PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na závěrečný koncert takovéto velkolepé, oslavné vokálně-instrumentální dílo patří.“

„Výsledkem pořadatelského úsilí jsou nezapomenutelné programy, ale čím dál víc i pomyslné investice do budoucnosti.“

„Hostování zahraničních orchestrů je určitě jednou z výkladních skříní Pražského jara.“

Smetanovou síní burácí zvuk vydávaný více než třemi stovkami hudebníků. Vrcholí první část Symfonie tisíců, půlhodinové fortissimo vzývající Ducha Stvořitele. Když už se zdá, že provedení nejde dál stupňovat, přichází poslední akord, aby ukázal, že lze… Osmdesáté Pražské jaro uzavírá třetí červnový den kompozice, ke které se jen těžko dá najít rovnocenný protějšek. A podlahou i tělem každého posluchače jako základ té zvukové masy rezonuje mohutný hluboký tón varhanního pedálu… Zážitek nemající téměř obdoby. Fotografie ze zákulisí nicméně nabízejí i trochu jiný, racionálnější pohled na festival.

„Mahler Semjona Byčkova byl romanticky rozevlátý, dramatický úderný, citově roztoužený a lyricky mihotavý.“

„Orchestr podezdil hřímající sbor pečlivě vyhraným ústředním tématem, čímž hudebně zkonkrétnil verbální sdělení díla a podpořil jeho rytmickou složku.“

„Na Plachetkův přesvědčivý výkon plynule navázal americký basista David Leigh, který si svým temným hlasem vystřihl pěvecky skvělá a výrazově jímavě zalomená sóla.“

Ohlušující masa vokálních sól, burácejících žesťů, romanticky exponovaných smyčců a téměř kultických sborů za doprovodu filozofického mysticismu a nábožné exaltovanosti. Tyto a další vjemy pohltily posluchače během pondělního mahlerovského galavečera, v němž dospěl osmdesátý ročník Pražského jara ke svému uměleckému a dramaturgickému vrcholu. Osmá symfonie Gustava Mahlera zazněla 2. června ve Smetanově síni pod taktovkou Semjona Byčkova v plné síle, bez výrazového kompromisu či zapření mahlerovského maximalismu.

„Haštal Hapka výborne odhadol päťminútový priestor, nesnažil sa toho doňho vtesnať príliš veľa, dobre si rozmyslel, čo naozaj potrebuje zdieľať.“

„Awakening totiž pri všetkej svojej rozmanitosti pôsobí celistvo, ukotvene, až rozvážne. Autor akoby už mal nad zdieľaným obsahom, hoci dosť osobným, istý nadhľad.“

„Pre tunajších skladateľov a skladateľky predstavuje spolupráca s ansámblom týchto kvalít nenahraditeľnú príležitosť.“

Ensemble Modern zahájil v piatok 30. mája svoju trojročnú rezidenciu na pražskojarnom víkende Prague Offspring. Špičkový ansámbel so sídlom vo Frankfurte priniesol na festival virtuozitu, neopočúvanú zvukovosť, úprimný záujem a mnoho invencie: a to v dielach svetových skladateľských ikon, ale aj mladých českých (a slovenských) autorov a autorky.

„Skladby byly nabité originálními konceptuálními i zvukovými nápady, predispozicí pro jejich interpretaci byla schopnost velice intenzivního prožitku, a to na výrazně intelektuálním, až filozofickém podtextu.“

„Slavomír Hořínka posluchače nešetřil. Přesto se mu podařilo vytvořit dílo velice niterného prožitku.“

„Jennifer France se nemusela převlékat, měnit způsob chůze či gesta, jako by tomu bylo u scénického provedení, odstínění všech rolí zvládala pouze s použitím svého hlasu.“

Dvoudenní koncertní, pedagogický a diskuzní maraton soudobé hudby Prague Offspring zakončil 31. května v pražském DOXu rezidenční soubor letošního ročníku Ensemble Modern. Vysoká intenzita kompozičního vyjádření při světové premiéře skladby Slavomíra Hořínky plně vyhřezla koncertním provedením opery George Benjamina. Dramaturgie do diváků bušila tématy z nejniternějších, a to v mistrovském skladatelském i interpretačním podání.

