O8A2825

„Už od prvního vstupu tenoristy Aleše Brisceina, který ztvárnil roli Alberta Gregora, bylo jasné, že se setkáváme s něčím výjimečným.“

„Eva Urbanová předvedla svou roli s patřičnými emocemi, zvuku mohlo být více, ale skvěle využila svého potenciálu a umu a doslova uchvátila svými mezzavoce, která se nesla celým divadlem.“

„Absolutním překvapením byl výkon basbarytonisty Adama Plachetky! Jeho projev, hlasový fond, výslovnost a muzikalita šly naprosto ruku v ruce s Janáčkem a Robertem Jindrou, potažmo s orchestrem.“

V neděli 11. září v Národním divadle pod vedením nového hudebního ředitele opery Roberta Jindry zaznělo koncertní provedení Janáčkovy opery Věc Makropulos. V hlavní roli Emilie Marty vystoupila Eva Urbanová. Doslova janáčkovským objevem byl výkon basbarytonisty Adama Plachetky v roli Jaroslava Pruse a skvělým Albertem Gregorem byl Aleš Briscein. Druhé provedení se stejným obsazením se bude konat ve středu 14. září. Určitě se jděte podívat!

 
Zveřejněno v ReflexePlus
IMA7266

„Úvod patřil předehře k opeře Únos ze Serailu, která vyzněla bystře, vzletně, hráči předvedli křišťálový zvuk, dynamicky bylo dílo skvěle vystavěno a odstíněno.“

„Ailyn Pérez má ohromný cit pro detail, s každým slůvkem a frází si doslova pohrávala, zkrátka předvedla to, co na našich koncertních pódiích slýcháme výjimečně.“

„Mám za to, že střídání stylů tak od sebe odlišných v jednom večeru jednoduše nemůže v absolutní kvalitě zvládnout žádný orchestr na světě.“

Ve středu 7. září v pražském Rudolfinu zahájil svou devětadvacátou koncertní sezónu orchestr PKF – Prague Philharmonia, a to s šéfdirigentem a hudebním ředitelem Emmanuelem Villaumem. Hvězdným hostem byla americká sopranistka s hispánskými kořeny Ailyn Pérez, která nadchla úžasným, intimním projevem a překrásnou barvou hlasu. Dramaturgie koncertu šla proti hráčům orchestru. Více níže.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0000

„Hlavním dílem celého večera byla Glagolská mše Leoše Janáčka. Koncepce Semjona Byčkova je doslova unikátní.“

„Nenaléhal, nechal proudit hudbu, zkrátka dal skladbě potřebnou energii a nechal umělce hrát, znít a zpívat… Pro demokraticky míněný večer bych nenašel lepší ekvivalent.“

„Barva hlasu Dobračevy je výjimečná. Tón vede zcela tělesně, naprosto přesně ví, co dělá a jak to má udělat. Dlouho jsem nezažil takový výkon sopranistky.“

Pořadatelé Mezinárodního hudebního festivalu Prague Sounds připravili ve spolupráci s několika organizacemi v Praze na řece Vltavě koncert, který se absolutně vymykal běžným kulturním akcím. Koncert se konal u příležitosti českého předsednictví v Radě EU a na začátku se rozezněl památeční Zvon #9801, který měl připomenout zvony, které za druhé světové války přetavili nacisté na zbraně. Premiér ČR Petr Fiala připomněl kvalitu českých skladatelů, kteří v dobách, kdy u nás nebyla demokracie, přesahovali rámec politiky, a i přesto oslovovali celý svět. Kromě Martinů jmenoval autory, jejichž hudba 2. září zazněla – Smetana, Dvořák a Janáček. Úvod v podání České filharmonie s jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a Pražským filharmonickým sborem patřil české hymně a hymně Evropské unie – Ódě na radost z Beethovenovy Deváté symfonie. Přímý přenos zprostředkovala Česká televize. Dále zazněl Dvořákův Karneval, Smetanova symfonická báseň Vltava a hlavním dílem večera byla Janáčkova Glagolská mše.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
007

„Už od začátku nastavili všichni hráči laťku na nejvyšší úroveň a drželi ji po celou dobu koncertu.“

