KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Kluci z Boni pueri už vědí, kde budou napřesrok na Vánoce english

„V Asii jsme absolvovali už víc než dvacet turné a vždy je o nás nadstandardně postaráno.“

„Kluci u nás v deseti letech již cestují po světě.“

„Nekupujeme si žádné koncertní zájezdy, kde se sbor dostane na pódium s ostatními na pár minut.“

Názvem se hlásí ke sboru, který působil od 12. století při Svatovítské katedrále na Pražském hradě, jsou ale tělesem necírkevním, už celé desetiletí institucionálně zakotveným do podoby soukromé základní umělecké školy se zaměřením na chlapecký zpěv. Mají za sebou od roku 1982 na čtyři tisíce koncertů. Jen při turné do Číny v roce 2018 urazili vzdálenost rovnající se obvodu zeměkoule. Zpívají nejen doma v Hradci Králové a ve své vlasti, ale po celé Evropě, pravidelně ve Spojených státech a Kanadě a stejně pravidelně také v Asii. Český chlapecký sbor Boni pueri má na dvě stovky členů, zpívají v něm chlapci ve věku od čtyř do devatenácti let. Nejprve sbormistrem, potom od roku 1996 uměleckým šéfem a nakonec od roku 2006 ředitelem školy a sboru je Pavel Horák. Zpívání v tomto tělese přirovnává v rozhovoru portál KlasikaPlus k vrcholovému sportu. I proto jsou jak členové Boni pueri, tak jejich rodiče většinou zvyklí na pracovní podobu vánočních svátků.

Letos Boni pueri výjimečně nejsou o Vánocích v cizině. Jak se to stalo?

Je to prosté, po mnoho let jsme koncertovali od konce listopadu až do Vánoc v zahraničí, nejčastěji v Asii. V letošním roce si korejští pořadatelé přáli, abychom zůstali i přes Štědrý den. Nebylo by to poprvé, jednou za tři roky skutečně trávíme svátky v zahraničí. Pro letošek jsme se domluvili na tom, že turné odložíme, aby chlapci mohli sváteční dny prožít se svými rodinami. Díky tomu jsme mohli zpívat u nás doma a během měsíce jsme měli plný koncertní kalendář.

Vynahradíte si to napřesrok?

Rozhodně. V příštím roce odlétáme již podesáté na konci listopadu do našeho milovaného Japonska, kde strávíme i Štědrý den. Koncertovat budeme na pevnině, například v St. Mary’s Cathedral v Tokiu, ale i na luxusní zámořské lodi Nippon Maru, která pluje kolem japonských ostrovů. Ale aby toho nebylo málo, druhá koncertní sestava oslaví korejské Vánoce. To byl hlavní důvod, proč jsme s ohledem na naše kluky zůstali letos po mnoha letech doma. Začneme napřesrok několika koncerty v Soulu. V Asii jsme absolvovali již více než dvacet turné a vždy je o nás nadstandardně postaráno. Koncertujeme v nádherných sálech, máme skvělé ubytování i servis.

Kolik zhruba Vás tam pojede a kolik zpěváčků zůstane naopak doma?

Koncertní sestava do zahraničí má zpravidla dvaatřicet zpěváků. V hlavním sboru máme osmdesátku kluků, v přípravných odděleních sto čtyřicet. V Boni pueri působím již více než třicet let, za tu dobu prošlo sborem na tři tisíce zpěváků. Kluci u nás v deseti letech již cestují po světě. Chlapecký sbor je raritou, má svou specifickou nádhernou zvukovou barvu. S ohledem na mutaci chlapců začínáte vlastně pořád znovu. V tom je ta práce nesmírně náročná, ale zároveň krásná.

Nebývají Vánoce v cizině přece jen trochu nostalgické?

Nemyslím. Pořadatelé se o kluky perfektně starají, po koncertě máme vždy velkou party, s dárky, vynikající večeří na nějakém neobvyklém místě a zajímavým programem. Citlivější to je možná pro maminky kluků, ale chlapci si to bezvadně užívají. Většina rodičů se Štědrým večerem na své kluky ráda počká.

Máte nicméně nějaký recept, jak sváteční chvíle přece jen vyloudit pro kluky i někde daleko v Asii?

