„Předem přemýšlet o registraci nemá smysl – varhany musíte slyšet.“

„Hledat zvukové barvy ke konkrétním skladbám je napínavé.“

„Studovala jsem ve Vídni a Praha mi ji hodně připomíná.“

 „Moje zázemí je v luterské církvi.“

„Může se stát, že si něco přeje uspořádat na zámku královna.“

Varhaníci musí vždycky být flexibilní, otevření změnám, směje se dánská umělkyně Bine Katrine Bryndorf, která ve čtvrtek večer otevřela v Praze 23. ročník Mezinárodního varhanního festivalu. K nástroji v bazilice sv. Jakuba na Starém Městě usedla o den dříve úplně poprvé.

„Předem z domova přemýšlet o registraci nemá valný smysl – sice je možné číst si názvy rejstříků, ale skutečnost může být pak odlišná. Podstatné je, jak opravdu znějí. Varhany prostě musíte slyšet,“ říká při středeční zkoušce. Ostatně i proto v této chvíli sama nehraje, poodejde na kůru na nejvzdálenější možné místo a poslouchá soustředěně, jak zní její koncertní repertoár z odstupu. U varhan sedí kolega, který jinak pomáhá registrovat. „Ano, mít někoho, kdo hraje, zatímco vy posloucháte výsledek ze vzdálenějšího místa, je obvyklé,“ přikyvuje varhanice.

Pro první dvě barokní skladby programu, kompozice Georga Muffata, se Bine Katrine Bryndorf rozhodla pro kontrast využít také malé historické chórové varhany, které jsou na postranní empoře. K velkému hlavnímu nástroji přejde až potom, pro díla Johana Petera Emilia Hartmanna, Johanna Sebastiana Bacha, Louise Vierna a moderního dánského autora Leifa Kaysera.

Právě on má v programu koncertu důležité místo. Jeho skladba Entrata reale znázorňuje Ježíšův příjezd do Jeruzaléma na Květnou neděli, jak je zachycen v Novém zákoně. Hudebně jde o sled variací na gregoriánský nápěv. „Skladba umožňuje najít mnoho zvukových barev a má obrovský vývoj. Podobně jako v biblickém textu ukazuje řadu aspektů jeho cesty. Je docela meditativní, ale v závěru, když Ježíš vjíždí do města a davy jásají, tak je to hodně barvitý obraz…,“ popisuje hudbu svého krajana dánská varhanice.

Kayser zemřel v roce 2001 a kompozice, kterou Bine Katrine Bryndorf přivezla do Prahy na výzvu varhanice a dramaturgyně festivalu Ireny Chřibkové, je z roku 1972. „Není to nepřístupná, přehnaně moderní hudba. Kayserův jazyk je modální, inspirovaný Francií,“ upozorňuje sólistka.

Varhany ve staroměstském chrámu u kláštera minoritů jsou z roku 1705, později ještě upravované. S devíti desítkami znějících rejstříků a s 8277 píšťalami jsou největší v Praze a druhé největší v republice.

„Moje zázemí je v luterské církvi, takže samozřejmě trochu jiné, než jaký je zdejší veliký barokní katolický chrám, i moje varhany jsou samozřejmě podstatně menší,“ připouští dánská umělkyně. „Ale strávila jsem řadu let ve Vídni, studovala jsem tam, takže zde vnímám podobného ducha. Praha mi v mnohém Vídeň připomíná. Kodaň mi nepřipomíná…,“ usmívá se.

Zastává místo varhanice kaple v královském zámku Frederiksborg v Hillerodu nedaleko Kodaně. „Jsem odpovědná za hudbu v kostele z roku 1610, který je krásný, ale samozřejmě hodně odlišný od tohoto,“ vypráví. „A podílím se i na hudebním dění v zámku, který je v současnosti muzeem. Hudební akce se tam pořádají většinou pro návštěvníky, tedy pro turisty, ale může se stát, že si něco přeje uspořádat na zámku i královna. Nebydlí tam, ale občas přijíždí.“

Frederiksborg nechal postavit na třech malých ostrůvcích ve stejnojmenném jezeře na začátku 17. století král Kristián IV. Jde o největší a nejvýznamnější stavbu severské renesance. „V kostele koncertuji, ale také hraji při bohoslužbách, protože je to normální farní kostel pro lidi, kteří bydlí v okolí. Je sice obklopen vodou, ale je ve městě,“ přibližuje své působiště Bine Katrine Bryndorf. Zároveň také vyučuje na Královské hudební akademii v Londýně. „Hrát v bazilice sv. Jakuba je krásná zkušenost a je to výzva – hledat zvukové barvy, které se hodí ke konkrétním skladbám, je napínavé,“ uzavírá rozhovor a vrací se k nástroji a k přípravě na koncert.

Na Mezinárodním varhanním festivalu, jehož koncerty se konají vždy ve čtvrtek, se do 20. září objeví ještě sedm dalších umělců. Včetně Ireny Chřibkové, která je u sv. Jakuba varhanicí od 90. let a která přehlídku pod hlavičkou „Svatojakubské Audite organum“ pořádá.