„Rodačka z Říma si publikum u svatých Šimona a Judy podmanila, došlo na potlesk vestoje.“

„Byl to úžasný závěr celého festivalu s příslibem do dalšího ročníku, že Praha opět příští léto ožije nádhernou hudbou v podání vynikajících umělců v čele se souborem Collegium Marianum.“

Ve čtvrtek 4. srpna se v kostele svatých Šimona a Judy na Starém Městě uzavřel třiadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Letošním tématem bylo pouto mezi přírodou a hudbou. Na koncertě nazvaném Canto della Ninfa vystoupil rezidenční soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou. Hostem a hlavní protagonistkou večera byla italská sopranistka Roberta Mameli, která si publikum získala krásnou barvou hlasu, koloraturami, širokou škálou dynamických odstínů, podmanivými vysokými tóny a zejména noblesou a výrazem. Vynikající sólové výkony předvedly také flétnistky Jana Semerádová a Julie Braná. Celý večer zněla hudba Vivaldiho a Händela.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

„Tore Tom Denys se narodil právě v Roeselare. Není tak divu, že se pustil do objevování skladeb místního rodáka Willaerta.“

„V momentě, kdy ansámbl rozezněl Willaertovu verzi, jsem byl v úžasu, jak plně a barevně dokáží zpěváci zvukově obejmout veliký prostor.“

„Sametovou barvu hlasu předvedl vedoucí Tore Tom Denys, zpíval zcela odlišně od svých tenorových kolegů.“

Třiadvacáté Letní slavnosti staré hudby odehrávající se na území města Prahy zahájil vídeňský mužský vokální soubor Dionysos Now! s uměleckým vedoucím a tenoristou Torem Tomem Denysem. Koncert, který se konal v úterý 19. července v kostele Panny Marie a slovanských patronů v Emauzském opatství, představil duchovní i světskou hudbu vlámského renesančního skladatele Adriana Willaerta prokládanou gregoriánským chorálem. Zazněla i ukázka tvorby Andrey Gabrieliho. Z výkonu souboru složeného z mezinárodních umělců se doslova tajil dech, absolutní špičkou byl zpěv i výraz kontratenoristy Terryho Weye.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Weissov-1

„Wagner mě nasměroval k rozhodnutí, že změním obor, ovšem byl v tom ještě jeden rozhodující moment, a to, když mi Katharina Wagner nabídla, abych pro příští produkci v ND nastudovala roli Pucciniho Turandot.“

„Dlouho jsem čekala například na svůj debut v Kostelničce v Národním divadle.“

„Já jsem covidovou dobu využila a s mým korepetitorem Markem Pinzowem studovala role. Mark mě po celou dobu držel psychicky a umělecky nad vodou, věnoval se mi třikrát týdně!“

Eliška Weissová – dramatická sopranistka, která se pro tento obor rozhodla po létech kariéry coby mezzosopranistka, a to konkrétně před čtyřmi roky. O tomto rozhodnutí, o dalším posouvání hranic v novém oboru díky studiu nových rolí, o nedávném úspěchu v cardiffské opeře v Janáčkově Jenůfě, o úskalích a zvládání rolí a o dalších plánech jsme si povídali v příjemném prostředí na pražských Vinohradech.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
IMA0705

„Geniální dílo Césara Francka bylo publikem nadšeně přijato, dokonce zaznělo ‚Bravo!‘ Za mě osobně to byl nejlepší kus celého večera.“

„Obdivuji koncertního mistra Jana Fišera, s jakým entusiasmem a vervou táhl celou sekci k virtuozitě a k rychlosti, kterou pan dirigent nastavil.“

„Emmanuel Villaume několikrát k publiku během koncertu promlouval a já jsem si připadal jako na výchovném koncertě. Dostatečně nevysvětlil a ani neobhájil svůj úmysl – dramaturgii.“

Francouzsko-německými hudebními dialogy zakončil v neděli 12. června aktuální sezónu ve Dvořákově síni Rudolfina orchestr PKF – Prague Philharmonia. Těleso vedl jeho šéfdirigent Emmanuel Villaume. V neobvykle dlouhém programu zazněly skladby Debussyho, Francka, Wagnera, Berlioze, Glucka, Rameaua, Couperina a Bacha – tedy v časově opačném pořadí. Dramaturgie byla velmi náročná, jak pro publikum, tak pro orchestr, zejména pro lesní rohy a skupinu dřevěných nástrojů. Klobouk dolů před nimi!

