čtvrtek, 25 únor 2021 10:38

Čtyřlístek mladých sólistů: Společný koncert s Janáčkovou filharmonií

Autor:

„Není lehké vytrvat s přípravou věcí, které není možné realizovat.“

„Bez publika muzikant nic nezmůže.“

„Hudba je skvělým lékem na tyto podivné časy a může nám dát mír a naději.“

 

100

 

Janáčkova filharmonie hraje dnes online koncert s mladými umělci. Během jednoho večera se rozezní hned několik skladeb pro různé sólové nástroje s doprovodem orchestru. S ostravskými filharmoniky se představí flétnistky Anna Talácková a Sylvie Schelingerová, harfistka Amelia Tokarska a kontrabasista Dominik Seďa. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se svěřují se zkušenostmi ze vstupu do profesionální muzikantské praxe, uvažují nad streamovanými programy a přibližují průběh života v době koronakrize.  

Mohli byste prosím vylíčit svoji cestu k povolání hudebního profesionála? Co pro vás bylo klíčové a rozhodující?

Amelia: Na harfu jsem začala hrát v sedmi letech ve svém rodném městě Bílsko-Bělá v Polsku v harfové třídě prof. Ewy Jaślar-Walické. Ve svých studiích jsem pokračovala na Královské konzervatoři v Bruselu ve třídě prof. Jany Bouškové, u které jsem úspěšně absolvovala i magisterské studium na Akademii múzických umění v Praze. Myslím, že klíčovým momentem na mé hudební cestě byla účast na XII. Světovém kongresu harfistů v Sydney. Účast v programu Focus on Youth pro mne byla velkou ctí, byla jsem jednou ze čtyřiadvaceti mladých harfistů z celého světa a umožnila mi poznat mezinárodní harfové prostředí a inspirovat se rozmanitostí harfového světa.

Sylvie: Od malička mne to lákalo k hudbě, chodila jsem do sboru a do hudebky na zobcovou flétnu. Jelikož jsme neměli moc peněz, musela jsem si v páté třídě vybrat, jestli chci zpívat, nebo hrát na flétnu. Vyhrála flétna a já si začala šetřit do kasičky na příčnou flétnu z bazaru za dva tisíce. Klíčové pro mne bylo setkání se všemi mými profesory, na které jsem měla během svého studia opravdu štěstí. Nikdy mne nenapadlo, že bych dělala něco jiného než hudbu, ale naprosto mne v tom utvrdilo mé dvouleté působení v orchestrální akademii České filharmonie. Na hraní v tomto orchestru budu vždy vzpomínat.

Anna: Vyrůstala jsem v rodině, kde měla hudba vždycky svoje místo. Byť nedosahovala profesionálních kvalit, zpívali a hráli jsme třeba v kostele, u babičky, na rodinných oslavách, v ZUŠ se sourozenci… To formovalo moji zálibu v hudbě v jakékoli podobě, která mi vydržela přes má studia v Praze, Ostravě i v zahraničí až dodnes, kdy se hudbou živím. Zásadní pro mě byl každý profesor, který mě kdy hudbě učil, protože mi otevřel další dveře do hlubšího poznání hudebního světa.

Dominik: Jako malý jsem začínal na klavír. Nepatřil jsem k nejvzornějším žákům a cvičení jsem se vyhýbal. Zbavit se povinnosti cvičit na nástroj nebylo přípustné, a proto můj taťka vymyslel místo klavíru trest v podobě kontrabasu, který doma stál v koutě. Kontrabas jsem si následně díky možnostem kolektivní hry oblíbil.

 

Ji-jelnek

 

Jak probíhá váš život během koronavirové krize, kdy není možné pořádat koncerty s fyzickou účastí posluchačů?

Amelia: Pandemická doba je pro mnoho umělců obtížná, ale já osobně se snažím situaci, v níž se všichni nacházíme, dobře využít. Na jaře jsem měla příležitost klidně dokončit svoji diplomovou práci a připravit se na absolventský recitál. V současné době trávím spoustu času přípravou skladeb, které jsem vždy chtěla přidat do repertoáru, a prací na CD s hudbou polského skladatele – Romana Ryterbanda. Čas strávený na čerstvém vzduchu mi také pomáhá být pozitivní ohledně budoucnosti.

