„Korepetitor by měl být poučenější a mít větší množství informací než zpěvák.“

„Rád bych lektorům ukázal, že jsem schopný se nějakým způsobem na všechny ty věci adaptovat.“

„I přesto, jak moc jsou úspěšní, jsou skromní a milí navrch.“

Několik posledních dní se Kroměříž nese v duchu probíhající Letní hudební akademie, na které se v roli lektorů aktivně podílela řada vrcholných interpretů a důležitých osobností v rámci vážné hudby – Josef Špaček, Dalibor Karvay, Radek Baborák, Kateřina Kněžíková, Barbara Maria Willi, Zdeněk Klauda, Lukáš Moťka, Robert Kozánek, Bohdan Šebestík či David Mareček. Není tedy divu, že celá akce iniciovaná Tomášem Netopilem upoutala pozornost mnoha mladých umělců z celého světa. Například až z Portugalska dorazila hornistka Telma Gomes a trombonista Leonardo Fernandes.

Jaká jsou podle vás specifika české hudby a interpretace?

Leonardo: Myslím, že zdejší hudebníci více dbají na zvuk.

Telma: Ano. V jiných zemích se možná více řeší a studuje technika hraní. Tady zkrátka hrajeme hudbu. Takže jde o muzikálnost, krásný zvuk, užívání si hudby, jak jen je možné. Toto je pro nás jiné a osvěžující.

Jak vnímáte spolupráci ve vašem případě právě s Radkem Baborákem, Bohdanem Šebestíkem a Lukášem Moťkou?

Leonardo: Samozřejmě jsou inspirací.

Telma: Ano. Je to jako splněný sen. Radek Baborák je pravděpodobně nejlepším hornistou na světe. I možnost setkat se s ním jen pět minut je veliká příležitost. Je to pro mě opravdu čest. Jsem za to moc vděčná.

—

Jedním z dalších účastníků je i Anton Aslamas, který přijel rozvíjet své dovednosti na poli korepetice.

Co byste vyzdvihl ze svých dosavadních kariérních úspěchů?

Toho je docela hodně… Ale já si asi zvolím to, co by bylo blízké k oboru, který jsem zde na LHA přijel studovat – hudební korepetice zpěvu. Z poslední doby si velmi považuji spolupráce s předním českým barytonistou Filipem Bandžakem, se kterým jsem již jak korepetitor, tak skladatel či aranžér uskutečnil řadu projektů. Plánuji s ním spolupracovat i do budoucna.

Jakou zásadní radu si pro svou práci z akademie odnášíte?

Například, co jsem si odnesl z akademie je, že pokud se tomuto oboru chci opravdu dobře věnovat, měl bych silně zapracovat na italštině a francouzštině. To je jedna z mnoha důležitých rad. Také vždy velmi dobře nastudovat text, který má zpěvák nade mnou, a respektovat svým doprovodem specifika toho textu. Například, abych byl konkrétní, v italštině pokud je zdvojená nějaká souhláska, tak je jasné, že zpěvák bude potřebovat nějaký čas, aby vše vůbec správně vyslovil. Já bych to měl ve svém doprovodu zohlednit. Další radou je, že když korepetitor má se zpěvákem nastudovat nějakou skladbu, měl by být poučenější a mít větší množství informací než zpěvák, aby ho pak při studiu dokázal dobře vést.

Máte zkušenost i s jinou letní akademií?

Nikoliv. Nevím, jestli mám říct bohužel nebo bohudík, ale můj život a kariéra se ubíraly takovým směrem, že já jsem letní kurzy dosud nezažil. Dalo by se říci, že v mém relativně pokročilém věku jsou toto mé první letní hudební kurzy. Vím, že někteří moji kolegové rádi obrážejí kurzy už od konzervatoře, ale to tedy nebyl můj případ.

S jakým očekáváním jste tedy na LHAK přijel? Splnila se?

Já jsem očekával, že tady nabudu nových znalostí a ukáže mi to, jak se pracuje v tomto oboru na vysoké úrovni. Také jsem očekával, že zde získám nové přátele ve svém oboru. Oboje se splnilo.

—

Naopak pro mladého talentovaného houslistu Ferdinanda Slezáka se o první letní hudební akademii nejedná.

Co vidíš jako pozitivum konkrétně těchto letních kurzů?

Organizátoři se opravdu snaží a dávají si na nás pozor. Jakýkoli jsem měl problém, vždy poradili a nikdy neprotáčeli oči „co to zase vyvádí“. Takže opravdu se o nás starají. Stejně tak se snaží i lektoři. Je možné se jich na cokoli zeptat, i když člověk nemá hodinu. Jsou ochotní odpovědět.

Jaké je pro tebe pracovat s takto významnými hudebníky, jakými Josef Špaček a Dalibor Karvay bezpochyby jsou?

Je to pro mě určitě inspirace. Samozřejmě je to jiné. Když je člověk doma ve svém klidu, tak možná se ani sám nepřinutí dělat některé věci nebo takový pokrok jaký dělá tady. Dnes jsem pracoval s těmito skvělými interprety. Pověděli mi úžasné věci a zítra jim je chci už předvést. Rád bych jim ukázal, že jsem schopný se nějakým způsobem na všechny ty věci adaptovat. Člověka to samotného nutí. Pálí ho svědomí.

—

Letošní akademii mimo jiné navštívil i úspěšný mladý houslista Matteo Hager, který přednedávnem zvítězil na Hudečkově akademii v Luhačovicích.

Jak hodnotíš kroměřížskou letní akademii ve srovnání právě s Akademií Václava Hudečka?

Je to úžasný kurz. Strašně moc jsem se toho tady naučil. Jsou tady taky opravdu sympatičtí lidé. Pokud bych to měl srovnat s kurzy Václava Hudečka – oba jsou úplně odlišné. Jsou zaměřené na úplně jiné věci, ale oba jsou super.

Netrápí tě tréma, když máš na svých lekcích hrát před Josefem Špačkem nebo Daliborem Karvayem a předvést, co umíš?

To opravdu hodně. Člověk je tím určitě ovlivněný a má trému. Ale ta radost převažuje.

V čem jsou pro tebe tví lektoři inspirující?

Určitě v interpretaci děl autorů jako je například Dvořák. Právě proto jsem sem dorazil. Moc se mi líbí, že je za vším vidět hodně práce. Jsou to oba velmi pracovití lidé. Taky, i přesto jak moc jsou úspěšní, jsou skromní a milí navrch. U pana Špačka mě fakt ohromuje čistota jeho hraní a citlivost. To, s jakou hraje přesností, přesně tak jak bych si představoval. U pana Karvaye v podstatě to samé, i když rozdíly v interpretaci tam jsou. Ale taky je úplně úžasný.

Takže plánuješ navštívit kurz i příštím roce?

Ano a ještě tak i dalších dvacet let. (smích)

Foto: LHA Kroměříž