KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě
...váš vyladěný partner
„Koncert jsem prožil se zavřenýma očima…“ „Kompozice symbolizuje můj obdiv k neskutečným výkonům, které lidé dokázali na vrcholu Mont Blanc.“ „Skladba je hotova, až když zní.“ Hudba českého skladatele slovenského původu Juraje Filase programově navazuje na velkou evropskou hudební tradici. Vzniká vědomě a záměrně pro posluchače, je na poslech krásná a plná emocí.…
„Partitura cestovala ve speciálním kufříku jako diplomatická zásilka za doprovodu kurýra z Ministerstva zahraničních věcí.“ „Američany také oslovuje Dvořákův přístup k afroamerické hudbě, která ho silně inspirovala.“ „Je skvělé vidět, jak je Dvořákův odkaz v Americe stále živý a jak se ho v Českém centru snaží stále propagovat.“ Autograf Violoncellového koncertu h moll Antonína Dvořáka…
„Zaujmeme, když dáváme českou hudbu. Američané jdou na ČF jako na zážitek, který bude autentický.“ „Pro Ameriku je čtyřletý cyklus zájezdů tak akorát.“ „Vozíme dva, maximálně tři různé programy, protože na turné není čas zkoušet.“ Česká filharmonie má dnes večer se Semjonem Byčkovem v Kalifornii na více než dvoutýdenním americkém turné…
„Curtisův institut je taková malá butiková školička, která má ale podle amerických hodnocení nejtěžší zkoušky.“
„Když jsem se hlásil já, tak nás z asi sta houslistů brali šest.“
„Ano, je to návrat na místo činu. Nostalgie…“
Od roku 2011 usedá u prvního pultu České filharmonie. V orchestru hraje i jeho otec. Houslista Josef Špaček je koncertním mistrem, jeho otec je také Josef, ale hraje na violoncello. S laureátem Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí z roku 1999, vítězem houslové soutěže Michaela Hilla na Novém Zélandu v roce 2009 a prvním českým houslistou s titulem laureáta z nejtěžší světové soutěže Královny Alžběty v Bruselu z roku 2012…
„Katarze jde jako zlatá nit celou naší evropskou kulturou.“ „Nemám nejmenší potřebu tvořit hudbu takzvaně na zelené louce.“ „Hudbu píšu pro posluchače.“ Skladatel Juraj Filas programově neváhá užívat krásu a příjemnost, nebojí se tradičně zakotvených postupů, melodie, libozvučnosti a upřímného výrazu. Pro jeho neoromanticky znějící hudbu je příznačná silná emocionalita a často až…
„Dlouho předem usilovala o zapůjčení rukopisu Dvořákova Violoncellového koncertu. A podařilo se.“
„Hudební program je exkluzivní a má jednu česko-americkou souvislost vedle druhé.“
„Potom přichází na pódium s obvyklým úsměvem koncertní mistr Josef Špaček.“
„Tento národ je geneticky naprogramován pro hudbu,“ vyznává se na adresu Čechů Semjon Byčkov. Je pátek, Český dům v New Yorku pořádá komorní hudební večer k výročí Československa a šéfdirigent České filharmonie, vyzván, aby promluvil, propojuje improvizovanou úvahu o svobodě ducha a jazyka s konstatováním, že přijíždí s orchestrem jako se svou novou rodinou do země, kterou považuje za svou starou rodinu. Ze Sovětského svazu emigroval totiž v roce 1975 právě do Spojených států a před pětatřiceti lety se stal jejich občanem. Navíc před chvilkou z pódia zazněla vzpomínka, jak ho skupina filharmoniků před nějakou dobou spontánně vyzvala, jestli by se nechtěl stát nejen příštím šéfem, ale tak trochu i „tátou“ orchestru. Což se stalo.
Česká filharmonie sice v pátek odpočívala po příletu do New Yorku a před dnešním koncertem v Carnegie Hall, ale někteří její členové přesto koncertovali během slavnostního večeru v Českém centru v NYC, kde je vystaven manuskript Dvořákova violoncellového koncertu. Napřed zahráli ředitel ČF David Mareček a Alisa Weilerstein Dvořákův Klid pro klavír a violoncello, Josef Špaček pak bravurně vystřihl Sonatu č. 5 G…
„Co dělal 21. srpna 1968, si Byčkov pamatuje velmi přesně.“
„Byla členkou komunistické strany, ale v jejich očích jsem viděl stud – znak inteligence.“
„O sedm let později emigroval do Ameriky.“
„Byčkov bude dirigovat 28. října v Carnegie Hall koncert České filharmonie k výročí Československa.“
„Některé okamžiky jsou šťastné, některé nesou pocit studu. Připomínat si musíme oboje.“
Bylo mu necelých šestnáct, žil v Leningradě, studoval… a co tehdy dělal, si pamatuje velmi přesně. Semjon Byčkov, nastupující šéfdirigent České filharmonie, vzpomíná na dny po 21. srpnu 1968 jako na dobu, kdy řada lidí v Sovětském svazu cítila stud. Sám o sedm let později emigroval do Ameriky.