PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nejznámější z Purcellových děl věnovaných jejímu svátku je Hail! Bright Cecilia, provedená roku 1692.“

„Název díla odkazuje na patronku hudebníků, libreto má nicméně jako hlavní téma teorii ‚harmonia mundi‘, podle které hudba byla ústřední silou při stvoření Země.“

„Britten měl k takové kompozici přinejmenším ještě jeden nemalý důvod. Narodil se totiž v roce 1913 na její svátek…“ 

Cecilie, podle katolické i pravoslavné církevní tradice pro svou mučednickou smrt prohlášená za svatou, je patronkou hudebníků, duchovní hudby a chrámového zpěvu i patronkou zpěváků a řemeslníků zhotovujících hudební nástroje. Proto jsou mezi jejími obvyklými atributy ve výtvarném umění hudební nástroje, zejména varhany a housle. Pokud žila, narodila se v Římě možná roku 200 a byla pro svou víru popravena možná 22. listopadu roku 230. Ale ať tak, nebo jinak, mnohokrát se každopádně potom objevila v umění.

„Finále Jenůfy v režii Martina Glasera je jedním z nejzdařilejších divadelních řešení závěrečné katarze této opery.“

„I kdyby se po hrstce několika výlučných představení za Ostrčilovou Legendou z Erinou definitivně zavřela opona, stálo to za to.“

„Příklonem k repetitivně minimalistické hudbě se Glass kdysi nějakým zázrakem dotkl podvědomí posluchačů tak silně, že se k jeho hypnoticky nekonečným konsonancím stahují tak nezadržitelně, jak hlodavci za píšťalou krysaře.“

Tři města, tři večery, tři autoři, tři operní díla, tři různé, různorodé zážitky… a mnoho podnětů pro přemýšlení. Určitě víc než tři. V Brně hrají s novými tvářemi a hlasy v obsazení Janáčkovu Jenůfu, v Praze pro šest představení nastudovali Ostrčilovu Legendu z Erinu a v Ostravě dávají čtrnáctkrát, i s veřejnými generálkami šestnáctkrát, Glassův Proces. Otázky zatím tři: Je Janáček ještě stále tak strašně moc nesrozumitelný? Je Ostrčilova hudba opravdu mrtvá? A čím to je, že je Glassův minimalismus tak posluchačsky lákavý?

„Opery jako Nixon v Číně jsou spíše výjimkou.“

„O tom, že dirigent Kubelík inicioval v roce 1968 protest proti vojenské invazi a bojkot československého komunistického režimu, jsme tehdy nesměli vědět.“

„Vyjádřit hudbou něco hodně konkrétního, soudobého, aktuálního či přímo politického, není ani trochu snadné.“

Sedmapadesát roků, které nás dělí od 21. srpna 1968, od začátku více než dvacetileté sovětské okupace Československa, je už dlouhá doba. Současná nekončící ruská vojenská agrese vůči Ukrajině ovšem oživuje vzpomínky z minulosti docela silně. Připomíná také, jak nefér a zvrácené je vykládat a překrucovat dění, události a historii propagandisticky, a vysílá mimo jiné i velký apel do tuzemské předvolební kampaně. Do klasiky se promítá tato část dějin setrvale mnohem slaběji.

„V následujících dvou desetiletích hrál postupně všechna význačná díla houslového repertoáru. Po světě, nejčastěji však asi ve vídeňském Konzerthausu.“

„Během čtyř let, které mu osud vyměřil po pražských koncertech, se do vlasti už nestačil podívat.“

“Příhoda a všichni slavní čeští houslisté minulosti jsou odsouzeni být pouhým jménem v učebnicích dějin hudby.“

Od roku 2000 má pamětní desku na rodném domě na náměstí v jihočeských Vodňanech. Jinak však jméno houslisty Váši Příhody, od jehož narození uplynulo 22. srpna roku 2025 stopětadvacet let, vcelku úspěšně upadlo v zapomnění. V intepretaci poslední český romantik, mezinárodně proslulý virtuos ovládající svůj nástroj fenomenálně hbitě, jakoby až beztížně, zemřel roku 1960 ve Vídni. Poté, co ho Češi hned po válce, stejně jako dirigenta Václava Talicha, přepjatě obvinili z kolaborace s Němci, se totiž v roce 1946 rozhodl zůstat na Západě.

