Pohledem Petra Vebera (29)
Bez naděje?
„Ta nejistota bez konce ubíjí.“
„Kolikrát ještě organizátoři zkusí připravit další upravené verze programů, než odejdou a poslední za sebou zhasne…?“
„Jak to teď paradoxně konečně bude všechno jednodušší, protože jednoznačné, když se od pondělí nebude konat vůbec nic…!“
Žijeme v divné době. Naše přebývání tak trochu přestává mít jasnou budoucnost, záchytné body, jistotu, cíle, smysl. Světlo na konci tunelu je prý snad kdesi v červnu 2021. To je setsakramentsky daleko. K podivnému prožívání současnosti, ve které začíná chybět radost a naděje, přispívají nejasnosti kolem pandemie, čím dál zřetelnější tušení existenčních potíží, ale i takové marginálie, jako že se nesmí veřejně zpívat a že zase nebudou koncerty a divadla…
Ta nejistota bez konce nás ubíjí, vyjádřil se výstižně, za sebe a určitě i za mnohé další, ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil. Pro mnoho lidí v kulturních oborech už zase a opět nebude práce. A vůbec není jasné, jak dlouho všechno to mimořádné bude trvat… Už se dokonce objevují výzvy, že je nutné se adaptovat, jinými slovy rekvalifikovat. A tak jeden hodně známý tuzemský operní pěvec působí v oddělení mléka velkého supermarketu, jiný zpěvák se stal truhlářem a další prý hrobníkem.
Mediální prostor je trvale plný rozporuplných informací a názorů, různě ohýbaných faktů, údajně relevantních čísel i vyhrocených sporů… a také strašení; pokud prý nebudeme dodržovat opatření proti viru, bude muset přijít zastavení všeho dění, domácí vězení… Když někdo kritizuje stát za chaos, když někdo zpochybňuje testy, statistiky a vakcíny, když poukáže na přehnanou pozornost, kterou média bezprecedentně věnují jedné jediné nemoci, když řekne, že horší než nemoc je panika, je smeten.
Všechno má za společného jmenovatele snahu zamezit šíření viru. A ta už nemá podle opozice podléhat běžnému politickému soupeření… Čelíme katastrofě, nebo virtuálnímu problému? Protestujeme proti medializaci a politizaci, nebo proti přírodě? Jde opravdu do tuhého, mají všichni lidé sklonit hlavy a zmlknout? Je pak troufalé hovořit například o kompenzacích? Bojujeme už jen o přežití a veškeré pochybnosti, protesty, námitky a požadavky mají jít stranou, nebo se dosud mnohé přehání a kultura je mezi oběťmi zbytečně?
Poslední týdny a dny přinesly řadu dohadů: jak to vláda myslela se zákazem zpěvu, na které koncerty se vztahuje, na které ne… Jak je to s občerstvením v koncertních sálech a divadlech… Kolik lidí může být v síni… Pořadatelé reagovali různě. Většinou tak, že rovnou zrušili přestávky, že zkrátili koncertní programy na hodinové, že nahradili velká díla menšími, neznámá známými, těžká přístupnými. Mahlera Dvořákem, nešpory instrumentálním koncertem, Korngolda Voříškem… Začalo to vypadat podobně, jako kdyby cestovní kancelář prodávala zájezd do Alp, ale cestou by klientům sdělila, že se jede jen na Lipno. Nebo jako kdyby cestovatelům slíbila návštěvu altánku, ve kterém Mahler v Tyrolsku komponoval Devátou symfonii, ale dovezla je jen k vile Rusalka, na Vysokou u Příbrami…
Lidé ale stejně přestávali trochu kupovat lístky a chodit. Někdo se bál nákazy, jiný nechtěl popadesáté slyšet „h moll“, když se těšil na něco jiného, méně hraného. Jak to teď paradoxně konečně bude všechno jednodušší, protože jednoznačné, když se od pondělí nebude konat vůbec nic…! Prý (zatím) dva týdny. Kdo ještě zůstává optimistou?
Vniveč se propadají pracně připravené druhé náhradní termíny podzimních náhradních termínů toho, co se nemohlo konat na jaře, promarněna je už podruhé během jednoho roku práce na dramaturgických plánech, na nových inscenacích, na provizorních řešeních… Kolikrát ještě organizátoři, doposud urputní a nevzdávající se, zkusí připravit další upravené verze akcí a projektů, než nakonec postupně všichni odejdou do oddělení mléka velkých supermarketů a poslední za sebou zhasne…?
Kultura se ozývá, že není nadstavbou, ale základem, že by ji tedy neměli jen tak s pokrčením ramen vypínat…, ale není jí to nic platné.
Kde hledat naději? Není možné si pro ni dojít ani do kostela, tam už se také v neděli nesmí. A že účinky pandemie budou strašlivé a že poroste bída, říká dokonce papež.
Foto: KlasikaPlus, Pixabay, HFAD
Příspěvky od Petr Veber
- Albína Dědičík Houšková: Do díla Antonína Dvořáka jsem zamilovaná
- Olga Mojžíšová: Smetana uměl česky, ale úředním i školním jazykem byla němčina
- Lenka Lipenská: Kocianova i Heranova soutěž jsou rodinným stříbrem Ústí nad Orlicí
- AudioPlus | David Mareček: Bohatství české hudby je v evropském kontextu výjimečné
- Klasika v souvislostech (65)
Skuteč. Město dvou skladatelů
Více z této rubriky
- Klasika v souvislostech (65)
Skuteč. Město dvou skladatelů - Suk v souvislostech (1)
O Josefu Sukovi známém a neznámém a Epilogu zvláště - Až na konec světa (26)
Orfeus ze Žitavy.
Skladatel a varhaník Andreas Hammerschmidt - Dvořák v souvislostech (4)
Biblické písně. Pro Velikonoce i pro každý den - Až na konec světa (25)
Janáčkův idylický Bohaboj.
Skladatel, sbormistr a buditel Forchtgott Tovačovský