středa, 24 únor 2021 17:53

Jaromír Javůrek: Věřím, že v červnu už budeme moci hrát

Autor:

„Představa, že by se festival letos už druhým rokem neuskutečnil, je pro mne téměř nepřijatelná.“

„Tomáš Netopil je dynamická tvůrčí osobnost a na spolupráci s ním jako s novým prezidentem festivalu se velmi těším.“

„Jedním z festivalových programových záměrů je, vrátit do hukvaldské obory Janáčkovy opery a operní díla českých autorů, ale věřte mi, vůbec to není jednoduché.“

 

502

 

Symfonické koncerty i Dny slezských varhan, klasika, jazz a folklor, operetní představení pod otevřeným nebem, rodinná odpoledne, tvůrčí dílny a další zajímavý doprovodný program… Takový má být letos Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Ostravu, Hukvaldy a další místa Moravskoslezského kraje rozezní od 27. května do 1. července 2021. Rezidenčním umělcem bude klavírista Ivo Kahánek. A končící prezident festivalu Ivan Ženatý, sólista večera připraveného na 15. červen, symbolicky předá taktovku novému prezidentu Tomáši Netopilovi, který bude ten večer koncert řídit. O tom všem, o vizích a výhledech… i o těžkostech plánování v době koronaviru hovoří s portálem KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Jaromír Javůrek.

Opravdu si myslíte, že festival letos bude? Otázka je prosta ironie, zato je plna účasti…!

Po loňské zkušenosti, kterou bych nazval téměř tragickou, mi nezbývá než věřit, že červen 2021 bude už měsícem, kdy za určitých omezení – a třeba i za přísných hygienických opatření – opravdu budeme moci hrát. Podívejte, celý loňský jarní festival, vzorně připravený, jsme museli zrušit. A náhradní program, který jsme nazvali Festivalový podzim a který jsme koncipovali jako „malý festival, ale velké poděkování všem umělcům, posluchačům a příznivcům“, jsme odehráli jen asi ze čtyřiceti procent… Představa, že by se festival letos neuskutečnil, je limitující a možná svým způsobem i likvidující… Kdyby festival dva roky po sobě nebyl, byla by narušena kontinuita... Byla by narušena komunikace se sponzory, partnery a donátory, byla by samozřejmě narušena i komunikace s publikem, pro které to všechno děláme… A navíc: jak bych měl motivovat své kolegyně a externí spolupracovníky, aby připravovali něco, co nebude...?

Stejně tak doufáte, že bude možný mezinárodní provoz, že všichni naplánovaní zahraniční umělci budou skutečně moci přijet a přiletět...?

Dobrý stratég musí mít vždycky i plán „B“. Nechci předbíhat událostem, ale pro případ, že nebudou ještě otevřeny hranice, budou nařízeny karantény a podobně, počítáme s tím, že by programy byly zachovány, ale účinkovali by domácí umělci... A také bychom možná museli přesunovat termíny do druhé poloviny června a začátku července… Ano, jsme připraveni na to, že bychom program, který jsme zveřejnili, provedli s co nejmenšími změnami a úpravami s českými sólisty a třeba i jako open-air . – Ale nahlas se mi o tom opravdu vůbec nechce uvažovat…!

Jak se v současné pandemické době mění práce dramaturga? Jde o slevování z cílů, jde o flexibilitu, o kompromisy? Kam až…?

Samozřejmě že práce dramaturga se zcela nezmění. Asi nechcete dobrovolně přijít o všechny své vize a přání, nechcete změnit směřování a profilování festivalu. Na druhou stranu musíte být připraven velmi flexibilně reagovat na současnou situaci s predikcí jejího dalšího vývoje. To znamená například počítat s možností online přenosů některých koncertů, s rozhlasovými přenosy a záznamy, s hraním pod širou oblohou… A s tím souvisí samozřejmě délka programů a jejich vhodnost: ne vše se dá úspěšně streamovat či hrát na otevřených pódiích.

 

504

 

A dá se vůbec nějak normálně plánovat?

Je to velmi těžké. Na jedné straně jste ovlivňován stávající situací, čerstvými negativními zkušenostmi a všudypřítomnou nejistotou, na straně druhé musíte myslet hodně dopředu, protože nikde nikdo nečeká, až někdo z Ostravy na poslední chvíli zavolá a bude chtít třeba nastudovat nějaký mimořádný titul. Osobně se snažím i do dalších let držet dosavadní programový trend a uměleckou laťku Janáčkova festivalu.

Vraťme se však ke koncepci festivalu. Bude se něco, ať už z hlediska regionálního, nebo přímo programového, v budoucnu ještě měnit? Nebo je už nastaven natrvalo? Jinými slovy: Máte před sebou nějaké zásadní změny? A vize?