„Smuteční obřady z Panteonu Národního muzea přenášel Československý rozhlas, večer pak vysílal reportáž z pohřebního průvodu Prahou.“

„Pohřbu se v Křečovicích zúčastnilo na čtyři tisíce lidí.“

„Suk sleduje důsledně svou ideu, bez kompromisů vůči interpretům i vůči posluchačům. Právě to z něj činí autora, kterého svět doceňuje až s odstupem.“

S Českým kvartetem procestoval jakou houslista půlku světa, a tak komponoval hlavně o prázdninách, zejména u Dvořáků na Vysoké, nebo v rodných Křečovicích. Ale často i při turné. Jeho skladatelský odkaz čítá v osmi desítkách děl pouhých sedmatřicet číslovaných opusů. Přesto je to odkaz mimořádný, pomalu, ale jistě čím dál víc oceňovaný i v zahraničí. V mládí žák Antonína Dvořáka, dospěl nakonec kompozičně od romantismu k přemítavé básnivosti, meditativnosti a expresivnosti, a to ve výrazové šíři sahající od citlivé intimity až po monumentální, horečnatou polyfonii. Josef Suk… Zemřel před devadesáti lety, 29. května 1935.

„Recenzenti provázeli provedení a později i záznam Bachovy Mše h moll mnoha superlativy. Za všechny snad tato slova: úchvatná svěžest, elán nebeského tance.“

„Půltuctu vystoupení na Salcburském festivalu, po Bachovi, Biberovi, Stradellovi, Zelenkovi a Myslivečkovi, prozatím završil v roce 2024 mimořádně čestný úkol: Mozartova Mše c moll.“

„Hudba a děj v brněnské Figarově svatbě směřují kupředu tak poutavě, že nezbývá chvíle na obavy ze zdlouhavosti nebo schematičnosti, které se v případě nenápaditého přístupu mohou u posluchače dostavit dokonce i v Mozartově hudbě…“

Figarova svatba v Národním divadle Brno zůstane po letošní březnové premiéře ještě dlouho v paměti. Nejen díky pěveckým výkonům a synergii režie Jiřího Heřmana a Mozartovy hudby, ale velmi výrazně díky hudebnímu nastudování. Je dílem Václava Lukse, který je už druhým desetiletím zásadní osobnosti tuzemské scény historicky poučené interpretace starší hudby. Své Collegium 1704, se kterým se zapisuje i na evropskou mapu, založil v roce 2005.

„Bezděčné vyzařování z takových bohatě obdarovaných dirigentů skoro až sálá. Jde o charisma. Ale i o fascinaci jejich mimořádně zvládnutým řemeslem.“

„Titul hlavního hostujícího dirigenta nese v jeho případě jedinečný přívlastek ‚K poctě Rafaela Kubelíka‘. ‚Změnil můj život,‘ konstatoval loni Simon Rattle.“

„Česká filharmonie podle jeho slov ‚zní jinak než jakýkoliv jiný orchestr‘, což – jak říká – samozřejmě myslí jako kompliment.“

Sir Simon Rattle oslavil v Praze s Českou filharmonií s jen několikadenním zpožděním lednové sedmdesátiny. Přál si k nim prý jako dárek mít možnost v Rudolfinu dirigovat Janáčkovu Glagolskou mši. Splnilo se mu to – a sám třemi abonentními koncerty vrchovatě obdaroval celkem tři tisícovky lidí. Plus filharmoniky, filharmonický sbor a sólisty. Protože i pro ně muselo jít v jejich práci o zážitek vymykající se každodennosti…