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0001

„Dvě vtipné písně Melpomèny přednesla Jana Sibera s milým a odlehčeným výrazem, bylo znát, že jí přirostly k srdci.“

„Projekt Lieder Company má evidentně skvělou vizi a směřování. Objevná dramaturgie ho činí naprosto výjimečným, stejně jako zapálení jeho aktérů.“

„Franckova skladba Anděl a dítě je doslova srdcervoucí a v interpretaci Romana Janála s Karlem Košárkem byla jistě nejsilnějším zážitkem celého večera.“

Spolek Lieder Company v neděli 5. června uvedl ve své první sezóně druhý koncert s názvem V barvách Francie, a to v refektáři Profesního domu na Malostranském náměstí v Praze. Vystoupili tam sólisté Národního divadla v Praze, sopranistka Jana Sibera, pro kterou se jednalo v podstatě o její písňový debut – více se dočtete v nedávném RozhovoruPlus, a barytonista Roman Janál. Klavírních partů se ujal Karel Košárek. Na programu byly méně uváděné písně Césara Francka, Clauda Debussyho a Jacquesa Iberta.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
99

„Všichni aktéři prokázali nebývalou kázeň a schopnost se navzájem poslouchat.“

„Velikým překvapením byl druhý kontratenorista, nejspíše Alexander Chance. Zpíval fantasticky!“

„Koncert byl velmi krásný, umělecky hodnotný a diváci dokonce zvolili standing ovation.“

Ve středu 25. května ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupil belgický soubor Vox Luminis, založený basistou Lionelem Meunierem, uměleckým vedoucím, před sedmnácti lety. Se zpěváky díla Johanna Sebastiana Bacha a Georga Philippa Telemanna přednesl Freiburger Barockorchester, jemuž pro tento večer vévodila švýcarská houslistka Leila Schayegh. Vybraní instrumentalisté zahráli také Růžencovou sonátu XII C dur nazvanou Kristovo Nanebevzetí od Heinricha Ignaze Franze Bibera. Svátek Nanebevstoupení Páně připomíná výstup Ježíše Krista z hory Olivetské na nebesa čtyřicet dní po jeho vzkříšení. Tento svátek letos připadl hned na následující den, tedy na 26. května.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
IMG4140

„Dnes režiséři nepotřebují osobnosti, oni potřebují ‚tělo‘.“

„Mým úkolem je přenést bel canto do českého jazyka, protože pražština je naprosto odlišná od italštiny.“

„Já bych se mohl stát lakmusovým papírkem pro jevištní mluvu.“

S barytonistou Vladimírem Chmelem jsem se poznal před mnoha lety coby člen sboru v produkcích režiséra Martina Otavy, se kterými jsme jezdívali do zahraničí. Velmi dlouhou dobu jsme se neviděli a dohromady nás po letech svedla letošní premiéra Carmen v Národním divadle, ve které hlavní úlohu ztvárnila Ester Pavlů, která je Vladovou pěveckou svěřenkyní. Slovo dalo slovo a my jsme se s Vladem konečně setkali v rozhlasové kavárně. Povídali jsme si o pěvecké technice, o bel cantu, o italštině, ale i jeho krumlovských kurzech, o zpěvácích, těžké zkoušce osudu a také o jeho cestě k Metropolitní opeře a o mnoha dalších věcech.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
99

„Sopranistka Hana Blažíková doslova prozářila překrásný prostor síně v Anežském klášteře. V kontrastu se zvukem harfy zněl její hlas nebesky a naplnil sál dokonale.“

„Dovolím si tvrdit, že soubor Tiburtina Ensemble patří k naprosté světové špičce a byl opravdovou ozdobou letošního Pražského jara.“

„V některých písních Nejtek ‚trhá‘ fráze a texty, v některých naopak nechává melodii i text přirozeně a logicky vázat. Je evidentní, že to byl záměr, ten jsem však nepochopil.“

