15

„Kocánův hlas má impozantní volumen, je nosný a znělý, probarvený do nejhlubších pater a dostatečně mocný i v těch nejvyšších.“

„Pučálková nabídla zajímavý hlasový témbr, vokální i pódiovou jistotu, temperament a šarm.“

„Zámečníková dala jasně najevo, že je suverénní hotová umělkyně.“

K závěru prázdnin každoročně patří Litoměřické svátky hudby. Stojí za nimi jako garant Václav Hudeček, diskrétně organizačně Radek Hrabě a přímo ve městě srdcem zainteresovaní iniciátoři manželé Kuldovi. Daří se zvát moc zajímavé hosty. Letos to byli při druhém ze tří koncertů skvělí pěvci – Štefan Kocán, Štěpánka Pučálková a Slávka Zámečníková. A s nimi dirigent Tomáš Brauner a právě stoletá Plzeňská filharmonie.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Moravskoslezsk-denk881919

„Zahájení 101. sezóny 7. a 8. září plánuje Národní divadlo moravskoslezské ve velkém stylu.“

„Všechny tři soubory se symbolicky vrátí k některým titulům premiérovaným hned v první sezóně před sto lety.“

„Mrtvé město Ericha Wolfganga Korngolda, brněnského rodáka, zazní v Ostravě 23. dubna 2020 poprvé.“

Přesně před sto lety, 12. srpna 1919, zahájili Ostravané slavnostním uvedením Prodané nevěsty českou divadelní éru v budově Městského divadla, která do té doby sloužila německojazyčnému provozu. České divadlo se hrálo od roku 1894 v Národním domě, dnešním komplexu Divadla Jiřího Myrona. Už před vznikem Československa, 13. října 1918, se v Ostravě ustavil Spolek Národní divadlo moravskoslezské. Za sto let existence nabídla pak instituce stejného jména divákům už 679 operních premiér. Činoherních bylo 1305, baletních 182 a soubor operety/muzikálu NDM nastudoval celkem 580 děl. Budova Stadttheater z roku 1907 se postupně jmenovala Zemské divadlo, Velké divadlo a Divadlo Zdeňka Nejedlého. V 50. letech získala novou podobu. Od roku 1990 nese název Divadlo Antonína Dvořáka.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
02

„Láska ke třem pomerančům? Krásně praštěná pohádka. Surrealistický příběh, řekla bych. A podle mne jí Prokofjevova hudba náramně sluší.“

„Všechno chce svůj čas. A pak už jen to štěstí, aby role přicházely pěkně v tom sledu, jak je třeba!“

„Mám opravdu štěstí. Na práci i na lidi. Na svou rodinu. Vážím si toho a děkuji.“

Nastudovala už řadu stěžejních mezzosopránových rolí a partů, stíhá přejíždět mezi našimi předními scénami a většinou ji zastihnete usměvavou. Veronika Hajnová právem patří mezi výrazné osobnosti naší operní i koncertní scény. Teď čerstvě ji uvidíme v opeře Láska ke třem pomerančům, která má dnes premiéru v pražském Národním divadle. „Je to krásně praštěná pohádka,“ směje se mimo jiné Veronika v rozhovoru pro KlasikuPlus.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus