čtvrtek, 12 prosinec 2019 15:32

Petr Fiala: Se sborem buď zkoušíme, nebo jsme na koncertních cestách

Autor:

„Jak obtížné je vybudovat „na zelené louce“ velký profesionální sbor, jsem si uvědomil až později.“

„Pěvecká a hudební úroveň zájemců je velmi slabá, většinou nesplní požadavky ani prvního kola konkurzu.

„Přesto, že se nám umělecky daří a že získáváme řadu koncertních nabídek u nás i v zahraničí, naše ekonomická situace je velmi složitá a náročná.“

 

13

 

Český filharmonický sbor Brno si připomene v příštím roce třicet let umělecké práce. Jeho zakladatel, ředitel a sbormistr Petr Fiala v bilančním rozhovoru pro portál KlasikaPlus odpovídá na otázky týkající se minulosti, současnosti i budoucnosti tělesa a přibližuje, v čem spočívá zahraniční renomé sboru, ale hovoří i o své skladatelské práci a dcerách, které se také věnují profesionálně hudbě. Sám přiznává, že vést profesionální sbor, který si musí polovinu prostředků na provoz vydělat vlastní koncertní činností, je práce vyčerpávající, „na dva úvazky“, jak říká. Ale nelituje…

Jako rok založení sboru uvádíte 1990. Máte nějaké přesnější datum?

Český filharmonický sbor Brno začal jako profesionální sbor umělecky pracovat a denně zkoušet v průběhu roku 1990. V té době byl složen z nejlepších členů dívčího sboru Amicitia a brněnského mužského sboru Foerster. Postupně jsme na základě konkurzů rozšiřovali počet členů až na současných sedmdesát pět. Založení Českého filharmonického sboru Brno v roce 1990 bylo způsobeno jednak mojí „porevoluční“ euforií a jednak pocitem, když mohou mít Čechy a Slovensko profesionální koncertní sbor, zaslouží si ho i Morava, kde za minulého režimu působila řada výborných amatérských sborů. Jak obtížné je vybudovat „na zelené louce“ velký profesionální sbor, jsem si uvědomil až později.

A vzpomenete na první koncert?

První koncert se uskutečnil 24. dubna 1991 v kostele sv. Jakuba v Brně s dvořákovským programem, spolu s Filharmonií Brno a za mého řízení. V té době se začala velmi rychle rozvíjet naše koncertní činnost a spolupráce se všemi českými profesionálními orchestry. Organizace naší umělecké činnosti se ujala agentura Ars/Koncert v Brně, která postupně domlouvala naše angažmá i v zahraničí. Zde bych rád zdůraznil skvělou práci naší manažerky – především pro četná zahraniční angažmá – paní Hany Svobodové. V té době jsme odzpívali ročně na čtyřicet až padesát koncertů u nás i v zahraničí. V současné době jsme na devadesáti až stovce ročně, což je již doslova na hranici pěveckých i lidských možností.

Jsou ve sboru ještě někteří zpěváci z roku 1990?

Dnes má sbor pětasedmdesát členů, z toho šedesát v interním poměru a patnáct externistů. Nemám přesně spočítáno, kolik zpěváků z roku 1990 ještě dnes působí ve sboru, ale je to jen malý zlomek, asi osm až deset členů, převážně žen, kterým bylo v době založení kolem dvaceti let.

 

7

 

Jak velká je obměna? Přijímáte každým rokem nové členy?

Náš sbor má již delší dobu velmi stabilní složení, ke konkurzu se hlásí poměrně dost zájemců, hlavně absolventů konzervatoří a akademií, ale musím konstatovat, že pěvecká a hudební úroveň zájemců je velmi slabá, většinou nesplní požadavky ani prvního kola konkurzu. Přesto občas přijmu do sboru perspektivní mladé zpěváky, ale dělám to jen velmi rozvážně a promyšleně, poněvadž nároky naší práce jsou velmi vysoké.

Zbývají nějaká zásadní teritoria, repertoárové oblasti, pořadatelé…, které byste rádi měli ve svém portfoliu – a dosud se nepodařilo?