Jedna věc jsou vize. Ty samozřejmě máme. Druhá věc je, jestli chystáme nějaké změny. Takže popořádku. Zásadní změny nechystáme, jsem příznivcem evoluce, nikoliv revoluce, jsem příznivcem logického vývoje a postupné obměny. Přibylo a bude přibývat doprovodných programů, rodinných programů a akcí zaměřených na mladé posluchače... Jako ten, kdo moderoval a dirigoval stovky koncertů pro žáky základních a středních škol, sice nevěřím, že všichni, kteří takové akce navštíví, se stanou pravidelnými posluchači, ale na druhou stranu to neznamená, vůbec se o mladou a nastupující generaci nestarat. To by byly koncertní sály v budoucnu prázdné zcela určitě. Náš festival zůstane festivalem klasické hudby, ovšem s přesahy, i když malými. To znamená přesahy směrem k jazzu a v posledních letech také k folkloru a ke crossover projektům.

Janáček jako středobod zůstává?

Dlouhodobým festivalovým programovým záměrem je uvádění děl Leoše Janáčka. A to v souvislosti se skladbami jeho českých i zahraničních současníků a v souvislosti skladeb autorů, kteří na Leoše Janáčka nějakým způsobem navázali, nebo které inspiroval. Janáček nám to poněkud zkomplikoval tím, že jeho symfonické a komorní dílo není příliš rozsáhlé... Snažíme se tedy kromě Sinfonietty, která festival tradičně zahajuje, a kromě dechového sextetu Mládí, který festival v epilogu v posledních letech uzavírá, vybírat i Janáčkovy méně hrané a méně známé tituly.

 

5021

 

Opery tedy nikoliv? Nejsou obsaženy ve zmíněných vizích?

Opery ano! Uvedli jsme například v amfiteátru na Hukvaldech opavskou inscenaci Příhod Lišky Bystroušky, hráli jsme první verzi Smetanovy Prodané nevěsty... Naším záměrem je, vrátit na festival a do hukvaldské obory Janáčkovy opery a další operní díla českých autorů, ale věřte mi, vůbec to není jednoduché. S plánováním operních scén se trochu míjíme a navíc je to i otázka vysokých finančních nákladů a ochoty riskovat – ze strany operních souborů – nepřízeň počasí. Takže se nedaří všechno podle mých představ a plánů.

A pokud hrát opery přece jen občas budete, tak tedy v oboře na Hukvaldech? Ne v ostravském divadle?

Historicky jednoznačně ano. Operní scéna Národního divadla moravskoslezského v Ostravě je v Divadle Antonína Dvořáka termínově hodně naplněná. Podstatnější ale je, že historicky skutečně mělo být v Hukvaldské oboře postaveno Janáčkovo divadlo. Tehdy na samém konci čtyřicátých let minulého století existovala vize, že Hukvaldy budou centrem uvádění Janáčkova operního díla, že tam bude celá Evropa na Janáčka jezdit tak jako na Wagnera do Bayreuthu nebo jako na Mozarta do Salcburku. To nevyšlo. V oboře se od roku 1948 až do začátku devadesátých let konal festival Janáčkovo hudební Lašsko. Amfiteátr je nyní díky Biskupským lesům krásně renovovaný, a tak se snažíme na Hukvaldy operní představení, která tam vždycky nacházela své početné publikum, zase vrátit.

Na Hukvaldech mělo být velké kamenné divadlo?

Ano. A ze základního kamene, položeného myslím někdy v roce 1949, zůstal právě jen ten amfiteátr. Obora byla vrácena v restituci ostravsko-opavskému římskokatolickému biskupství a teď se díky tomu amfiteátr konečně dočkal opravy. Byl v takovém stavu, že bychom tam – z bezpečnostních důvodů – letos už hrát jinak určitě nemohli.

 

505

 

Kterou máte letos na Hukvaldy naplánovanou operu?

Operu ne, ale operetu. Dílo žáka Antonína Dvořáka: Polskou krev Oskara Nedbala. Pro letošní rok jsme nebyli schopni se domluvit s žádným naším divadlem na hostování s operním titulem.

Ale tohle není špatné řešení…!

To rozhodně ne!

Dá se čekat, že budete festival držet nadále ve středním proudu, že se chcete obracet na nejširší publikum, že nepůjdete cestou speciální, například směrem k soudobé hudbě a podobně? Na to jsou v Ostravě asi jiní, viďte…?

Přesně tak. Je tady skvělé bienále Ostravské dny nové hudby – už název napovídá jeho programovou orientaci. Je tady Svatováclavský hudební festival, který se zabývá především poučenou interpretací a liturgickými tituly a koná se proto hlavně v chrámech. Náš festival je oproti nim postaven programově široce. Soudobé hudbě se samozřejmě nebráníme, má v naší nabídce významné místo, ale snažíme se do programu zahrnout autory nemající místo na festivalech, které jsem jmenoval. A osobně byl bych nerad, kdyby se zapomnělo na meziválečnou skladatelskou generaci, ale také například na již nežijící české autory Petra Ebena, Ilju Hurníka, Ivanu Loudovou a další. Snažím se – a z programu to myslím je jasné – aby zaznívala hudba od nejmladších autorů, to jsou vítězové skladatelské soutěže Generace, přes střední generaci až k nestorům české hudby. Snažím se, aby dostávali adekvátní prostor. Rád bych připomněl slova Ilji Hurníka, který byl prvním porevolučním prezidentem našeho festivalu a který mi říkal: „... Nezavírejte nás do těch rezervací...“ ! Takže proč by nemohla Hurníkova hudba znít vedle Beethovena a Mozarta? Měl pravdu. Buď z hudby dvacátého století uděláme součást normálního programu, nebo bude odsouzená k postupnému zániku.

