„Dokonce jednáme už o vystoupeních na roky 2023 a 2024.“

„Provize by zvedly náklady řádově o několik desítek procent, čímž by se stal sbor do zahraničí prakticky neprodejný.“

„Lukáš Vasilek je pro sbor naprosto nepostradatelný.“

Za tři nejsilnější stránky Pražského filharmonického sboru považuje Radim Dolanský jeho originální zvukovou barvu, flexibilitu a spolehlivost – to vše garantované osobností hlavního sbormistra Lukáše Vasilka, jehož umělecké vedení a směrování sboru je podle něj vůbec největší devizou tělesa. Radim Dolanský byl dosud manažerem tělesa, od 1. září se po Evě Sedlákové ujal funkce ředitele. V RozhovoruPlus hledí hlavně dopředu. I když nezamlčuje, že uplynulá sezóna byla hodně zajímavá. Díky pozvání České filharmonie sbor zažil v Mahlerově Druhé symfonii debut v newyorské Carnegie Hall – a pak se podařilo spojit nespojitelné – těleso přeletělo z Ameriky rovnou do Ruska, kde zpívalo Glagolskou mši. V zimě se do Moskvy, do tamní nové koncertní síně, ostatně vrací. A krásných úkolů je před ním mnoho dalších. Tolik, že se jejich počet za sezónu už asi nedá ani zvyšovat.

Jaký byl tým Eva Sedláková, Lukáš Vasilek, Radim Dolanský?

Pochopitelně klíčová úloha připadá Lukášovi Vasilkovi. Ten před lety přišel s uměleckou strategií, sbor tak umělecky nasměroval a je garantem neustálého zvyšování kvality našeho tělesa. Eva Sedláková vytvořila profesionální zázemí, to znamená přivedla do sboru řád a pořádek. Například naše směrnice a rozpočty jsou díky ní naprosto neprůstřelné. Já jsem se doposud soustředil na vyhledávání nových partnerů a snažil jsem se co možná nejvíce zaplnit náš diář. Dá se říct, že jsme se všichni snažili vrátit sbor mezi světovou hudební elitu. S podporou a za výrazného přispění našich zpěváků se nám to, myslím, podařilo.

Zaplňovat diář sboru je obtížné?

Rok 2009 poznamenala světová hospodářská krize, která vedla k rapidnímu ekonomickému propadu, což se neblaze odrazilo ve všech aktivitách, velmi citelně pak v kultuře a v takzvaném živém umění. Sbory se z finančních důvodů rázem dostaly na periferii zájmu pořadatelů. I když jsme dnes už opět v období ekonomického růstu, ponechávám stranou, na jak dlouho to ještě bude. Poptávka po angažování velkých sborových těles stále nedosahuje četnosti z období před krizí. O to větší úsilí musí managementy sborů vynaložit, aby zajistily svým tělesům pravidelné koncertní příležitosti.

Prožil Pražský filharmonický období, kdy výrazně ubylo koncertních nabídek?

Ano, před zhruba čtyřmi lety se ocitl v takové situaci. V okamžiku, kdy sbor nadále odváděl vynikající výkony, byla přímo alarmující. Právě v té době mě ředitelka Eva Sedláková pověřila, abych začal s intenzivním vyhledáváním koncertních příležitostí jak v České republice, tak v zahraničí… Dnes už je naštěstí situace opačná, což jde ruku v ruce jednak s novou strategií managementu, ale především s neustále rostoucí úrovní sboru. Lukáš Vasilek pracuje se sborem od roku 2007. A za tu dobu tělesu vtiskl naprosto charakteristickou barvu, která se podle mého soudu stala vedle obdivuhodné spolehlivosti tím nejcennějším, co dnes našim partnerům nabízíme. Několikrát do měsíce uskutečňuji cesty jak po republice, tak do zahraničí, protože osobní jednání je nejefektivnější způsob, jak potenciální partnery vyhledat. Díky této strategii jsme nejen našli cestu ke špičkovým pořadatelům, festivalům, orchestrům a dirigentům, ale zároveň se i podařilo zaplnit diář sboru do konce roku 2021. To je u sborů, které jsou závislé na dramaturgii a nabídkách orchestrů a festivalů, zcela výjimečná záležitost. V současnosti se krásně plní i rok 2022, dokonce jednáme o vystoupeních na roky 2023 a 2024.

V čem konkrétně spočívá nová strategie?

