„Plzeň je městem lidí, kteří milují kulturu.“

„Je fascinující zabývat se souvislostmi vzniku děl, osudy skladatelů a odrazem dějin v jejich tvorbě.“

„Písňové tvorbě u nás není věnována taková pozornost, jakou si zaslouží.“

Západní Čechy ode dneška ožívají novým festivalem Plzeňský podzim. Do 2. listopadu nabídne postupně šest koncertů, které budou propagovat nejen píseň a zpěv, přestože je jeho pořadatelem spolek Česká píseň. První ročník připadl na rok, kdy oslavujeme sté výročí vzniku Československé republiky, a program koncertů se k němu více či méně vztahuje, jak nám mimo jiné potvrdil dramaturg festivalu, hobojista Vojtěch Jouza.

Nejen v kultuře, natož v klasické hudbě, ale obecně sílí názor, že začátky jsou stále těžší a trh naplněnější, jaký byl impuls a myšlenka k vytvoření nového festivalu Plzeňský podzim? A jak jste se vypořádali se všemi pro a proti?

Myslím, že Plzeň si, vedle tradičního festivalu Smetanovské dny, zaslouží další festival zaměřený na klasickou hudbu. Že je Plzeň městem lidí, kteří milují kulturu, se ukazuje na našich koncertech, kterých pořádáme několik v roce. Ukázalo se to i při mnoha akcích v roce 2015, kdy byla Plzeň vybrána Evropským hlavním městem kultury. Tento potenciál bychom rádi využili a dále rozvíjeli. To vše se nedá uskutečnit bez finanční podpory, a tak bych rád poděkoval všem našim sponzorům. Stejně tak by to nebylo možné bez obrovského nadšení a pracovního nasazení vedení výboru spolku Česká píseň. Za všechny bych zde rád jmenoval Alenu Holecovou a Hanu Fialovou, bez kterých by se Plzeňský podzim nekonal!

Bude Plzeňský podzim striktně festivalem klasické hudby, nebo plánujete decentní přesahy?

Rádi bychom, aby některé koncerty představily i jiné žánry. V budoucnu se zaměříme zejména na folklór a jazz. Těmto žánrům je ostatně zasvěcen i dnešní zahajovací koncert v Meditační zahradě. Sbor Česká píseň má dlouhou tradici interpretace lidových písní již od svého založení Zdeňkem Lukášem. Velká většina jeho úprav lidových písní vznikla právě pro náš sbor.

Když vezmeme Plzeňsko jako region, tak ale vyplňujete veliké mezery, ne?

Myslím, že obecně v celé naší republice máme veliké mezery, které je potřeba vyplnit kulturou, zejména krásnou hudbou. Naši předkové nám zde zanechali úžasné skladby, divadelní budovy, chrámy a koncertní síně. Na nás je rozvíjet tento odkaz také tím, že tyto skladby rozezníme v oněch prostorách…

Festival zahajujete v roce stého výročí československé státnosti, v roce devadesátého výročí úmrtí Leoše Janáčka, v roce stého výročí narození Leonarda Bernsteina atd., takže vám jistě doba nahrála spoustou souvislostí a možností…

Je pro mne fascinující zabývat se souvislostmi vzniku hudebních děl, životními osudy skladatelů a odrazem dějinných událostí v jejich tvorbě. Vazby Československa na francouzskou kulturu si například připomeneme na písňovém recitálu Markéty Cukrové a v této souvislosti zazní také hudba Bohuslava Martinů, který v té době žil v Paříži. Bouřlivé události roku 1939 nalezly svůj hudební obraz ve Suitě pro hoboj a klavír Pavla Haase, která zazní na koncertě 1. 10. V dramatické kompozici je citován husitský chorál Kdož sú boží bojovníci a Svatováclavský chorál.

Vzhledem k tomu, že Plzeňský podzim pořádá spolek Česká píseň, mohlo by se zdát, že budete přát zejména (sborovému) zpěvu, vzhledem k jeho tradici v západních Čechách by se ani nemělo čemu divit, ale předpokládám, že vaše dramaturgie bude širší.

Nechceme se zaměřit jen na sborový zpěv. Dva pěvecké recitály, na nichž se představí Markéta Cukrová a Roman Janál, budou věnovány písňové tvorbě. Tomuto žánru u nás myslím není věnována taková pozornost, jakou si zaslouží, nepochybně dostane prostor i v příštích ročnících. Neopomineme ale ani čistě instrumentální hudbu.

Koho z interpretů jste oslovili a hodláte oslovovat? Dáte festivalu nějaký jasný ideový podtext?

Rád bych kromě renomovaných interpretů oslovil i méně známé, ale výborné hudebníky, kteří jsou členy našich orchestrů nebo komorních souborů. Dále budeme spolupracovat s nastupující generací interpretů. V rámci sborové spolupráce oslovíme také amatérská tělesa. Na počátku byla myšlenka založit písňový festival. Písňová tvorba tvoří sice základ dramaturgie, ale budeme se věnovat i jiným vokálním formám, zejména provádění méně známých vokálně instrumentálních děl.

Jak se cítí slavný hobojista v roli hudebního manažera?

Na to se budete muset zeptat nějakého slavného hobojisty… Ale vážně: nejsem hudební manažer, ale dramaturg festivalu. V této roli se cítím skvěle. Vymyslím si, jaký koncert chci, pozvu si, koho chci, zkrátka si plním své hudební sny. Zpravidla jsem pak probuzen výborem spolku Česká píseň, který mi připomene, na co stačí naše finanční možnosti. Doufám, že řadu projektů, které nebylo možné letos zrealizovat, uskutečníme někdy příště.

Co je náplní prvního ročníku a do jaké míry jde o „zabíhací“ model? Chystáte pro příští ročníky další nápady?

První ročník se nese ve znamení stoletého výročí založení Československa. V příštích ročnících bychom se rádi zaměřili na sborovou spolupráci, rádi bychom oslovovali i sbory ze zahraničí. Snad se nám podaří také uskutečnit nějaký edukační projekt, abychom udělali radost i nejmladším posluchačům. V letošním roce festival zakončuje Mozartovo Requiem a to přímo druhého listopadu. Rád bych, aby i příští ročníky byly v tento den ukončeny provedením Requiem pokaždé od jiného skladatele. Příští rok by to mohlo být Requiem Františka Xavera Thuriho, jako dárek k významnému životnímu jubileu skladatele.

A závěrem Vaše osobní pozvánka? Plzeňský podzim očima Vojtěcha Jouzy?

Vzhledem k tomu, že jsme pro první ročník připravili šest koncertů, rád bych posluchače pozval úplně na všechny. Osobně se těším na provedení dvou skladeb mého oblíbeného skladatele Pavla Haase, jsem zvědavý na prostor kostela Všech Svatých, kde jsem ještě neúčinkoval. Dnes se také poprvé podívám do Meditační zahrady. Těším se na setkání se všemi interprety, které jsme na festival pozvali. Doufám, že koncerty přinesou radost z hudby a setkávání při ní i pro co nejvíce posluchačů.

Foto: archiv Vojtěch Jouza