Při naši již téměř třicetileté umělecké činnosti jsme si splnili mnoho uměleckých snů a předsevzetí. Spolupracujeme nejen se všemi českými orchestry, ale i s mnoha významnými zahraničními. U některých špičkových orchestrů se objevujeme pravidelně, například u Budapešťského festivalového orchestru, Stuttgartské filharmonie, u Beethovenova orchestru v Bonnu, u Bamberských symfoniků a mnoha dalších. Jsme zváni na významné mezinárodní festivaly, zpíváme v nejprestižnějších koncertních sálech Evropy, ke kterým patří například Gasteig v Mnichově, Pleyelův sál v Paříži, Royal Albert Hall v Londýně, sál Accademia Santa Cecilia v Římě, koncertní sál v Katowicích s úžasnou akustikou, Philharmonie a Konzerthaus v Berlíně, Musikverein ve Vídni, Bartókův sál v Budapešti a tak dále… Kromě koncertů s orchestry zpíváme každý rok u nás i v zahraničí také řadu sborových koncertů, což je velmi důležitá pěvecká „očista“, navíc zde mohu vytvářet programy podle svých představ… Velmi bohatá je i naše nahrávací činnost, za třicet let jsme natočili pětasedmdesát CD pro naše, ale především pro zahraniční společnosti. Jsme nositeli dvou prestižních cen Echo Klassik za kompletní nahrávku motet A. Brucknera a oratoria Christus od Franze Liszta. Obdrželi jsme také další významná ocenění, např. japonský Tokusen, a to za live nahrávku Dvořákova Requiem. A už patnáct let pořádáme v Brně vlastní abonentní cyklus koncertů, kde zveme ke spolupráci mladé i zralé sólisty, orchestry a dirigenty.

Jak to děláte, že členy sboru "uživíte"…? Není to někdy se vším tím cestováním nad hranicí obvyklé únosnosti?

Přesto, že se nám umělecky daří a že získáváme řadu koncertních nabídek u nás i v zahraničí, naše ekonomická situace je velmi složitá a náročná. Působíme jako obecně prospěšná společnost, nemáme tedy zřizovatele a naše činnost je závislá na příspěvcích a grantech Jihomoravského kraje, města Brna a Ministerstva kultury ČR. Společně s orchestrem PKF – Prague Philharmonia držíme asi „světový rekord“ v soběstačnosti, to znamená, že třiapadesát až pětapadesát procent prostředků na svůj provoz musíme vydělat vlastní koncertní činností, což představuje již zmíněných sto koncertů ročně a zhruba osmnáct až dvacet zahraničních turné v roce. Mám-li vyjádřit lapidárně naši současnou činnost, musím konstatovat, že buď zkoušíme, nebo jsme na koncertních cestách. V tomto roce jsme vzhledem k nabitému kalendáři „vyšetřili“ pro zpěváky pouze čtrnáctidenní dovolenou. Ale i tak máme radost z každého kvalitně odvedeného koncertu, těší nás spolupracovat se skvělými orchestry, sólisty a dirigenty.

 

11

 

Máte sbor schopný univerzálního užití. Přesto – cítíte se být se sborem v něčem "specialisty"? A co opera – na jevišti?

Vzhledem k naší ekonomické situaci musíme umět připravit a kvalitně odzpívat díla různých stylů, a to nejen ve velkém obsazení s orchestrem, ale i v komornějších sestavách s menšími orchestry a i v doslova komorních obsazeních se zhruba dvaceti zpěváky, přičemž někteří naši členové mají i sólistické ambice. I když zdůrazňuji, že jsme koncertní sbor, působíme v zahraničí už řadu let také jako operní sbor. Máme dnes v repertoáru asi třicet celovečerních oper. V minulosti jsme působili několik let na Mezinárodním operním festivalu Richarda Wagnera v rakouském Wellsu a od roku 2015 jsme rezidenčním operním sborem velmi prestižního mezinárodního operního festivalu v Heidenheimu, kde působíme pět týdnů každé léto a spoluúčinkujeme s úžasnými a renomovanými sólisty z celého světa na nastudování a provedení vždy dvou oper na deseti až dvanácti představeních. V rámci tohoto festivalu zpíváme i kantátové a sborové koncerty. Tento festival nám nabídl spolupráci až do roku 2025.

Hypoteticky, kdybych byl pořadatelem festivalu a vysnil si třeba Novákovu Bouři nebo něco podobného... bylo by reálné Vás na takový ne zcela standardní úkol získat? Nebo takové zřídka slýchané partitury zařazujete do svých cyklů sám?

Nejen hypoteticky, ale skutečně jsme nastudovali a provedli Novákovu Bouři v roce 2010 s Českou filharmonií a dirigentem Ondrejem Lenárdem. Při naší práci se dostáváme dosti často k různým „dramaturgickým lahůdkám“ a je pro mne důležitá především hudební kvalita nabízeného titulu, s kým budeme na daném titulu spolupracovat a při naší enormní vytíženosti také časový prostor pro vlastní nastudování. Při sestavování dramaturgie našich vlastních abonentních koncertů se vždy snažím vyhledat a prezentovat i méně známá, ale kvalitní díla.

Co dál? Co byste zdůraznil z roku 2020?

