„Stále se hlásí počet studentů větší, než jaký můžeme fyzicky zvládnout.“

„V dnešní konkurenci – zejména hudebníků z Asie – je stále obtížnější se prosadit.“

„Naším úkolem je udržet kvalitu.“

Klasická hudba, podobně jako další menšinové obory lidské kultury, se vytrácí z povědomí běžného života. Je potřeba, aby umělci dávali víc než dřív jasně najevo, že hudba je a může být jeho součástí, říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus děkan Hudební a taneční fakulty AMU Ivan Klánský.

Dnes měli na AMU imatrikulaci noví studenti, začal akademický rok. Máte dostatečný počet zájemců o studium?

Víme dobře, že kultura a hudba není na prvním místě priorit, ale mám radost, že na uměleckou školu, jakou je Akademie múzických umění, se i tak stále hlásí počet studentů větší, než jaký můžeme fyzicky zvládnout. Zájem mladých lidí o kumšt, ať už je to hudba, divadlo, nebo tanec, tu stále je. Není tedy pravda, že by se společnost od kultury natrvalo odvracela. Jde ovšem o to, jestli bude mít kultura co říci normálnímu člověku – jde tedy o to, aby se nestala jen věcí pro vlastní malý uzavřený okruh příznivců.

V čem spatřujete hlavní úkol školy a její hudební fakulty?

Úkolem této školy není, aby vedla k podbízivému umění. Jsem přesvědčen, že úkolem vedení všech tří fakult je udržet umění v tradičních hodnotách, na které lidé ještě stále slyší. Máme hodně talentovaných lidí. Počet talentů na počet obyvatel se v posledních desetiletích, myslím, nezměnil. Ale někteří mladí lidé jsou si vědomi, že v dnešní obrovské konkurenci – zejména hudebníků z Asie – je stále obtížnější se prosadit na evropské nebo světové úrovni.

A na domácí?

Prosadit se pouze na národní úrovni je dneska trochu málo. Finanční možnosti, které jsou v kultuře, nejsou ideální, takže řada talentovaných lidí si tak závažný krok, jako jít studovat hudbu, rozmýšlí… Jestli vůbec do toho jít. Protože pochopitelně nikdo nezaručí, že získáním diplomu na Akademii múzických umění se někdo stane automaticky umělcem. Na rozdíl od lékařské nebo třeba právnické fakulty. Tam je člověk diplomem predikován, že bude lékařem, právníkem. I tak je ale stále dost kvalitních lidí, kteří se umění budou věnovat. Naším úkolem je nejen připravit tyto lidi do života, ale udělat umění tak příjemné pro posluchače, aby chodili na koncerty, poslouchali rozhlas, aby umění a kulturu sledovali. Aby to pro ně byla běžná součást života.

Existují nějaké hudební obory, na které by se hlásilo méně a méně zájemců?

Jeden rok se neurodí třeba lesní rohy, jeden rok fagoty nebo violy, ale základní nástroje, jako je klavír, housle a violoncello, či obory jako zpěv nebo pedagogika tance či choreografie, tam je zájem trvalý. Když je v některém roce zájemců o nějaký nástroj málo, snažíme se nebrat studenty za každou cenu, protože naším úkolem je udržet kvalitu. Jak bychom v jednom oboru šli dolů, bude z toho precedens…

Žádný zásadní trend tedy nevidíte?

Že by jeden nebo dva obory trvale ubývaly? Ne, není to tak.

Co je širším kontextem výuky?

Nejde jen o profesní výuku, ale i o estetický rozhled a o etiku, která s uměním vždy souvisela. Aby budoucí umělci věděli, že nejsou ničím mimořádným ve společnosti, ale že mají mimořádný úkol – společnost kultivovat. Jiné obory takhle nemusí cítit, ale umělec by to tak cítit měl. Snažíme se takové vědomí studentům vštěpovat – a samozřejmě nikoli proklamacemi, ale pokud možno vlastním příkladem.

A je podle vás tohle ve společnosti potřeba dávat najevo výrazněji, tedy víc než řekněme před dvaceti lety?

Myslím, že ano. Média dnes vážnější typ hudby dost pomíjejí. Proto jsem šťasten, že mohu hovořit pro KlasikuPlus. Ale ve velkonákladových médiích vážná hudba není tak často jako dřív. A v televizi se přestěhovala na kanál ČT Art, takže člověk, který si přístroj jen tak zapne, se k vážné hudbě nedostane. Proto je dobré ji lidem ukazovat, ale – opakuji – ne na úkor kvality. Ne nějaké podbízení, ne hraní zavěšen za nohu, ne z toho dělat cirkus. Ale ukázat, že vážná hudba není tak vážná. Že si u ní člověk může zazpívat a zatančit, že je mu to blízké a vždycky bylo, že to není nic, na co by musel člověk být studovaný, mít bůhvíjaké znalosti…!

Foto AMU, Petr Veber