Sylvie: V první vlně jsem si po náročných letech plných soutěží a konkurzů opravdu odpočinula. Bylo to snad poprvé v životě, co jsem tři týdny vůbec nesáhla na flétnu, to si v normálním režimu hudebník nemůže moc dovolit. Nyní využívám více volného času na psaní své disertační práce a zdokonalování se ve svých zálibách, jako je například pečení dortů, makronek a jiných cukrářských výrobků, s čímž je spjat i nějaký ten fyzický pohyb. (úsměv)

Anna: Koronavirová krize už trvá tak dlouho, že se i způsob toho, jak tento čas prožívám, hodně proměňuje. Na začátku jsem byla vděčná za příležitost k odpočinku, trávila jsem hodně času mimo město s rodinou a popravdě jsem se ráda věnovala jiným činnostem, než je hraní. Po čase se mi ale i taková izolace přejedla a skutečnost, že jsme ani na podzim nemohli hrát, jsem nenesla úplně dobře. Naštěstí ale všechna špatná období pominou, orchestry se alespoň do nějaké míry snaží obnovit svoji činnost streamovanými koncerty či natáčením, s Alinde Quintet, kde hraju se svými přáteli, jsme naplánovali nové projekty, a tak se snad blýská na lepší časy. (úsměv)

Dominik: Nejsou to pouze koncerty, které aktuální krize ruší nebo přesouvá do online podoby. Jde také o soutěže, kurzy a jiné aktivity spojené s přípravou muzikanta. Mimo výše uvedené funguji podobně, jako tomu bylo bez Covid-19. Díky zkouškám v Národním divadle v Brně, kde hrávám v orchestru, a vedení mého pedagoga prof. MgA. Miloslava Jelínka mám velkou motivaci dále pracovat.

 

schelingerovasylvie4

 

Jak často máte příležitost vystoupit v takovém online koncertu?

Amelia: Svůj první sólový koncert online provedu s Janáčkovou filharmonií. Měla jsem už příležitost odehrát pár online koncertů s Filharmonií Bohuslava Martinů, kde v současnosti působím jako harfistka.

Sylvie: V současné době pořádá Severočeská filharmonie Teplice, kde působím na postu první flétny, dva online koncerty měsíčně, aby alespoň trochu přiblížila hudbu svému publiku. Po koncertě s Janáčkovou filharmonií Ostrava mne čeká v březnu ještě sólové vystoupení právě s mými kolegy z teplické filharmonie a v květnu se Státní filharmonií Košice. V koutku duše doufám, že to už by mohlo být snad i s diváky v sále. Uvidíme.

Anna: V SOČRu, jehož jsem členkou, pořádáme od ledna pravidelné streamované koncerty, některé s obrazem, některé vysílá Český rozhlas Vltava. Takže teď už streamuji několikrát za měsíc.

Dominik: Za aktuální situace pouze v rámci mého studia na JAMU. Koncert podobného rozměru je výjimkou.

 

sedadominik5

 

Je příprava na online koncert něčím specifická? Liší se od běžného režimu?

Amelia: Příprava na online koncert je podobná tradičnímu koncertu. Myslím, že jedním z rozdílů je potřeba upravit zvuk a dynamiku výkonu podle mikrofonů a kamer.

Sylvie: Ani bych neřekla. Prostě se snažím svůj part nacvičit co nejlépe. Rozdíl je asi v tom, že člověk hraje na mikrofony, takže se musí snažit odhadnout intenzitu svého hraní tak, aby to znělo přirozeně a hezky i do sluchátek.

Anna: Pro mě jako hudebníka je online koncert jiný tím, že musím méně spoléhat na pomoc akustiky v sále a připravovat se na hru na mikrofon. Ta je pochopitelně v lecčem přísnější. To, co normálně koncertní sál spolkne, je na mikrofony slyšet, občas je nežádoucí hrát příliš nahlas, což bych ve velkém sále třeba musela. Ale nasazení mám stejné, ostatně je to vždycky hudba, která by měla být v centru mé pozornosti, ať už ji hraji do sálu, nebo do obrazovek. Z pohledu posluchače online koncertů mi připadá hezké, že lze díky kamerám vidět hudebníky zblízka. Moji rodiče si takhle koncerty vychutnají ještě víc, protože kromě zvuku také vidí, co se na podiu skutečně odehrává, to by ve velkém sále nezažili.

Dominik: Příprava probíhá stejně.

 

206

 

V cyklu Janáčkovy filharmonie Jeunesses musicales se představují nejvýraznější hudební talenty mladé generace. Vnímáte tuto šanci jako velkou příležitost? Co to pro vás v současné době znamená?

Amelia: Možnost vystoupit s Janáčkovou filharmonií v rámci Jeunesses musicales je pro mě velkou poctou. Sólový koncert s orchestrem je vždy úžasným zážitkem a jsem obzvláště šťastná, že mohu hrát i navzdory omezením souvisejícím s pandemií.