„Londýnští obojímu, od prvních do posledních tónů skladby, od začátku do konce celého programu, stoprocentně dostáli.“

„Sólistka učinila z provedení málo známé Szymanowského skladby neokázalou, ale zásadní událost.“

„V proudu modelovaném Antoniem Pappanem a orchestrem, hrajícím jako jedna žena a jeden muž, šlo o ohňostroj důmyslné motivické práce a bezkonkurenčního umění instrumentace.“

O Angličanech se říkávalo, že jsou studení. Víme už dávno, že to nemusí platit plošně, a v hudbě už vůbec ne. Navíc London Symphony Orchestra určitě netvoří jen „etničtí“ Britové. A pokud mají v čele jako šéfdirigenta Antonia Pappana, který má sice rodiště britské, ale jméno, původ i temperament ryze italské, není co řešit. Jejich čtvrteční koncert na Pražském jaru měl skvělou dramaturgii, brilanci a zvuk… i velké hudební emoce.

„Mladý dirigent zvolil Divertimento Leonarda Bernsteina, svěží moderní skladbu plnou kontrastů.“

„Tsukushi Sasaki zapůsobila velmi jemným, nenápadným dojmem ihned při vstupu na pódium mezi hráče rozhlasového tělesa.“

„Ve všech třech dirigentských úkolech večera Jan Sedláček obstál, a nejen to, hned k tomu nabídnul i svá umělecká specifika.“

Stalo se dobrou tradicí Pražského jara, že do svého programu zařazuje večery debutujících interpretů. Letos se této cti mimo jiné dostalo dvěma mladým umělcům, japonské houslistce Tsukushi Sasaki a českému dirigentovi Janu Sedláčkovi. Společně se podíleli na programu koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který se uskutečnil ve středu 28. května ve Smetanově síni Obecního domu. Jan Sedláček (1999) loni zvítězil v Soutěžní přehlídce mladých dirigentů v Karlových Varech, japonská houslistka Tsukushi Sasaki (2000) zvítězila v Mezinárodní hudební soutěži Pražského jara 2024. 

„Způsob, jakým Popelka se svým bohatým arzenálem rozevlátých, ale přesto cíleně přesných gest provedl Vídeňské symfoniky Beethovenovými partiturami, valčíky rodiny Straussů i valčíkem inspirovanou hudbou Richarda Strausse, byl impozantní.“

„Na Vídeňské filharmoniky se pochopitelně upírá v tomto repertoáru pozornost, avšak na nic, ani na straussovské valčíky, pravé vídeňské, nemohou mít a nemají monopol.“

„Ve suitě z Růžového kavalíra dosáhli účinku neodolatelně rozkročeného mezi dekadencí a komikou, sentimentem, nostalgií a opravdovou citovostí.“

Vídeňští symfonikové budou v rakouské metropoli po Vídeňských filharmonicích vždycky až „ti druzí“, neznamená to však ani v nejmenším, že nestojí za to poslechnout si jejich koncert. Ten pohostinský na Pražském jaru se jim s českým šéfdirigentem Petrem Popelkou v úterý opravdu vydařil. Nejen díky jeho osobní energii a muzikálnosti, ale i díky programu – od Beethovena přes valčíkovou rodinu Straussů až k bavorskému Richardu Straussovi programu veskrze a výhradně „vídeňskému“.

„Vzdor vzrůstající oblibě staré hudby není Jean-Baptiste Lully místnímu publiku příliš známý, o to záslužnější byla dramaturgie večera.“

„Výsledkem byl mimořádně kompaktní, plastický a honosně znějící celek.“

„Pondělní koncert nebyl vystoupením barokního orchestru s deseti sólisty, ale jednoho vokálně-instrumentálního souboru, který miluje a dýchá hudbou, které rozumí.“

Na pondělní večer 26. května festival Pražské jaro připravil lahůdku pro všechny milovníky francouzské barokní opery. V Praze debutoval vokálně-instrumentální soubor Ensemble Correspondances se svým zakladatelem a uměleckým vedoucím, charismatickým dirigentem Sébastienem Daucé. Pražskému publiku servírovali pasticcio z oper italsko-francouzského barokního skladatele Jean-Baptiste Lullyho (1632–1687).

„Druhá věta vnesla do ztichlého sálu bezvýchodnou tragiku vinoucí se sluchovým ústrojím posluchačů v podobě chvějivě útrpného sóla prvních houslí, které se roznášelo nad lopotně oddychujícími spodními hlasy zbylých hráčů.“

„Brittenova třívětá skladba měla díky jednotnému interpretačnímu vhledu a intersubjektivní vazebnosti hráčských gest stylově vyvinuté kontury expresivně laděného neoklasicismu.“

„Kultivovaný, a přitom expresivně vzkypělý tón zúčastněných hráčů vynesl na znějící povrch onu všemi očekávanou bezskrupulózní pregnanci citového sdělení.“

Světově uznávaný smyčcový kvartet Quatuor Ébène zavítal 25. května na osmdesátý ročník Pražského jara, aby rudolfinskému obecenstvu naservíroval podmanivě provedené skladby Benjamina Brittena, Ludwiga van Beethovena a Petra Iljiče Čajkovského. Co do ideového zakotvení obhajitelný repertoár zazněl ve Dvořákově síni stylově autenticky, technicky pečlivě a umělecky vyzrále. Velké uznání si vysloužil zejména violista Lawrence Power, který jakožto „pouhý“ záskok podržel skvěle sehrané těleso i v těch nejzapeklitějších místech.

„Snad s výjimkou Stařenky Buryjovky nenajdeme mezi postavami vyloženě kladnou či laskavou figuru.“

„O tom, zda je taková interpretace přijatelná, či nikoliv, si musí laskavý divák udělat vlastní názor po osobním setkání s tímto inscenačním pojetím.“

„Způsob, jakým režisér pracoval se zpěváky, patří k největším přednostem celé inscenace.“

Premiéra nového nastudování Janáčkovy Její pastorkyně v Národním divadle v Praze, v režii Calixta Bieita, vzbudila nebývale silnou odezvu – jak v tisku, tak na sociálních sítích i v osobních debatách. Většina reakcí byla spíše kritická až negativní. Přes veškerý respekt k práci svých kolegů recenzentů, jíž si velmi vážím, si však dovolím nabídnout na toto nastudování odlišný pohled.

„Haydnovo trio bylo provedeno s takovou promyšleností každého detailu, že škodolibého posluchače nutně muselo napadnout, zda sám skladatel spekuloval nad svým dílem tak důkladně.“

„Souhra je evidentně silnou stránkou souboru a detailní promýšlení každého taktu se v Ravelovi ukázalo jako jedině ku prospěchu.“

„Dlouhodobá poctivá práce se tu potkala s vědomím mimořádného okamžiku.“

Matiné v sobotu 24. května působilo v programu Pražského jara nejspíš nenápadně, přineslo však výtečný zážitek. Trio Incendio hrálo na festivalu poprvé a prezentuje se jako mladé. Není ovšem začátečnické: členové spolu hrají devět let a mají za sebou řadu soutěžních úspěchů.