Festival Pražské jaro nabídl v sobotu 14. května třídílný projekt zaměřený na historicky poučenou interpretaci staré hudby ve skladbách dávných i současných autorů. Od 19 hodin se v Anežském klášteře představil ženský soubor Tiburtina Ensemble s uměleckou vedoucí Barborou Kabátkovou a jejich hosty. Programu jejich vystoupení dominoval Nejtkův vokálně-instrumentální cyklus psaný na texty středověkých trubadúrek zvaných trobairitz z přelomu dvanáctého a třináctého století. Michal Nejtek skladbu napsal na objednávku Pražského jara.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
202

„Napriek nezhodám vo speváckom oddelení, ktoré som zažíval s mojou osobou, hodnotím štúdium na konzervatóriu kladne.“

„Peter Mikuláš vycítil, že sa dobre cítim v piesňach a koncertnej činnosti, a podporoval ma v nich. Profesor je excelentný interpret piesňovej tvorby a taktiež oratoriálnej, ktorá nemá ďaleko od barokovej tvorby.“

„Moje najväčšie šťastie bolo sa dostať do zborovej akadémie v Nemecku, kde som chodil circa dvanásť rokov a vypracoval som sa od zboristu na sólistu. Myslím, že toto bolo pre mňa kľúčové.“

Slovenský basbarytonista Tomáš Šelc nedávno vystoupil v Lobkowiczkém paláci se souborem Collegium Marianum. Velmi mě potěšil jeho zpěv i projev, a tak jsem se s ním po koncertu seznámil a požádal ho o rozhovor pro náš portál. Protože je v současné chvíli ve Francii, kde zpívá s Collegiem 1704, rozhovor jsme vedli na dálku.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
9

„Od prvních tónů bylo znát, že soubor hraje s absolutním technickým nadhledem, ale i s hlubokým ponorem do hudby samotné.“

„Mám za to, že se v našich končinách neobjevují takoví pěvci často, je dobře, že Tomáš Šelc dostává čím dál více příležitostí u nás i v zahraničí.“

„Na čtvrtečním koncertě se mi do hlavy vedrala nová myšlenka: ‚Máš-li šanci být šťastný, udělej to! Běž na Collegium Marianum.“

V krásném prostředí Lobkowiczkého paláce zazněla ve čtvrtek 21. dubna tvorba mistrů barokní hudby spjatých s českými zeměmi. Šlo o první z jarní řady koncertů cyklu Barokní podvečery souboru Collegium Marianum. Vokálně-instrumentální duchovní díla Salve Regina od Jana Dismase Zelenky či Regina coeli dvorního skladatele hraběte Morzina Antonína Reichenauera coby sólista přednesl slovenský basbarytonista Tomáš Šelc. Na skladbách zmíněného Reichenauera či Johanna Josepha Fuxe nebo Giuseppe Tartiniho ukázali svůj um členové Collegia Mariana pod vedením Jany Semerádové.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2011

„Národní divadlo nemělo lehkou pozici. Obě premiéry si nenechali ujít zejména opravdoví fajnšmekři a s tím souvisí i velká dávka očekávání, ale i posuzování.“

„Pěvecky je Ester Pavlů naprosto připravena, hlas jí zněl v celém rozsahu dostatečně pevně, a to i v místech, kdy potřebovala vyjádřit cynismus, avšak i v jemnějších polohách.“

„Dirigent Petr Popelka je detailista – maximalista – srdcař. Má velmi vysoké nároky na doprovodnou roli orchestru, avšak i na souhru všech hudebních složek.“

Pražské Národní divadlo v uplynulém týdnu nabídlo nové zpracování Bizetovy opery Carmen. Premiéry obou pěveckých obsazení se konaly ve čtvrtek 10. a v sobotu 12. března. Režie se ujal mezinárodně proslulý Grischa Asagaroff, scény a kostýmů Ital Luigi Perego, choreografie Řek Petros Gallias, světelného designu Daniel Tesař a dramaturgie Beno Blachut. Sólisty, sbor, baletní soubor i orchestr Národního divadla a Kühnův dětský sbor vedl dirigent Petr Popelka, šéfdirigent Norského rozhlasového orchestru, hlavní hostující dirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava, který se od příští sezóny stane šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Druhou premiéru v sobotu divadlo svěřilo Ester Pavlů coby Carmen, Dona Josého ztvárnil Michal Lehotský, Escamillia Svatopluk Sem, Micaëlu Jana Sibera. V roli Frasquity vystoupila Doubravka Součková, Mercédés ztvárnila Dana Šťastná, Dancaira Jaroslav Březina, Remendada Martin Šrejma, Zunigu Miloš Horák, Moralèse Daniel Kfelíř a Pastiu Michael Dymek starší.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5000

