„Rád bych, abychom Letní hudební akademií Kroměříž vytvořili úplnou nabídku pro orchestrální hráče.“

„Úplně hodit přes palubu účinkování mladých na festivalu Dvořákova Praha jsme nechtěli.“

„Regule jsou v Německu tak přísné, že do prosince musíme v Essenu pracovat jen s malým orchestrem!“

Předposlední prázdninový týden patřil v Kroměříži Letní hudební akademii. Jejím iniciátorem, zakladatelem a uměleckým garantem je Tomáš Netopil, který je v tomto městě doma. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ohlíží za setkáním, které se navzdory letošním opatřením proti pandemii a nejistotám a nejasnostem posledních měsíců podařilo zorganizovat. Přibližuje také program v příštích týdnech: věnuje se už zase své dirigentské práci v Německu, ale v září také na festivalu Dvořákova Praha navazuje vystoupením s orchestrem mladých na kroměřížskou akademii. K té se ostatně vrací, i když dává nahlédnout do svých vizí… A tiše doufá, že omezení vyvolaná celosvětovou nemocí nebudou trvat věčně.

Měla letošní Letní hudební akademie Kroměříž svou hodnotu navzdory všem komplikacím, které přinesla celosvětová nemoc?

Určitě se nebudeme rouhat, když řeknu, že se podařila. Zvlášť pokud se vrátím na začátek června, kdy jsme nevěděli, jakým způsobem budeme moci vůbec naši akademii realizovat a jestli a v jakém počtu se nám přihlásí studenti… A to jsme navíc rozšířili pro letošek oborovou nabídku… A tak mám obrovskou radost, protože loňská expanze nakonec dál trvá: loni jsme hostili přes padesát studentů, letos přes šedesát. A s covidem nám vykrystalizovala spousta záměrů. Museli jsme dopracovat řadu drobností a otevřelo nám to oči, jakým směrem bychom se chtěli v příštích letech vydat. Mám opravdu nesmírnou radost… Když budu mluvit o budoucnosti, která vychází z naší současné prožité situace, rád bych pracoval s celým ansámblem, tvořeným hráči naší akademie. To byl i náš původní záměr s festivalem Dvořákova Praha a s kombinací s našimi studenty tvoří tato idea obrovský smysl i přidanou hodnotu pro ně samotné.

Přijeli letos jen Češi a Slováci?

Měli jsme i pár zahraničních studentů: z Polska, z Německa, z Rakouska…

Bylo by jich víc, nebýt té nemoci?

Měli jsme přivítat také Estonku, Francouzku, Bulhara… Ano, bylo by jich víc, ale bohužel situace je taková, jaká je. Nestandardní.

Letos jste přidali obory. Violoncello a klavír?

A také violu a komorní hudbu. Tyto obory byly nové a příjemně nás překvapily, pokud se týká zájmu i hodně vysoké kvality.

Bude kroměřížská akademie krystalizovat i tím směrem, že by nějaké obory naopak v budoucnu nebyly, že byste je pustili?

Akademii budeme přizpůsobovat orchestrálním potřebám. Rád bych, abychom do budoucna vytvořili úplnou nabídku pro orchestrální hráče: že by se školili jak s těmi nejlepšími kantory a lektory pro svoji individuální přípravu, pro svoji sólovou dráhu, ale také v komorní hudbě, především s Pavlem Niklem, fantastickým violistou a komorním hráčem. Třetím kamenem by byla orchestrální hra. Orchestrální akademie. Tohle vše dohromady by mělo dát studentům jasný smysl.

Orchestrální akademie by tedy byla propojená s festivalem Dvořákova Praha?

Ano, přesně tak. Letos bohužel ještě ne, a tak bude orchestrální soustředění před Dvořákovou Prahou jen v Praze.

Když hovoříte o nástrojích orchestru, tak byste třeba naopak zrušili jako obor akademie klavír?

To ne, ten bychom rádi zachovali. Ale záleží trochu i na lektorovi, na Ivu Kahánkovi. Nemáme v úmyslu vyžadovat přímo exkluzivitu, ale přece jenom bychom nechtěli, aby naši lektoři byli úplně všude…

A dechové nástroje zůstanou? Měli jste lesní roh…

Uvidíme, v jaké formě zůstanou… To bychom museli mít také flétny, klarinety hoboje… Ale my se zatím pro orchestrální akademii bavíme o smyčcovém orchestru. Ne o symfonickém. Nechceme zbytečně přestřelit, chceme stavět na základu. A to jsou smyčce.

Co přesně vás čeká v září při soustředění v Praze před festivalem Dvořákova Praha?

Přípravna část v Kroměříži nám letos nevyšla a na Dvořákově Praze vystoupit chceme, takže to bude orchestr mladých a v podstatě půjde o orchestr Pražské konzervatoře. Jsme v nestandardní situaci, to, co se děje, jsme nečekali. Ale úplně hodit přes palubu účinkování mladých na festivalu jsme nechtěli. Já jsem v září ale už docela hodně zaneprázdněn, takže budou nejprve zkoušky ve skupinách s profesory daných oborů. A já přijedu nějakou dobu před koncertem a pak budeme pracovat s celým ansámblem.

Vy už budete v září naplno v Essenu?

Ano, právě odjíždím a budu tam trávit, jen s tou pražskou pauzou, období až do začátku října. Provoz v Essenu je trochu redukován, orchestrální hráči mají omezený pracovní režim, ale i tak musím během září nazkoušet dva nové operní tituly. Samozřejmě, že jsme museli změnit celou dramaturgii. Měli jsme původně připravit novou inscenaci Wagnerova Tannhäusera, ale museli jsme ji změnit na Gluckova Orfea. Regule jsou tak přísné, že do prosince musíme pracovat jen s malým orchestrem! Potom budeme připravovat další produkci, která se jmenuje Tristan XS, jde o menší verzi opery Tristan a Isolda pro menší orchestr: pro smyčce, flétnu, hoboj, klarinet, fagot, klavír, harfu a bicí. Poloscénické uvedení. Jsou to úlitby, které musíme řešit. Nechtěli jsme jít do rizika, že bychom se snažili zachovat původní sezónu. Asi by to bylo nakonec neřešitelné.

Takže jaké koncerty v Essenu nakonec chystáte?

Symfonickou sezonu v Essenu jsem měl zahajovat s Prokofjevovým houslovým koncertem a Druhou symfonií Sergeje Rachmaninova, ale místo toho budeme s houslistou Danielem Hopem hrát Mozartovu Koncertantní symfonii, Malou noční hudbu a také Adagio a fugu. Sám vidíte, jaké jsou to disproporce… Největší obsazení, které budu dirigovat, bude asi začátkem prosince na koncertě z díla Ludwiga van Beethovena. Snad už se to nějak do té doby trochu uvolní, protože začátkem února bych měl točit Mahlerovu Sedmou symfonii. Ale to je zatím ve hvězdách…

Nějakou komorní verzi? Jako když Berlínští filharmonikové uvedli komorní verzi jeho Čtvrté…?

Nesmějte se, i tu jsem pro Sedmou symfonii našel. Ale doufám, že už se budeme vracet k normálu. Komorní verze jsou přece jen spíš kuriozity, z nouze ctnost…

Čeká vás nějaká opera mimo divadlo v Essenu?

Ano, v Ženevě Janáčkova Věc Makropulos. Byl jsem tam už dokonce začátkem července pracovat s orchestrem. Připravovali jsme šílený „plán B“: že bychom pro celou produkci měli natočený orchestrální part a zpěváci by zpívali na reprodukovaný playback. Pokud by nebylo dovoleno mít v orchestřišti celý orchestr… Ještě není rozhodnuto, ale tím natočením orchestru jsme se už pojistili.

Když se vrátíme do Kroměříže – učil jste také, nebo jste akademii především zaštiťoval a vedl?

Spíše jsem se letos věnoval dramaturgii a umělecké práci v doprovodných akcích, v rámci malého festivalu při akademii. Takže jsem zahajoval festival v roli houslisty, měli jsme takový barokní večer koncipovaný z hudby z kroměřížského archivu a pracovali jsme s našimi bývalými studentkami Terezou Zimkovou a Jarkou Balážovou, které zpívaly Händelovy a Vivaldiho árie. S Vilémem Veverkou jsem hrál Zelenkovu sonátu… samozřejmě u toho byla Barbara Maria Willi u cembala… Do toho jsem připravoval velký symfonický koncert, který byl v neděli ve Skleníku v Květné zahradě, koncert, na kterém se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů dostali prostor naší loňští laureáti. A letmo jsem se jeden den věnoval klavírním korepeticím. Jinak na mně leží hlavně organizační a dramaturgická práce. Zatím.

A tak to bude i nadále?

Doufám, že ne. Ale my jsme pořád v začátcích, letos šlo o třetí ročník Letní hudební akademie. Mně by se nejvíc líbilo, kdybych se mohl starat hlavně o dramaturgii a o samotné výkony. Doufám, že se to tak bude vyvíjet. Pokud vše půjde jako dosud, tak by to právě k tomu mělo směřovat. Každý by měl dělat, co umí. A mně se líbí i zpestření mého osobního hudebního života, kontakt s houslemi. S Barborou Marií jsme si docela padli do oka, mě i ji to baví, takže mě hraní na housle jako občerstvení velice láká.

Vy jste se s ní pustil do historicky poučené interpretace?

Vždyť já mám i barokní smyčec! A bavili jsme se o tom, že by mi zprostředkovala kontakt s barokními houslisty, abych si udělal jakousi nástavbu. Doufám, že mohu tvrdit, že houslím rozumím, ale přece jenom: barokní pohled je trošku odlišnější… a pro dirigenta je každá taková zkušenost vždy velmi důležitá.

A Vy opravdu i během roku cvičíte?

Ano! Je lepší být s nástrojem pořád v kontaktu, než trpět bolestí po dlouhé pauze.

Byl byste to vy, kdo by se věnoval orchestrální akademii v Kroměříži?

Ano, přesně to je v plánu. Vedle individuální výuky bychom se vždycky odpoledne sešli všichni společně a věnovali se orchestru, pracovali bychom na nějakém programu a ten bychom na konci ukázali.

Pak by ale asi týden na Letní hudební akademii Kroměříž bylo málo, ne?

Přesně tak. Od příštího roku chceme akademii rozšířit na deset dní.

Foto: Fb a archiv LHAK, Fb Janáčkovy opery Brno, Fb Essener Philharmoniker