Sylvie: Vystoupit sólově s orchestrem je vždy zážitek. Mně se letos sešlo, že si zahraju vícekrát s různými orchestry, ale rozhodně to tak není každý rok a je to spíše náhoda. Ale každého koncertu si nesmírně vážím, obzvláště v této době…

Anna: Po roce, během něhož se zrušila spousta koncertů, na které jsem se opravdu těšila, si cením toho, že Janáčkova filharmonie pro nás vytvořila novou příležitost zahrát si sólově s orchestrem. Ona je to pro mě krásná a vzácná příležitost v každé době, ale dnes si toho vážím ještě víc!

Dominik: Koncert v rámci Jeunesses musicales vnímám jako jednu z mála příležitostí hrát sólově s orchestrem. Za současné situace jde o obrovskou podporu. Koncert beru také jako výzvu. Od letních prázdnin jsem neměl příležitost vystupovat před publikem. Po tak dlouhé době není lehké hrát před profesionálním orchestrem, jakým je Janáčkova filharmonie Ostrava.

Máte v době omezení veřejného i kulturního života více času na kontakt s nástrojem a hudbou, nebo jste naopak nuceni věnovat své síly úplně jinému oboru?

Amelia: Rozhodně mám teď více času na kontakt s nástrojem a hudbou. Mám štěstí, že jsem dlouhodobě zaměstnána ve filharmonii a navzdory omezením realizujeme hudební projekty alespoň online.

Sylvie: Patřím mezi ty šťastnější muzikanty, kteří jsou zaměstnáni v orchestru nebo učí na ZUŠ. Tím pádem si nemusím shánět výdělek jinde, abych měla na jídlo. Kolegů, kterých se pandemie v tomto ohledu negativně dotkla, je mi moc líto.

Anna: Pochopitelně, v době, kdy se kulturní život zastavil, jsem měla mnohem víc času na takřka jakoukoli činnost. (úsměv) Naštěstí jsem existenčně nestrádala a nové aktivity, do kterých jsem se pustila, byly čistě zájmové. Na hru samotnou bylo a stále je času dost. Co mi spíš občas scházelo, byla motivace cvičit na 150 %, dotahovat skladby do konce, když jsem věděla, že je ještě dlouho nikde nebudu moct hrát. Doufám, že už je ale tohle období za námi.

Dominik: Osobně bojuji s motivací. Není lehké vytrvat s přípravou věcí, které není možné realizovat.

 

Anna-Talackova-foto-1

 

Přibližte nám stručně skladbu, kterou zahrajete společně s Janáčkovou filharmonií.

Amelia: Na počátku 20. století zde byli Claude Debussy a Maurice Ravel prosazováni jako důležité hlasy ve francouzské hudbě. V roce 1903 pověřila společnost Pleyel Debussyho, aby napsal komorní skladbu představující jejich novou chromatickou harfu, roku 1904 skladatel napsal Danse sacrée et Danse profane pro harfu a smyčcové kvarteto. O rok později požádala společnost Érard Ravela o napsání skladby speciálně pro jejich novou pedálovou harfu. Ravel souhlasil a krátce poté dokončil ve spěchu, který popsal jako „týden nepřetržité práce a tři bezesné noci“, Introdukci a Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto.

Anna: Franz Doppler nebyl pouze skladatel, ale také flétnista, stejně jako jeho bratr Karl. Právě proto zkomponoval řadu skladeb pro dvě flétny, které spolu potom bratři hráli (zajímavé je, že Karl byl levák a hrál na speciálně upravenou flétnu s držením na levou stranu, tedy na opačnou, než jak jsme zvyklí vidět dnes, čímž při hře vytvářel zrcadlový obraz svého bratra). Dopplerovy skladby jsou typické svými líbivými melodiemi střídajícími se s virtuozními, brilantními pasážemi. Lze to v té nejlepší podobě slyšet právě ve flétnovém Dvojkoncertu, který považuji za skutečný Dopplerův „majstrštyk“! Zajímavostí je, že až do sedmdesátých let minulého století nebylo toto dílo publikováno a bylo tedy neznámé. Nalezl ho a o jeho vydání se zasloužil flétnista András Adorján, sám jej pak v roce 1976 natočil s flétnovou legendou Jean-Pierrem Rampalem a od té doby je Dopplerův Dvojkoncert oblíbenou stálicí flétnového koncertního repertoáru.

Dominik: Autor skladby Jan Křtitel Vaňhal byl český hudební skladatel druhé poloviny 18. století. Koncert se skládá ze tří vět: Allegro moderato, Adagio, Allegro. Poprvé jej publikoval v roce 1961 Doblinger. Původní tónina koncertu byla Es-dur.

Zkuste nám vylíčit, jak vnímáte kompozici, kterou zahrajete.

