Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

GSV4089

„Není to ten typ svůdce, co říká ´Ahoj, krásko, jak se máš…?´. Spíš si počká…“

„Když slyším slovo televize, tak dostávám husí kůži. Ale akce na jevišti dá na kamery zapomenout.“

„Člověk musí umět říct ne. Raději nebudu mít půl roku práci, ale budu na sobě pracovat… a budu zpívat do sedmdesáti.“

Operní soubor pražského Národního divadla v sobotu v přímém televizním přenosu poprvé – a vzhledem k přetrvávajícím zdravotním vládním opatřením zatím také naposledy – odehraje ve Stavovském divadle novou inscenaci Mozartova Dona Giovanniho. Titulní roli nastudoval Pavol Kubáň. Dvaatřicetiletý slovenský barytonista, absolvent Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, hostoval už v drážďanské Semperově opeře, v Teatro Maggio Musicale Fiorentino ve Florencii, v operních domech v Curychu a Halle nebo v Teatro Massimo di Palermo, tam v titulní roli ve Weinbergerově opeře Švanda dudák. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad rolí a nad Mozartovou hudbou i nad nutnou rozvahou, jaké role má mladý zpěvák přijímat, a prozrazuje, co všechno bude pro něj ten večer poprvé.  

 
101

„Moravskoslezský kraj býval černou dírou na mapě republiky. Ale to všechno se změnilo.“

„Investice do živých muzikantů teď považuji za nejdůležitější, důležitější než třeba reklamu.“

„Nemáme žádné zprávy, na jejichž základě by bylo jasné, že naše festivaly můžeme organizovat, ale je jasné, že příprava je otázkou nejen měsíců, ale i let, takže náš postup je legitimní.“

Igor Františák je aktivním hudebníkem, ale neméně důležitá je i jeho dramaturgická a manažerská práce v čele Svatováclavského hudebního festivalu. Přehlídka obohacuje v prvním poprázdninovém měsíci ostravské dění a kulturu v celém Moravskoslezském kraji o koncerty především duchovní a staré hudby. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz klarinetista a ředitel rozebírá poptávku regionu po hudbě, letošní program i nestandardní podmínky, se kterými se organizátoři koncertů potýkají už druhou sezónu. Optimisticky věří, že na podzim už se bude hrát a cestovat. Jinak ani při přípravě podobně rozsáhlé akce nemůže…

 
809

„Pracujeme na všech variantách koncertního provozu, které mohou od podzimu nastat.“

„K Leningradské symfonii má šéfdirigent Semjon Byčkov rodinné vazby.“

„Velké turné po evropských městech má orchestr na jaře 2022 zavést do Rakouska, Německa a Británie.“

Česká filharmonie se už v květnu začne prakticky připravovat na příští sezónu, a to tak, že uskuteční pilotní koncert s testovaným publikem. V červnu chce uspořádat takové koncerty i pro své abonenty. Cílem pokusu je, aby mohl orchestr ve 126. sezoně, kterou má otevřít koncem září, hrát za jasně stanovených opatření ve Dvořákově síni Rudolfina už opravdu pro posluchače.

 
veb-md-DSC2788

„Covidová krize změny, které jsou už dlouho vidět, v plné nahotě odhalila a urychlila.“

„Hudba je vnímána jako estetická hodnota, ale ona je přece i velkým ekonomickým odvětvím. Určitě se budeme hodně bavit o kreativních průmyslech.“

„Je ale potřeba zdůraznit také imanentní přínos kultury, tedy i jiné hodnoty, ne pouze to, že přináší ekonomický prospěch.“

V úterý začíná internetový diskusní klub nazvaný Budoucnost vážné hudby – nejisté jistoty a jisté nejistoty. Potkají se v něm osobnosti z různých sfér, hudebníci, manažeři, teoretici, kritici. Projekt je rozvržen do šesti podvečerů a bude možné ho sledovat vždy v úterý od 17 hodin ZDE, na platformách YouTube, Facebook a stránkách organizátorů a partnerů projektu, mezi které patří i portál KlasikaPlus.cz. Záměr přibližuje v širším kontextu muzikolog Ilja Šmíd, který přednáší na katedře arts managementu na podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Za iniciativou stojí společně s muzikologem Jiřím Štilcem, vedoucím katedry hudební produkce na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění.

 
110

„Všechna mistrovská díla, ať je to Haydn, nebo Dvořák, mají v sobě kvality opravdového zpěvu.“

„Pokud bych měl jmenovat deset nejdůležitějších setkání svého života, Jiří Bělohlávek by v takovém výčtu určitě nechyběl.“

„Není příjemné nechat se pořád někým šťourat v nose, ale co se dá dělat, je to teď součást našich životů…“

Sólistou večera Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který v pondělí vysílá stanice Vltava s dalšími evropskými stanicemi v přímém přenosu z pražského Rudolfina, který současně těleso streamuje na sociální sítě a který ze záznamu odvysílá stanice D-dur, je německo-francouzský violoncellista Jean-Guihen Queyras. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad Haydnem, Dvořákem a další hudbou v repertoáru cellistů, vzpomíná na Jiřího Bělohlávka a prozrazuje, že s šéfdirigentem Alexanderem Liebreichem se na pódiu setkává poprvé.

