úterý, 01 říjen 2019 20:01

Rodion Ščedrin: Skrze krásu lze vnímat celý lidský život

Autor:

„Naštěstí jsme se oba, já i Rostropovič, znali s Nabokovovým synem.“

„Kdyby se mu tehdy premiéra nelíbila, tak kdo ví, jaký by opera Lolita měla další osud.“

„Od roku 1994, kdy měla Lolita premiéru, si Nabokovovy knihy vážím čím dál víc.“

 

11

 

Moskevskou konzervatoř absolvoval v roce 1955 klavírním koncertem, ale jako skladatel je spojován hlavně s operou a s baletem. Je autorem slavné adaptace Bizetovy Carmen pro primabalerínu Maju Pliseckou, která byla jeho ženou. Ovlivnil ho folklór i avantgardní kompoziční směry, je mistrem dramaticky cítěné hudební tektoniky i barvité instrumentace. Rodion Ščedrin, letos sedmaosmdesátiletý, přijel do Prahy v souvislosti s českou premiérou své opery Lolita. Dílo vzniklo před čtvrtstoletím na motivy stejnojmenného knižního bestselleru rusko-amerického autora Vladimira Nabokova o vášnivém vztahu vzdělaného čtyřicátníka k nezletilé dívce. Inscenaci uvidí publikum poprvé 3. a 5. října ve Stavovském divadle a do 10. ledna se uskuteční ještě sedm dalších představení. V rozhovoru pro KlasikuPlus skladatel přibližuje okolnosti stockholmské premiéry Lolity a uvažuje o zrání ženské krásy i o svém vztahu k žánrům hudebního divadla.

Kde teď žijete? Kde jste doma?

Minimálně na třech místech. Jednak v Mnichově, kde platím daně a léčím se tam. Je tam také můj nakladatel a také jsou tam moji právníci. Na druhém místě je Moskva, kde jsem se narodil. V Moskvě bydlím ve stejném domě, ve kterém jsme s manželkou žili od roku 1963. A krom toho máme ještě dům v Litvě.

Lolita měla premiéru ve Švédsku. Ovlivnil i tuto skutečnost Mstislav Rostropovič? Respektive – čím vším on Lolitu ovlivnil?

Předchází tomu příběh, který se pokusím stručně osvětlit. V plánu pro premiéru bylo původně jiné velké známé divadlo, jehož jméno teď neprozradím. Ale o to nejde. Problém byl v tom, že práva k Nabokovovu románu agentura prodala Hollywoodu. Na ten druhý film. Ne ten Kubrickův, ale ten pozdější. Práva nebyla k dispozici až do roku 1996 nebo dokonce 1998, ale my jsme plánovali uvedení v roce 1994. Naštěstí pro nás jsme se oba, já i Rostropovič, znali s Nabokovovým synem. Říkali jsme mu Míťa. Bohužel už není mezi námi…

 

1

 

Dmitrij Nabokov byl hudebník?

Míťa byl zpěvák. Basista, který vyhrál v soutěži první cenu ve stejné době, kdy ji získal i tenorista Luciano Pavarotti. Byl výborný zpěvák. Sám si pamatuju, že jsem byl na jeho koncertě v Mnichově. Nedlouho před jeho odchodem. A bylo to výborné.

A on pomohl?

Ano, byl to on, kdo nám velmi pomohl. Měli jsme v něm velice silné zastání. Přesvědčil totiž newyorskou agenturu, která vlastnila ta práva, aby nám Hollywood operu dovolil inscenovat. Stalo se tak ovšem za podmínky, že bude uvedena v jazyce, jimž nehovoří více než deset milionů lidí... Švédské Královské divadlo ve Stockholmu se myšlenky rádo chopilo. Obdrželo práva za čistě symbolickou cenu. Ano, muselo se hrát ve švédštině. A Míťa Nabokov se účastnil zkoušek i premiéry. Měl k věci velice vřelý vztah. Když potom chtěl můj nakladatel vydat Lolitu nejen v ruštině a němčině, ale také v angličtině, tak to byl právě on, kdo trval na tom, aby anglický překlad pořídila jedna konkrétní dáma, se kterou se dobře znal. Na opeře mu hodně záleželo a stál si za svým. Kdyby se mu tehdy premiéra nelíbila, tak kdo ví, jaký by opera měla další osud.