Amelia: Introdukce a Allegro pro harfu, smyčce, flétnu a klarinet francouzského impresionisty Maurice Ravela je pro mě jedna z nejkrásnějších a oblíbených harfových skladeb. Vždy mě zaujme svou bohatou zvukovou barevností a myslím, že se Maurice Ravel snažil zachytit náladu prchavé vteřiny v přírodě i životě. Jsem šťastná, když mohu zahrát Ravelovu skladbu a předat tak krásu umění dalším lidem.

Anna: Oproti jiným Dopplerovým skladbám pro flétnu v Dvojkoncertu vnímám, že to není prvoplánová skladba, ale od samého začátku dramatická, skutečně závažná kompozice. Doppler využil všech technických i výrazových možností, které v té době flétna mohla mít. Popravdě to není snadné ani na flétny moderní a moc by mě zajímalo, jak se toho ve své době bratři zhostili. (úsměv) Mimo to šikovně zacházel i s instrumentací doprovodných partů v orchestru. Například druhá věta začíná niterně, skoro vánočně, sólové flétny doprovází harfa, to je moje oblíbená část. (úsměv)

Dominik: Tento koncert jsem hrál na svém absolventském koncertu. Jsou to tedy z velké části vzpomínky na konzervatoř, Moravský komorní orchestr, mého bývalého pedagoga Mgr. Martina Šranka a spoustu dalších z prostředí Konzervatoře Brno.

 

tokarskaamelia3

 

Je to vaše první zkušenost s online koncertem za doprovodu kamer?

Amelia: Čtvrteční koncert bude mojí první zkušeností s online sólovým koncertem. Hudba existuje ve vztahu mezi tvůrcem, instrumentalistou a posluchačem, takže podle mého názoru, když se kamery objeví na místě publika, živé emoce chybějí. Díky emocím se noty napsané v notové osnově stávají hudbou. Jsem však ráda, že díky vysílání bude koncert moci sledovat i moje rodina a přátelé v Polsku.

Sylvie: Sólový koncert na kameru hraji opravdu poprvé. V orchestru jsem na to zvyklá. V tomto ohledu jsem z toho lehce nervózní, přece jen jsem typ hráče, kterého přítomnost publika v sále naopak motivuje k lepšímu výkonu. Ráda hraji pro lidi, teď si musím jen uvědomit, že oni tam budou i tak. (úsměv)

Anna: Moje první zkušenost s online koncertem to není, odehrála jsem streamované koncerty v SOČRu nebo v České studentské filharmonii. Ale tam jsem seděla obklopená dalšími hudebníky. Tuším, že sólové hraní bude o něco náročnější. Snažím se si to ale nepřipouštět a být hlavně vděčná, že za současné situace vůbec máme možnost hrát a sdílet hudbu s posluchači, byť takhle na dálku. A na to se těším!

Dominik: První zkušenost s online koncertem mám z letošních prázdnin, kdy jsem hrál s novým orchestrem RB:BOYS. Doprovod kamer jsem díky přítomnosti divákům nijak zvlášť nevnímal.

 

200

 

Co byste rádi vzkázali posluchačům a divákům?

Amelia: Interpretace hudby ovlivňuje publikum prostřednictvím vlastní citlivosti. O co se chci podělit na tomto koncertě, je představení krásy Ravelovy impresionistické skladby. Hudba je skvělým lékem na tyto podivné časy a může nám dát mír a naději.

Sylvie: Aby nezanevřeli na kulturu, vždyť umění ducha povznáší…

Anna: Ráda bych posluchačům popřála hodně zdraví a vnitřního klidu, který se v těchto měsících hledá možná o něco obtížněji než dřív. My se budeme na podiu snažit naší hudbou právě ten klid a radost přenést i do obrazovek a dalších životů, proto přece hudbu děláme. (úsměv)

Dominik: Posluchačům a divákům bych rád poděkoval. Bez publika muzikant nic nezmůže.

 

201

 

------------

Přímý přenos koncertu je možné zhlédnout zde.

 

Foto: JfO - ze zkoušky / Jiří Jelínek, archivy interpretů

Milan Bátor

Hudební publicista, pedagog, kytarista

Rodák z Opavy, pochází z umělecké rodiny, bratr David je básník, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým básnířkám. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, kde završil studia doktorským titulem v oboru Hudební teorie a pedagogika. Dlouhá léta působí jako hudební pedagog, na kytaru a etnické strunné nástroje hrál v kapelách Pearl Jam Revival, Nekuř toho tygra, Nisos, aj. Jako korepetitor a kytarista získal v ústředních kolech soutěží řadu diplomů za vynikající umělecký doprovod. Rád píše a přemýšlí o hudbě a interpretaci, spolupracuje s Českým rozhlasem a tištěnými časopisy a internetovými portály. Na hudbě miluje svobodu, mnohotvárnost a dar spojovat. 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.