„David Radok je režisér, pro kterého chcete na jevišti vypustit duši.“

„Já mám na jevišti emoce velmi ráda, takže jsem byla takzvaně ve svém živlu.”

„Získat cenu Thálie je čest. Navíc je to i fyzicky překrásná cena!

Janáčkova opera Národního divadla Brno nastudovala v červnu 2019 Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů a Lidský hlas, který napsal Francis Poulenc. V prvním případě jde o scény z velké surrealistické opery vybrané samotným autorem, v druhém případě o psychologicky výstižné jednoaktové lyrické monodrama. V inscenaci je do jednoho celku propojil režisér David Radok. V obou polovinách večera pěvecky a herecky excelovala sopranistka Jana Šrejma Kačírková, členka tamního souboru a stálý host Národního divadla v Praze, Slovenského národního divadla v Bratislavě a Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, které jsou jejím rodištěm. Za zmíněný brněnský jevištní výkon obdržela před několika dny Cenu Thálie. V roce 2012 získala už stejné ocenění za roli Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie a v roce 2013 za titulní roli v Donizettiho opeře Anna Bolena.

Třetí Thálie. To je docela úspěch…! Má tři ještě nějaká jiná sopranistka?

Myslím, že se to dá úspěchem nazvat. O žádné další dámě v opeře se třemi Tháliemi nevím. Dvě mají Evička Dřízgová a paní Eva Urbanová. Nadšeně se ocitám v nejlepší společnosti…

Napadlo Vás, že byste mohla zaujmout tak hodně, až z toho bude ocenění? Jinými slovy: byla jste hodně spokojená s výsledkem?

Samotná práce s režisérem Davidem Radokem pro mě byla moje osobní ocenění. Byla to velká radost a umělecké naplnění. Musím říct, že podle krásných kritik, které často zmiňovaly i právě cenu Thálie, mě nominace napadla. Byla to opravdu náročná práce, která se, myslím, zúročila v to nejvyšší ocenění právem. I když pro mě překvapivě, protože jsem si nemyslela, že zrovna já budu první žena pyšnící se třemi nádhernými červenými Tháliemi.

S jakým cílem zpíváte, připravujete nové inscenace….? Určitě ne s cílem získat Thálii…

Máte naprostou pravdu. Můj cíl je být na jevišti maximálně přirozená a přesvědčivá. Při nastudování a na zkouškám dělám maximum pro to, abych byla tak připravená, že představení si můžu v podstatě jenom užívat. Proto se snažím zjistit co nejvíce o postavě, kterou ztvárňuji, být si jistá v hudebním nastudování a pak už vstupem na jeviště přestávám být Janou Šrejmou Kačírkovou a žiju cizím životem… Mým přáním je, aby lidé odcházeli emočně zasaženi.

Co tedy pro umělce znamená získání Thálie?

Pro mě osobně to znamená, že moje práce někoho zaujala. U nás je to nejvyšší ocenění naší práce. Získat tuto cenu je čest. Navíc je to i fyzicky překrásná cena!

Existuje pro Váš obor v opeře ještě něco podobně náročného, jako je monolog s telefonním sluchátkem v ruce?

Myslím, že se najdou role, které budou podobně náročné. Nevím, jestli to někdy bude můj obor, ale napadá mě Salome, Elektra… Je mnoho náročných rolí, jenom každá v něčem jiném. Já doufám, že jsem teprve na začátku a ještě jich mnoho objevím…

Martinů a Poulenc mají přes Paříž mnoho společného, ale přece jen jde o dost odlišná díla, viďte?

Ano, je pravda, že by mě nenapadlo dát tato dvě díla dohromady. Během studia jsem ale pochopila, jak se geniálně propojují. Hudebně i v libretu. Jakoby na sebe opravdu navazovala. Mě naprosto vyhovovalo, že v Juliettě mám polohu snové, téměř nereálné dívky, která reaguje velmi zvláštně, jako z jiného světa. Druhá část je role ženy Ellen, která už v životě něco zažila a prožívá velkou paletu emocí, které s ní cloumají. Já mám na jevišti emoce velmi ráda, takže jsem byla takzvaně ve svém živlu.