„Už po několika úvodních taktech první věty bylo zřejmé, že před sebou máme orchestr nevšedních kvalit.“

„Klavírista Pierre-Laurent Aimard je proslulý pozoruhodnou šíří svého repertoáru, který sahá od baroka až po hudbu nejsoučasnější.“

„Manacorda propracoval orchestrální složku Beethovenova 1. klavírního koncertu s takovou invencí, jak se to v této skladbě slyší jen málokdy.“

Pod názvem „Beethovenova Osudová“ nabídlo Pražské jaro 22. května festivalovému publiku v Rudolfinu český debut světově proslulého hudebního tělesa Kammerakademie Potsdam. Do Prahy přijel tento orchestr se svým dirigentem a dlouholetým hudebním ředitelem Antonellem Manacordou. Kammerakademie Potsdam vystupovala s Manacordou na nejprestižnějších koncertních pódiích a realizovala s ním řadu nahrávek, mezi jinými také vysoce ceněný komplet Beethovenových symfonií. A hudba Beethovenova byla také těžištěm jejich festivalového vystoupení.

„Silentium! ensemble existuje sice teprve od letoška, ale osoba sbormistryně Terezy Válkové byla předem zárukou kvality. A ta se potvrdila.“

„Tomáš Netopil neváhal rozvlnit přímočarou podobu skladby. A vedl celý aparát pro potřebné vyznění energicky, bez oddechu.“

„Spojení souboru a dirigenta bylo neokoukané a neoposlouchané – ale není zas tak překvapivé. Už spolu vystoupili před dvěma roky v Kroměříži.“

Mozartovo Rekviem v sobotu ozdobilo festivalový program Pražského jara. Stalo se tak v Rudolfinu díky interpretům plujícím na jedné vlně. Vedle čtyř sólistů jimi byl legendární soubor Concentus Musicus Wien, a to po dvou letech opět pod taktovkou Tomáše Netopila. A s nimi především komorní sbor Silentium! ensemble, podle jména nový hráč na tuzemské scéně, skvěle tento večer debutující. Jde ovšem o zkušené zpěváky starší hudby, už dlouho a i teď nadále vedené Terezou Válkovou.

„Na první pohled nejsou příliš globalizovaní, a přesto vyvolávají globální ohlas.“

„Lisieckého vystoupení, bezchybné a dokonale definitivní, ideální ve výrazu, večer i celý letošní festival prozářilo.“

„Dirigent Santtu-Matias Rouvali vybavil Bartókův Koncert pro orchestr posluchačskou přehledností a nabídl dílo k poslechu jako poutavou, barvitou skladbu, takovou, kterou si nelze nezamilovat.“

Klasicky postavený program přivezli v pátek na Pražské jaro Göteborští symfonikové se Santtu-Matiasem Rouvalim. V jeho středu figuroval nástrojový koncert, na vrcholu velké orchestrální dílo a v úvodu skladba menšího formátu. Nešlo však o nic tuctového. Chopinův 1. klavírní koncert měl jako sólistu světovou hvězdu Jana Lisieckého, večer korunoval Bartókův skvělý Koncert po orchestr a začátek patřil jedné ze tří Smetanových méně hraných švédských symfonických básní – Hakonu Jarlovi.

„Za ta léta jsem si osvojil prostě vyjít na pódium a začít hrát. Klidně bez přípravy.“

„Častá je při hraní Chopina zbytečná romantizace, která by podle mě neměla mít místo.“

„Chopina v podstatě neznáte, pokud jste ho nehrál.“

Program z hudby Fryderyka Chopina, Bély Bartóka a Bedřicha Smetany dnes nabízejí Göteborští symfonikové při svém pražskojarním debutu. Hvězdou koncertu je kanadský klavírista s polskými kořeny Jan Lisiecki, který se jakožto chopinovský specialista zhostí oblíbeného Chopinova Klavírního koncertu č. 1 v tónině e moll. Svůj úhel pohledu na dlouho vyprodaný koncert interpret poskytl portálu KlasikaPlus.cz.

„Když se přihlédne ke krvavému zabití nemluvněte na kuchyňském stole, což je už opravdu jen pro otrlé, pak je toho bieitovského na Prahu až dost.“

„Není to Janáček tak úplně elektrizující a do duše se zadírající, ale velmi slušně hudebně zrealizovaný ano.“     

„Laca a Jenůfa sedí u stolu, křečovitě se smějí a mažou si vzájemně po tvářích kusy svatebního dortu.“ 

Tak nám zabili Janáčka, chtělo by se parafrázovat slavnou hlášku z Dobrého vojáka Švejka po zhlédnutí nové inscenace Její pastorkyně v pražském Národním divadle. Jenůfa podle režiséra Calixta Bieita a výtvarnic Anne-Sofie Kirsch a Pauly Klein, to je sex, nože, krev… a nevyužitý revolver. Emocemi nabitou, téměř veristickou operu, historicky první českou s prózou místo veršů, se jim sice nepodařilo zničit, ale jednoznačné nadšení rozhodně nevyvolali.

„Myslím, že jsme se za ty roky naučili nejen, jak spolu hrát, ale i jak spolu vycházet.“

„Rozhodli jsme se nechat Káju si splnit svůj dlouholetý sen zahrát si Ravelovo trio. To nehrajeme dlouho, takže bude takové ‚fresh‘. Pěkně zčerstva upečené.“

„Od začátku jsme věděli, že pokud se chceme hlásit na velké soutěže, se soudobkou se budeme muset seznámit blíž.“

Houslista Filip Zaykov působí čerstvě na pozici vedoucího sekundů v Deutsche Kammerphilharmonie Bremen, violoncellista Vilém Petras ve Filharmonii Hradec Králové a Orchestru Státní opery, klavíristka Karolína Františová právě dopisuje disertaci a učí na ZUŠ. Všichni dohromady však především tvoří už téměř dekádu klavírní Trio Incendio, které zažívá množství úspěchů na mezinárodních soutěžích i koncertních pódiích. Nejen o jejich debutu na letošním ročníku festivalu Pražské jaro (24. května) jsem si povídala se dvěma členy tria na jejich cestě do Mnichova za kolegou ke společné zkoušce.

„Pochody a stupňované ataky znějí tvrdě, nesmlouvavě, nemilosrdně. A právě tak Jaap van Zweden symfonii traktoval: ve svižném tempu, drtivě, mohutně a velkolepě, zápasivě, rázně až útočně.“

„Obě rány obrovským kladivem zněly, jak měly: jako Mahlerův heroický střet s osudem.“

„Šlo o vzorový výklad Mahlera – nikoli jako komplikovaného intelektuála, ale jako zápasivého vizionáře a kompozičního virtuosa.“        

Druhým letošním americkým debutantem byl na festivalu Pražské jaro Chicagský symfonický orchestr. Mahlerova Šestá symfonie, zvaná Tragická, zazněla v úterý v Obecním domě s nesmlouvavým dopadem – nabita obrovským emocionálním potenciálem a plná neutuchající energie, interpretačního nadhledu a koncertní virtuozity. Jaap van Zweden, mezinárodně úspěšný nizozemský dirigent, provedl hráče i publikum pětaosmdesátiminutovým dílem mimořádně inspirovaně a obdivuhodně neúnavně.

„Jindřich Feld sbírku Čtyři písničky o štěstí zkomponoval přímo na míru své vnučce, sopranistce Lucii Kaňkové.“ 

„Kaňková předvedla obrovskou pěveckou preciznost.“

„Mezi sopranistkou a kvartetem panovala symbiotická souhra, zároveň se instrumentalisté dokázali barevně přizpůsobit prostoru i pěvkyni natolik, aby ani ve forte její hlas nezastínili.“

Wihanovo kvarteto představilo v rámci Pražského jara program složený z posledních smyčcových kvartetů W. A. Mozarta a L. van Beethovena společně se třemi písňovými cykly Jindřicha Felda u příležitosti 100. výročí narození tohoto autora. Interpretace Lucie Kaňkové byla výjimečná nejen pěvecky, ale i svým symbolickým rozměrem. Čtyři písničky o štěstí totiž Feld, který byl jejím dědečkem, napsal přímo pro ni, uvedení se však nedožil. V Karolinu 18. května zazněly ve světové premiéře.