Vstupujeme do roku 2020 jako do roku oslav Ludwiga van Beethovena, z čehož vyplývá řada provedení jeho Deváté symfonie, Missy solemnis, Mše C-dur, oratoria Kristus na hoře Olivetské a několik koncertních provedení jeho opery Fidelio s Jonasem Kaufmannem v hlavní roli. Náš koncertní kalendář roku 2020 je velmi nabitý, vedle mnoha koncertů u nás s českými orchestry, kde provedeme mnoho titulů klasického repertoáru. Opakovaně i Beethovenova díla. Dále Verdiho Requiem, Dvořákovy Svatební košile, Stabat Mater a Te Deum, Ravelova Dafnise a Chloe, Mahlerovu Osmou symfonii. Také několik koncertů složených ze slavných operních sborů. Nastudujeme kantátu Lenora Beethovenova současníka Antonína Rejchy, Prokofjevovu kantátu Říjnová revoluce, Verdiho operu Don Carlos a Due Foscari, oratorium Zuzany Lapčíkové Orbis pictus, Mendelssohnova Eliáše, Szymanowského Třetí symfonii a tak dále.

 

1

 

A zahraniční koncertní turné?

Ta nás zavedou například do Labské filharmonie v Hamburku, do Kolína nad Rýnem, Ludwigshafenu, Drážďan, Stuttgartu, Berlína, Magdeburgu, Heidenheimu, Dortmundu, Katowic, pak do Švýcarska – do Curychu a Gstaadu, v Belgie o Liège, v Rakousku do Vídně a do Grafeneggu, do Ljubljany, Lucemburku… A v roce 2021 máme naplánována koncertní turné do Izraele a Mexika.

Plánujete něco zvláštního k třicátému výročí trvání Českého filharmonického sboru Brno?

Jubileum si připomeneme třemi slavnostními koncerty v červnu, říjnu a listopadu 2020 v Brně ve spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava, Filharmonií Brno a orchestrem Czech Virtuosi. V rámci těchto oslav provedeme například i reprízu prvního koncertu naší umělecké činnosti.

Když komponujete, myslíte už rovnou na svůj sbor? Ne snad že byste se musel omezovat – naopak…

Kompoziční činností se zabývám celý svůj profesní život. Po ukončení JAMU v roce 1971 jsem komponoval velmi intenzivně, ale od roku 1990 má kompoziční práce slábla, poněvadž rozvíjející se činnost Českého filharmonického sboru Brno mi neumožňovala pravidelnost vzhledem k tomu, že po celou dobu působím jako správní i umělecký ředitel sboru. Ale i tak mám „na svém kontě“ už přes dvě stovky titulů skladeb, od instruktivní literatury pro děti a skladeb pro různé nástroje (kde dominují skladby pro akordeon) přes komorní díla, samozřejmě přes množství sborových skladeb a přes orchestrální a vokálně-symfonická díla až po celovečerní operu Kráska a zvíře. Pro svůj sbor jsem naposled napsal v roce 2017 půlvečerní oratorium „Stabat Mater“ pro sólovou violu, smíšený sbor a orchestr. Skladba vznikla z popudu dirigenta Jiřího Bělohlávka, který plánoval její uvedení k mým 75. narozeninám.

 

6

 

Jaké je slyšet vlastní skladby případně v podání někoho jiného?

Pokud interpretuji se svým sborem své skladby, mám mnoho možností díla dotvořit do definitivního tvaru, i když při mnoha reprízách se stává, že koriguji svůj názor a vnáším do interpretace nové nápady. Pokud slyším interpretovat své skladby různými muzikanty nebo soubory, ponechávám jim tvůrčí volnost – samozřejmě v rámci partitury – pro jejich interpretační názor. Měl jsem možnost psát skladby pro konkrétní interprety, což považuji za velmi inspirativní.

Dvě Vaše dcery se věnují profesionálně hudbě. Mě jste prostor je hudebně ovlivňovat a ovlivnit?

Musím Vás trošku opravit, protože se hudbě profesionálně věnují tři moje dcery. Miriam, které je devětačtyřicet, vyučuje klavír na brněnské konzervatoři a je už šestadvacet let skvělou korepetitorkou v mém sboru. Klavíristka Terezie, které je pětatřicet, se věnuje sólové, ale především komorní hře. A Kristina, té je dvaatřicet, je skvělou violistkou a vyvíjí rovněž sólovou i komorní uměleckou činnost. Myslím, že všechny tři mají hudební talent od Pána Boha a snad se mohu neskromně domnívat, že nějaké geny získaly i od rodičů… Moje manželka je též hudebnice a učitelka a všem třem dcerám se velmi věnovala v jejich začátcích. Jen pro úplnost ale podotýkám, že jsem otcem pěti dcer.

Odhaduji, že dáváte sboru veškerý čas. Nelitujete…?

Odhadujete velmi přesně. Vést organizačně, ale hlavně umělecky dnes filharmonický sbor s mezinárodním renomé je činnost na „dva úvazky“. Je to práce náročná a mnohdy velmi vyčerpávající. Je přirozené, že jsou chvíle, kdy člověk cítí, že si vzal na bedra až „nadlidský“ úkol, ale jsou momenty – a těch je díky Bohu víc – kdy cítí radost a uspokojení z kvalitně vykonané práce.

 

12

 

Foto: Archiv Českého filharmonického sboru Brno

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.