„Janáček byl mistr melodie, úsečnosti a jazyka. Spojit všechny tyto atributy v pěveckém projevu do jednoho výsledného tvaru je velice obtížné. Kanadský tenorista Philippe Castagner v hlavní tenorové roli Alberta Gregora neuspěl.“

„Perfektní výkon podal tenorista Jan Ježek. Jeho poblázněný Hauk-Šendorf vyšel dokonale a reakce publika byla znát přímo při jeho výkonech, ale i při závěrečném potlesku.“

„Mužská část sboru v závěru opery poněkud zvukově zanikla, což byla také škoda.“

V rámci patnáctého ročníku festivalu hudebního divadla Opera 2022 hostilo Národní divadlo v neděli 6. března operní soubor Divadla Josefa Kajetána Tyla z Plzně. V hlavní roli Janáčkovy opery Věc Makropulos coby Emilia Marty vystoupila sopranistka Ivana Veberová, Alberta Gregora ztvárnil kanadský tenorista Philippe Castagner, solicitátora Vítka tenorista Tomáš Kořínek, jeho dceru Kristu pak sopranistka Magdaléna Hebousse. Jaroslav Prus patřil barytonistovi Jiřímu Kubíkovi, jeho syna Janka zpíval tenorista Jan Maria Hájek, advokáta Doktora Kolenatého pak barytonista František Zahradníček. Menší role patřily basistovi Janu Hnykovi – Strojník, sopranistce Radce Sehnoutkové – Poklízečka, tenoristovi Janu Ježkovi – Hauk-Šendorf, mezzosopranistce Janě Foff Tetourové – Komorná a postava Lékaře Romanu Duškovi. Orchestr a pánskou část sboru řídil Norbert Baxa, režie se ujal Martin Otava, scéna je prací Daniela Dvořáka, kostýmy Dany Haklové, světelný design a videoprojekce pak Antonína Pflegera a Petra Hlouška. Projekt je koprodukcí DJKT a Theater Erfurt.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1000

„Omikron kulminoval téměř souběžně s datem koncertu. Pro mne to znamenalo nejistotu, zdali do Ameriky neodcestuji jako kytarista a nevrátím se jako turista.“

„Smrtihlav si pro mě doslova došel! Psal jsem v té době úplně jinou věc – fragmenty na novou zamýšlenou operu na antický námět. V prosinci roku 2019 se mi to v hudbě celé začalo černit a musel jsem této práce nechat.“

„V jistou chvíli jsem zjistil, že mi ten obor dal vše, co dát mohl. V momentě, kdy totiž do aranžmá písní vnášíš příliš tvůrčí energie a nerespektuješ jistá nepsaná pravidla, narážíš na pomyslný strop toho celého... A v tu chvíli mi chvíli svitlo, že je čas se rozloučit.“

Koncertní kytarista, skladatel, organizátor festivalu Lissa Classica, učitel, zkrátka umělec každým coulem. To je Lukáš Sommer, který se nezastaví. RozhovorPlus pro náš portál vznikal na tři etapy, právě z důvodu jeho velké vytíženosti. Bavili jsme se spolu o jeho účinkování v USA, o jeho skladatelských začátcích, dirigování, aranžování hudby, o učení, ale i o konkrétních skladbách a jeho dalších plánech…

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Z6P6433c-Petr-Dyrc

„Petr Wagner zemřel před dvěma lety v plném životním a uměleckém běhu po krátké a nečekané nemoci ve svých padesáti letech.“

„Nejsem z těch, kteří podlehnou textu, aniž by si uchem ověřili skutečnost, ale faktem je, že celý cyklus kantát vyšel umělcům opravdu niterně.“

