1

Zítra začíná jeden z tradičních letních festivalů Třeboňská nocturna, a to v půl osmé v konírně místního zámku. Přesto program začal už v neděli, a to koncertem rakousko-chilského dua hrajícího na violoncello a kytaru Duo Lioren a uskupení Francisextet, souboru mladých muzikantů složených převážně z bývalých a současných studentů českobudějovické konzervatoře, se zaměřením především na moderní hudbu. Dnes od 19:30 hodin v Divadle J. K. Tyla vystoupí žáci a absolventi ZUŠ Třeboň a zítra dojde k avizovanému slavnostnímu zahájení festivalu. Představí se Wihanovo kvarteto s hostem, hráčem na lesní roh Alexandrem Collardem, vítězem soutěže MHS Pražské jaro 2018. Na koncertě zazní Kvartetní věta c moll Franze Schuberta, Mozartův Kvintet pro lesní roh, housle, dvě violy a violoncello Es dur, K 407, Messiaenův Appel interstellaire a Smyčcový kvartet E dur, op. 80 Antonína Dvořáka.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
2

„Je-li někde prováděna Má vlast právem, pak je to historicky samozřejmě Pražské jaro a právě Smetanova Litomyšl, tedy rodiště Bedřicha Smetany.“

„S Kubelíkem nešlo jenom o muziku, najednou jsme to slyšeli v úplně jiném kontextu. Jako když se po druhé světové válce hrála Prodaná nevěsta.“

„Šokovat umí každý hlupák, ale udělat operu tak, jak ji skladatel a libretista zamýšleli, a představit jí dnešnímu divákovi? Géniům je to dáno.“

Právě dnes vrcholí 61. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Uzavře se tak další etapa práce pro Vojtěcha Stříteského, dramaturga a uměleckého ředitele, který se navíc, stejně jako loni, objeví i na pódiu závěrečného koncertu v roli průvodce Velkým finále. Další část rozhovoru pro KlasikuPlus (první si můžete připomenout ZDE) jsme věnovali zejména pohledu do dramaturgické kuchyně jednoho z nejstarších našich festivalů.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
9

„Sólista je pánem situace.“

„Lidé, kteří jsou skutečnými hvězdami, jsou jimi nejen na pódiu, ale i v soukromí.“

„V letošním kalendářním roce budu mít celkem osmdesát sedm koncertů, což je docela velké penzum…“

Dirigent Leoš Svárovský se v sobotu vrací po třech týdnech na festival Smetanova Litomyšl, aby dirigoval Sólo pro sto smyčců - vděčný koncertní formát, jehož protagonisty jsou hráči na smyčcové nástroje tří orchestrů – z Ostravy, Olomouce a Pardubic. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus si vybavuje začátek letošní přehlídky, kdy na pódiu svedl zápas s deštěm, přibližuje zkouškový proces s třemi filharmoniemi, který v těchto dnech předcházel a předchází předposlednímu koncertu festivalu, vzpomíná, kde všude už letos dirigoval, a prozrazuje, co všechno ho poutá k Litomyšli.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
3

„Režisér Tomáš Pilař se netajil ještě před představením tím, že se bude jednat o velkolepou podívanou s velkým množstvím účinkujících, komparsem a živými zvířaty.“

„V titulní roli zazářil maďarský barytonista Michele Kalmandy.“

„Nezapomenutelná atmosféra, kvůli jaké je i spousta českých návštěvníků ochotna cestovat například do Verony…“

Verdiho operu Nabucco sledovalo v Plzni pod širým nebem poslední červnový pátek na 7500 diváků. Na náročné produkci se podílely stovky účinkujících a umělecko-technických pracovníků. Tradice Divadla Josefa Kajetána Tyla pořádat na začátku léta velkolepé divadelní představení v nově zrekonstruovaném amfiteátru na Lochotíně tak úspěšně pokračovala už pátým ročníkem. Loni návštěvníci z řad operních nadšenců i z řad diváků, kteří by do tradičního divadelního prostředí nikdy nešli, mohli zhlédnout Pucciniho Turandot. Již nyní se ví, že se napřesrok mohou těšit na Dvořákovu Rusalku. Představení je naplánováno na 26. června 2020.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
0

