sobota, 08 květen 2021 17:59

Martin Prokeš: Doufám, že z tohoto období naše společnost vyjde posílená

Autor:

„Navázali jsme také na spolupráci s blízkými sousedy na německé straně, se kterými nás pojí historické souvislosti.“

„Rozhodně to nebylo snadné období, protože jsme nesčetněkrát předělávali dramaturgii, žili v nejistotě, ale na druhou stranu to byl prostor pro to, aby si člověk poskládal lépe své životní hodnoty. “

„Světlo světa po měsících příprav v daný večer spatří skladba s prostým, avšak výmluvným názvem, ‚Domov‘, která nás zavede do očistného světa klidu a meditace, ze kterého se člověk dokáže dívat na svět z úplně jiné perspektivy.“

 

8401

 

Martin Prokeš společně se svými kolegy z týmu zahajuje dvacátý ročník MHF Lípa Musica. Nelze si nepovšimnout dvou dekád ve společnosti hudby pořádané na Českolipsku, v Libereckém kraji, a to s přesahem do sousedního Saska. Během fungování festivalu, který už má vlastní tradici, rozšířili pořadatelé své aktivity o Českolipský komorní cyklus. Ten navázal na zaniklý Kruh přátel hudby, který v České Lípě existoval v minulosti celou řadu let. S Martinem Prokešem, ředitelem a předsedou spolku ARBOR a umělecké rady Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, jsme si povídali o jeho hudebních začátcích, zkušenostech z pěveckého i manažerského prostředí, začátcích festivalu i o letošním jubilejním ročníku festivalu.

Martine, co vás vlastně spojuje s Českou Lípou, potažmo s Libereckým krajem?

Do České Lípy jsem se přistěhoval se svými rodiči, když mi bylo pět let. Nejsem tedy Českolipan, narodil jsem se v Teplicích. V České Lípě jsem chodil do školy a do tehdy lidové školy umění. Poté jsem odešel na studia do Teplic a posléze také do Prahy, kde jsem žil následujících téměř osm let. Od roku 1998 žiji tady v České Lípě a definitivně jsem zde zapustil kořeny. Později jsem se zde oženil a s mojí ženou tu vychováváme tři dcery. A od roku 2000 zde pořádám i festival.

 

8890

 

Jaké byly vaše hudební začátky? Kdo vás v průběhu studií nejvíc inspiroval?

Jak jsem zmínil, celou základní školu jsem chodil do lidušky, kam jsem docházel nejdříve jednou dvakrát týdně a později téměř každý den. Chodil jsem na sólový zpěv a do pěveckého sboru. Měl jsem jasno v tom, že nechci dělat nic jiného než hudbu, byl jsem stoprocentně přesvědčen, že chci zpívat, a můj sen se proměnil ve skutečnost. Přijali mě na teplickou konzervatoř do třídy pana profesora Vavrušky a později jsem se dostal k profesorce Magdaléně Hajóssyové na HAMU v Praze. To jsou základní momenty mé hudební cesty. Co se týká samotné inspirace, tak té bylo mnoho. Na teplické konzervatoři jsem byl ve velmi silném ročníku, kde již tenkrát Marek Štryncl založil svůj soubor Musica Florea. Tam jsem čerpal první základy interpretace barokního zpěvu a barokní hudby vůbec. V pátém ročníku jsem byl přijat do ansámblu Pražští madrigalisté, který byl na sklonku své slávy ještě poměrně činný a koncertoval na mnoha místech v Evropě. To byla opravdu velmi bohatá zkušenost. Pak jsem zpíval v různých dalších souborech, které se zabývají poučenou interpretací staré hudby – v té době to byla například Capella Regia nebo již zmiňovaná Musica Florea. Ale největším zdrojem inspirace pro mě byla Schola Gregoriana Pragensis s Davidem Ebenem. Tento ansámbl mi byl zkrátka osudem. V roce 1994 jsem dostal od Davida Ebena nabídku zkusit si zazpívat gregoriánský chorál. V té době jsem netušil, že to bude vazba či vlastně hudební vztah na víc jak dvacet let, a proto na tuto dobu mohu vzpomínat skutečně s láskou, protože jsem s tímto tělesem zažil opravdu mnohé. Měl jsem možnost navštívit nejkrásnější a nejvýznamnější sakrální památky po celém světě a setkávat se s úžasnými lidmi. A do toho jsem dvanáct let dělal Schole i hudebního manažera. Koncertů tehdy bylo i osmdesát do roka, k tomu spousta natáčení a různých dalších projektů, takže jsem byl skutečně plně vytížen. Ale tyto zkušenosti se mi vyplatily, hlavně v době, kdy jsem se rozhodl založit českolipský festival.

Ale přesto, že jste ponořen do festivalu, stále zpíváte…

Ano, po svém odchodu ze Scholy, asi před osmi lety, jsem se rozhodl, že oslovím svého kolegu Marka Šulce a založili jsme spolu pěvecké duo Kchun. Společně koncertujeme a těší nás to.