Vrátím se k výše zmíněnému okamžiku před čtyřmi roky, kdy sbor neměl tolik nabídek na nová vystoupení a bylo nutné vzbudit novou pozornost českých i zahraničních partnerů. Vytipovali jsme si instituce, se kterými bychom chtěli navázat spolupráci – a s nimi jsme pak zahájili jednání. Realita při angažování sborů je taková, že pořadatelé se často vydávají cestou nejmenšího odporu, to je co nejmenších problémů organizačních i finančních. Proto většinou angažují sbory, které jsou nejblíž místu konání koncertu, zároveň jsou finančně nejvýhodnější. Často na úkor kvality zpěvu, o kterou by ale mělo jít v první řadě. Je úkolem managementu partnery přesvědčit, aby naopak vsadili na špičkovou úroveň, kterou Pražský filharmonický sbor nabízí, byť to znamená větší úsilí při organizaci zájezdu i zajištění jeho finančního krytí. My jsme si ale stanovili ještě i další cíl – nejen najít tyto nové partnery, ale zároveň je přimět k opakované spolupráci, což osobně považuji za naprosto klíčové. Z vlastní zkušenosti vím, že nejobtížnější a časově nejnáročnější je samotné navázání prvního kontaktu, získání důvěry a první nabídky. Pokud se nám ale podaří pořadatele ke spolupráci přesvědčit, většinou pak díky následnému perfektnímu výkonu sboru přichází nabídka k dalšímu hostování, což je jedna z cest, kterou by se měl sbor do budoucna ubírat.

Kdo tedy dnes patří mezi stálé zahraniční partnery?

Za poslední čtyři roky jsme nových partnerů se zájmem o pravidelnou spolupráci nalezli hned několik. Pokud vzpomenu ty nejvýznamnější, jsou to Beethoven Fest v Bonnu (roky 2018 a 2020), Budapest Spring (2017, 2019 a 2021), Vlámský symfonický orchestr (2018, 2019, 2022), Baden-Baden Festspiele (2016, 2021 a 2022), Velký symfonický orchestr Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě (roky 2017, 2018, 2019, 2020), Berlínští filharmonikové (roky 2016, 2021 a v jednání rok 2022), Hongkong Arts Festival (2020, v jednání 2022), Petrohradská filharmonie (2019, v jednání rok 2024), Bamberští symfonikové (2021, další vystoupení v jednání), Labská filharmonie Hamburk (dva projekty v roce 2020)… Připravuje se také návrat do Carnegie Hall a tak dále. Ale je třeba také připomenout partnerství z let minulých – jde především o opakovaná pozvání zahraničních orchestrů a festivalů, jako jsou St. Gallen Festspiele, Israel Philharmonic Orchestra a především Bregenzer Festspiele, kde jsme letos měli tu čest být rezidenčním sborem již desátý rok. Co se týká výhledu do budoucna, budeme samozřejmě dál pracovat na posílení vazeb. Zároveň je třeba udělat vše pro to, aby se okruh těchto partnerství co možná nejvíce rozšiřoval.

S jakými dirigentskými osobnostmi se sbor setká?

Může se těšit na spolupráci s dirigenty, jako je Zubin Mehta, který se mimochodem stal patronem naší nadcházející sezóny. Jednak proto, že jsme pod jeho taktovkou odzpívali téměř sto koncertů, ale dalším důvodem je i to, že s panem Mehtou zahajujeme letošní sezónu na festivalu Dvořákova Praha Mahlerovou Třetí symfonií s Izraelskou filharmonií. Dále jsou to Christian Thielemann, Vladimir Fedosejev, Alan Gilbert, Sir John Eliot Gardiner, Kirill Petrenko, Semjon Byčkov, Mariss Jansons, Manfred Honeck, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil a další. V jednání je projekt s dirigentem Yannickem Nézet-Séguinem a jeho Philadelphia Orchestra, doufáme také, že se opět podaří navázat na nedávnou spolupráci s dirigentem Gianandreou Nosedou. Jednáme se Stanislavem Kochanovskym, vycházející ruskou hvězdou. S panem dirigentem jsem se nedávno sešel v Petrohradu, kde fantasticky nastudoval Borise Godunova v Mariinském divadle; oba se teď snažíme najít vhodnou příležitost pro společný první projekt…. Naštěstí máme plánů docela hodně.

Jak se stal Zubin Mehta patronem sezóny?