„A tím se dostáváme k tomu nejefektnějšímu: k okázalým tečkám, k piruetám, výskokům…, k velitelskému píchání do vzduchu a nesmlouvavému zastavování času… i k taktovkám ulétajícím z rukou.“

„V čase fotografií by bylo pošetilé zavírat oči před tím, že je možné takové postřehy vtělit i do slov.“

“A tak nepovažujme za nekorektní povšimnout si toho, že jeden dirigent poklesává až skoro k zemi a jiný své nadšení z hudby a pro hudbu transformuje do krkolomných figur.“

Berlioz i Mahler byli předmětem mnoha karikatur. Démonická hudba obou dirigujících romantických skladatelů vedla představivost kreslířů k vyhroceným scénám, ve kterých šíleně vyhlížející muži vládnou exaltovanými gesty nejen stohlavým souborům hudebních nástrojů, ale také kanónům a dalším zdrojům rámusu. Nelze se divit. Mistři taktovky jsou na očích nejvíc ze všech muzikantů a jejich gesta chtě nechtě přitahovala a přitahují pozornost. I tu naši.

„Rok 2025 se z hlediska výročí a jubileí jeví rozhodně být ´rokem staré hudby´.“

„Stranou pozornosti určitě nezůstanou 150. narozeniny Maurice Ravela.“

„Festival Pražské jaro čeká osmdesátý ročník.“

Vstupujeme do druhého čtvrtletí jedenadvacátého století. Rok české hudby 2024 je za námi, pro rok 2025 tuzemská kultura tak velké téma nemá. Mají ho ale Rakušané. Král valčíků Johann Strauss mladší oslaví na podzim dvousté narozeniny! A zbytek světa? Ten si bude prostřednictvím jubileí připomínat mistry, jako byli Šostakovič, Ravel, Bizet, Palestrina, Copland nebo Bartók, a budou oslavovat žijící legendu, devadesátiletého Arvo Pärta.

„Slogan Hudba jsme my pomohl umístit téma Roku české hudby do zorného pole většího počtu lidí.“

„Rok české hudby měl slušnou publicitu.“

„Těžko dnes odhadovat, jak bude za deset let prožíváno vlastenectví, jak budou seřazeny hodnoty, kam se budou ubírat technologie.“

Koncerty, přednášky, besedy, workshopy a další kulturní akce, které se konaly s logem Roku české hudby 2024, asi nikdo přesně nespočítá. Některé vznikly jako jedinečné iniciativy, jiné by se konaly tak jako tak, všechny však spojila myšlenka, že hudební umění je v prostoru, ve kterém se historicky mluví česky, rodinným stříbrem.

„Svatomikulášské zvony zněly tehdy 14. prosince 1791 celou půlhodinu.“

„Mozartova obec není schopna Bertramku důstojně zprovoznit a spravovat.“ 

„Mozart Interactive Museum kupodivu nevyužívá skutečnost, že film Amadeus natočil český režisér a že se hodně točilo v Praze.“

Wolfgang Amadeus Mozart dal Praze Dona Giovanniho. Praha mu svým uznáním poskytla pocit štěstí. V dnešní době někdejší Mozartovy návštěvy dávají české metropoli do rukou silné téma pro turismus. Vila Bertramka, kde pobýval, však bez užitku a úcty už roky chátrá. A tak vznikla jiná iniciativa: Mozart Interactive Museum. Moderní expozice, kam asi budou proudit davy turistů, ale kam by měly chodit také školy a v ideálním případě i rodiny s dětmi.

„Transportem z 15. října 1944 byli po několikaletém pobytu v terezínském ghettu posláni do Osvětimi, kde je o dva dny později čekala smrt v plynové komoře.“

„Považovali jsme se za Vídeňany, ale Hitler z nás udělal Židy.“

„Měli to štěstí, že se nestali oběťmi holokaustu a jejich tvorba a odkaz mohly projít obvyklými cestami historického prověření a usazení.“

Není obvyklé, aby hned tři skladatelé měli stejné datum úmrtí. V případě slovního spojení „17. října 1944 koncentrační tábor Osvětim“ ovšem není divu. Ten den, nebo možná maximálně o den později, se tam nedobrovolně uzavřel život Pavla Haase, Viktora Ullmanna a Hanse Krásy. Patřil k nim ještě o hodně mladší Gideon Klein. Asi i proto se datum jeho úmrtí liší.

„Nebudeme moct hrát tak často, jak byli naši diváci zvyklí.“

„Argumenty divadla, že vzdělávání je investice do budoucnosti společnosti i samotné instituce, politici evidentně příliš neslyší.“

„Brno podpoří vznik a provoz edukačních center v Domě umění, ve Filharmonii a v Knihovně Jiřího Mahena. Na dotaz, proč ne i v Národním divadle Brno, primátorka uvedla, že se lidem i jí stýská po restauraci.“

Národní divadlo Brno se přetahuje s městskými politiky. Pociťuje nedostatek financí a vnímá, že protežováno je díky politickým konexím Městské divadlo Brno. Průběžně s nimi řeší i další třecí plochy. Loni to byl spor o Redutu, o kterou se mělo dělit s Divadlem Bolka Polívky, letos jde o odlišný pohled na využití prostor bývalé restaurace Bohéma v Janáčkově divadle. Může ředitel Martin Glaser vnímat situaci jinak, než že magistrát nedoceňuje službu, kterou operní, činoherní a baletní soubor městu, kraji a státu nabízí?

„S manželkou stihl zdolat i jednu z nejvyšších velšských hor. Její nadmořská výška není podle jeho slov až tak zajímavá, ale převýšení dá docela zabrat.“

„Po dlouhých letech jsem měl tento rok konečně skutečnou dvoutýdenní dovolenou v jižních krajích.“

„Nejdůležitější je být konečně doma a neslyšet od dětí: Kam zase jdeš?“

Tuzemští dirigenti vesměs o prázdninách dokáží, alespoň po omezenou dobu, odpočívat, ale partitury, někteří spolu s knihami na čtení, s sebou na dovolenou většinou stejně vozí. Tucet oslovených se v anketě portálu KlasikaPlus.cz shoduje, že doba dovolených bývá kombinací rodinného programu a práce. I v létě je třeba se na něco připravovat, nebo je to vhodná doba k rozšiřování rozhledu. Začátek blížící se nové sezóny bývá podle jejich vyjádření dost hutný. A připravit si novou skladbu, neřku-li operu, není nic snadného. A tak toho odpočinku rozhodně nebývají celé dva prázdninové měsíce, ale jen nějaký ten týden, v ojedinělých případech si pro relax možná uhájí až jeden měsíc.

„Inscenace režiséra Ondřeje Havelky z roku 2006 je pravé hudební divadlo, hravé a kontaktní.“

„Soubor Janáčkovy opery disponuje výborně hrajícím orchestrem a skvělým sborem, zvukově mimořádně kompaktním a herecky uvolněným.“

„Hudební kvality obou představení, dirigovaných Jakubem Kleckerem, byly přes tropické teploty vysoké, mezi jevištěm a auditoriem panovalo evidentní srozumění.“

Prodanou nevěstu režírovanou Ondřejem Havelkou hrají v Brně už osmnáct let. Snad ji budou hrát ještě dlouho. Není třeba nic měnit. Těžko si totiž představit lepší inscenaci, těžko přijít na šikovnější a zábavnější uchopení klasiky. Po všech aktualizacích, ve kterých se už delší dobu předhánějí nejrůznější tuzemská i zahraniční divadla, jde o pravý balzám na divákovu duši. Potvrdilo to poslední červnovou sobotu i dvojí pohostinské představení na festivalu Smetanova Litomyšl.

„Česká filharmonie chystá na 15. a 16. května roku 2025 zájezd do Hannoveru a Baden-Badenu. Dá se předpokládat, že jde o navazující projekty.“

„Pro Byčkova bylo podle jeho slov vyloučené, aby se stal hudebním ředitelem České filharmonie, aniž by toto dílo zahrnul do svého repertoáru.“

„Reaguje proslulým diplomatickým ´no comment´, což často znamená nepřiznaný souhlas.“

Pražské jaro zahájí Smetanovou Mou vlastí v roce 2025 Česká filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Vyplývá to poměrně jednoznačně z již zveřejněného programu její příští sezóny. Festival to zatím nepotvrdil, program jubilejního osmdesátého ročníku zveřejní až na podzim.

„Klasikem je Smetana, i když zaznívají hlasy, že inscenovat jeho opery je kvůli jejich příběhům obtížné a že na ně lidé ani nechtějí moc chodit.“

„I když pro odezvu poměrně širokého publika nějaké silné podněty jejich hudba tak snadno nenabízí, tak třeba ještě jejich čas přijde…?“

„Kdo další vstoupí po slavné české skladatelské čtveřici a několika jejich souputnících s fanfárami na pomyslný Olymp, nebo se tam, což je pravděpodobnější, tak nějak nenápadně objeví?“

Debaty a úvahy o tom, kdo ze žijících nebo nedávno zesnulých skladatelů se jednou stane klasikem, kdo se dostane do kánonu uznávaných za ty nejvlivnější a nejdůležitější, tedy i nadále hrané, jsou ošemetné. Vzpomeňme na autory minulosti, objevené až mnohem později, ale i na oslavované…

„Mozart je dnes synonymem génia, prototypem hudebníka, příkladem nesmrtelné obchodní značky.“

„Proto je s nelibostí sledován osud Bertramky, které Mozartova obec není s to vrátit krásu, prestiž a náplň. Proto je Stavovské divadlo vnímáno jako vzácné místo s nefalšovaným geniem loci.“

„Něco z jeho hudby zná snad každý. Je srozumitelná a příjemná, má ji rádo běžné publikum, oceňují ji i profesionálové.“

Pokřtěn byl jako Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus. Stalo se tak v salcburské katedrále 28. ledna 1756 dopoledne, hned následující den po narození. Otec pro něj užíval němečtější podobu jména – Joannes Chrisostomus Wolfgang Gottlieb. Pozdější obvyklejší Amadé, případně Amadeus,…

„Byl nadšencem, který osobním kouzlem a uměleckou autentičností dokázal přitahovat i natrvalo přitáhnout k barokní hudbě širokou veřejnost.“

„Neznamená to, že by hrál nepoučeně, bez znalostí. Estetika jeho interpretačního názoru nicméně nesledovala stejné zákruty jako ta Harnoncourtova nebo Gardinerova.“

„´Plamenně hovořil,´ popsal Munclingerův popularizační styl Václav Luks.“

Interpretace staré hudby ušla od poloviny dvacátého století do dnešních dnů neuvěřitelně zajímavou a dlouhou cestu. Oba konce této cesty se od sebe liší stejně, jako se třeba liší fotografie kteréhokoli světového města z roku 1953 od fotografií z roku 2023. Barokní hudba se hrávala dost podobně jako romantická, hrávala se jen na moderní nástroje a určitě i vznešeněji, odtažitěji, masivněji a vesměs pomaleji než dnes…

„Od té doby dokázala mnoho, vlastně jakoby už dávno téměř vše.“

„Do tuzemského koncertního dění dostává hudbu, kterou nikdo ze staré gardy kdysi slavných pěvců nikdy nezpíval. A nebo ji nezpíval tak, jak dnešní pohled a vkus umožňuje a žádá.“

„V roli Carmen a také v Mahlerových písních s orchestrem a pak i v několika soudobých kompozicích dospěla nejdál v rámci možností svého hlasu.“

Magdalena Kožená, mezzosopranistka světového renomé, má za sebou osmadvacet let na světových pódiích a před sebou jako nejbližší úkol Monteverdiho operu L’incoronazione di Poppea v Barceloně. Je však také zakladatelkou nadačního fondu cíleně podporujícího tuzemské základní umělecké školy a systematicky přispívajícího k dalšímu rozvíjení nadání a růstu uměleckých talentů, včetně dětí se zdravotním či sociálním znevýhodněním…