Byla inscenace z Vašeho pohledu dvoudílná, nebo ve Vás převažuje pocit sjednocení obou oper do jedné poetiky?

Díky Davidu Radokovi, který udělal tuhle inscenaci dokonale poetickou a jednotnou, mám pocit, že tahle dvě díla úplně splynula v jeden celek a fungují na diváka tak, jako by to byla dvě jednání jedné opery.

Co bylo nejvíc fascinující na práci Davida Radoka? Vzpomenete si?

Nedá se pojmenovat asi přesně, co je jeho klíčem, ale dostane z umělce, který mu věří, to nejlepší… Já vzpomínám na každou zkoušku s ním s velkou láskou a radostí. Nebylo to jednoduché, bylo tam moc emocí, pokaždé jsem odcházela úplně vyčerpaná, ale byl to pocit absolutního štěstí a jevištního naplnění. Musím říct, že jsem měla zatím velké štěstí na výborné režiséry, kterých jsem potkala opravdu hodně. David Radok je upřímný, krásný člověk, režisér, pro kterého chcete na jevišti vypustit duši.

Chybí Vám teď jeviště?

Já jsem asi zvláštní tvor… Ne, že bych byla ráda, že nejsem na jevišti, to ne, ale zároveň netrpím. Já se nenudím. Studuju nové role, věnuju se rodině, dceři, která je v první třídě, učím se s ní a prožívám jiné, nové věci. Mám pocit, že není na škodu si občas trochu odpočinout, protože pak můžu nastoupit na jeviště s čerstvým pocitem. Zároveň jsem si naprosto jistá, že až na něj zase vstoupím, budu nejšťastnější člověk na světě.

Zpíváte vůbec?

Zpívám, studovala jsem Antonii v Hoffmannových povídkách, do které jsem měla v Brně vstoupit, učila jsem se Verdiho Requiem, které jsem měla během koronavirového období zpívat několikrát, zároveň Beethovenovu Devátou, Janáčkovo Věčné evangelium… Prostě bylo toho dost, co mě drželo ve střehu. Sice se nic neuskutečnilo, ale mě se to neztratí. Ničeho nelituji a užívám si toho, co je.

Co myslíte, kdy tak asi nejspíš začne zase normální život a práce?

To vůbec netuším. Jsem ráda, že v Národním divadle v Brně děláme různé streamy a průřezy oper, takže se cítím využitá. Navíc začínáme zkoušet v Českých Budějovicích Čajkovského Oněgina, díky čemuž jsem musela začít se studiem ruštiny pro krásnou roli Taťány. S mým nejoblíbenějším houslistou a manažerem Pavlem Šporclem mě čeká několik streamovaných koncertů… Takže já nepřemýšlím a žiju tím, co přichází.

O co nejkrásnějšího jste přišla…?

Přišla jsem o plno krásných koncertů a představení, ale tak to mělo být. Věřím, že to, co má přijít, to přijde, a že všechno se děje z nějakého důvodu.

V první vlně jste mimo jiné pořádala online koncerty u Vás v jižních Čechách na statku. Co teď na podzim?

Na jaře jsem dělala koncerty, které pro mě byly skvělou vzpruhou, zábavou a zároveň uměleckým vyžitím. Měla jsem krásné ohlasy a myslím, že to mnoha lidem zlepšilo náladu. Na podzim se pro mě změnila situace, protože naše dcera Andulka začala chodit do školy, takže já už jsem měla povinnosti doma, zároveň jsem stále věřila, že to nebude trvat tak dlouho a studovala další role, které mě čekaly..

Tři Thálie… a dost…?

Tak to ne! – Doufám, že budu vždycky zpívat s takovým nasazením, zápalem a láskou. Jak už jsem řekla, užívám si každou roli a každé představení, které mi divadla svěří. Snad budou mé výkony hodné Thálie ještě dlouho, i když nebudu dostávat vázu každý rok!

————–

Reflexi premiérového představení inscenace Tři fragmenty z Juliette / Lidský hlas čtěte ZDE.

Foto: Fb Jany Š. Kačírkové, Marek Olbrzymek, janasrejmakacirkova.com