Před několika měsíci jsem oslovil jeho osobní asistentku, kterou jsem do té doby neznal. Vzpomínám, že ráno jsem poslal e-mail se žádostí – a odpoledne jsem dostal odpověď s telefonním číslem do hotelu v Miláně, kde zrovna pan dirigent byl ubytovaný, s návrhem času, kdy se mu mám ozvat. Když jsem vytáčel jeho číslo, připadal jsem si jako ve snu. Když jsem s ním pak mluvil, chvěl se mi hlas. Pan dirigent byl ale velmi přátelský, vazba mezi ním a sborem je obrovská, trvalo skutečně pouhý okamžik, než souhlasil, že se stane patronem naší sezóny. Pro mě to byl jeden z momentů, na který nikdy nezapomenu. Nestává se tak často, že člověk může mluvit se Zubinem Mehtou…

Sbor účinkuje pod taktovkami slavných dirigentů, je často v zahraničí. Spolupracuje s nějakou agenturou?

Veškerá zahraniční vystoupení zajišťuje a produkuje výhradně management Pražského filharmonického sboru. Od vyhledání zahraničního partnera, sjednání podmínek, uzavření smluv i samotné realizace zájezdu – organizace hotelů, dopravy, víz, nezbytných povolení souvisejících s uskutečněním zájezdu a podobně. Na rozdíl od většiny nám podobných institucí jsme doposud služeb specializovaných agentur nevyužívali. Jejich provize by totiž zvedla náklady související se zahraničními vystoupeními sboru řádově o několik desítek procent, čímž by se stal sbor do zahraničí prakticky neprodejný… V té souvislosti mě napadá zmínit srovnání s našimi německými kolegy, konkrétně mám čísla týkající se Rudfunkchor Berlin. Slavný berlínský sbor v nadcházející sezóně čeká celkem dvaapadesát vystoupení, náš sbor téměř osmdesát. Z mého úhlu pohledu je zajímavé i srovnání počtu administrativních pracovníků v obou institucích. Co v Berlíně dělá osm lidí, na to v Praze stačí čtyři. Vezmeme-li v úvahu, že nespolupracujeme s žádnou agenturou a veškerou zájezdovou agendu vyřizujeme sami, je to docela dobré skóre v náš prospěch.

Chystáte se ještě zvyšovat počet koncertů v sezóně?

Není to možné. Téměř osmdesát vystoupení v sezóně je číslo, které by nemělo být překonáno. Shodl jsem se s Lukášem Vasilkem, že bychom do budoucna měli spíš snížit počet projektů. Kdybychom konečné číslo neustále zvyšovali, časem by to šlo jen na úkor kvality našich výkonů. Touto cestou rozhodně nepůjdeme.

Budete dál pokračovat s vlastní pražskou koncertní řadou?

I když je občas obtížné najít v sezóně místo, pokračovat musíme. Eva Sedláková s Lukášem Vasilkem odvážně prosadili vznik vlastní řady samostatných koncertů, postupně jsme si vytvořili své vlastní publikum a byla by škoda v této tradici nepokračovat. Příprava dramaturgie samostatných koncertů doma i v zahraničí je plně v rukou našeho šéfsbormistra Lukáše Vasilka, který koncerty také diriguje. Jeho obsáhlá znalost sborového repertoáru a neustálá snaha vyhledávat k interpretaci nové tituly zaručuje, že každý samostatný koncert se stává událostí naší sezóny. Řečeno slovy odborné kritiky „…sborový cyklus PFS patří k tomu nejpřínosnějšímu, co lze v koncertní sezoně slyšet na české hudební scéně.“ Každé nové nastudování náročných programů těchto koncertů navíc upevňuje už tak vysokou úroveň sboru, a zvyšuje tak pomyslnou laťku možností našich zpěváků.

Kde se koncerty uskutečňují?

Většinou v prostorách Dvořákovy síně pražského Rudolfina nebo v kostele svatých Šimona a Judy – a mělo by tomu tak být i nadále. Sporadicky vystupujeme s těmito koncerty i mimo hlavní město – v Ostravě, Brně, Hradci Králové a podobně. O úrovni těchto koncertů svědčí jednak odborné kritiky, ale také mimořádný zájem publika. Například náš koncert 15. prosince 2018 byl beznadějně vyprodaný už několik dnů předem, což je u tak úzkoprofilového projektu obrovský úspěch.

Uvádíte samostatné koncerty i v zahraničí?

