proti Smetanovi? Občas se ozývají argumenty, že by prý na jeho opery moc nechodili… A tak se moc nehrají.

Neřekla bych, že lidé mají něco proti Smetanovi, vždyť Prodaná nevěsta patří mezi nejúspěšnější české opery. Libuše je samozřejmě už Smetanou určena k výjimečným příležitostem, možná proto se kolem ní vytvořil mýtus hůř stravitelného díla, ale naše inscenace doufám ukázala jak krásná a aktuální tato opera je.

Je Libuše ve Smetanově opeře role pěvecky náročná, potřebuje výdrž, je v něčem podobná wagnerovským rolím?

Porovnat roli Libuše s jinou wagnerovskou rolí bohužel nemohu. Zatím jsem neměla příležitost zpívat Wagnera na jevišti. Role Libuše je velmi dobře napsaná. Samozřejmě je třeba si síly dobře rozložit a ušetřit na závěrečné proroctví. S panem dirigentem Robertem Kružíkem a Jiřím  Heřmanem jsme hledali ženštější, jemnější polohy oproti zažitým spíše heroickým interpretacím, a to  i v hudebním pojetí. Zjistili jsme, že role má řadu krásných lyrických míst.

Jak se má podle Vás proroctví zpívat, jak má vyznít? Vizionářsky? Exaltovaně? Vypjatě? Vroucně…?

To je těžká otázka. Myslím, že první věc, která má na proroctví vliv, je celkové pojetí opery. S Jiřím jsme se shodli na lyrické, vroucí, ale vnitřně silné ženě.

Měla by se Libuše hrát častěji, běžněji, nebo je ještě i dnes opravdu s určitou posvátností určena a odsouzena jen pro státní svátky a stoletá jubilea?

Opera má vyvolávat emoce a Libuše v nás probouzí národní cítění, a proto si myslím, že by se mohla hrát častěji.

Mění se Libuší něco ve Vaší kariéře? Přeci jen to zdaleka není role pro každou sopranistku. Vnímáte ji jako zlomový bod?

Máte pravdu, Libuše není role pro každou sopranistku, ale nevnímám to jako zlomový bod. Je to jen další krok v mém pracovním životě, který byl na počátku velmi nejistý, ale teď vím, že jsem vykročila správným směrem.

Zatím je Vaše jméno spojeno hlavně s mozartovskými a dvořákovskými rolemi, jaké Vás čekají v této sezóně, posunete se někam dál?

V této sezóně se opět setkám s vynikající režisérkou a kamarádkou Alicí Nellis na projektu opery Stevena Stuckyho The Classical Style. Čeká mě trojrole Donna Anna – Dominant – Musicologist. Velice se těším na klidnou a profesionální práci. Premiéra bude na začátku dubna. A třešničkou na dortu pro mě bude znovu uvedení Lásky na dálku od Kaiji Saariaho v režii Jiřího Heřmana. Tato úžasná opera se vrací po dvou letech a já jsem moc zvědavá, jak role Clémence vyzrála.

Jak sama vnímáte vývoj Vašeho hlasu, kam myslíte, že se v budoucnu nasměrujete?

Vývoj hlasu vnímám pozitivně. Prošla jsem si už i složitějším obdobím, ale jak se říká, co vás nezabije, to vás posílí. Kam budu dál směřovat, zůstává otázkou. Nezáleží to jen na mně. Určitě mám představy o rolích, které by mi pomohly k dalšímu vývoji, ale jestli jejich nabídka přijde, to nemohu vědět. Nezbývá než věřit a doufat. Ale ano, mám vysněnou roli. Ráda bych si zazpívala Čajkovského Taťánu spolu s mým mužem jako Oněginem. 

Foto: Janáčkova opera Národní divadlo Brno, Petr Veber