„Anna Netrebko zářila jako hvězda, kterou také skutečně je. Její charismatická jevištní přítomnost a hlasová síla představily Toscu, jež je zároveň žárlivá a podezíravá i milující a svůdná.“

„Dříve či později se chtěl Hrůša k Tosce dostat, protože ji vždycky mimořádně prožíval jako divák i posluchač.“

„Nová inscenace slavného díla, které dosud nebylo prováděno v aktualizované formě, představuje pokaždé risk; zároveň je však neudržitelné muzejně recyklovat stará vidění nadčasových děl donekonečna.“

Na veřejnou generální zkoušku Toscy v Královské opeře v Londýně jsem se velice těšila. Nejen proto, že je to zbrusu nová produkce s hvězdným obsazením, ale hlavně proto, že je to první opera, kterou diriguje Jakub Hrůša ve své nové funkci hudebního ředitele proslaveného domu. Domu, ve kterém od roku 1904 vystupovala po dobu dvanácti sezón naše největší pěvkyně Ema Destinnová a ve kterém dirigent Rafael Kubelík během svého působení jako hudební ředitel v letech 1955 až 1958 představil londýnskému publiku mimo jiné Prodanou nevěstu a Její pastorkyňu.

Režisér Oliver Mears zasadil strhující děj Pucciniho dramatické opery Tosca do kulis moderního Říma, do něhož zasahují prvky války – do Říma coby města vášně a napětí. Iluze zbožnosti a posvátnosti prostupuje rozbombardovaný kostel prvního dějství s naprosto strhujícím Te Deum v podání vynikajícího Sboru Královské opery. Druhé dějství se odehrává v mramorové palácové síni, připomínající architekturu éry Mussoliniho. Chladné zdi a minimální výzdoba zdůrazňují napětí a vášeň děje. I přes krutost ztvárnění třetího dějství si myslím, že tato produkce je úžasná a bude dlouho populární.

Anna Netrebko v roli Toscy zářila jako hvězda, kterou také skutečně je. Její charismatická jevištní přítomnost, která upoutá pozornost v momentu, kdy vstoupí na scénu, a hlasová síla s nádherným, sametově znějícím zabarvením představily Toscu, jež je zároveň žárlivá a podezíravá i milující a svůdná. Potlesk za její úchvatné Vissi d’arte nebral konce. Tosčiny nádherné róby v ostrých barvách červené a zelené nesou vliv italských filmových hvězd padesátých let. Byly vytvořeny nadanou kostýmní výtvarnicí Ilonou Karas, která již navrhla kostýmy pro několik oper tohoto divadla.

Freddie De Tommaso je fenomenální, robustní tenor s italským zabarvením, který je pro roli Cavaradossiho naprosto ideální. Gerald Finley je v roli barona Scarpii přímo perfektní. Jeho silný baryton a přesvědčivý herecký výkon dokonale vystihují Toscou posedlého šéfa policie – napůl slizkého intrikána, napůl krutého mučitele.

Orchestr pod citlivým a pružným vedením Jakuba Hrůši, který s ním má očividně výborný vztah, nás unášel na vlnách Pucciniho úchvatné hudby. Odcházela jsem naplněná těmi nejkrásnějšími pocity. Obecenstvo mělo evidentně podobný pocit, neboť ohlas byl velkolepý.

Po představení se mi poštěstilo položit Jakubu Hrůšovi několik otázek, na které odpověděl exkluzivně pro portál KlasikaPlus.cz.

Na otázku, proč si vybral právě Toscu jako první produkci, mi sdělil, že to, že se bude v Královské opeře chystat v roce 2025/2026 nová inscenace Pucciniho Toscy, bylo rozhodnuto již před jeho jmenováním. Jeho kolega, šéf opery Oliver Mears, který měl operu režírovat, mu nabídl, jestli se chce díla ujmout, a to přímo při zahájení svého působení jako hudebního ředitele. Bylo to velmi přirozené. Puccini navíc patří k Hrůšovým nejoblíbenějším operním autorům a Toscu nikdy předtím nedirigoval. Dříve či později se k ní chtěl dostat, protože ji vždycky mimořádně prožíval jako divák i posluchač. Tedy se této příležitosti moc rád chopil.

Obsazení pěvců bylo v té době už téměř hotové, a tak hlavní představitele, jako jsou Freddie De Tommaso nebo Gerald Finley, s radostí převzal. Florii Toscu měla původně zpívat Lise Davidsen. Během minulé sezony se však v divadelním týmu dověděli radostnou zprávu, že čeká dvojčata, a tohoto úkolu se tudíž nemůže ujmout. V lednu tohoto roku tak stáli před nelehkým úkolem přeobsadit hlavní roli, což v souvislostech operního světa bylo v těch několika málo týdnech před oznámením sezony velmi nesnadné. Po náročnějším procesu získali dvě naprosto fenomenální sopranistky: Annu Netrebko a Aleksandru Kurzak. Hrůša říká, že jedna je lepší než druhá.