„Velikým překvapením pro mě byl tenorista Ondřej Holub, jehož hlas a projev je pohlazením po duši.“

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK připravil večer k poctě vynikajícího českého hráče na violu da gamba, hudebního pedagoga a dirigenta Petra Wagnera. Na programu byl soubor kantát pod pojmenováním Membra Jesu Nostri raně barokního skladatele Dietricha Buxtehudeho. Kompozice sedmi kantát zazněla v podání Ensemble Tourbillon. V pěveckých partech vystoupili sopranistky Céline Scheen a Barbora Kabátková, altista a dirigent Damien Guillon, tenorista Ondřej Holub a basista Jaromír Nosek.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
11127

„Spolupráce s Pietarim Inkinenem byla geniální, on je tak skvělý dirigent, že jsem opravdu dělala to, co chtěl, protože to dávalo smysl.“

„Na konzervatoř vzpomínám ráda, ale myslím, že jsem nebyla ještě dost vyzrálá, abych všechno kolem klasické hudby dokázala pochopit – její hloubku, cit, krásu.“

„Hodně se změnilo, když jsem se po přestupu na AMU dostala k paní profesorce Heleně Kaupové. To byl pro mě opravdu velký zlom, protože ona byla ta, která to ve mně utvrdila.“

Ester Pavlů – česká mezzosopranistka mladé generace, která se v poslední době nezastaví. Tu zpívá na Maltě, poté v Sofii, v Grazu, dále v USA a čekají na ni krásné role v Národním divadle a ve Státní opeře. O tom všem a nejen o tom mluvila v rozhovoru pro KlasikuPlus.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
DSC1184A4-foto-Petra-Hajsk2

„Vtipné je, že jako jediný člověk z mého okolí se nemůžu dočkat návratu do práce. Myslím, že tím hodně lidí celkem štvu a rodinu pak musím přesvědčovat, že jsem s nimi taky ráda.“

„Micaëlu už jsem sice zpívala v Plzni, ale myslím, že si na ni můžu ještě počkat.“

„Hodně cestuju, takže se cítím jako ta babička kořenářka z pohádky Byl jednou jeden král: ‚Já jsem všudezdejší.‘“

Doubravka Součková je mladá a velmi nadějná sopranistka z Hodonína. Během krátké doby se však představila na mnoha českých operních scénách, včetně Národního divadla v Praze. O jejích začátcích, setkáních s umělci, kteří ji inspirovali, odehraných rolích, vztazích s kolegy, o folklóru a také dalších plánech vám s ní KlasikaPlus přináší rozhovor.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Pastorale180014cPetraHajska

„Vojtěch Semerád velmi překvapil ucho příjemným témbrem, opravdu vynikající výslovností a zpěvem jako takovým. Frázoval dokonale a bylo evidentní, že má techniku pod kontrolou.“

„Ragazziho skladba dala významně prostor houslistce Lence Torgersen, která za podpory ostatních členů souboru přednesla virtuózní výkon.“

„Jaromír Nosek má velmi příjemný hlas lyrického charakteru. Bylo mu krásně rozumět, a to nejen textu, ale i notám v rychlejším sledu.“

Soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou ve středu 29. prosince vystoupil v pražském kostele sv. Šimona a Judy a završil tak jednadvacátý ročník cyklu s názvem Barokní podvečery. Coby sólisty soubor přizval sopranistku Hanu Blažíkovou, altistku Anetu Petrasovou, tenoristu (v tomto případě) Vojtěcha Semeráda a basistu a pro tento večer i recitátora Jaromíra Noska. V první polovině koncertu zazněly výběr z vánoční kantáty Vaticini di Pace Antonia Caldary a Sonáta G dur Pastorale Angela Ragazziho. Druhou polovinu hudebního večera zahájilo Concerto Pastorale Johanna Christopha Peze, dále došlo na Brixiho duchovní skladbu Alma Redemptoris Mater, Pastorale z Quantzova Tria A dur a poslední dva bloky byly věnované výběrům ze sbírek Capella Regia Musicalis a Česká mariánská muzika Václava Karla Holana Rovenského a Adama Václava Michny z Otradovic.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 3