sobota, 04 leden 2020 14:18

Karl-Heinz Steffens: Praha je pokušením pro každého umělce

Autor:

„Současný trh je obrovský a objevuje se stále mnoho zajímavých lidí.“

„Myslím, že mé útočiště bude opravdu a jen tam nahoře. U nádraží, jak říkáme. Ne dole u řeky…“

„Operety rozhodně nebudou ve Státní opeře zakázány.“

 

1

 

Na první lednovou neděli připadlo po tříleté rekonstrukci znovuotevření pražské Státní opery, jejíž soubor je opět součástí Národního divadla. Budova Neues deutsches Theater s krásným neorokokovým interiérem začala sloužit 5. ledna 1888 a divadlem pražských Němců byla až do konce druhé světové války. Krátce se stala Divadlem 5. května, od roku 1949 jako Smetanovo divadlo patřila k ND a v letech 1992 až 2012 byla samostatnou institucí, Státní operou Praha. Máme na co navazovat, říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus německý dirigent Karl-Heinz Steffens, který se loni stal hudebním ředitelem Státní opery a připravil tedy i galakoncert zahajující další éru tohoto divadla.

Máte jako dirigent nejblíž k německém repertoáru?

Mám v něm samozřejmě kořeny, od Mozarta k Mahlerovi a dál, ale stejně tak musím říci, že mám hodně rád francouzský repertoár. A když mně poprvé řekli, jestli bych nechtěl pracovat v Praze, tak jsem byl moc rád, protože k tomu všemu navíc velmi obdivuji Janáčka. Ale toho asi nebudu smět dělat…

Myslíte?

Státní opera musí mít svou jedinečnost, protože kdybychom měli v Praze dvě operní divadla zaměřená na český repertoár, tak by se asi lidé trochu divili. Nechceme si s operním souborem hrajícím v Národním a Stavovském divadle konkurovat, nechceme spolu soutěžit. Národní divadlo je jedno a my ve Státní opeře máme šanci se věnovat širšímu evropskému repertoáru.

A nepředpokládáte, že třeba dostanete možnost dirigovat i v historické budově Národního divadla?

Nezdá se mi. Myslím, že mé útočiště bude opravdu a jen tam nahoře. U nádraží, jak říkáme. Ne dole u řeky…

Která díla vás tedy čekají v blízké době?

Szymanowského Král Roger, Wagnerovi Mistři pěvci norimberští, Beethovenův Fidelio, Tosca, Růžový kavalír, Parsifal, z dalších autorů například Franz Schrecker… Tohle bude repertoárový směr, kterým se bude Státní opera ubírat. Německy, evropský… a určitě i ten francouzský.

 

54

 

Bude mí orchestr Státní opery častěji také koncertní programy? Nemyslím jednou za rok, ale třeba nějakou koncertní sezónu?

Plánujeme zatím zhruba tři koncerty během každé sezóny. Ano, pro každý operní orchestr je velmi důležité i koncertovat, hrát koncertní, tedy symfonický repertoár. Začali jsme s Brucknerem, chystáme se na Beethovenovu Devátou symfonii. Teď na podzim bylo méně práce, trošku čekali a těšili se zpět do svého domu. Koncerty budeme samozřejmě mít u nás v divadle, tedy ve Státní opeře.

A nemáte na mysli operní, pěvecké koncerty nebo koncertní provedení oper, ale skutečně symfonické programy?

Ano, ale samozřejmě k tomu v budoucnu mohou přibýt i koncertní provedení oper nebo nějaká oratoria, duchovní hudba a podobně... Určitě se chceme dotknout postupně více sfér.

Počítáte i s nějakými objevy? Přinesete něco, co v Praze neznáme? Nemyslím úplně nové současné skladby, ale třeba i něco z minulosti?

Ano. Uvažujeme třeba o Hindemithově opeře Sancta Susanna nebo o Zemlinského Florentské tragédii. To je příklad titulů, o kterých debatujeme pro další sezóny. Určitě se máme čím inspirovat, v Novém německém divadle se od přelomu století až do příchodu nacistů hrál rozsáhlý repertoár, včetně řady tehdy nových děl. A určitě dojde i na nějaký kus, který tu nebyl nikdy, nebo se hrál před sto lety.

Budete určitě do Státní opery zvát i hostující dirigent. Němce, Francouze...

Ono nepůjde o to, jestli to budou Němci nebo Francouzi, ale hosté budou vybírání podle toho, aby se co nejlépe hodili pro daný repertoár. Není vyloučeno, že pro německou operu bude nejlepším řešením třeba australský dirigent, nebo pro francouzskou operu dirigent – co já vím odkud – třeba ze Švédska. Současný trh je obrovský a objevuje se stále mnoho zajímavých lidí. Každopádně budeme určitě mít snahu a opravdu mezinárodní rozhled.

 

4

 

Takže spíše lidé k nějakému konkrétnímu dílu, než že byste zvali hvězdy...

Podívejte, pokud budeme mít finance na hvězdy, tak samozřejmě budeme čas od času mít i nějakou velkou hvězdu. Ale dobře víte, že tady v Praze není zase k dispozici tolik peněz, abychom mohli platit opravdu ty nejvyšší honoráře, abychom mohli platit tak, jako platí Covent Garden nebo Metropolitní opera. Na druhou stranu mám řadu dobrých přátel a kontaktů a věřím, že bude existovat řada hostů, kteří rádi přijedou ze zájmu, ne primárně kvůli honoráři. Protože Praha je nádherné místo. Místo s obrovskou historií a rozsáhlými tradicemi. A to je opravdu pokušení. Myslím, že opravdu pro každého!

Také je několik českých dirigentů, mladších nebo střední generace, kteří rozvíjejí úspěšné mezinárodní kariéry, a to i v opeře. Počítáte se zvaním i takových osobností?

Ano, rozhodně. Třeba Tomáš Netopil nebo Jakub Hrůša. Byl bych rád, kdyby například zrovna tito dva mohli přijít.

A samozřejmě vůbec ne nutně s nějakou českou operou.

Přesně tak. Vždyť je ostatně velkým historickým nedorozuměním – a teď budu citovat dirigenta Celibidacheho – myslet si, že jen němečtí dirigenti jsou ti, kteří dovedou nejlépe dělat německy repertoár, že jsou to jen francouzští dirigenti, kdo opravdu dokáže dobře připravit francouzský repertoár… Jde o to, aby host dirigoval dílo, které si zvolí nebo které je mu něčím blízké. Takže určitě ano. Je řada výborných českých dirigentů, které se budeme snažit zahrnout do našich plánů.

Uvažujete také o inscenování nějakých klasických operet?

Hodně o tom mluvíme a myslím, že i to přijde.

 

55

 

Takže nebudou ve Státní opeře zakázány?

No to rozhodně ne! Vždyť jde o mistrovská díla, pokud hovoříme o Straussovi, Offenbachovi a podobně. Jen jde o to, najít ten pravý kus.

A balety?

Samozřejmě také.

I ty budou po hudební stránce vaší odpovědností?

Ano, pokud se týká realizace, tak ano. Ale plánování samozřejmě bude věcí šéfa baletu Národního divadla. Moje odpovědnost bude začínat tam, kde hraje orchestr.

Klasické kusy?

Rozhodně ano. A určitě i modernější. Sám se jako dirigent těším na to, že se dostanu k některým opravdu velkým dílům. Třeba ke Stravinskému.

Jak velkou součástí vašeho pracovního rozvrhu je teď Praha?

Minimálně polovinu mého pracovního roku. Budu mít na starosti každý rok dvě nové inscenace a k tomu samozřejmě určitý počet konkrétních dalších představení, takže tady v Praze stále nějak budu přítomen. Pochopitelně, že každý dirigent také někde hostuje, že potřebuje cestovat po světě, mít mezinárodní úkoly. Sám jsem byl teď na podzim například v Londýně, ale opera v Praze bude tím hlavním.

A co například vás v příštích měsících čeká mimo Českou republiku?

Hodně spolupracuji s orchestrem ve Švédsku, v městě Norrköping, kde mám závazek na šest týdnů v roce. Je to mladý, velmi dobrý orchestr, zcela a výhradně koncertní. Čekají mě také úkoly v Paříži, v Londýně, ve Vídni… a potom už vlastně moc času na něco dalšího nezbývá. Zbytek je prostě Praha.

 

3

 

Hovoříte o koncertních úkolech. A opera?

Tu budu dirigovat opravdu jen v Praze. Možná k tomu přibude něco ve Státní opeře v Berlíně, kde mám úzké kontakty s Danielem Barenboimem a kde e objevuji jednou za dva roky, ale to bývá opravdu jen několik představení.

 

---------------

Karl-Heinz Steffens (1961), hudební ředitel Státní opery, je bývalým hudebním ředitelem Norské národní opery v Oslo, Opery v Halle a Německé státní filharmonie Porýní-Falc. Od sezóny 2020/2021 se stane šéfdirigentem symfonického orchestru v osmdesátitisícovém švédském městě Norrköping ležícím jižně od Stockholmu. Po galakoncertu k otevření Státní opery připraví – v koprodukci s varšavským Velkým divadlem, Královskou operou ve Stockholmu a dalšími partnery a v režii renomovaného polského operního a filmového režiséra Mariusze Trelińského – Szymanowského Krále Rogera. Bude také řídit obnovená nastudování Fidelia a Tosky. Před svou dirigentskou kariérou byl Steffens uznávaným klarinetistou, jehož dráha vyvrcholila na pozici prvního klarinetisty Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a v orchestru Berlínských filharmoniků.

 

--------------

Program galakoncertu k otevření Státní opery 5. 1. 2020:

Richard Wagner: Mistři pěvci norimberští, předehra

Richard Wagner: Tannhäuser, árie Alžběty

Franz Lehár: Země úsměvů, árie Su Čonga

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, sextet

Alexander Zemlinsky: Kleider machen Leute, mezihra z opery

Leoš Janáček: Její pastorkyňa, zpěv Kostelničky

Richard Strauss: Růžový kavalír, finále z opery

Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách, finále z opery

Giacomo Puccini: Tosca, árie Cavaradossiho

Bohuslav Martinů: Mirandolina, saltarello z opery

Petr Iljič Čajkovskij: Piková dáma, arioso Lízy

Hans Krása: Zásnuby ve snu, scéna z opery

Franz Schreker: Vzdálený zvuk, zpěv Hraběte

Ludwig Van Beethoven: Fidelio, finále z opery

 

99

 

Sólisté:

Lise Davidsen

Simona Houda-Šaturová

Marie Fajtová

Kateřina Kněžíková

Alžběta Poláčková

Jana Sibera

Eva Urbanová

Vera Talerko

Veronika Hajnová

Arnheiður Eiríksdóttir

Jana Sýkorová

Jaroslav Březina

Pavel Černoch

Thorbjørn Gulbrandsøy

David Butt Philip

Richard Samek

Martin Šrejma

Jiří Brückler

Paul Armin Edelmann

Joachim Goltz

Miloš Horák

Peter Mikuláš

Zdeněk Plech

Jiří Sulženko

Pavel Švingr

Dirigent:

Karl-Heinz Steffens

 

65

 

Foto: Národní divadlo, archiv Karla-Heinze Steffense 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.