Vyhledávat možnost vystoupení s vlastním samostatným koncertem v zahraničí patří mezi naše priority. I když je prosazení takového koncertu vždy velmi obtížné, není to nemožné. V roce 2014 jsme absolvovali samostatné koncerty v Mexiku a ve Spojených státech. V loňském roce 2018 se nám například podařilo zrealizovat samostatný koncert v Mariinském divadle v Petrohradu, ale vystoupili jsme také v rámci prestižního německého festivalu Beethovenfest v Bonnu. V Petrohradu jsme představili čtyři kantáty Bohuslava Martinů, což je pro Rusy dost exotický repertoár. Také v Bonnu jsme publikum nešetřili – a s náročným programem pojedeme v únoru i do Hongkongu, kde v našem podání zazní hned dva samostatné koncerty ve dvou nejprestižnějších sálech v rámci tamního Arts Festivalu. Posluchači mimo jiné uslyší Ebena a Janáčka. Mám vždy radost, když se podaří do programu prosadit český autor…!

Co jste ještě nezmínil z koncertů po Evropě?

Sbor se příští rok chystá na Velikonoční festival v Salcburku a do koncertního sálu Labské filharmonie v Hamburku. A pak v létě následuje samozřejmě i operní návrat na festival do nejzápadnější výspy Rakouska k Bodamskému jezeru. Letošní tamní koncert, kdy jsme s Vídeňskými symfoniky pod taktovkou Fabia Luisiho zpívali Verdiho Requiem, byl nezapomenutelný. Setkání s takovým dirigentem se podaří málokdy a užívali jsme si každou vteřinu spolupráce s ním… Jeden z členů sboru si mě vzal během zkoušek na Requiem stranou. Čekal jsem nějaký problém. Ale on se usmál: Chci ti jenom říct, že jsem strašně šťastný.

Jak je to mimochodem se Slovenskem?

Děkuju za otázku. Mým snem je představit sbor na samostatném sborovém koncertu v Bratislavě. Se Slovenským filharmonickým sborem ostatně máme výborné vztahy, v příští sezóně nás čeká velký společný projekt s Českou filharmonií. A navíc jsme se dohodli, že si vzájemně vyměníme jednou v sezóně sbormistry. Poprvé tuto výměnu zrealizujeme v květnu příštího roku. Bratislavský sbor má vynikající management, je radost s nimi spolupracovat.

A jak obecně s nahráváním?

Nahrávací průmysl specializující se na klasickou hudbu zažíval svůj boom v 80. a 90. letech minulého století. Z mnoha různých důvodů ale v současnosti vzniká jen minimum nových nahrávek. Pražský filharmonický sbor má nicméně obrovské štěstí, protože v posledních letech se i tak podílel na vzniku hned několika pozoruhodných CD a DVD u společností, jako jsou Supraphon, Sony Classical nebo Radioservis. Je pro nás velkou ctí, že nás Česká filharmonie přizvala k realizaci několika nahrávek pro prestižní britskou nahrávací společnost Decca, kde již vyšla Dvořákova kantáta Stabat mater a loni Janáčkova Glagolská mše. Posluchači se mohou těšit i na Dvořákovo Te Deum a Requiem a na Mahlerovu Druhou symfonii. V současné době jednáme o vzniku samostatného CD u stejného labelu. Do budoucna bych sbor rád orientoval na větší množství rozhlasových a televizních přenosů. První průlom nás čeká 7. prosince, kdy Česká televize zaznamená koncert k 85. výročí sboru. V Rudolfinu zazní Honeggerův Král David. Dílo uvádíme v působivé, dnes téměř neznámé verzi pro sbor, sólisty a komorní soubor o šestnácti hráčích. Koncert nastuduje Lukáš Vasilek, který jej bude zároveň dirigovat. Společně se 67 zpěváky našeho sboru vystoupí členové Vlámského symfonického orchestru, jako sólisté se představí Kateřina Kněžíková, Markéta Cukrová a Ondřej Koplík. Pan Jaromír Meduna propůjčí svůj hlas partu vypravěče, který nás celým večerem bude provázet. Tímto srdečně zvu.

Jaké jsou tedy podle Vás největší devizy sboru?

Spolehlivost, flexibilita, nezaměnitelná barva. Vlastně mě napadá ještě deviza čtvrtá, nejcennější; tou je Lukáš Vasilek, který je v současné době pro sbor naprosto nepostradatelný.

Foto: Archiv Pražského filharmonického sboru, Petra Hajská