„Vyčítat hudebníkům, že se v koronakrizi, jsouce bez práce, hlásí o právo na existenci, že volají o pomoc, není fér, ale není to ani prozíravé.“

„Život bez dobrého jídla, bez možnosti setkání s přáteli, není plnohodnotný. Ale hudba jde ještě dál, přímo k podstatě našeho bytí.“

„Než se tak stane, choďme ven na vzduch a zabývejme se něčím pozitivním. I hudbou.“

Člověk potřebuje mít v životě smysl, úběžníky, perspektivu, cíle. Potřebuje se na něco těšit. Momentální situace žádné pevné body a jasné výhledy nenabízí. Nikdo neumí říct, při jakých číslech se odvolá omezování normálního každodenního provozu, nikdo neví, kdy skončí druhá pandemická vlna, a už vůbec se nemluví o tom, kolik dalších podobných vln nás asi ještě čeká. Nejsou jasně popisovány následky, nejsou zřetelně a včas stanovována pravidla kompenzací. Neumíme si představit podobu lepších zítřků. Hledáme proto podvědomě něco příjemného. Spolehlivého. Zásadního. Hudební umění to nabízí.

Psychologové radí, abychom chodili ven. Na vzduch. Hlavně nesmíme jen dřepět doma, sledovat kontinuální mediální masáž a propadat malomyslnosti. I tak budou mít tyto měsíce na naši psychiku dlouhodobý dopad. Je jasné, že na roky, možná na desetiletí. A samozřejmě že ne dopad pozitivní. Čelíme něčemu, s čím nemáme zkušenost, co jsme si neuměli ani představit. Snad to někdy skončí. Ale poznamená nás to. Tím spíše, že tu zprava doleva a zleva doprava chybí nějaká konsensuální osobnost, nějaká autorita, jejíž vize, nadhled a moudrost by pomáhaly.  

Vyčítat v tomto kontextu hudebníkům, že se v koronakrizi, jsouce bez práce, hlásí o právo na existenci, že volají o pomoc, není fér – a není to ani prozíravé. Artis musicae, hudební umění, by mělo být do určité míry hájeno snad ještě o něco víc než zájmy majitelů restaurací. I když i život bez dobrého jídla, bez možnosti setkání s přáteli, není plnohodnotný. Ale hudba jde ještě dál, přímo k podstatě našeho bytí. Tvrdil to už Platón: „Rytmus a harmonie pronikají do nejhlubších zákoutí naší duše, zmocňují se jí velmi silně a činí člověka ušlechtilým, pokud se mu jich dostává v hojné míře. Pokud tomu tak není, je to přesně naopak.“

Psychologové radí: hledejte něco pozitivního. A tak se zkusme dívat na věci chvílemi i z druhé strany. Pro nás přece nemusí platit, že dobré zprávy prý nejsou ničím zajímavé… Sice už se prokázalo onemocnění Covid-19 u 280.000 osob, ale je tu v republice ještě dalších 10,41 milionu obyvatel… Ročně u nás zemře určitý počet lidí, ale téměř stejný počet, víc než sto tisíc, se jich také narodí… V médiích tedy raději než tápajícím politikům naslouchejme rozumným lékařům, kteří jasně říkají: neděsme lidi, covid zvládáme. A kteří jedním dechem připomínají, že se virus chová, jak se chová, protože je součástí přírody. Stejně jako my. Opatřeními ho, doufejme, pozastavíme; ale úplně ho neovládneme, ani ho nevymažeme z našich životů, natož z povrchu zemského.

Může a musí nás to vést k naději, že se to „zvířátko“ časem přece jen zařadí mezi obvyklé a zvladatelné věci a že se naše životy více méně vrátí k tomu, co budeme pociťovat jako normální, příjemné, smysluplné. Než se tak stane, než se jasně rozsvítí na konci tunelu, choďme ven na vzduch a zabývejme se něčím pozitivním. Hlavně hudbou. Všemi povolenými a možnými způsoby. Co nejčastěji a co nejintenzivněji. A dávejme najevo, že jsme na jedné lodi s muzikanty, kteří momentálně nemají práci, ale potřebovali by přesto cítit nějakou jistotu. Bez nich a bez hudby by naše životy v minulosti, v současnosti, ani v budoucnosti neměly kompletní smysl a plnou kvalitu.

Foto: Petr Veber