Než odletíme, každý chlapec si vylosuje jméno toho, komu vezme s sebou dárek. Vtip je v tom, že on ví, komu ho věnuje, ale neví, kdo dá dárek jemu. Kluci se na to připravují dost dlouho dopředu a jsou to skutečně drobné, ale velmi originální dárky. Moc se u toho pobavíme. Nikdy nechybí krabičky s tradičním českým cukrovím. Rádi vzpomínáme i na Tichou noc, kterou jsme zpívali na palubě osvětlené zámořské lodi. Jakmile dozněla, vystřelil utajovaný velkolepý ohňostroj. Takové Vánoce zažíváme v Asii… 

Jsou vánoční turné v Asii něčím „vánoční“, nebo je to tam u nich vlastně „běžná“ roční doba?

Vánoce nejsou tradičními japonskými svátky. Přesto obchody i ulice krásně svítí, nazdobené stromečky potkáte na každém rohu. I když si tam kapra nedáte, můžete ochutnat tradiční japonský dort. Mladší generace ten den vyráží do restaurací na dobré jídlo, dává si malé dárky. Japonci, kteří se hlásí ke křesťanské víře, slaví tradičně. Velké oslavy pak přicházejí na Nový rok.

Vozíváte tam specifický repertoár? Na míru ušitý pro tu zemi a konkrétní dobu v roce?

Několik skladeb zpíváme v řeči dané země, přivážíme i evropskou klasickou hudbu. Roli pochopitelně hraje i roční období. Vždy záleží na přání pořadatelů. Není výjimkou ani pět různých programů pro jedno turné. Koncerty si sami chlapci v jejich řeči – například v japonštině či korejštině – i sami uvádějí.

Co vlastně hlavně – obecně – v cizině zpíváte?

Většina našich koncertů má tři části. V první evropské klasiky, ve druhé český a moravský folklor, ve třetí například filmovou muziku, nebo skladby, které jsou vyžádány. To jsou naše profilové koncerty. Pro zahraničí připravujeme i projekty s orchestry, kdy zpíváme výhradně klasiku.

Kolikrát jste letos zpívali Rybovu Českou mši vánoční? V čem hlavně podle Vás spočívá její kouzlo?

Rybovku téměř nezpíváme, natočili jsme ji na CD tak, jak byla původně napsána – pro chlapecký sbor – s Komorní filharmonií Pardubice za řízení dirigenta Marka Štryncla. Vydala ji hudební agentura ArcoDiva. Letos jsme přijali pozvání Mistra Václava Hudečka k provedení na Žofíně a ke dvěma koncertům u nás v Hradci. Nepoučení u nás, snad pod vlivem pojetí z doby totality, očekávají spíš burácející chorál než původní Rybovu křehkou variantu chlapeckého podání. Náš „Ryba“ by jim mohl zaskočit jako kost v krku…

A kolik dalších předvánočních a vánočních koncertů a kde jste měli – bez ní?

Letos jsme v adventním čase odzpívali jedenáct celovečerních koncertů, během roku zhruba sedmdesát. Snažíme se otevírat klukům cestu k různým žánrům, v dubnu jsme v Rudolfinu provedli ve dvou sborech Bachovy Matoušovy pašije s Českou studentskou filharmonií, to byla moc krásná práce. Koncertovali jsme v Berlíně i ve Vídni, v létě jsme trávili tři neděle v Číně, kterou jsme procestovali doslova křížem krážem. Absolvovali jsme sérii koncertů k stému výročí republiky. Jsme hrdí na to, že během turné odzpíváme na desítky celovečerních dvouhodinových koncertů – nekupujeme si žádné koncertní zájezdy, kde se sbor dostane na pódium s ostatními na pár minut, nesoutěžíme. Touto cestou jít nechceme a jsme rádi, že nemusíme. Těší nás, že pořadatelé nás sami oslovují. Moc si toho vážíme.

Kolik dní volna dáváte zpěvákům? Štědrý den… A potom? Kdy je v této sezoně na pořadu něco nejbližšího? Kdy je první zkouška…?

Zpívat v Boni pueri je „vrcholovým sportem“. Během roku máme mnoho projektů, proto na velké odpočívání není čas. V letošním roce mají chlapci sváteční volno nejdelší za poslední roky, až do 6. ledna, kdy máme první zkoušku. Koncert nás čeká již 13. ledna. Máme velkou radost z plného kalendáře pro rok 2019, spolupracujeme na mezinárodním projektu Češi ve Vídni, kdy ve slavném kostele Karlskirche provedeme dílo Leopolda Koželuha za řízení dirigenta Marka Štilce. Čeká nás vystoupení ve Španělském sále, v Anežském klášteře… A tři zámořská turné.

Foto: archiv sboru

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky