PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Je Rok české hudby. Letopočet končící „magickou“ čtyřkou přináší významná výročí českých komponistů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Josefa Suka; půlkulatá řádka let navíc uplývá od úmrtí Bohuslava Martinů – autora, který uzavírá pětici tuzemských patrně největších. Pod drobnohledem na zmíněné však může být nesprávně zapomenuto na ty, kteří si připomínku také zaslouží. O které jde v týdnu od 25. do 31. března?

„V právě probíhajícím Roce české hudby bylo velice osvěžující slyšet díla i méně protežovaných autorů.“

„Fialová dokáže svůj nástroj z roku 1745 rozeznít do natolik šťavnatého zvuku, až posluchače zcela obejme.“

„Romanticky laděné party Jitky Čechové se proměnily v barvité, přesto však vysoce pregnantní hudební vyjádření.“

Královny violy a klavíru. Právě tak se jmenoval večer deváté sezony koncertní řady Břevnovská hudební setkání, který se v Tereziánském sále Břevnovského kláštera odehrál 20. února. Romanticky laděným repertoárem počátku 20. století okořeněným jednou „soudobkou“ violistka Kristina Fialová a klavíristka Jitka Čechová potvrdily, že si svůj královský titul právem zaslouží.

„Koncert vypovedal o dobrom porozumení si dirigenta s členmi orchestra Štátnej filharmónie Košice.“

„Prepojenie dvoch charakteristických európskych riek Rýna a Dunaja ponúkol Béla Kéler prostredníctvom valčíka Od Rýna k Dunaju, op. 138.“

„Excelentným prídavkom sa stala neodmysliteľná skladba novoročných koncertov, a to valčík Johanna Straussa ml.“

Štátna filharmónia Košice pripravila mimoriadny novoročný koncert svojej 55. koncertnej sezóny na sviatok Troch kráľov 6. januára 2024. Vypredanú sálu Domu umenia naplnila Štátna filharmónia Košice dramaturgiou, ktorá vznikla z diel skladateľov spätých so Slovenskom v oblúku dvoch storočí. Treba dodať, že tým sa nevyčerpali všetky možnosti stavby novoročných koncertov do budúcnosti.

„Sólového partu se ujala Barbora Perná, disponující průrazným, barevným a v akustických podmínkách mariánskolázeňského Casina volumézním mezzosopránem.“

„V sekci trubek se výtečně rozezněly slavnostní fanfáry Sukova sokolského pochodu V nový život. Dirigentu Baborákovi patří dík za to, že vybral skladbu plnou optimismu a vitality.“

„Pod zdravě muzikantským vedením svého dirigenta orchestr přednesl Dvořákovu ‚Novosvětskou‘ se snahou podat co nejlepší výkon.

Západočeský symfonický orchestr v Mariánských Lázních má hned několik specifik – může se pochlubit nejdelší historií, na mapě naší republiky zaujímá nejzápadnější polohu a díky lázeňství zpříjemňuje chvíle mnoha zahraničním návštěvníkům. Zároveň však má i 130 svých stálých abonentů, kteří na koncerty dojíždějí i ze vzdálenějších míst. Rok české hudby 2024 se místnímu obecenstvu otevřel v pátek koncertem s názvem Prolog.

„Jeho Symfonie Asrael, jedno z vrcholných děl, se zcela jistě vyrovná závažností obsahu a dokonalostí zpracování hudbě Mahlerově.“

„Vydání Sukovy Serenády Es dur podpořil Johannes Brahms, který předtím v sedmdesátých letech podobným způsobem zásadně napomohl zahraničnímu zájmu o Dvořákovu hudbu.“

„Slepí hudci z Pohádky léta jsou pětiminutový hudební výjev, který nelze zapomenout.“

V roce 1892 napsal první ze svých dodnes slavných děl. Zároveň založil s kolegy konzervatoristy České kvarteto. Z osmi desítek skladeb, které zkomponoval, nese sedmatřicet opusové číslo; roky, po které působil v kvartetu, dosáhly počtu jedenačtyřiceti. Narodil se v Křečovicích na Sedlčansku 4. ledna 1874, tedy před sto padesáti lety, a zemřel jako jedenašedesátiletý v Benešově v květnu 1935. Jmenoval se Josef Suk a v roce 1892 mu bylo osmnáct.

„Do pátého ročníku soutěže se přihlásil rekordní počet účastníků – 95 violistů z 32 zemí.“

„Je pravda, že tradice violových soutěží není bohužel u nás ani ve světě zatím tolik rozšířená jako těch pro jiné nástrojové skupiny. To může částečně vysvětlovat zatím malý zájem našich violistů o soutěžení v domovském hlavním městě.“

„Zajímavostí je, že pro všechny čtyři finalisty byla toto první zkušenost s orchestrem a nutno říct, že ji zvládli skutečně se ctí.“

Ve dnech od 28. září do 1. října se konal již pátý ročník Mezinárodní violové soutěže Oskara Nedbala. V sále Pražské konzervatoře se po prvním nahrávkovém kole sešlo osmnáct mladých violistů z celého světa, aby již naživo poměřilo své schopnosti ve druhém a třetím kole soutěžního klání. Zakladatelkou a ředitelkou soutěže je renomovaná česká violistka Kristina Fialová, předsedou poroty byl profesor z Královské hudební akademie v Kodani Tim Frederiksen. Finálové kolo zaznělo stejně jako v loňském roce za doprovodu orchestru, tentokrát jím byla Plzeňská filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho.

„Již před zahájením slavností zněl z balkonu Besedního domu zvuk mužského sboru Láska opravdivá, který lákal na odpolední a večerní program. Hlavní část odpolední slavnosti se započala v 17 hodin na nádvoří, které bylo propojeno s nádvořím vedlejšího Pražákova paláce.“

„Milé a profesionální bylo vystoupení mladého studenta pěvecké konzervatoře v Pardubicích Richarda Kolaře, syna sbormistra, který přednesl čtyři písně italských skladatelů.“

„Akademický smíšený pěvecký sbor Pečman a mužský sbor Láska opravdivá pod vedením sbormistra Jana Špačka provázel po zahájení na balkoně hosty po celou dobu konání slavnosti a následně i po slavnostním koncertě.“

Jako před 150 lety, kdy byl v Brně slavnostně otevřen Besední dům, tak i 1. května 2023 se probudil na nádvoří tohoto domu duch české pospolitosti 19. století. Mužský sbor Láska opravdivá se sbormistrem Janem Špačkem zpíval již dlouho před sedmnáctou hodinou z balkonu a lákal na neobvyklou akci. Od 17 hodin se sešli milovníci zpěvu a hudby, aby byli součástí programu, který navodil atmosféru předminulého století. Nechyběli návštěvníci v dobových kostýmech ani dívky v krojích, nabízející příchozím chléb a sůl. Sbor Beseda brněnská pod vedením Petra Kolaře pak na nádvoří zval na večerní program, který se již konal uvnitř, v sále.

„Maestro Blomstedt dirigující bez taktovky interpretaci vtiskl jasnou architekturu znění s výjimečnou hloubkou v rozpětí dynamiky.“

„Kavakasův dialog s orchestrem byl samozřejmý a na vysoké úrovni, fráze virtuóza s Vídeňskými filharmoniky často krásně dýchaly.“

„Dirigent prodchnul interpretaci Nielsenovy Páté symfonie sentimentem a Vídeňské filharmoniky vedl v pestré škále emocí s působivě dramatickou intenzitou výrazového spektra.“

Romantická díla německého skladatele, dirigenta a klavíristy Johannesa Brahmse (7. 5. 1833 – 3. 4. 1897), čestného občana Hamburku a Vídně, který se za svého života stal čestným členem Společnosti přátel hudby ve Vídni, patří dlouhodobě ke standardnímu repertoáru Vídeňských filharmoniků. Ve Zlatém sále, sídle světoznámého rakouského tělesa, kde slavný skladatel i dirigoval, vzdali komponistovi krátce před jeho dubnovým výročím krásnou poctu Vídeňští filharmonikové, legendární švédský dirigent Herbert Blomstedt a fenomenální řecký houslista Leonidas Kavakos. Brahmsův Koncert pro housle D dur, op. 77 představili po sérii třech koncertů v sídle tělesa s velkým úspěchem i ve Vídeňském koncertním domě.

„Koncert zahájila populární ouvertura k opeře G. Rossiniho Italka v Alžíru. Vyžaduje lehkost tvoření, virtuozitu ve hře smyčců, pevnou intonaci, hybná tempa, což vše dirigent dokázal s nadhledem orchestru vtisknout.“

 „Árie byla zazpívána ve frázování i plném rozsahu suverénně, s potřebnou hlasovou pohyblivostí i přirozeným výrazem. Teď běží v Jihočeském divadle půvabná inscenace Kouzelné flétny. V tak krátkém čase po sobě vidět v Českých Budějovicích live hned tři představitelky Královny noci, dvě v divadle a třetí na koncertě, to je rarita, která má sotva sobě rovna!“

 „Vstupní večer se nesl v příjemné atmosféře převážně populárního repertoáru, jemuž jsme říkali dříve vyšší populár. Takové pojetí je neobyčejně vhodné i pro získávání nového publika pro klasickou hudbu. Kdo vstoupí do této, poslechově přece jen snazší říše artificiální hudby, udělá snáze kroky ke komplikovanější tvorbě.“

Koncerty konané u příležitosti začátku nového roku se staly silnou tradicí, představující krásnou příležitost zahájit ho společensky, namnoze s celou rodinou. Nemusí být hned 1. ledna. I po tomto magickém datu nabídla Jihočeská filharmonie novoroční program – ve středu 4. ledna, v Koncertním sále kostela svaté Anny. Dlužno podotknout, že není ve volbě pozdějšího data zdaleka mezi českými symfonickými orchestry sama. Dirigoval šéfdirigent, chorvatský umělec Miran Vauputić. Koncert ozdobila sympatickým a jistým projevem mladá sopranistka Lucie Kaňková. Neváhal bych říci, že večeru dodala technicky a výrazově přesvědčivým projevem patřičný lesk.