„Problémem bylo a je, že málokterá skladba, snad jen s výjimkou Novosvětské, by se dala na takto zvýrazněném místě opakovat každý rok. Beethovenova Devátá ano.“

„Emocí, které k hudbě patří primárně a snad i neoddělitelně, bylo během festivalu přítomno dost.“

„O mimořádné otevření festivalu se postaral hned 12. května Orchestr Velšské národní opery z Cardiffu se svým šéfdirigentem Tomášem Hanusem. Jejich Má vlast byla opravdu Smetanova.“

Po třinácti letech uzavřela Pražské jaro zase jednou Beethovenova Devátá. Lepší završení festivalu, který se během tří týdnů dennodenně pohybuje mezi národním a mezinárodním rozměrem, zatím nikdo nevymyslel. Jaký byl 2. června v Obecním domě poslední večer s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a Christophem Eschenbachem? A jaký byl celý osmasedmdesátý ročník, který 12. května na stejném místě otevřel Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery?

„Jsme svědky počínajícího postupného přerodu soudobého skladatele v klasika.“

„Jde o kompozičně mistrně vystavěnou volnou variační passacaglii, ale to většina posluchačů neví, nepotřebuje vědět a neřeší.“

„Ocenění pro jedno album ze sféry klasiky, pocitově přilepené spíše na chvostu ceremoniálu, odpovídá realitě.“

Mysterium času Miloslava Kabeláče v nahrávce Marka Ivanoviće a Symfonického orchestru Českého rozhlasu získalo v kategorii Klasika prestižní Cenu Anděl. Dává to smysl v sousedství jmen jako Miroslav Žbirka, Robert Křesťan & Druhá tráva, Calin, Lenny, Lazer Viking, Kalle, Štěpánka Balcarová, Insania, 58G nebo Vypsaná fiXa?

„Plynule přišla řada na Te Deum – vznosnou melodickou hudbu, radostnou a slavnostní, zarámovanou údery tympánů a tóny žesťů a naplněnou vroucnými sborovými pasážemi i emotivními sólovými vstupy.“

„Hudba, která v sobě spojuje duchovno i světskou rovinu a je v ní přítomna oslava a vitalita stejně jako lyričnost, ztišení a niternost, je podle Jakuba Hrůši pro inauguraci ideální.“

„Průlomem byl Spirituál kvintet – legendární kapela působící na tuzemské hudební scéně šest desetiletí a znovuzrozená pro jedinečnou příležitost rok a půl poté, co ukončila činnost.“

Slavnostní tečku za programem inaugurace Petra Pavla čtvrtým prezidentem samostatné České republiky vytvořilo Te Deum Antonína Dvořáka. Ve Svatovítské katedrále zaznělo 9. března v podání České filharmonie, Pražského filharmonického sboru, Kateřiny Kněžíkové, Adama Plachetky a Jakuba Hrůši. Koncertně, bez liturgie.

„Autoři filmu Il Boemo měli oproti tvůrcům Amadea k dispozici méně faktů, skromnější životní peripetie a žádného protivníka hlavní postavy. Vyšel jim z toho komornější příběh.“

„Mysliveček je fatálně situován do blízkosti žen, někdy obrazem opravdu hodně blízko.“

„Kouzelná epizoda se podařila vytvořit ze setkání Maestra Myslivečka s dospívajícím Wolfim a jeho otcem Leopoldem.“

Do kin přišel český historický film Il Boemo o Josefu Myslivečkovi, vyslaný za českou kinematografii do boje o Oscara. V Praze je do ledna možné navštívit výstavu Mysliveček, detto Il Boemo, koupit se dají dvě knihy o skladateli z pera amerického muzikologa Daniela E. Freemana – překlad odborné monografie a mnohem stručnější Průvodce po životě a díle. V dohledné době určitě vyjdou nahrávky Myslivečkovy hudby pořízené pro film významnými sólisty a orchestrem Collegium 1704… Je to kampaň, díky které by se mohl původem pražský skladatel, v osmnáctém století mimořádně úspěšný v Itálii jako operní autor, stát novým Amadeem?