Zajímalo mne, jak se cítí v nové funkci hudebního ředitele tak slavné opery a jestli má pocit velké zodpovědnosti, na což odpověděl:

Ve své nové roli se cítím každým dnem lépe a lépe. Že je mezi celým operním souborem, v čele s orchestrem, a mnou fantastický vztah, se ukázalo postupně už při produkcích, které jsem dirigoval ještě jako host; ale po jmenování před třemi lety jsme našli při Její pastorkyni tak unikátní společnou řeč, hluboké propojení a bezezbytku sdílenou vášeň pro živé provádění hudby, že se nyní těším doslova z každého taktu. Orchestr i sbor mi věnují naprosto mimořádnou pozornost a oddanost věci. Nesmírně mě to těší.

Vzhledem k tomu, že v našem divadle není stálý pěvecký soubor, ale střídají se hvězdní hosté podle daných inscenací, setkávám se při každé příležitosti s novými a novými kolegyněmi a kolegy. Je to nádherné – většina z nich jsou naprosto top umělci, kteří mě neskonale inspirují. Snažím se jim inspiraci vracet v co nejhojnější míře.

Moje role samozřejmě obsahuje spoustu činností, které nejsou v bezprostředním vztahu s dirigováním. I těm se věnuji a budu věnovat mimořádně rád. Jde o edukace všeho druhu (v jejich centru stojí péče o Jette Parker Artists Programme), účast na konkurzech a předzpíváních, všemožné plánování, veškerý kontakt s rozvětvenými strukturami celé instituce, ve které pracují stovky lidí, společenské styky s důležitými sponzory, péče o jejich vztah k divadlu. V poslední době rezonuje také mnoho politiky. Vše to beru vážně, zároveň ale neztrácím ze zřetele, že to hlavní, proč jsem do své role povolán, je umělecká práce jako taková.

Tuto veřejnou generálku před zcela zaplněným auditoriem považuje Jakub Hrůša za tu nejlepší verzi generálky, jakou si může člověk přát:

U mnoha věcí se vyjevily možnosti, jak je ještě zlepšovat (což chcete), ale energie, nasazení, pozornost, oddanost věci – a hlavně také fenomenální ohlas –, to vše bylo opravdu rozradostňující, skvělé, nádherné.

Nová inscenace slavného díla, které dosud v naší opeře nebylo prováděno v aktualizované formě (dosavadní inscenace byly vždy velmi tradiční), představuje pokaždé risk, aby se konzervativnější publikum od ní neodvrátilo; zároveň je však neudržitelné muzejně recyklovat stará vidění nadčasových děl donekonečna.

Myslím, že náš týmový přístup u tohoto díla je svěží, přináší mnoho nových podnětů (hudebně i divadelně), a přitom zůstává citlivý vůči géniu Pucciniho mistrovského díla. Tak jsme k věci přistupovali.

/Tosca, generální zkouška 9. 9. 2025, Royal Opera, Covent Garden/

————
Premiéra nové inscenace opery se v Královské opeře v Londýně uskutečnila 11. 9. 2025.

Deník The Times udělil Tosce maximální možné hodnocení – pět hvězdiček – a vyzdvihl, že Jakub Hrůša „dokonale vystihuje dramatické tempo a inspiruje orchestr k mimořádnému výkonu“. Chválu přinesla i další média. The Telegraph ocenil „interpretaci, která je účinná, svěží a mrazivá“.  The Guardian napsal, že Hrůša „s naprostou hudební jistotou střídal plynutí hudby vpřed s pozastaveními, a z nejtemnějších pasáží partitury vydobyl hudební výkon obrovské emocionální síly“. Podle London Theatre diriguje „s obrovským dramatickým nasazením“ a inscenace má potenciál zůstat na repertoáru řadu let.

Silný ohlas vzbudily i pěvecké výkony: The Times ocenil, že „Anna Netrebko září v charismatickém výkonu“, zatímco The Telegraph konstatoval, že se sopranistka „nenechala vyvést z míry protesty kvůli Ukrajině a podala vynikající výkon po boku britského tenoristy Freddieho de Tommasa“. The Guardian vyzdvihl „plnou hlasovou sílu Freddieho de Tommasa během celého večera“ a označil ztvárnění role barona Scarpii v podání Geralda Finleyho za „citlivé, ale o to víc znepokojující. Jeho despotická autoritativnost byla až nepříjemně uvěřitelná“.

foto: The Royal Opera / Marc Brenner, archiv Jakuba Hrůši