 

6298

 

Co bylo impulsem k založení festivalu Lípa Musica a kdo stál u jeho zrodu?

Byla to primárně moje láska k hudbě a také můj vztah k České Lípě a krajině okolo ní. Tento impuls podpořila navíc moje manažerská zkušenost ze Scholy Gregoriany Pragensis. Měl jsem možnost poznat významná koncertní místa po celém světě a vidět, že nezáleží, jak velká ta kulturní centra jsou, ale že vždy záleží na lidech. A tak jsem se jednoho dne rozhodl, že se pokusím takovou hudební tradici založit i v České Lípě. S tímto nápadem jsem oslovil tehdejší vedení města a první ročník, tehdy ještě Festivalu duchovní hudby, byl naplánován na výročí milénia, tedy na rok 2000.

Spolek ARBOR byl původně spolupořadatel, později už pořadatel festivalu a pozdějšího Českolipského komorního cyklu, je to tak?

Spolek ARBOR jsem založil se svým kolegou a přítelem Matoušem Vlčinským, který byl i u zrodu prvního ročníku našeho festivalu. Založili jsme ho s cílem věnovat se nekomerčním žánrům na poli duchovní kultury a rozvíjet ji v našem regionu. Navázali jsme také na spolupráci s blízkými sousedy na německé straně, se kterými nás pojí historické souvislosti. Arbor v latině znamená strom, stěžeň, ale i loď, což nám přišlo příznačné, protože my jsme v té době hledali kořeny, o které jsme se chtěli opřít. Později z Festivalu duchovní hudby vznikla Lípa Musica. V symbolické rovině Lípa jako část názvu města, ale i strom a zároveň symbol české státnosti. Spolek ARBOR byl původně spolupořadatelem a od roku 2005 se stal hlavním pořadatelem našeho festivalu. Českolipský komorní cyklus jsme založili před čtyřmi lety, ale je potřeba říci, že jsme ho zakládali s vědomím, že je to snaha o navázání a pokračování aktivity, která v České Lípě byla téměř padesát let v podobě Kruhu přátel hudby. Ten zanikl a poté v České Lípě nebyla několik let téměř vůbec slyšet komorní hudba. Proto jsme využili potenciálu festivalu Lípa Musica a jeho posluchačské základny a nabídli jsme tak v rámci komorního cyklu Českolipanům celoroční kulturní vyžití.

 

7689

 

Jak jste prožili vy a váš tým poslední náročný rok?

Řekl bych, že velmi zajímavě. To, co nás uplynulý rok velmi krásně učí, je podívat se na věci z úplně jiné perspektivy. Všichni jsme byli zvyklí na své jistoty, zajeté standardy… A ono se ukázalo, že vlastně nic nemáme jisté. Vzal jsem tuto dobu jako výzvu k tomu, aby se člověk naučil novým věcem a současně i improvizovat. Rozhodně to nebylo snadné období, protože jsme nesčetněkrát předělávali dramaturgii, žili v nejistotě, ale na druhou stranu to byl prostor pro to, aby si člověk poskládal lépe své životní hodnoty. A doufám, že z toho naše společnost vyjde posílená. Před koronavirem se nerealizovaly běžně online přenosy, ale i my jsme se, tak jako jiní, připojili a ještě stále na této bázi fungujeme.

Radek Baborák, Josef Špaček a nyní Pavel Haas Quartet coby zastřešující umělci Lípy Musicy. Jak to vzniklo a jaké to má směřování?

Pozice uměleckého garanta, kterou jsme zavedli před pěti lety, nám umožňuje nabídnout publiku skutečně mimořádné hudební osobnosti, které jsou svým uměním známé u nás, ale jsou významné i na mezinárodním poli. Tímto jsme otevřeli cestu tomu, aby tito umělci, pohybující se i mimo Českou republiku, přivedli na naše pódia své přátele. Tím, že máme možnost poznávat i zahraniční hudebníky, kteří u nás třeba nejsou tak známí, ale díky doporučení našich uměleckých garantů víme, že jsou skvělými interprety, je naše dramaturgie pestřejší a bohatší. Přes Radka Baboráka, skvělého hornistu a dirigenta, houslistu Josefa Špačka, který na našem festivalu nejen hrál, ale poprvé i dirigoval a přivedl k nám řadu zajímavých hudebníků, se nyní dostáváme k Pavel Haas Quartetu, který nás zásadně ovlivnil svými unikátními dramaturgickými nápady a bezpochyby posune festival o krok dál. A to nás velmi těší.

 

7751

 

Jubilejní dvacátý ročník s sebou přinesl publikaci Cestou hudby a CD. Jak publikace vznikala a přiblížíte nám ji i nahrávku?