„Kolik těch statusů je promyšlených a autentických a kolikpak jich možná vzniklo v důsledku či dokonce v režii propagandy…?“

„Romány a partitury nikdo nebude pálit ani zakazovat. Řeč je tu pouze o tom, jestli některé knihy a opery jen na čas neodložit.“

„Uvažujme spíše, jestli je odložení inscenace Čajkovského opery na vhodnější dobu projev hloupé a sebezničující západní hyperkorektnosti, nebo něco jemnějšího.“

Ruská agrese vůči Ukrajině je barbarsky prvoplánová v zabíjení lidí a v porušování civilizovaných principů, ale má dominový efekt i v nesčetných dalších souvislostech. Také v umění. Diskuse, jestli dělat jakoby nic…, nebo si teď, ve znechucení tou zase už divnou východní zemí, nějakou dobu třeba o něco méně pouštět do života některé projevy ruské kultury, jsou na sociálních sítích, a možná i na různých poradách, čím dál vášnivější.

„Pane Gergijeve, ptají se dirigenta, distancujete se od ruského prezidenta v této nové situaci? Odpověď patrně nepřišla.“

„Mohli bychom Anně Netrebko v současné situaci vzdávat za její umění hold? Tleskat a volat bravo, když zároveň víme, že jasně neodsoudila ruskou agresi?“

„A je snad také zřetelné, že i když Čajkovskij, Musorgskij, Borodin, Glinka, Rimskij-Korsakov nebo Skrjabin, nemluvě o Šostakovičovi, byli rovněž Rusové, tak že není nutné je hned přestat hrát…“

Knížka Oněgin byl Rusák nabízí tragikomické ohlédnutí za normalizačními osmdesátými léty v Československu, při kterém se bavíte, ale taky vám tuhne úsměv na rtech. V současné době nám úsměv tuhnout nemůže, není totiž čemu se smát. Rusko opět vstoupilo do našich životů. Vysmívá se naopak ono nám. Svou agresí vůči Ukrajině provokuje a děsí západní demokratickou civilizaci…

„Emilia Marty je v podání kmenové sólistky plzeňského divadla Ivany Veberové kreací budící velký umělecký respekt i hluboké dojetí.“

„Janáček je mnohde jinde než u nás vnímán obecně a samozřejmě jako autor mimořádně vzrušujících děl.“

„Jenůfa, Káťa Kabanová a Liška Bystrouška jsou hrdinky, se kterými se dá dýchat. Emilia Marty je takovou taky, jen je možná potřeba si na ni zvykat o trochu déle.“

Plzeňská opera hrála před několika dny Janáčkovu Věc Makropulos. V hledišti novorenesančního Velkého divadla se 444 místy bylo několik desítek lidí. Možná stovka. To je málo. Důvody se v dnešní době sčítají. Za prázdnými sedadly lze tušit obavy z kontaktu s jinými lidmi, opatrnost, odpovědnost, nechuť, únavu, ale také pohodlnost… 

„Šlo vlastně v tom druhém poválečném roce ještě stále o málem soudobou hudbu.“

„Sedmdesát let je v případě obou děl dost na to, aby bylo jasné, že jejich autoři jsou klasici dvacátého století.“

„Ani sto let nemusí být pro umělecké dílo dostatečnou legitimací k definitivnímu spočinutí v přihrádce s názvem Bezvýhradně přijímáno.“

Sté jubileum Janáčkovy Káti Kabanové, které připadlo na 23. listopad, stejně jako sedmdesát let od prvního uvedení Brittenova Billyho Budda náležející k datu 1. prosince nebo stejné výročí Stravinského opery Život prostopášníka, umístěné v kalendáři k letošnímu 11. září, neupozorňují na nic menšího, než že se řada uměleckých děl, nedávno ještě moderních, ba současných, stává pomalu ale jistě klasikou…