 

2

 

Proměnil se během uplynulých desetiletí váš osobní názor na Lolitu, na knihu?

Začnu trochu zeširoka. Mám doma knihu, která vyšla v Rusku po perestrojce. Dvojjazyčné vydání Lolity. Na jedné straně je angličtina, na druhé ruština. Téma je samozřejmě stejné, ale přesto se skoro dá říct, že jde o dvě odlišné knihy. Opravdu zajímavé…! Bylo to tím, že když Lolitu překládal do ruštiny, některá témata nebo některé stránky rozvíjel do větší šíře, některá místa možná naopak upozaďoval. Sám už měl vlastně trošku jiný názor…

A vy…?

Co se týče mě, tak od roku 1994, kdy měla opera premiéru, si té knihy vážím čím dál víc. Má pro mě čím dál větší hodnotu. Je to věčná kniha. Mám sám takový příklad: byla nějaká oficiální recepce, velká společenská akce, předepsaný dress code, smokingy… Sedím tam a vedle mě dvě ženy. Jedna zleva, jedna z pravé strany. Povídáme si, bavíme se… A já se na ně dívám očima Nabokova a říkám si: Jak asi tato žena vypadala, když jí bylo jedenáct nebo dvanáct…? Bez ohledu na to, že tam teď sedí jako dospělá, má make-up, je nějaká oblečena, bez ohledu na to, že se nějakým způsobem chová… Dívám se na ni - a snažím se představit si ji před lety. Vždyť každý nějakým způsobem dorůstá, vyzrává, stává se krásnějším… Ostatně – jeden básník řekl: Kdo není ve dvaadvaceti krásný…?! Vždyť skrze krásu lze vnímat celý lidský život! Lolita je taková analýza ženské krásy. Mimochodem, myslím, že podobný pohled na muže není vůbec zajímavý. Tedy - pro mě ne.

Je ve vaší partituře slyšet vášeň pro balet, kterou u vás tušíme?

Chtěl bych aby lidé z mé partitury vycítili, že mám rád jak balet, tak operu. Doufám, že to tam tak je slyšet.

 

4

 

-------

Nabokovův román vyšel v 50. letech anglicky a vzbudil kontroverze. Skladatel ho četl nelegálně v autorově vlastním ruském překladu, který byl v Sovětském svazu v té době zakázaný. Lolita má dvě filmové podoby a stala se předlohou k muzikálu a činohře. V Rusku vyšla kniha oficiálně až po roce 1990.

„Lolita není jen příběhem zralého muže a sexuchtivé dvanáctileté dívky. Je v ní skryto tajemství, není to vůbec jednoduchá kniha. Není to nymfomanie. Ve skutečnosti nabízí až filozofický pohled v tradici ruských autorů - je pokusem o uchopení podstaty krásy a ženské přitažlivosti,“ řekl Ščedrin v Praze.

Operu Lolita, mnohovrstevný příběh, v němž se prolínají témata smyslnosti, lásky a hříchu, složil na své vlastní libreto z podnětu violoncellisty a dirigenta Mstislava Rostropoviče, který pak řídil její světovou premiéru v roce 1994 ve Stockholmu. V Rusku se hrála pouze v roce 2003 v Permu na Urale, Mariinské divadlo v Petrohradu uvedlo pod taktovkou Valerije Gergijeva jen jedno dějství, a to koncertně. V roce 2011 nastudovalo Ščedrinovu Lolitu divadlo ve Wiesbadenu v Německu. Česká premiéra opery je v rukou mladého ruského dirigenta Sergeje Nellera, slovenské režisérky Slávy Daubnerové a scénografa Borise Kudličky.

V roli Lolity se českému publiku představí mladá ruská sopranistka Pelageya Kurennaya; střídá se s českou sopranistkou Martou Reichelovou. Otčíma Lolity zpívá ruský barytonista Petr Sokolov, Lolitinu matku mezzosopranistky Veronika Hajnová a Daria Rositskaya. O roli Quiltyho, který Lolitu zneužívá, se dělí ukrajinský tenorista Alexander Kravets s českým sólistou Alešem Brisceinem.

 

Foto: Fb ND Praha, Archiv KlasikaPlus

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.