„Štefan Kocán je ve věku, který je pro basisty nejplodnější.“

„Slávku Zámečníkovou zná daleko vice německé publikum než publikum české nebo slovenské.“

„Árie Assura z opery Semiramis od Giocchina Rossiniho to byl neuvěřitelný gejzír.“

Staří latiníci mívali úsloví „finis coronat opus“. Našinci si je přetvořili na „nakonec to nejlepší“. Tím se zcela jistě řídila dramaturgie koncertů Pražského komorního orchestru, když na závěr úspěšné koncertní sezóny připravila mimořádný koncert dvou slovenských umělců, špičkového basisty Štefana Kocána a mladé sopranistky Slávky Zámečníkové. Když se k tomu přidal program, sestavený z Mozartových árií a také trochu Rossiniho, pak nelze říci nic jiného, než že to byl skutečný vrchol sezóny.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
23

„Milada je těžká role, taková vypečená, špekózní.“

„S panem dirigentem Bělohlávkem se pracovalo tak nádherně, že na to stále dodnes s láskou vzpomínám.“

„Co má přijít, to přijde. Nemám vysněné role. Ale Taťána z Oněgina byla druhá kůže. Jen jsem si ji natáhla a žila v ní.“

Národní divadlo v Praze přichází s dalším typicky českým titulem – na závěr letošní sezóny připravilo premiéru Dalibora. Tato třetí opera Bedřicha Smetany je úzce spojena s budovou Národního divadla podobně jako pozdější Libuše. Premiéru měla 16. května 1868 v pražském Novoměstském divadle v rámci oslav spojených s položením základního kamene Zlaté kapličky. Tuto nejnovější inscenaci nastudoval režisér Jiří Nekvasil, pražské premiéry má zítra a v sobotu 29. června a soubor s ní pak vzápětí jede na festival Smetanova Litomyšl, kde se obě obsazení představí 4. a 5. července. Roli Milady budou alternovat Kateřina Hebelková a Dana Burešová, kterou jsme zastihli během vrcholících příprav.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

„Znovuobjevené operní dílo bude uvedeno na mahlerovském festivalu.“

„Bártův singspiel zazní v podání mladých pěvců po téměř 250 letech.“

„Děj vychází z modelů, které jsou známé z Prodané nevěsty nebo z postav commedia dell'arte.“

Joseph Barta: Da ist nicht gut zu rathen. Česky Josef Bárta: Dobrá rada drahá. Tak zní název komorního operního díla pražského skladatele, který se v osmnáctém století jako mnoho dalších hudebníků z Čech prosadil ve Vídni. Jeho komická zpěvohra byla v rakouské metropoli v roce 1778 opravdu úspěšná. Zazní v úterý a ve středu v novodobé obnovené premiéře v Horáckém divadle v rámci festivalu Hudba tisíců - Mahler Jihlava.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
 
02

„Chuť dětí objevovat je neunavená „životní prózou“, což je odzbrojující.“

„Litomyšl vzkvétá a lidem se tam žije dobře.“

„Mozart (a také Bach) jsou v podstatě studnice hudby, stejně jako se říká, že celá evropská filosofie jsou jen poznámky k Platónovi.“

Na prázdniny se těší, ale jak postupně vyplývalo z našeho rozhovoru, bude i přes ně mít pěkně napilno! Ivo Kahánek patří v současné době mezi nejžádanější české klavíristy a zároveň jeho jméno zaznívá stále častěji i s pedagogickou činností. Učí na HAMU i soukromě, vede několikery mistrovské kurzy a také se stal jedním z mentorů projektu MenART. A právě v rámci nich se s ním můžete setkat v sobotu 22. června na festivalu Smetanova Litomyšl.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
středa, 19 červen 2019 20:52

PKO nabídl světovou premiéru v Rudolfinu

190618BartaRozen35cPetraHajska

„Pro skladatelský styl Lukáše Hurníka je typická stylová syntéza.“

„Byl to klasicky pojatý Schubert, bez tempového nebo harmonického experimentování, který plně odpovídal náladě publika.“