Publikace Cestou hudby vznikla, tak trochu i „díky“ pandemii, protože vznikl nový prostor a času k tomu, abychom vytvořili něco hodnotného, když situace neumožňovala pořádání koncertů. Navíc to byl už dlouhodobý sen festivalu, zanechat nějakou hmatatelnou stopu, ve které si hudbymilovný člověk z našeho regionu nebo i návštěvník odjinud zmapuje těch našich společných dvacet let. Původně jsem si myslel, že zadání knihy svěřím někomu jinému, ale později jsem si uvědomil, že je to vlastně úkol pro mě samotného, protože jsem festival založil a jsem s ním celých dvacet let. „Cestou hudby“ je tak trochu vyprávění o mé hudební cestě, která mě dovedla až k Lípě Musice, a je to také vyprávění o spoustě zajímavých lidí, kteří utvářeli podobu festivalu, stali se mými kolegy, nebo o těch, co nějakým způsobem ovlivnili moji hudební cestu. Je to určitá výpověď posledních dvaceti let… Kniha navíc obsahuje CD, které je vzpomínkou na výjimečný koncert, který se uskutečnil v roce 2019 v evangelicko-lutheránském kostele ve Waltersdorfu, části obce Großschönau v zemském okrese Zhořelec. Hudební setkání tehdy zprostředkoval náš umělecký garant Josef Špaček, který ke spolupráci přizval skvělé komorní hráče z Evropy a pro tuto příležitost založil těleso Lípa Musica Sextet. Společně přednesli hudbu Antonína Dvořáka a Arnolda Schönberga.

V tuto chvíli je ještě naplánován stream Českolipského komorního cyklu. Pozvete nás na něj? Už se chystáte na koncerty s publikem?

Máme za sebou online koncert fagotisty Ondřeje Šindeláře s jeho komorním ansámblem Opus Elocutio a nyní, 11. května, je na řadě premiérový koncert kytaristy Pavla Steidla a jeho neméně úspěšného kolegy, kytaristy a skladatele Lukáše Sommera. Pevně však věřím, že červnové koncerty, podle vyjednávání s Ministerstvy kultury a zdravotnictví, už budou za předpokladu dodržování určitých pravidel přístupné veřejnosti.

 

6889

 

Kdy představíte program dvacátého ročníku a na co se už nyní můžeme těšit? Na jakých nejzajímavějších místech se bude konat? Bude opět i Sasko?

V tuto chvíli ještě nemohu zmínit veškeré detaily. Na to se chystáme v pondělí 10. května při online představení festivalu. Co však už tajemstvím není, je účast uměleckého garanta Pavel Haas Quarteta, které se představí hned ve třech rovinách v rámci letošního ročníku. Asi nejvýznamnějším počinem výroční dramaturgie a zároveň splněním našeho dlouholetého snu bude světová premiéra skladby zkomponované přímo na objednávku festivalu. Ta je v plné shodě s dramaturgickou linií Lípy Musicy a akcentuje právě česko-německý dialog. Díky Pavel Haas Quartetu byla práce na tomto úkolu svěřena renomované slovenské skladatelce a klavíristce Ľubici Čekovské a českolipskému historikovi a novopečenému libretistovi Tomáši Cidlinovi. Světlo světa po měsících příprav v daný večer spatří skladba s prostým, avšak výmluvným názvem, „Domov“, která nás zavede do očistného světa klidu a meditace, ze kterého se člověk dokáže dívat na svět z úplně jiné perspektivy. Budeme tak společně hledat východisko z doby, která necitlivě zasáhla do životů národů, rodin i jednotlivců, rozdělila je a připravila o základní životní jistotu – domov. Mohu jen ujistit naše návštěvníky, že nebudeme hledat vinu ani soudit, ale budeme hledat dialog a smíření. Budeme prostřednictvím všeobjímající a univerzálně srozumitelné hudby hledat domov jako místo, které je zázemím pro nás všechny. Společně s Pavel Haas Quartetem vystoupí i nositel zpívaného textu, a sice skvělý soubor Martinů Voices. Z nových festivalových míst bych rád čtenáře pozval na poutní místo v Horní Polici, kde máme připraven překrásný projekt. Druhým novým místem bude původně renesanční zámek v Lomnici nad Popelkou, kde zazní také krásná komorní hudba. I přes všechna pandemická opatření plánujeme koncertovat i na německé straně, a sice v Žitavských horách v lázeňském městečku Oybině, také v samotné Žitavě a opět se ukážeme v Großschönau.

Martine, velmi vám děkuji za rozhovor a přeji vašemu festivalu, komornímu cyklu, ale hlavně v osobním životě vše dobré!

 

7900

 

Foto:  Lukáš Marhoul, Rudolf Živec

Josef Zedník

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál taky na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal) a nyní je s Českým rozhlasem spjat jako produktový specialista u jeho symfonického orchestru, kde se stará o náklady za notové materiály (koncerty, vysílání a natáčení). Má rád své nejbližší, pejska Endyho a přátele. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.