Josef Zedník

Josef Zedník

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál taky na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal) a nyní je s Českým rozhlasem spjat jako produktový specialista u jeho symfonického orchestru, kde se stará o náklady za notové materiály (koncerty, vysílání a natáčení). Má rád své nejbližší, pejska Endyho a přátele. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.

20210720LSSHa-cappellaPetraHajska02

„Sopranistka Anja Pöche předvedla od prvních tónů velmi krásnou barvu hlasu a nutno říci, že až na pár míst vedla prim po celou dobu koncertu.“

„Mám za to, že i u staré hudby lze daleko šířeji pracovat s dynamikou a afektem. Obecně myslím, že by pěvci mohli více pracovat s tělem a mít hlasy více zakotvené. Dílo vyznělo přesně, leč opatrně.“

„Určitě by pomohlo více se opřít do textu a v místech, kdy se dalo využít těžkých dob (například v třídobém rytmu), daleko více ‚muzicírovat‘.“

Emauzské opatství, kostel Panny Marie a slovanských patronů v Praze, bylo v úterý 20. července místem zahajovacího koncertu Letních slavností staré hudby, o kterých jsme ve VýhleduPlus psali zde. Pořadatelé pozvali německý vokální soubor Calmus Ensemble. Ten reprezentují sympatičtí mladí umělci – sopranistka Anja Pöche, altistka Maria Kalmbach, tenorista Friedrich Bracks, barytonista Ludwig Böhme a basista Manuel Helmeke. Představili se ve stěžejních Jeremiášových Lamentacích pro Zelený čtvrtek a Bílou sobotu Orlanda di Lassa a v motetech Thomase Stolzera a Leonharda Lechnera. Náš portál přináší svým čtenářům ReflexiPlus níže.

 
6

„Je naprosto přirozené, že budu zpívat automaticky jinak antifonu Hildegardy z Bingenu a cappella a jinak Ligetiho Le Grand Macabre s orchestrem. Ale obojí mě baví!“

„Podařilo se mi najít vnuka Hanse Winterberga, Petera Kreitmeira, který na můj opatrný dotaz, má-li přístup k Winterbergově pozůstalosti, reagoval s velkým nadšením a okamžitě nám zprostředkoval první noty. A stálo to zato!“

„Plánů je docela hodně, ale s ohledem na minulý nešťastný rok je už neberu jako hotovou věc. Smutek z tolika zmařených koncertů minulé sezóny zůstává…“

Přední česká sopranistka Irena Troupová je známá coby interpretka staré hudby, jíž se začala intenzivně věnovat už během studia hudební vědy na Karlově univerzitě. Ze spolupráce se souborem Musica Antiqua Praha pod vedením Pavla Klikara vzešel velký počet nahrávek a došlo k mnoha koncertům u nás i v zahraničí. V té době se u Ireny Troupové zrodil zájem i o hudbu soudobou – spolupracovala například s Petrem Ebenem, Svatoplukem Havelkou a dalšími skladateli. Po studiích působila především v Německu a brzy se stala vyhledávanou sólistkou i v dalších evropských zemích. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje svůj vztah k hudbě staré i nové, hovoří o projektech souvisejících s terezínskými autory a zve na křest nového CD s písněmi Hanse Winterberga. Ten se uskuteční tento pátek, 2. července, v 19 hodin v kostele svatého Vavřince v Hellichově ulici v Praze.

 
401

„V podání Belfiato Quintetu vyznělo závěrečné Presto virtuózně, křehce, avšak pevně a mollová část vtáhla publikum jímavě do jiného světa, aby v závěru opět vyniklo triumfální veselí a radost z hudby.“

„Subtilně vedené tóny pod absolutním legatem a přitom s krásnou sametovou barvou hlasu Kateřiny Kněžíkové vystřídaly tóny pevnějšího charakteru, rychlejších běhavých pasáží a zároveň objemnější konzistence.“

„Po tom, co ansámbl v předchozích skladbách prokázal své jasné postavení mezi světovými konkurenty, si Rapsodii užíval s naprostým nadhledem.“

V závěrečném programu komorní řady K orchestru PKF – Prague Philharmonia vystoupil dechový Belfiato Quintet, jehož hostem byla sopranistka Kateřina Kněžíková. Hudební setkání se uskutečnilo v barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí v Praze v pondělí 28. června. Belfiato Quintet přednesl v úpravě pro toto uskupení skladby Ludwiga van Beethovena, Paula Hindemitha, Maurice Ravela a George Gershwina. Kateřinu Kněžíkovou soubor doprovodil v Zuzančině árii z opery Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta a v Juliině árii z opery Romeo a Julie Charlese Gounoda.