„Jiří Bárta je violoncellista velmi emotivní, rád tvoří přímo na koncertě.“

Jedno ze čtyř nejstarších komorních těles v Evropě, Pražský komorní orchestr, kromě běžného klasického repertoáru už několik let uvádí díla soudobých skladatelů. Zatím premiéroval přes stovku děl českých i zahraničních autorů a dokonce si skladby přímo objednává. Jednu světovou premiéru slyšeli i posluchači v Rudolfinu 18. června. Jako sólistka vystoupila Barbora Řeřichová.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„U nás v rodině byli všichni doktoři.“

„Člověk vypuštěný ze školy musí sám sobě být velmi tvrdým trenérem.“

„Nedokážu mít malou radost nebo malý smutek, vždycky to musí být veliké!“

Těší se na zítra, na Alpskou symfonii se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, miluje své studenty a už pátým rokem pro ně chystá mistrovské kurzy v Broumově, kde také vystoupí na festivalu Za poklady Broumovska, snaží se hrát výjimečné skladby, které se u nás dlouho neobjevily. Horna se jí zaryla pod kůži už v dětství. A jak dodává v rozhovoru pro KlasikuPlus, až v momentě, když se něco v životě stane, tak člověk začne vnímat sám sebe.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
4

„Recitál začal rovnou naplno – slavnou árií Casta Diva z Belliniho Normy.“

„Osušování židlí a bicích nástrojů… a v zákulisí zřejmě napínavé vyjednávání, co dál a jak dál…“

„Přesné koloratury a intonace… Jedna přednost vedle druhé. A k tomu jasné profesionální poselství pohody.“

Světoznámá hvězdná ruská sopranistka Olga Peretyatko nadchla v Litomyšli čistým hlasem, vokálním uměním i milým projevem. Prožila ve Smetanově rodišti pár hodin, ale stihla v nich poznat nejen upřímnost posluchačských reakcí, ale také sílu živlů, jakou v kamenných divadlech sotva potká, a zažít cestu z tropů do středoevropského jara. Večerní sobotní bouře, která nezadržitelně přišla hned po začátku jejího operního recitálu, přinesla totiž dramatický pokles teplot z extrémních nejméně třiceti dolů pod dvacet.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pátek, 14 červen 2019 17:17

Sbohem, sezóno

PKF2018-2019-A8-faure-mozart-debussy-c-Vaclav-Hodina-5

„Mozartova hudba zazněla v Rudolfinu dostatečně stylově, s nábojem dobrého rozmaru.“

„Charakteristické, typicky francouzské, je ve Faurého Requiem zdůraznění tématu věčného odpočinutí a slov útěchy.“

„Slova Pie Jesu obdařil Fauré chytlavou melodií toho typu, který si zapamatujete po prvním poslechu.“

PKF-Prague Philharmonia uzavřela ve středu jubilejní 25. sezónu se svým francouzským šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem tím nejkrásnějším možným způsobem – svátečním uvedením kouzelného francouzského díla, Faurého Requiem. Debussyho Faunovo odpoledne bylo v úvodu koncertu logickým protějškem a Mozartova Symfonie č. 29 před přestávkou připomínkou původní nejvlastnější domény tělesa.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
7

„Nyní je mi vlastně každé vystoupení v Česku svátkem.“

„Kdyby mě zahraniční a vlastně i naše orchestry chtěly jen na český repertoár, byl bych smutný, ale opak je pravdou.“

„k opeře se dostanu ve svátečním modu, což mně odjakživa vyhovuje a asi na tom nehodlám nic měnit.“

Jakub Hrůša má jaro zahajovacích koncertů. Před měsícem s nadšenými ohlasy dirigoval zahájení Pražského jara tradičně Smetanovou Mou vlastí a podobnou příležitost dostává hned s dalším významným festivalem – Smetanovou Litomyšlí. 13. června tak stane na dirigentském stupínku a zahájí 61. ročník. Zazní Smetanův Pražský karneval, Čajkovského Houslový koncert s Josefem Špačkem, Dvořákův Karneval a Janáčkova rapsodie Taras Bulba.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 11 červen 2019 09:39