 
101

„Aniž by Straka přepínal, lahodně dosáhne naprosto znělým a nosným způsobem k vysoké poloze i silné dynamice, zřetelně vyslovuje, prokazuje velkou empatii.“

„Žánrově výlučná, originální, hudebně neslýchaně intenzivní a interpretačně náročná skladba…“

„Po osm desetiletí se mělo za to, že text v Lidových novinách byl anonymní lidovou tvorbou.“

Písňový cyklus Zápisník zmizelého, založený na příběhu otištěném v novinách a hudebně inspirovaný vidinou konkrétní ženy, je dílem, které se nepodobá ničemu jinému. U Leoše Janáčka ostatně dost častý jev. První veřejné koncertní provedení tohoto komorního dramatu se uskutečnilo v Brně přesně před sto lety, 18. dubna 1921. Jeho gramofonových nahrávek existuje řada. Vybíráme jako vzorovou tu, kterou pořídili v roce 1998 pěvci Peter Straka a Dagmar Pecková a u klavíru Marián Lapšanský.

 
Brno-6

 „… až k dychtivě pozitivnímu finále, nekonečně gradovanému a pak překvapivě uťatému.“

„Brahms měl jednotnou náladu, měkkost a neuspěchanou přívětivost.“

„Představit si lepší a početnější technické vybavení a nápaditější obrazovou režii by bylo docela snadné.“

Druhá symfonie od Brahmse a Druhá symfonie od Glasse. Nic víc. Koncert streamovaný ve čtvrtek Filharmonií Brno z Besedního domu měl nenápadně provokativní, nekonvenční dramaturgii. Přesto, že obě skladby dělí celé století, přesto, že každá patří do jiného hudebního světa, byl to monotematický večer. Šéfdirigent Dennis Russell Davies našel v obou dílech výrazové polohy přemýšlivosti a lyriky, u Glasse nicméně se stejnou jistotou postupně rozpoutal až orgiastické vyústění.

 
Lisa-4

„Jedna z nejlepších houslistek současnosti, od které bychom rádi slyšeli i zásadnější skladby.“

„Umělecky ještě o něco víc šlo v druhé polovině večera.“

„Jak dlouho se ještě bude hrát do zdi?“

Třetí koncert cyklu Jarní hvězdy, aktuální série příspěvků České filharmonie do náhradního hudebního života, přinesl na televizní obrazovky Dvořákovu a Brahmsovu hudbu a spolu s uměním houslistky Lisy Batiashvili také hudbu Camilla Saint-Saënse. Před orchestrem stál Jakub Hrůša a zejména Brahms s Dvořákem rámovali sváteční hudební chvíle.

 
101

„Pro svého učitele měl oslovení ´padre Martinů´, v jasné narážce na legendárního skladatele a učitele Padre Martiniho z 18. století.“

„Už v roce 1949 napsal Variace na téma Bohuslava Martinů. A poetika hudby jeho učitele se v té jeho odráží často i poté.“

„Není překvapivé, že po sovětské okupaci v roce 1968 Jan Novák s rodinou emigroval na Západ.“

V Nové Říši na jihu Vysočiny, v městečku, kterému po osm staletí vévodí premonstrátský klášter, mají dvě pamětní desky se jmény tří hudebních skladatelů. V osmnáctém století se tam narodili bratři Vraničtí, Antonín a Pavel, Beethovenovi přátelé. A přesně před sto lety, 8. dubna 1921, přišel v Nové Říši na svět Jan Novák, později žák Bohuslava Martinů. Hudebník, jehož tvorba je až překvapivě vstřícná a přehledná, skladatel, který miloval latinu a který po roce 1968 odmítl zůstat v Československu.

 
1110

„Káťa se mi zpívá moc dobře, její povaha je mi blízká…“

„Přišla jsem si na to, jak Janáčka zpívat. Ne uštěkaně!“

„Byla jsem, myslím, vždycky hodně dobře připravená, ale jak teď, jsem asi ještě v životě nebyla!“

Na mezinárodně uznávaném operním festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie se má od 20. května do 19. června odehrát desítka představení Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Novou inscenaci chystají umělecký šéf festivalu dirigent Robin Ticciati a režisér Damiano Michieletto. Titulní roli ztvární Kateřina Kněžíková. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz česká sopranistka vyjadřuje naději a přesvědčení, že se renomovaný festival uskuteční. Zmiňuje pocity matky odloučené na řadu týdnů od dvou dětí, popisuje vstupní karanténu a podmínky, za kterých může v Británii v době pandemie pracovat, ale hlavně přibližuje svou cestu k nové roli… a na samém začátku i cestu autem do Británie.

 
Strana 1 z 79