 

503

 

Máte nového prezidenta festivalu – Tomáše Netopila. Přichází s ním, nebo přijde s ním, něco nového? Nějaké zásadně nové podněty, změny...?

Už jsme se několikrát setkali, a to právě i proto, aby byla zachována určitá kontinuita. Samozřejmě, že každý nově nastupující prezident přichází s myšlenkami, nápady a impulsy. Tomáš Netopil je nadšený a všechna naše dosavadní setkání svědčí o tom, že bude chtít přinést na festival své zkušenosti ze zahraničí, ale a třeba i z Kroměříže, kde pořádá Letní akademii… Je to dynamická tvůrčí osobnost a na spolupráci se velmi těším.

Smí a může prezident na festivalu dirigovat?

Ano, samozřejmě! Když byli prezidenty festivalu třeba Zdeněk Mácal nebo Libor Pešek, pěvkyně Gabriela Beňačková, nebo v současné době houslista Ivan Ženatý, tak měli dokonce povinnost představit se každý rok v Ostravě i umělecky. Není a nemůže to být někdo, koho by festivalové publikum nemělo šanci poznat i po umělecké stránce.

Budete mu dávat úkoly, nebo mu necháte volnou ruku?

Obojí. Mohu říct zkušenost s Ivanem Ženatým, který speciálně pro festival nastudoval některé tituly – Hartmannův Houslový koncert nebo Nedbalovu Sonátu – a potom jsem zase já vyhověl jemu v tom, že by si rád zahrál třeba nějaký velký světový koncert. Touto cestou půjdeme i s Tomášem Netopilem. Dohodli jsme se už na několika zajímavých – nejen janáčkovských – titulech, které bychom mohli v Ostravě společně uvést.

Dá se čekat, že by někdy třeba přijel i s filharmonií z Essenu, jejímž je šéfdirigentem?

Dá-li Bůh... Záleží na epidemické situaci i na financích. Ale předběžně mohu říci, že ano. Je to logická úvaha. Uvažujeme o takovém hostování.

 

5001

 

Dříve se konal Janáčkův festival téměř výhradně v Ostravě – a ještě na Hukvaldech. V posledních letech expandujete do regionu… Budete zasahovat ještě dál a dál?

Festivalová historie je i v tomto směru zajímavá! Festival vznikl v Ostravě a první koncert se konal 8. května roku 1950. Dirigoval jej Otakar Trhlík, pozdější šéfdirigent Ostravské (dnes Janáčkovy) filharmonie. Šlo tehdy jen o několik koncertů. Souběžně probíhal na Hukvaldech festival s názvem Janáčkovo hudební Lašsko. Od roku 1976 se v Ostravě konal Janáčkův máj a od začátku devadesátých let v Janáčkově rodišti festival Janáčkovy Hukvaldy. Po docela složitých jednáních se povedlo dostat Janáčkův máj i do několika vybraných měst Moravskoslezského kraje; ta se každý rok měnila, s výjimkou Opavy, kde jsme zakotvili natrvalo. Počtvrté se letos bude konat Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, který vznikl sloučením obou jmenovaných festivalů. Počet festivalových měst je proti minulým letům zmenšen, ale je to rozumný kompromis. Vedle Ostravy a Hukvald je to dalších pět měst regionu – a tak už to s největší pravděpodobností zůstane.

Jsou to jen velká města?

Snažili jsme se špičkovou kulturu dostat i do menších měst a obcí, ale je problematické najít spolupořadatele a organizátory a také aspoň trochu kvalitní prostor pro konání koncertu... Ne vždy se to daří. Ale například obec Ludgeřovice, pár kilometrů od Ostravy, má nejlepší funkční varhany v celé diecézi, takže tam každoročně jezdíme s velkým varhanním koncertním programem.

Takže ještě jednou. Jak to letos na konci jara bude u vás vypadat?

Jsem pověstný svým optimismem, takže věřím, že se letos povede záměry naplnit a že se uskuteční živé koncerty – a pro publikum. Streamy nejsou cesta. Doplňková ano, ale natrvalo ne jediná. Takže věřím. Bez víry, že by to mělo smysl, se nedá nic dělat.

 

501

 

Foto: Fb a archiv festivalu, Lukáš Tížek, Dalibor Válek, Martin Straka

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.