S Richardem Straussem v Alpách

Obal

„Úchvatná, někým naopak i zatracovaná. Pozdně romantická, grandiózní, mistrně instrumentovaná. Taková je partitura Alpské symfonie.“

„Zalíbení ve Straussově hudbě dokládá Košlerovu všestrannost a velikost, přesahující naše zjednodušené představy o něčím profilu.“

„Na koncertu tehdy zazněla symfonická apoteóza přírody i životní zpověď plná elegické vyrovnanosti.“

Poslední operou dirigenta Zdeňka Košlera s umělci Národního divadla byl Smetanův Dalibor, posledním koncertem s Českou filharmonií předtím Straussova Alpská symfonie. Její live nahrávka zůstává i po čtvrtstoletí hodnotným svědectvím o Košlerově umění, které se s jeho životní poutí uzavřelo v červenci roku 1995. Alpskou symfonii připomínáme především proto, že její autor právě dnes slaví 155. narozeniny. A letos v září uplyne rovných sedmdesát let od jeho úmrtí.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
1

„V pěveckém obsazení premiéry dominoval mladý basista Jan Hnyk v roli sedláka Martina.“

„Operní sbor působil jistě, jevištně velice přirozeně, uvolněně, jakoby si své účinkování doslova užíval.“

„Režie vychází z hudby; nechtěla upřímný a prostý svět českého venkova transformovat do mnohdy udivujících souvislostí, ale ztvárnila vše rovněž upřímně a prostě.“

Operní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni hraje v historické budově Velkého divadla komickou operu Antonína Dvořáka Šelma sedlák. Její děj je situován na Domažlicko, do oblasti blízké krajskému městu. Pod taktovkou a v hudebním nastudování dirigenta Jiřího Štrunce a v režii Zbyňka Brabce se v sobotu uskutečnila první premiéra. Režisér si pro svoji vizi a realizaci díla zvolil tým - scénu navrhl Pavel Kodeda, kostýmy Josef Jelínek, světelný design byl ve zkušených a citlivých rukou Antonína Pflegera. Choreografii vytvářel Martin Šinták, sbory nastudoval Zdeněk Vimr. Všechny role dokázala plzeňská opera vhodně alternovat.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
úterý, 04 červen 2019 11:09

Schumannovo Requiem jako festivalový objev

7

„Štryncl zvolil středně velké obsazení, které oběma skladbám dalo dostatek mohutnosti, ale zachovalo přitom zdání autentického, střídmého zvuku.“

„Technickou a výrazovou uvolněnost a volnost, kterou spojuje s romantickým výrazem, uplatnil v případě rozeznění Schumannovy skladby, ale i u Mozarta.“

„Publikum ocenilo měkkost a ztišenost Requiem, které mělo podobu kontemplace.“

Týnský chrám není častým dějištěm koncertů, ať už jsou důvody jakékoli. Poskytuje obvyklou chrámovou akustiku, vysokou gotickou loď plnou pozdějšího barokního umění a mobiliáře, má zapomenutou husitskou minulost a nejstarší pražské varhany. Většina z toho se konkrétně nijak nevyužije, pořadatelé a publikum, když už se tam výjimečně dostanou, jsou vděčni především za monumentalitu a ztišenou svátečnost sakrálního prostoru, tak odlišnou od turistického mumraje, který panuje venku na Staroměstském náměstí. Víkendový koncert orchestru a sboru Musica florea s Mozartovou a Schumannovou hudbou přilákal předem tolik posluchačů, že náhodní kolemjdoucí už asi vstupenky ani koupit nemohli.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
00

„Louis Langrée má teorii, že francouzská hudba je na rozdíl od jiných vysoce barevná. Měli jsme možnost slyšet červeného Berlioze, modrého Ravela a žlutého Francka.“

„Ke klavíru usedl španělský virtuóz Javier Perianes. Předcházela ho výtečná pověst, kterou bezezbytku potvrdil.“

„V přídavku Javiera Perianese sál objala Griegova melancholie, snové tóny hladily po duši.“

Letošní Pražské jaro je zasvěceno francouzské hudbě. Dramaturgie chtějí velice často po dirigentech hudbu jejich vlasti. Po českých dirigentech je to Dvořák a Janáček, snad občas i Martinů. Těžko se z této škatulky vystupuje. Nicméně něco na tom je. Kdo by měl rozumět české hudbě lépe než dirigent český, francouzské hudbě lépe než francouzský dirigent. Zvláště pokud je pro ni tak zapálený jako Louis Langrée (rozhovor s ním čtěte ZDE), který dirigoval na koncertě Pražského jara 31.5. Českou filharmonii.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
01

Před pětadvaceti lety, 28. května 1994, se otevřelo nové divadlo sloužící opernímu festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie. Na programu byla tehdy Mozartova Figarova svatba, stejné dílo, které před 85 lety, v roce 1934, zahájilo první ročník festivalu. V letošním programu, rozvrženém od 18. května do 25. srpna, bude v létě lákadlem nová inscenace Mozartovy Kouzelné flétny s orchestrem dobových nástrojů Orchestra of the Age of Enlightenment a vůbec první tamní nastudování Massenetovy málo hrané opery Popelka, které má premiéru 8. června. V této inscenaci se setkají světoznámé pěvkyně Danielle de Niese a Kate Lindsey.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
01

„Náročná díla bylo třeba proložit něčím dietním. České skladby proto byly obklopeny hudbou slavného Michaela Nymana.“

„Pokud je vůbec směrodatné používat slovo postmoderní ve vztahu k hudbě, Grahamova cesta od chorálu přes jazz až po tříakordový „popík“ a zase zpět taková přesně je.“

„Je příjemné vědět, že na tak dramaturgicky smělý počin se vyprodaly všechny lístky.“

Festivaly klasické hudby se vyznačují zvláštním privilegiem oproti festivalům jiných žánrů – s velkou chutí oživují hudbu mrtvých lidí. Většina z nás si ani nic jiného nepřeje. Chceme pozvednout naši duši prostřednictvím tklivých harmonií, jímavých melodií, čistých forem… zavřít oči a přemístit se v čase do dob, kdy v Praze drandily drožky a Mozart rychle dopisoval ouverturu ke svému Donu Giovannimu. Do dob, kdy parní lokomotivy poháněly vlaky jedoucí z Vídně do Prahy a Dvořák je vyhlížel ve svém fraku. Členové Bohemia Saxophone Quartet nám nic takového v nedělní květnové odpoledne 26.5. nedopřáli. Žádné romantické usebrání nám nebylo dovoleno. Zcela plánovaně a troufale se rozhodli pražskojarnímu publiku naservírovat hudbu pouze žijících autorů. Dva z nich se dokonce přišli osobně poklonit. Bez fraků.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Phil181011036

„Komplet českému repertoáru jsem se bránil – nechci být zaškatulkován. Ale dělat osvětu chci. Proto Kabeláčovo Mysterium času a Dvořákův Othello.“

„Na koncertě očekávají nejen jasnost záměru, ale také nápady, o kterých se nemluvilo. Musí to být s adrenalinem.“

„Vídeňští filharmonikové jsou opravdu poslední z těch nejlepších orchestrů na světě, které jsem dosud na koncertě nepoznal.“

Jakub Hrůša je podruhé pozván k Berlínským filharmonikům. Téměř doslova do roka a do dne od tamního debutu. V polovině letošního prosince bude v sále Filharmonie v německé metropoli dirigovat Kabeláčovo Mysterium času, Dvořákovu symfonickou báseň Othello, Berliozovu lyrickou scénu Kleopatra a suitu z baletu Podivuhodný mandarína od Bély Bartóka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz prorokuje, že v zahraniční skutečně nastává čas pro objevování hudby Miloslava Kabeláče. Ale hlavně popisuje, jak si jeden z nejlepších orchestrů světa vybírá a zve hosty, jak pro ně koncipoval svůj program a jaké to s nimi je při zkouškách a na koncertě. Pochopitelně jsem skákal radostí a nesmírně si toho vážím, usmívá se, když vzpomíná na nečekaně rychlé nové pozvání.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Strana 1 z 2