 
úterý, 22 červen 2021 16:42

Bella Adamova: Nerada sedím doma

100

„Byla to velká výzva, ale já jsem si řekla, že do finále soutěže se musí něco risknout!“

„Neexistují žádná pravidla, jen že jste v kontaktu s ostatními hráči, s místem, kde hrajete, a že nasloucháte a respektujete to, co slyšíte. Improvizovat tak, aby to mělo smysl, vůbec není lehké.“

„Za Kateřinou Kněžíkovou jsem poprvé jela do Kroměříže před dvěma lety a to mě skvěle nakoplo. Tak velkorysou podporu jsem ještě od jiného pedagoga nezažila.“

Mladá mezzosopranistka Bella Adamova nedávno ve svém oboru vyhrála Mezinárodní pěveckou soutěž Roberta Schumanna. Narodila se v Rusku, vyrostla v Praze a zpěv studovala na londýnské Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance a pak v Kolíně nad Rýnem, ale také u naší Kateřiny Kněžíkové. Na svém kontě už má ceny v soutěži Emy Destinnové v Londýně, ve Dvořákově pěvecké soutěži v Karlových Varech a minulý rok byla mezi finalisty spolkové soutěže Bundeswettbewerb Gesang v Berlíně. Mladá umělkyně vystupuje nejen v opeře, ale také zpívá a improvizuje v duu s pianistou Michaelem Geesem. O svém úspěchu na soutěži, o osobnostech, které na své hudební cestě potkala, a o svých dalších plánech hovořila v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

 
99

„V době vynucené covidové koncertní pauzy pak uzrála myšlenka pro tento nesmírně zajímavý a repertoárově obsažný žánr něco udělat – a vznikl spolek Lieder Society.“

„Studovala jsem v Düsseldorfu, kde jsem měla samostatný předmět Liedgestaltung, tedy doslova ‚výstavbu‘ písně, a pedagog pracoval zároveň se mnou i s klavíristkou.“

„V písni je zkrátka často mnohem průzračnější sazba a dramatický vývoj, na který by jinak byl k dispozici celý večer. Ten je v písni potřeba vytvořit za několik minut.“

Nedávno založený spolek Lieder Society jsme našim čtenářům představili ve VýhleduPlus před několika dny. Zakladatelé – klavírista a skladatel Jan Dušek a pěvkyně Tamara Morozová a Monika Jägerová – mají za sebou už čtyři koncerty s názvem Zahajujeme!, a to v Kladně, Kadani, Liberci a v Lounech. V sobotu 19. června večer je čeká vystoupení v Galerii HAMU v Praze a stejný program společně přednesou i v Plzni, a sice v úterý 22. června v Přednáškovém sále Západočeského muzea. Pro portál KlasikaPlus.cz všichni tři odpovídali na otázky o svých počátcích, vztahu ke zpěvu a k písni jako samostatném žánru i o svém dalším směřování.

 
20210616BPLucretia-a-DidoPetraHajska41

„Od první skladby bylo zcela zřejmé, že je Collegium Marianum vynikajícím a sehraným tělesem. Nástupy jednotlivých nástrojů ve fugatové části byly naprosto přesné, dynamicky i agogicky soubor cítí společně.“

„Caldarovo Baletto z opery Ifigenia in Aulide přineslo před přestávkou absolutně jiný styl hudby. Italská melodičnost a delší fráze umožňovaly ansámblu tvořit homogenní a velmi barevný zvuk, který působil i dynamicky o stupeň výše.“

„Z velké dálky se tu a tam ozývalo město a spojení s touto náladou dávalo pocit, že vše, co právě žijeme, je správné a má to tak být.“

Od 12. dubna jsou návštěvníkům ze zahrad pod Pražským hradem zpřístupněny Velká Pálffyovská a Malá Fürstenberská zahrada, od konce května pak také nově zrekonstruované Malá Pálffyovská a Ledeburská. A právě ta se stala ve středu večer místem koncertu souboru Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a hráčkou na flauto traverso a zobcovou flétnu Janou Semerádovou a koncertní mistryní Lenkou Torgersen. Tématem hudebního večera byly Osudové a hrdinné ženy zvěčněné v dílech starých mistrů, a sice Georga Friedricha Händela, Georga Philippa Telemanna, Christopha Graupnera, Antonia Vivaldiho, Domenica Natale Sarroa a Antonia Caldary. Hostem souboru byla hráčka na zobcovou flétnu a také na flauto traverso Michaela Koudelková. KlasikaPlus byla u toho a přináší čtenářům reflexi.

 
111

„Muzika je to na první dojem posluchačsky nenáročná, ovšem to neznamená, že je jednoduchá na souhru a že neskýtá nejednu záludnost pro samotné hráče orchestru.“

„Ceyssonův záběr je velmi pevný, ale umělec umí vytvořit velmi tichou rozjímavou náladu, na kterou orchestr navázal s absolutním soustředěním, a společně tak vytvořili skutečně mysteriózní dojem v závěru první části.“

„Za mě osobně byl nesilnějším zážitkem večera Ginasterův Harfový koncert, ale Dvořákova hudba nesměla chybět. Publikum oprávněně nadšeně tleskalo a dokonce bylo slyšet ‚Bravi‘.“

V sobotu 12. června uspořádal ve Dvořákově síni Rudolfina orchestr PKF – Prague Philharmonia Závěrečný koncert své sedmadvacáté sezóny. Na místě byl i audiovizuální tým České televize, který hudební večer zprostředkoval divákům stanice ČT art. Na programu byly skladby Ervína Schulhoffa, Alberta Ginastery a Antonína Dvořáka. Jako sólista se představil mezinárodně úspěšný harfista Emmanuel Ceysson a vše řídil šéfdirigent a hudební ředitel PKF – Prague Philharmonia Emmanuel Villaume. KlasikaPlus níže svým čtenářům přináší reflexi.

 
1457

„Navázali jsme také na spolupráci s blízkými sousedy na německé straně, se kterými nás pojí historické souvislosti.“

„Rozhodně to nebylo snadné období, protože jsme nesčetněkrát předělávali dramaturgii, žili v nejistotě, ale na druhou stranu to byl prostor pro to, aby si člověk poskládal lépe své životní hodnoty. “

„Světlo světa po měsících příprav v daný večer spatří skladba s prostým, avšak výmluvným názvem, ‚Domov‘, která nás zavede do očistného světa klidu a meditace, ze kterého se člověk dokáže dívat na svět z úplně jiné perspektivy.“

Martin Prokeš společně se svými kolegy z týmu zahajuje dvacátý ročník MHF Lípa Musica. Nelze si nepovšimnout dvou dekád ve společnosti hudby pořádané na Českolipsku, v Libereckém kraji, a to s přesahem do sousedního Saska. Během fungování festivalu, který už má vlastní tradici, rozšířili pořadatelé své aktivity o Českolipský komorní cyklus. Ten navázal na zaniklý Kruh přátel hudby, který v České Lípě existoval v minulosti celou řadu let. S Martinem Prokešem, ředitelem a předsedou spolku ARBOR a umělecké rady Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, jsme si povídali o jeho hudebních začátcích, zkušenostech z pěveckého i manažerského prostředí, začátcích festivalu i o letošním jubilejním ročníku festivalu.

 
pondělí, 03 květen 2021 09:37

Mladé talenty Josefu Sukovi s FOKem

307

„Reminiscence slavných árií z Favoritky hrála, jakoby si operu sama poslechla. Už v úvodní tenorové ‚Spirto gentil‘ klenula fráze podobné zpěvu.“

„Jakub velmi krásně rozehrál začátek, na který navázal David a společně rozpoutali, na tak mladé umělce, vyzrálý hudební dialog.“

„Jeho ‚stínování‘ v pianissimech, údernost, smysl podtrhnout tklivost, rozehrávat opakující se tóny a umění načasovat ‚počkáta‘ jsou atributy, které dokázaly, že se na pódiu odehrálo něco neobyčejného.“

Nejlepší studenti Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy 8. dubna natočili ve Smetanově síni Obecního domu koncert k poctě houslisty Josefa Suka. Doprovodil je Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, který dirigoval Radek Baborák. V sobotu 1. května zpřístupnili pořadatelé záznam, v němž jako sólisté vystoupili žáci, kteří zvítězili v celoškolském konkurzu ve školním roce 2019/2020. Byli to klavíristé Pavol Praženica a Matěj Pinkas, hobojistka Jana Slavíková, klarinetistka Julie Rimarčíková, houslisté Johana Kubánková a David Hernych a violoncellista Jakub William Gráf. V průběhu večera zazněly skladby Antonia Vivaldiho, Antonia Pasculliho, Ludwiga van Beethovena, Johannesa Brahmse, Ondřeje Kukala a Edvarda Griega.

 
204

„Medově sladká, téměř violová barva se linula v nádherné Bartókově snové melodii.“

„Švýcarské hodinky asi nejsou jedinou devízou malého bohatého státu, přestože je v orchestru mnoho cizinců…“

„Dvořák měl místy skoro prázdnou partituru. Málo not, ale tak silná hudba!“

V sobotu večer nabídl švýcarský Sinfonieorchester St. Gallen živý stream koncertu, který dirigoval náš mladý a už zcestovalý dirigent Jiří Rožeň. V Bartókově Prvním houslovém koncertu se představila nizozemská houslistka Rosanne Philippens a druhá polovina večera patřila Osmé symfonii Antonína Dvořáka.

 
Strana 1 z 12