„Málokdy se naskytne takový pohled. Modely dvouplošníků, parní lokomotiva, historické automobily a do toho v témže zorném poli pódium s klavírem (trochu vtipně značky Yamaha).“

„Hornista zůstával u decentního projevu a nechával mluvit hudbu.“

„Houslista Jakub Fišer prokázal univerzalitu, když se chopil violového partu v Mozartově kusu.“

Zhicheng Jin je jméno náležející studentu pekingské konzervatoře, hornistovi, který v minulém roce zvítězil v soutěži Pražského jara. S úspěchem se tradičně pojí vystoupení na následném ročníku festivalu, tentokrát už v rámci jeho hlavního programu. Tak se stalo, že Koncert vítěze se konal 19. května a spolupracovalo Bennewitzovo kvarteto, hlavně jeho primárius Jakub Fišer, a klavírista Miroslav Sekera. Lákavým aspektem se stalo místo konání, kterým byla velká hala Národního technického muzea.

„Program tvořily kompozice z různých let, vyzařující jeden autorský rukopis, jednoho ducha, jedno umělecké poselství – vzkaz o vnitřním pokoji.“

„Na projevu Estonského fihlarmonického komorního sboru je nezbytné obdivovat kompaktnost zvuku a ladění, dynamickou flexibilitu, dokonalost ve výměnách a proměnách sazby i absolutně stejnou výslovnost.“

 „Koncert se završil modlitbou Otčenáš, nejvyšším možným způsobem ztišeně prostou, upřímně opravdovou a nebesky krásnou.“  

Estonský filharmonický komorní sbor, vnímaný jako dvorní interpret hudby Arvo Pärta, existuje už čtyřiačtyřicet let. Letošní Pražské jaro sbor díly letos devadesátiletého krajana i svým vokálním mistrovstvím skutečně ozdobil. Je přitom zřejmé, že takový koncert jako ten pondělní v Rudolfinu, zcela monotematický, přesto nesmírně bohatý, by žádný jiný žijící skladatel svou tvorbou neutáhl.

„Aj priamo na pódiu je vidieť, ako ju teší, keď sa hrá s niektorým detailom.“

„Protagonisti vyzdvihli hlavne dramatické polohy Fišerových skladieb, ich vzruchy, výkyvy.“

„Čo sa týka prevedenia Beethovena, bol môj dojem rozporuplnejší než ten, ktorý vo mne zanechala Fišerova hudba.“

Rezidenčná umelkyňa Pražského jara Patricia Kopatchinskaja odohrala v nedeľu 18. mája svoj posledný festivalový projekt s názvom Pocta Luboši Fišerovi. Spolu s klaviristom Joonasom Ahonenom zahrali celkom tri Fišerove sonáty, ku ktorým vytvorili kontrapunkt dve sonáty pre husle a klavír od Ludwiga van Beethovena. Kopatchinskaja potvrdila svoju povesť živelnej, nekonvenčnej muzikantky. Dala pritom vyznieť hlavne Fišerovmu expresívnemu jazyku.

„Z celé Bachovy Partity přímo dýchala mladistvá svěžest a radost ze života.“

„Skutečnými hudebními skvosty byly pomalé věty Allemande a Sarabanda.“ 

„V rozsáhlých Rachmaninovových Variacích na Chopinovo téma se Jan Čmejla předvedl jako pianista nejvyšších kvalit.“

Pražskojarní matiné Jana Čmejly v sobotu 17. května v Anežském klášteře mělo do jisté míry punc výjimečnosti: mladý umělec se totiž před dvěma měsíci stal – jako vůbec první český klavírista – vítězem proslulé lipské Soutěže Johanna Sebastiana Bacha. Spolu s hlavní cenou získal také několik cen vedlejších, mezi nimi i Cenu diváků.