Janáčkovo divadlo v Brně slaví 2. října šedesát let od otevření. Monumentální budova, která je domovem opery, baletu i dalších kulturních akcí, si za šest dekád vybudovala klíčové místo v srdci jihomoravské metropole i v celé české hudební kultuře. 

Janáčkovo divadlo se od slavnostního otevření 2. října roku 1965 stalo symbolem kulturního života Brna. Na jeho jevišti se vystřídaly stovky inscenací, světové hvězdy i domácí talenty. Pro Brno představuje nejen umělecký stánek, ale i důležitý společenský a architektonický bod na mapě města. 

V den zahájení jeho provozu před šedesáti lety symbolicky zazněla opera Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky, a to v novém nastudování dirigenta Františka Jílka, režiséra Miloše Wasserbauera a scénografa Františka Tröstra. Jedním z těch, kteří stáli u historického okamžiku otevření, je emeritní sólista Richard Novák, slavící shodou okolností narozeniny také 2. října. Bylo mu tehdy čtyřiatřicet. Ve vzpomínkách, které sdílel s divadlem, připomněl slavnostní atmosféru premiéry: „Bylo to něco výjimečného – nové divadlo, nové jeviště, nové možnosti. Hlediště bylo plné očekávání a my jsme cítili obrovskou odpovědnost.“ Premiéra se tehdy ovšem neobešla bez komplikací. „Těsně před představením onemocněla představitelka Bystroušky Naďa Šormová a narychlo za ni musela zaskočit Anna Martvoňová z bratislavského divadla,“ doplnil Novák. Zvláštností inscenace bylo i obsazení role Lišáka Zlatohřbítka tenoristou. Od té doby se divadlo stalo domovem pro velké operní, baletní i koncertní projekty a pevně se zařadilo mezi přední české kulturní instituce. 

Myšlenka na výstavbu nové operní scény v Brně se zrodila už ve třicátých letech minulého století. První architektonické soutěže se uskutečnily ještě před válkou, ale realizace se kvůli historickým událostem neustále odkládala. Mezi lety 1910 až 1958 proběhlo celkem sedm soutěží, do nichž se zapojilo více než půl druhé stovky architektů, od takových osobností, jako byli Bohuslav Fuchs, Josef Gočár či Jan Kotěra, až po dnes zapomenutá jména. Projekty představovaly průřez českou architekturou první poloviny dvacátého století, od historismu přes secesi, kubismus a funkcionalismus až k poválečnému neofunkcionalismu. Konečné rozhodnutí padlo až v padesátých letech, kdy byla vypsána nová soutěž a do čela projektu se postavily významné osobnosti českého architektonického života.

Definitivní řešení vzniklo pak na konci padesátých let v ateliéru Stavoprojektu Brno pod vedením architekta Otakara Oplatka. Na vítězném návrhu se podíleli Jan Víšek, Vilém Zavřel, Libuše Žáčková-Pokorová, Ivan Ruller či Boleslav Písařík. Stavba probíhala mezi lety 1960 až 1965 a výsledkem se stala reprezentativní budova vynikající strohou a elegantní siluetou, hledištěm pro 1383 diváků s výbornou akustikou, moderním jevištěm se třemi točnami a rozsáhlým zázemím pro orchestr a balet, s dílnami i společenskými prostorami.

„Do Brna jsem přišel v roce 1961. Opera za mých dob sídlila v dnešní Mahence, dříve divadle Na hradbách, a to bylo jedno z nejhezčích operních divadel v republice. Brzy jsme viděli, že se začíná stavět, ale o okolnostech se veřejně mnoho nemluvilo. Víc jsem se vlastně dozvěděl, až bylo divadlo postavené. Jel jsem na koncertní vystoupení do Lipska a ve vlaku jsem se sešel se správním ředitelem Václavem Friedmannem. Vyprávěl mi, jak sháněl peníze, jaké byly těžkosti a jak se to nakonec podařilo. Friedmann byl právník, rozuměl tomu a měl rád divadlo. A to je to nejdůležitější. Kdyby to divadlo neměl rád, tak by dnes nestálo. Myslím, že je zázrak, že se v té době podařila tak dobrá budova, a to jak vzhledem, tak funkčností,“ doplnil ke stavbě Janáčkova divadla Richard Novák.

Výraznou roli v celkovém vyznění sehrála i umělecká výzdoba – od gobelínu Aloise Fišárka s motivem Bystroušky ve vestibulu přes vitráže Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové až po bronzový pomník Leoše Janáčka od Stanislava Hanzla či Janáčkovu bustu z dílny Miloše Axmana. Balkony hlavního průčelí doplnily parapety z tepaného měděného plechu od Evy Zoubkové-Kmentové a Olbrama Zoubka, který byl také autorem kamenné skulptury moravské orlice u schodiště. 

Díky rozsáhlé rekonstrukci v minulých letech je Janáčkovo divadlo dnes otevřené nejen milovníkům opery a baletu, ale i široké veřejnosti. Pro zájemce jsou k dispozici virtuální prohlídky, které umožní nahlédnout do zákulisí i na místa běžně nepřístupná. Moderní prostory jsou vedle standardního provozu využívány i pro další společenské akce. Janáčkovo divadlo je nejen symbolem brněnské kultury, ale i místem, kde se minulost setkává se současností. Šedesátiletá historie Janáčkova divadla je tak nejen příběhem architektů, umělců a stavitelů, ale i svědectvím houževnatého úsilí několika generací, které se završilo v symbolickou kulturní dominantu města.

Novou sezónu Národní divadlo Brno otevřela na scéně Janáčkova divadla nová inscenaci Verdiho opery Aida, kterou portál KlasikaPlus.cz reflektoval ZDE. Co dalšího se v prostorách jubilujícího divadla v nadcházejících měsících odehraje, představila KlasikaPlus.cz ZDE. Rozhovor s novým šéfem opery Robertem Kružíkem portál nabídl ZDE.

Foto/zdroj: archiv NdB, Facebook Janáčkovy opery Brno, archiv KlasikyPlus.cz